Diskuze, Diskuzní fórum

Renor » Zitto I květina však touží po doteku letmém,
když kapka rosy stéká po jejím těle,
její krása vynikne na teplém denním světle
a lístky se třpytí
a ona občas směle
natáhne svůj krk k ostatnímu kvítí
a čeká až ji někdo pohladí nebo utrhne...

Renor » Zitto Přivoň si ke květině
a dýchej její vůni,
přibliž se k ní však opatrně a
dotkni pouze zlehka,
jako když větřík vane,
je totiž tak neskutečně křehká...

Renor » Zitto Jsem jen holka co má proč žít,
jsem matka, co si dítě nedá vzít,
jsem žena, co miluje a touží
jsem i ta, co se občas souží,
jsem myšlenkou v tvé hlavě,
jsem ta, co se zamiluje hravě,
jsem ta, co se dívá zpříma světu do očí,
jsem ta co se ptá, co ji ještě život naučí,
jsem ta, co čeká až ji slabost přejde,
jsem i ta,jež čeká, až její šance do dveří vejde,
jsem ta, co cítí ze sna květiny,
jsem ta, pro kterou je její syn muž jediný...
to jsem já...!?

Renor » Twiggina Ahojky Twiggino,
takto, společnými silami, jsme napsali ještě dvě další "pohádky". Jmenují se "Začátek další pohádky" a "Začátek jedné pohádky". Nevím, zda jsi je četla. Podívej se na ně, ta spolupráce je strašně skvělá. Víš, ta nevědomost osudu tvých postav, které se utvářejí postupně pod "perem" zúčastněných. Je to zvláštní pocit, když nevíš, jak to dopadne a snažíš se napojit na myšlenku toho druhého. Však sis to také vyzkoušela.
Měj se krásně a díky za tvou část příběhu.
Papa

Renor » Najdise.cz Jsem sice městská holka,ale život v paneláku po dvacetiletém soužití s manželem, se mi poslední dobou zdál nesnesitelný. Vždycky, ještě jako malá holka, jsem snila o malém baráčku, uprostřed lesů někde na samotě, já, milovaný muž a děti, na zahrádce kytičky, kočky a pejsek a vůbec... Z této euforie jsem se rychle vrátila do reality, když jsem se opět ze snění ocitla uprostřed mého bytu v činžáku, kterých tu kolem stojí nepočítaně. Jediný únik do přírody byl vzdálený asi jen 10 minut cesty od mého domu. Je to malý, leč krásný park, plný stromků, krásně vonících květin a podél něj teče Vltava. Právě sem jsem se vypravila namalovat po dlouhé době svůj "první" obraz. A nedopadl vůbec špatně. Tak mě to chytlo, že jsem si načrtla hned několik skic. Úplně mě to pohltilo. Chodila jsem na toto místo každý den. Dokonce jsem si vźala 14 dní dovolenou, abych mohla co nejvíc malovat.Těch obrazů bylo po zhruba třech měsících tolik, že jsem si troufla doufat, že se uskuteční má první malá výstava. Jenže koho mám oslovit? Nikdy jsem to nedělala a vlastně ani neměla žádné ambice někomu ukazovat, co jsem štětcem vytvořila. Najednou jsem si vzpomněla na svého starého kamaráda, ještě ze střední a uvědomila si, že vlastní nějakou agenturu pro umělce. Když jsme měli před třemi lety sraz spolužáků, vím, že něco takového říkal. Byl to vždy moc milý kluk a vím, že jsem se mu kdysi líbila, tak třeba to bude malé plus k tomu, aby mi pomohl nebo alespoň poradil, jak uspořádat mou první výstavu. Z mého telefonátu byl trochu překvapený a roztržitý, ale bylo znát, že mě rád slyší. Domluvili jsme si schůzku na třetí odpoledne a já se těšila a trošku bála, jak bude naše setkání vypadat. Do kavárny jsem dorazila raději už ve třičtvrtě na tři, abych byla připravena. On přišel přesně a když si to mířil k mému stolu, měla jsem srdce až v kalhotech. Roky mu přidaly na šarmu a nestydím se říct i na kráse. A ten jeho úsměv. Né, už jsem v tom zase až po uši...

Renor » Najdise.cz Já na přátelství mezi mužem a ženou nevěřím. Vždycky, alespoň jeden z nich si na malinký okamžik pomyslí na to, jaké by to bylo kdyby se dotkli nebo rovnou spolu vyspali. Můžou si povídat o čemkoli, ale vždycky se jejich hovory nebo alespoň myšlenky zatoulají směrem, kterým přátelé jít nemohou. Je to jen můj názor a zkušenost, ale vy to můžete mít jiné. Hanko, co tvůj přítel na netu? Nikdy jsi na něj nepomyslela jinak než jako na přítele?Nikdy tě nenapadlo, jaké by to bylo kdyby...?

Renor » Zitto Ten večer jsem si před zrcadlem zkusila snad všechny věci ve skříni. Vybrala jsem ty(ač se mi nelíbily), co jsem si včera koupila v oddělení módy. Ta lebka na té bundě být nemusela, ale docela mi padla a vypadala jsem na třicet. Tedy, alespoň jsem se tak cítila, teď, tady v tom pokoji...Když jsem vešla do dveří discotéky, okamžitě mě ten pocit přešel. Co já tady sakra dělám? Co si to chci sakra dokázat? Jedno jsem věděla jistě, a to, že odsud dnes nechci odejít sama. Ta hudba, co se rozléhala po celé místnosti, byla mému uchu i vkusu naprosto neznámá. No a věková kategorie účastníků téhle akce se nepřehoupla přes 15 let. Takže jsem si tu spíš připadala jako matka, která hledá své neposedné dítko. Zamířila jsem tedy k nejbližšímu baru a poručila si velkého panáka vodky. Jelikož jsem ho vypila na ex, mé chuťové buňky si žádaly další a další a další... Po chvilce se mi ta muzika docela zalíbila a já šla trsat na parket, aniž bych věděla, jak se na tuhle muziku tančí. Byla jsem okamžitě středem pozornosti a místní náckové okolo mě utvořili kruh a já se v něm kroutila jako had na sluníčku. Hudba přestala trousit to pověstné tuc, tuc, tuc a začali hrát ploužáky. Omladina se začala párovat, a tak jsem raději prchla opět k baru a chtěla si objednat dalšího panáka, když v tom mi někdo zaklepal na rameno. To bude určitě někdo, kdo sem také zabloudil omylem, nějaký krasavec tak 4cátník? Jaké bylo mé zklamání, když jsem se otočila. Stál tam asi 16ti letý, v obličeji boďobaný kluk, s výrazem totálního zatmění a chtěl po mně jointa. Poznala jsem v něm spolužáka své dcery Jany, tak jsem raději přeslechla jeho otázku a pomalu se soukala ke dveřím, abych tu zanechala svůj pokus o totální zesměšnění a zklamání o vkusu dnešní mládeže. Domů jsem opravdu nešla sama. Na zádech mi seděla opice a podle mé chůze to byla gorila, která se mě pustila, až když jsem vyzvracela včechny ty vodky na druhém konci města. Domů mě odvezl taxík a já se zapřísáhla, že pomsta sice bude sladká, ale ne na diskotéce a určitě ne za přítomnosti náctiletých puberťáků a 7mi panáků vodek...

Renor » Najdise.cz Takže, v první řadě udělám něco se sebou. Nevypadám zas tak zle, chtělo by to jen nový účes a obnovit šatník. Tak začnu u toho nakupování. V obchodním domě v oddělení módy moc lidí nebylo. Tedy kromě prodavačky a mě vlastně nikdo.Začala jsem se probírat ramínky plných hadříků různého stylu i velikostí, ale co se teď vlastně nosí? Vzala jsem si několik „modelů“ do kabinky a začala si je na sebe postupně navlékat. Ve všem jsem si připadala jako trubka, ale mladá žvýkající prodavačka mi tvrdila,že tohle je teď IN a že v tom budu prostě „hustá“, tak jsem vysolila asi 3 tisíce za dvoje džíny,rozedranou kšiltovku a strašnou bundu s lebkou a šla směrem ke kadeřnictví. To, které jsem před lety navštěvovala já, už bylo samozřejmě zrušené, tak jsem nepohrdla salonem krásy na náměstí. Prostředí salonu se mi zamlouvalo. Všude to vonělo různými šampony a gely, z rádia se linula milá hudba, tak tady klidně strávím celý den. Křeslo u okna se konečně uvolnilo a přišla jsem na řadu já. Ujmulo se mě cosi jako stvoření z jiné planety. Ta dívčina měla pearcing snad úplně všude. A to můj zrak dosáhl pouze na partie obličeje… No a zase žvýkala… Byla jsem připravena, z kabelky jsem vytáhla žvýku i já, protože to byla bezpochyby nová móda. Teď jsem si připadala opravdu IN.Na otázku, jak si přeji ostříhat nebo případně obarvit, jsem ze sebe vypustila něco pro mě nemyslitelného. No, asi co se teď nosí. Absolutně jsem ji důvěřovala, ani nevím proč. Mé krásné, dlouhé, kaštanové vlasy mi pomalu padaly na ramena a já radši zavřela oči. Pak mi na ten sestřih dala asi 20 alobalů a potřela je něčím, co strašně smrdělo a nechala mi to na hlavě působit. Vypadala jsem jako mimozemšťan, ale to jsme i s ní byly už dvě. Mezitím se má kadeřnice (Libuška, jak se mi představila) zapovídala s (podle ní) úplně suprovým klukem, neustále se chichotala a hihňala a mě tím pěkně štvala. Sáhla jsem tedy po časopise, ale hned ho zavřela, protože byl plný nešťastných lásek, ztroskotaných manželstvích a vůbec. Hlava mi začala nějak pálit, aby ne, měla jsem to tam snad hodinu. Když jsem Libušku upozornila, s jekotem mi sundávala z hlavy můj vesmírný model a byla nějak v šoku. To já taky, když jsem se po vysušení vlasů podívala do zrcadla. Líba byla nějak nesvá, ale tvrdila mi, jak mi to strašně sluší, já zaplatila patnáct set a vykročila směrem k domovu. Za prvním rohem jsem si nasadila svou novou kšiltovku a myslela si, že mě už nic horšího dneska potkat nemůže... Ó, jak jsem se jen mýlila.

Renor » Zitto Ne, to netápala. Já mám život ráda. Jen, když jsem dospívala, často jsem se ptala, co je smyslem života. Přemýšlela o tom, co je po tom...Tahle básnička je výsledkem jedné velké "pitky" a následného střízlivění...

Renor » Zitto Jak mě dnes vášnivě líbáš miláčku, řekl, když se odtrhl od jejích úst. Bylo mu sice divné, že jeho milovaná chutná jinak než dříve a že její polibky nejsou něžné, jak tomu byl zvyklí, ale nechtělo se mu přemýšlet, chtěl jen znovu líbat svoji ženu, ta změna mu totiž nepříjemná nebyla. Vzala ho za ruku a vedla k posteli, kde se mělo stát to, co by navždy bylo propastí mezi ním a jeho ženou, která trávila noc v chatrči, přeměněná na zlou babici.
Když v tom oknem vlétla do dřevorubcova domu holubice, která chvíli poletovala kolem dokola pokoje a překvapený muž si nemohl nevšimnout, že má něco připevněného na jejím malém, útlém krču. Zkusil tedy natáhnout ruku a opravdu, holubice na ni přilétla a čekala, až si vezme to, co měla doručit. Babici to bylo podezřelé, proto se vzkazu zmocnila a začala ho trhat na tisíce kousků, až pozdě si však všimla, že malý pták měl se vzkazem ještě něco v zobáčku. Bylo to malé dřevěné srdíčko, které padalo dřevorubcovi přímo do jeho rukou. Teď už nebylo pochyb, že je tu něco v nepořádku. Pomalu začal střízlivět, a to nejen ze zaklínadla, které na něj babice uvrhla, ale i z okouzlení z proměny své milované ženy. Kdo jsi? Vykřikl muž zlostně. A kde je moje žena? Teď už nemělo cenu zapírat a když babice promluvila svým skřehotavým hlasem, nebylo pochyb, že před ním stojí úplně cizí žena, avšak s obličejem jeho ženy. Tvá žena udělala nejhorší chybu ve svém životě. Tím, že porušila naši dohodu, si navždy podepsala ortel neplodnosti. Nikdy ti neporodí dítě, nikdy nebudeš mít syna. Zasmála se babice a chtěla zmizet pryč. V ten okamžik, ale na dvoře kohout zakokrhal k přivítání nového dne a nejen babice se z mladé ženy přeměnila zpět do své podoby. Další přeměna nastala, když místo holubice, stála před dřevorubcem jeho milovaná žena. Jak jsi hloupá, vše jsi si zkazila. Zasmála se babice a navždy zmizela pryč z života obou manželů. Co jsi to jen udělala? Bez dítěte já žít dokážu, ale kdybych ztratil tebe, zemřel bych. Prosím, už nikdy nic takového nedělej. Vždyť co nám schází? Vždyť se tolik milujeme. Schází nám miminko, lásko,odpověděla žena, ale dlouho nebude. V čarodějné chtrči jsem totiž našla zaklínadlo, které nám k miminku pomůže. Když jsem se dokázala přeměnit v holubici, dokážu nám i štěstí přivolat v podobě malého děťátka. Dřevorubec ji přitiskl do své náruče a aniž by postřehl, že jeho milovaná něco zašeptala, začal ji líbat, tak jak se líbají jen zamilovaní. Odnesl ji do své postele a v tom...........zazvonil zvonec a pohádky je konec...

Renor » Zitto Když s milou v trávě ležíš
a ona svými prsty trhá lístky růží,
hází je na tvé nahé tělo a ty věříš
že až spočinou na tvé rozpálené kůži
stane se, co má se stát,
růže se znovu začervená studem
a vy hnáni lidským pudem
budete se snad i smát.
Ty lístky květů na tvém těle
začnou si svůj příběh hrát
a ikdyž nejsou dávno celé,
splnily to, co se mělo stát...

Renor » Zitto Proč jsem vůbec přistoupila na tak podlý plán? Co když opravdu nepozná, že za její krásnou tváří, kterou tolik miluje, se skrývá úplně jiný a zlý člověk, který nemá dobré úmysly? Jak já přečkám tuhle noc?Honily se ji hlavou miliony otázek. Trvalo ji dlouho, než se přinutila vstát, ale byla příliš unavena, tak klopýtla a strhla s sebou velkou tlustou knihu. Rychle se pro ni shýbla a zjistila, že je plná kouzel a čarovných návodů. Můžu i já kouzlit? Ptala se sama sebe. Můžu i já přivolat na člověka nějakou kletbu? Chvíli knihou listovala, až došla na stránku, kde ji napadlo, jak by mohla situaci a hlavně svůj život s mužem, nějak zachránit.
Mezitím babice, v podobě dřevorubcovy ženy, došla do stavení, kde spolu manželé žili. Ač bylo už velmi pozdě, mladý muž na svou milovanou čekal a když vešla do dveří ihned ji běžel políbit a chytit do náruče. Kde jsi se mi toulala, lásko moje? Ptal se dřevorubec. Babice věděla, že aby neprozradila svou pravou identitu, odpovědět nemůže. Proto si jemně, jak to jen dovedla, dala jeho ruku na svůj krk, aby pochopil, že cestou ztratila hlas. Chuděrko moje, litoval svou ženu, udělám ti čaj, aby se ti hlas navrátil. Babice cítila, že zvítězila, ne však nadlouho. Najednou se muž otočil a uvědomil si, že nevidí na krku své milované vyřezaný talisman, který ji včera daroval. Vždyť mi slíbila, že ho nikdy nesundá. Co se to tu děje? Řekl si muž pro sebe, ale nedal na sobě nic znát.

Renor » Zitto Když odcházela domů nevěděla, zda u baby uspěla nebo prohrála. Věděla však, že za několik málo dní, po úplňku, počne se svým milovaným mužem tolik vytoužené miminko. A to ji na tváři přece jen vyloudilo úsměv a chvilkové štěstí ji prostoupilo celým tělem. Zbývá mi celý týden, kdy mohu bez obav užívat své lásky mého muže. Chudák ani netuší, čeho jsem se musela pro naše dítě vzdát. A jakou zkouškou projde za týden on. Když se pomalu blížil onen den D, byla žena stále nervóznější a manžel nevěděl, co se s ní děje. Snažil se ji všemožně rozveselit, přinesl ji květiny, které ji za domem natrhal a ze dřeva ji vyrobil malé srdéčko, které ji dal na malý provázek a pověsil na krk,to aby věděla, jak ji velmi miluje. Budu ho stále nosit u sebe, řekla. Nikdy si ho nesundám z krku...
A pak nastal ten večer, kdy byl měsíc v úplňku. Tentokráte svití ještě více než kdy jindy, povzdechla si a vydala se k domu staré babky kořenářky, aby splnila, co slíbila.

Renor » Zitto Když květinu ženě daruješ,
s láskou ji utrhneš nebo snad kupuješ,
v očích je vidět ti, jak strašně ji miluješ
i když máš jen ty nejlepší úmysly,
ne vždy se vyplní, co jsi měl zrovna namysli.
Snad jsi chtěl vidět jen její úsměv jediný
ona však nechce abys ty byl její poslední.
Protože bys plýtval lásku svoji,
raději ti květiny pod tvé nohy hodí.
Ty zklamaný a smutný ulicemi bloudíš
a kytka opět vadne v tvých rukou,
a to je ta potíž...

Renor » Zitto Krásné, jako vždy...

Renor » Nuna Já jsem na těchto stránkách vlastně nováček a dostala jsem se k nim úplnou náhodou, takže brouzdám po vašich diskusích a odpovídám na ty, jež mě zaujaly nebo se mě nějak dotkly. Myslím, že tě tu mají všichni moc rádi, to musí být hezký pocit. Je pravda, že tvé reakce jsou vždy vtipné a taky pravdivé!Mně se hodně líbí literární koutek. Už od "mlada" trochu píšu, vlastně jsem se zasekla, když jsem se vdala, ale nějak mě to táhne k tomu zase začít. Mám skoro 3 letého synka, takže moc času není, ale snad si nějaký ten čásek najdu. Jinak prosím nezoufej, ono se všechno nějak vybarví a uvidíš, že do krásných barev... Hodně štěstí a užij si s tvým panem úžasným krásných 14 dní dovolené.

Renor » Nuna Ani nevíš, jak tě chápu, že s ním zůstáváš. Strašně ráda bych ti řekla, aby ses s ním rozešla, ale neudělám to. A není to proto, že bych mu nějak zvlášť fandila nebo uznávala jeho sobecké chování, ale znám ten pocit, když tě samota děsí víc než vztah, který do budoucna nemá smysl. Radu pro tebe žádnou nemám, snad jen abys byla silná, kdyby ten vztah náhodou ukončil on. Protože ty to nikdy neuděláš.

Renor » Zitto Moc děkuji za tvá krásná slova. Udělal jsi mi radost. Abych se přiznala, tuto svou "tvorbu" jsem vytáhla ze dna šuplíku, a tím si zavzpomínala na svá "mladá" léta a to je vše. Tak od svých dvaceti jsem nenapsala ani řádku. Snad proto, že jsem pak, vždy na určité období, našla po čem mé srdéčko prahlo a neměla jsem potřebu vylévat své pocity na papír. No a teď by mé básně asi byly o dětském smíchu, či pláči, šišlání a vůbec potřebách dětiček...
Ale musím se ti přiznat, když čtu tvé věci, tak se trošku stydím, co jsem vytvořila já. Protože ty jsi rozený básník. S napětím budu chodit na tyto stránky a čekat až zas něco napíšeš.

Renor » Zitto Slepička prožila několik bezesných nocí. V hlavě se ji stále objevoval obraz krásného kohoutka a při představě na něho se ji vždy sevřelo srdéčko a zachvělo její malé tělíčko nevýslovnou touhou po něm. Co si má jen počít? Třeba ji vůbec její vysněný nechce a teď už zpívá své árie jiné hloupé slepičce. Nesmím na něj už myslet. Budu poslušnou ženou svého kohoutka. Když v tom uslyšela na zahradě nějaký hluk a výkřiky. Vystrašená běžela za tím hlukem. Nevěřila svým očím. Spatřila, jak se její kohoutek do krve pere s jejím vysněným princem. Srdce se ji málem zastavilo, když viděla, jak oběma kohoutkům pomalu docházejí síly a bála se, že vypustí své duše navždy. O koho já se vlastně bojím víc? Kdo vlastně chci, aby vyhrál v tomto nelítostném boji na život a na smrt? Slepička se nedokázala na tento hrozný souboj dívat a starou dírou v plotě, kterou kdysi pozorovala svého pana vysněného, utíkala pryč. Pryč z jejího dosavadního života, pryč od obou kohoutků.

Renor » Zitto Jedno přání bych měla. Nemohl bys sem napsat ještě nějakou pohádku, či příběh? Ten o kouhoutkovi a slepičce přece měl mít pokračování... sama jsem si dovolila pokračovat, tak na to jukni, ju?