Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Lupi Jojo, nelze se dívat jen přes Slunce, u tebe je důležité si všimnout aspektů do Neptuna, Saturna a Pluta z tvého blíženeckého stélia. Velmi unikátní sestava.

dan162 » Lupi No jo, ale "Brontosaurus to nepřežil!"

dan162 » Lupi On the road again. Jasně, další rok, 2458 nebo tak něco, to si všimnu hned. Dávno se vrší roky, který jsem si zamlada představoval, že jsou hluboké stáří.

K rodinným kostlivcům - je zajímavé se prohrabávat rodinnými horoskopy. Něco se táhne přes generace jak červená nit v různých podobách radixu. Koukám se na to jako na zásobárnu vlastností, které má společnost po ruce, když by byly potřeba. Živé psychické konzervy. Beru proto jak přístup vyčistit, tak přístup rozvíjet. Že se s tím žije hůř to je jasné, jinak by to bylo většinové.

dan162 » Lupi To vyděšení je úžasné a v reálu to přitom mohlo být něco všedního, třeba jen že odnášíš pytel s dobrotou.

dan162 » dan162 PF2026

dan162 » Buddha/2 Hodnotový žebříček a racionální model světa jsou dvě evolučně vzniklé linie v nás, které se dochovaly, protože byly přínosné. Aktuálně racionalita je nadvážená (a poroste to), a díky tomu mizí schopnost racionality znát stavy v těle (ale může o všem rozhodovat aniž má zpětnou vazbu) a mizí vliv emocí na jednání (emoce není zpráva o nesouladu se svými hodnotami, ale je co nejvíc tlumená, neslyšená). Celistvý člověk si myslím, že má oboje v rovnováze (v míře dle svých dispozic), ženy jsou přitom zvyklé trvale pracovat s oběma přístupy (posíleno výchovou slabšího prvku z dvojice), my muži obvykle ne, odmítáme používat něco jiného než racionalitu (a neuvědomujeme si její silná omezení a selhávání). Dávám to do souvislosti s tím, že v našem prostředí každý nájezdník vybil muže a ti nově příchozí nechtěli plynout, ale ovládat.

I astrologicky to lze pojmenovat - racionalita Merkuru a hodnoty Venuše. Patří k nám obě.

dan162 » Lupi Krásné vánoce všem!

Je mi fajn a je mi skvěle
jen se nesmím ani hnout
laskám touhy rozechvělé
touhy nezbavené pout
Je mi fajn a je mi skvěle
zdravý duch je v zdravém těle
jděte všichni ... někam jinam
a mě nechte, já se přidám
a hodně pus i masa kus
a rythm & blues
(Zatím hodně pus, Nerez)

dan162 » Buddha/2 Ahááá, hodnotový systém je pro tebe jen odvozený produkt. Zajímavý pohled. Zatímco myšlení ne.

No bez ohledu na to, kudy vchází data do myšlení nebo do hodnotícího systému, to podstatné je způsob ukládání těch poznatků. Logický ověřuje pravda-nepravda a zařadí do myšlenkového modelu. Hodnotový poměřuje správně-nesprávně, případně důležitější-méně důležité a zařadí do hodnotového modelu. Pro mne to jsou dva z našich hodnotících systémů.

dan162 » Buddha/2 Cítím se sice jako doma, když se jedná o pravdu, kategorie, ohraničení, a také dobře vnímám rozporuplnost nebo nesoulad, jsem schopen být přínosný nebo objevný. Jsou to současně ale diskuze, které hledají pravdu místo plynutí. Mizím nyní z prostor, kde necítím dotyk, vjem, pocit, protože to je za mými hranicemi, kde pobývat už nechci.

Podle mne vnitřní kompetence jsou jen jedna z možností vnitřní organizace a to ještě ta, která rezignuje na optimum. Dívám se na každého že má nějaké upřednostňované vlastnosti, obvykle tam, kde má člověk víc vrozeného talentu. Čtu, že uznáváš dvě poloviny mozku, za mne to je ještě bohatší, popsal jsem ti ne dva ale pět odlišných zdrojů, které s námi hýbou a každý má jejich jinou směsku.

dan162 » Buddha/2 Rozstřelování (už) neupřednostňuji, to sice nalézá pravdu, ale ztratí plynutí. A byl bych v takto pojaté disputaci jako doma, v kategoriích. Je-li možno, jděme tvým pohledem, dokážu-li to.

Emoce řízené nebo korigované rozumem je téma i civilizační, stačí se podívat v Evropě na gotického člověka, podívat se na naše rodiče, na sebe a na mladé pušky. Podle mne jasný trend sílící regulace emocí racionalitou. Emoce jsou buď potlačené nebo vědomé, ale děj ovlivňují jako informace nebo jako domácí záškodník nebo vůbec. Téma mne zajímá, protože se snažím pochopit, jak fungují ostatní, jak fungovat mezi ostatními. Se sebou to mám uvnitř směrově jasné, proces běží, odšpuntováno. Když vznikne emoce, není u mne regulovatelná vyjma zašlápnutí a to dělat nebudu. Čištění vzorců je jen první krok k osvobození emocí od obojků. Emoční vzorce bývají racionální rozhodnutí, kontrolující nebo směrující emoce.

Předsevzetí je autodrezúra. Neřešení příčiny, ale následku. Někam se mi nechce a místo hledání proč nechce, tak se tam nacpu. Tělo vyhoví, příkaz splní a nepřestává říkat, že to je špatně. Vyzkoušená cesta, opuštěná. Cílování předsevzetím vede k nerespektu sebe. Naopak musím postupovat souladně se sebou, poslouchat, co tělo říká a jít s ním v souladu. Jakmile jsem v pozici například "boj se sladkým", nemohu vyhrát, je to boj se sebou, jsem na obou stranách vnitřního konfliktu.

Hm, moje intuice není úplná nula mimochodem. To není ženská vlastnost, ale vlastnost. Jen ženy mohou navázat na kontinuitu kolektivního vědomí (každý nájezdník vybil jen muže) a na výchovu, která tuhle vlastnost u žen toleruje a nechává prostor v době, kdy se rozvíjí.

Kompetence jsou metodou, kterou jsem měl v manželství, jako nouzi, když to nešlo jinak. Brrr. Nerozhodovalo kdo má dobrý nápad, ale kdo má kompetenci. Ideální je vzájemné ovlivňování obou částí v reálném čase (to mi není dostupné, neovlivňují se). Vyjma několika málo situací jsou totiž potřeba oba způsoby k nalezení optima. V reálném čase je to jak píšeš, jedna část nějak rozhodne. Ovšem těch názorů je víc, racionalita má svůj názor, emoce něco alarmují, hodnotový žebříček někam ukazuje, intuice popisuje co je za druhým rohem a rozmnožovací část pokukuje po slečně. V menší nebo větší míře to tak je u každého, astrologicky v síle a vědomí dle radixu, je moje hypotéza, zatím sedí na všechny případy, které jsem řešil, nebylo jich úplně málo.

Co zkouším je nedostávat se do náhlých rozhodnutí, nechávat věci plynout a zasáhnout až když mám jasno. A umožňovat mluvit těm částem, které desetiletí slýchaly "mlč, jde se támhle!". Nelze čekat v tichu, ony moc nemluví, třeba u emocí už na fyzické úrovni je u mne částečný ochranný blok, emoce se často nerozvine. Vím o ní, když chci, teda o nich, je jich několik současně.

dan162 » Buddha/2 To ti rozstřelím na první dobrou, jenže to je konina, diskutovali bychom o slovíčkách místo o obsahu. Vypadá to, že se díváš prakticky, zatímco já se dívám přes kategorie, které aplikuju. Ty koukneš dle užitku, co dává smysl, jestli tomu dobře rozumím. Pak jsou naše definice neslučitelné, ale porozumění je možné jinudy.

Tak se vrátím k dovysvětlení toho, co mohlo být z praktického pohledu nejasné.
1) píšu "Racionalitu jiní lidé používají třeba také k redukci emocí ". Ty pak popisuješ emoce a rozum jako dvě složky, mezi kterými by měla být spolupráce, případně by se třeba emoční složka měla vypnout v matematice. Ten proces vypnutí emocí mne zajímá. Poručit emocím, aby nebyly, někdo dokáže, že vzniklé impulzy se dají ignorovat, někdo se snaží, aby emoce neměly sílu (aby šlo je prožít, ale neřídit se jimi), emoce cílovaná jako volba, kterou lze výjimečně zapnout... tak?
2) píšeš: " (jednání podle vzorce) je práce emoční složky" - přesné zapojení svalů pro příchod ke dveřím a stisknutí kliky je také vzorec a není to práce emoční složky. Existují emoční i neemoční vzorce. Včetně myšlenkových.
3) píšeš: "Co znamená pustit račí půlku z řetězu ?" Z tvého pohledu by to mohlo být neřídit se rozumem, ale nechat sebe plynout samovolně. U mne rozum tahle část nemá k dispozici, nikdy se neřídí rozumem.

dan162 » Buddha/2 > hodnotový model a jakýkoli další co si vymyslíš jsou myšlenkové konstrukce.

Mám asi užší definici racionality Racionalitu mám jako abstraktní logickou konstrukci, kde lze stavět další patro až když je prověřené předešlé patro. Jestliže každý stůl je vysoký méně než 2,5m, a dřevěný výrobek "Kuolapio" je stůl, pak se mi vejde doma pod strop, kupuju. Hodnotový systém je když ve vteřině F je má hodnota vztahu výše než hodnota možného výdělku, tak jdu raději s partnerkou se projít, než dokončovat zprávu pro šéfa. Hodnotový systém je řízený pocitem, ne myšlenkou - partnerka řekne "pojď ven" a klávesnice osiří ve vteřině.

Ad Řešitel - je nějaká situace, a moje reakce na ní může být Hráč, Źalobce atd. u situací, kde hlavní roli hraje emoční náboj vzorce, který člověka strká kamkoliv jinam než ke zlepšení situace. Princip řešitele existuje i mimo tyto situace.

dan162 » Buddha/2 Vzorec je spíš to co jsem psal - omezení výběru možností, které se osvědčilo v nějaké obtížné situaci. Máme to pro rychlost reakce, abychom se nemuseli rozhodovat jak překonat dveře pokaždé, kdy vidíme kliku. Když řežu dřevo, přidržím si ho, pila hladce řeže. Pak to dělám tak vždycky. Emoční vzorce, které popisuješ, jsou jedněmi ze vzorců.

Racionalita nemusí pracovat právě jen ve směru řešení. Řešení, řešitel je jen vztah k situacím s emočním nábojem, nespadnout do autodestrukčních postupů typu Hráč, Źalobce...Racionalita je umělý model světa, nejen možný způsob řízení. A jeden z možných modelů světa, existuje také třeba hodnotový model. Mám oba, a nejsou propojené - ve smyslu neovlivňují se, neřídí jeden druhého. Každý tohle má jinak dle radixu: Merkur, Venuše. Nemohou se u mne korigovat, spíš přepínat jak vysílačka. Parta Merkura když mluví, tak necítím, a když jedu dle party kolem Venuše, tak cítím a nemluvím. Neumím nic moc říct, snad leda napsat po desáté korekci, kdy se mi napsané už líbí. Snad žádná partnerka nevěděla, co se ve mne děje. Zhruba tak.

Ta račí parta Venuše byla zavřená u boudy. Když jsem ji pustil, tak u neoblíbené hostitelky jaksi v náladě si utírala s pocitem plného života hořčici do jejích záclon. Ne z emoce. Aktuálně sleduju, že se jí probouzí mlsná, naštěstí ne cukrová. Ta parta je taková zvířecí, nekorigovaná rozumem. Vjemy vedoucí přímočaře k aktivitě. Ne potlačené, zvládnuté, spíš impulsivní. Potřebuje cítit spojení. Chová se jako pes když jde do města, kdeco je divné, tísnivé, silné, nesrozumitelné a někdy velké k zalknutí, někdy takto nahromaděná energie utíká činem, někdy se projeví emocí jako stížnost, někdy musím film rychle vypnout a utéct...Jak pes který štěká na televizi.

No jasně že to je zvláštní představa, proto to sem píšu, jaký je život krásně barevný, jak jsme každý jiný, jen o tom neradi mluvíme, popisujeme se, otevíráme se, těšíme se z toho, jaký kdo je uvnitř. Racionalitu používáme ke svému osekání, aby bylo možné soužití, míjení se, ne spojení, vnitřní dotyk, přijetí, průchod skrz.

dan162 » Lupi Super, vidím že vládneš perem, moribundus snad ustupuje, to mne těší a nebude tu smutno.

Nažehlený...no taky jsem to hodinu učesával a je to výběr z posunu za delší dobu, plácnu měsíc. Jo přesně už to, že jsou ve vědomí a není to s odporem dělá divy - a děj.

dan162 » dan162 Protože tu je prázdno, přidám do diskuze něco od sebe. Seznam vzorců, alias viditelná část procesu vynášení obsahu sklepa ven na světlo, umožnil pokračovat v úklidu. Už to, že jsou dříve skryté věci vědomé, je velká změna - umožňuje mi to zvolit jinak. Ne jako tehdy. Neznamená to, že vím, jak je to dobře, je to hledání, ale navazuje se vývoj na okamžik, kdy vzorec vznikl a jde to dál už jinudy. Najednou je zřetelné proč ten vzorec vznikl, nejen jak vypadá. A nejde jen o emoční vzorce, našel jsem i vzorec čistě racionální - vzorec, kdy racionalita pracovala uměle jen ve směru řešení, jak jsem se kdysi rozhodl, že má převzít řízení a ne třeba racionalita pozorovací (podnět - dedukce - pochopení). Racionalitu jiní lidé používají třeba také k redukci emocí (to já mít nikdy nemůžu a nechci), je najednou víc možností, které jsou pro daného člověka přirozené, když zmizí vzorec jak zacházet s informací. Vzorce neomezuju jen na emoční oblast, je to nějaké omezení vlastních možností výběru z důvodu nějakého cíle. Nevíme už, že to omezení existuje ani že jsme si ho stanovili sami, je to normální.

Nedávno jsem také změnil přístup z "mít hranice" na "žít hranice". Tahle záměna se udála v naší společnosti za můj život a nedošlo mi to, mít hranice byla obrana, žít hranice je prostor, kde je ještě kontakt se sebou.

A řekl jsem tělu, že mým cílem je pustit z řetězu svou račí půlku a dovolit racionalní půlce, aby mohla být svobodná a neřídit všechno v zastoupení druhé půlky - a tělo se začalo chovat svobodněji a ukázalo se, že nevycválanost račí půlky je jen o práci s hodnotami, kam pustím vzniklý podnět, když nejsou vzorce silné a mám na výběr (Moje Venuše může volitelně do Marsu, Slunce i Měsíce), že není nutno držet obojek jak to dělám, ale řídit se Venuší, hodnocením. Když vznikne podnět, tak koukám, že pikovteřinu čeká na rozřazení, zda to bude rozhořčení a akce, braní na vědomí nebo emoční nouzový signál a tam mohu mít volbu. A neztratit přitom autenticitu.

dan162 » Lupi Nic nenakutáš? Chtěla jsi se zakutat do postele, budiž ti přáno.

Ano, jako malé dítě dávám pokoj s vlnou, to víš chytáme se na to, co píšeš, co tedy vypadá důležitě.

Luňák - dokonalá synchronicita. Jo, to má souvislost. Z mého pohledu bum a prásk má důvod, potřebuje se energie vybít, to není něco mimo nás, to si voláme, v nás se ta energie nahromadí. Podvratně se někdy snažím tomu nechat prostor, třeba karty mám schválně velké, aby při míchání padaly. No to je jen úsměvné, moc energie tudy neodplyne. Beru, že občasné bum a prásk musí ven, aby to nebylo PRÁSK!!, jako ono nedávné poznání, že se zahnízďuju v ráji předčasně. Nedovolil jsem bumy a prásky. A jak mi to vzniklo? Chytil jsem se vlny a příliš držel té jedné, příliš zafixoval, příliš se vyhýbal korekcím. Měl jsem klidně nechat s sebou smýkat, nehledat ještě oporu. Ty to máš jinak, vzdušné bum a prásk bude jiné, podobné bude spíš to nechat probíhat jak potřebuje a koukat kde se ta energie vzala.

dan162 » Buddha/2 Jo, myšlení je v klidu, dýchání taky, ok, souhlas. Ono to pak je jak to popisuje Lupi - ostražitost. Napětí, pohotovost, nepocházející od myšlení, spíš emoční, zvykové nebo nedovyvinuté... To je jasné, že si neodpočineš, asi tak 50 let :-D

dan162 » Lupi Protichůdné proudy - a ono je třeba se něčeho chytat? Nejde plout s větrem? Surfovat?

Vzdušného nomáda přestane bavit pozorovat samovolné typy dýchání? Fakt? Nebo nebaví to nucené, dle návodu? V tom dýchání co si myslím nejde o dýchání, ale o pozornost k němu. Asi jako když si svaly odpočinou od nesení kýble.

Ta vlna je si myslím zpráva, když může něco říct tak mluví, svým jazykem.

Kutej kutej, ať ti je dobře!

dan162 » verka96 Usínání mám v pohodě, ale jakmile jdu cestou vnímání sebe, svalové uvolnění, cítím pak přijemnou tíhu, mravenčení, mírné palpitace na konečcích prstů - a k tomu průběžně sílí aktivita srdce. Tak řeknu hele, nejsme v ohrožení - tak povolí, na chvíli, ale zase to vrátí, říká mi tím, že je raději pořád ve střehu, že žádné bezpečí stejně neexistuje. Myšlení si dá říct, to mlčí. Je to mrška něco přineseného z dětství, a je pravda, že už se mi zase znovu stalo, že co jsem si začal budovat kolem sebe za bezpečí, oporu a radost (svůj les a bydlení v lese), tak mi karty řekly, abych se na to raději moc nespoléhal, že to spíš opustím, což mne zatím vyděsilo. Takže ochranný systém asi ví víc než já, sakryš.

dan162 » Lupi Tak Blíženec s Merkurem v Blížencích, základní kámen, už jsme tu měli: cogito ergo sum. => Nemyslím = nejsem. Jenže když jde o overthinking, tak to je úmorné.

Podle mne jsi mohla tehdy vymyslet, když jsi zkoušela nedat palivo, že přece nejsi své myšlení, tak že by mělo být možné i něco jiného. Že to je jenom super univerzální šroubovák, který jen nelze snadno vypnout. Ok, ale pokračuj, to je super zjištění. Odfoukávání je myšlenka, takový malý podfuk na tebe, hra že jako nemyslíš, když to teda chceš. Asi jako když jsem zkoušel svým rozhodnutím být neaktivní a aktivně udržet tu neaktivitu. :-D

Nicméně lze myšlení říct "kušuj", to jsi zkusila, a dát pozornost čemukoliv jinému, i když myšlení nechce odejít. Někdo pozoruje své dýchání v detailech například. Nebo dává pozornost emocím, když jsou, třeba vlastnímu pláči, bolesti, smutku...nic nevytvářet, nic nevolat, jen registrovat mikrodrobnosti. Jen pozorovatel. Žádné hodnocení, žádná interpretace, žádná ochrana. času dost. Pak nejspíš ti přijde ten nával, jako vlna. Nerozsypeš se? nebo nedojde k vypaření? Hnusná vlna.Každá přijde i odejde. Jak vypadá? Někde to může bolet, jinde tahat, někde pulzovat nebo to být jinak nesnesitelné. Zůstaneš s tím, to jsi ty, třeba je to současně i malá holka, která potřebuje, aby s ní někdo byl. Ty. V té chvíli není myšlení zapnuté, protože nehodnotí, jen pozoruje. Kde to v těle leží, jak to vypadá, ne k čemu to je a že je potřeba tomu rozumět. Není. Mělo by to ustoupit do ostražitosti, jak ochranný systém zjistí, že ke svému překvapení není ohrožený. Poděkuješ mu. Stačí. A jindy znovu. No a třeba časem zjistíš, že ti myšlenky svým nadměrným zesílením něco záměrně zakrývají (z dobrého ochranného důvodu). Ano, jemně na sebe, to jo.