Zmítáš se v horečce děsící,zkažený okolní svět nevnímáš,zaplavuje tě bouře vzpomínek,první krůček, první polibek, umíráš...Pohyb v jiném prostoru, padáš,po dechu lapáš.Kde to jsi?Černá tma tě obklopila,ani známky po lásce a ohledu.Jsi sám vůbec netoužíš po klidu.Nesnesitelný pocit osaměnítě ubíjí až do stavu uklidnění.Nechápeš.Proč tě náhle zaplavil ten krásnýupokojující pocit naděje a touhy,tunel se ti již nezdá tolik dlouhý.Slyšíš ty melodie? Cítíš omamující vůně?Vidíš tu krajinu?Říkáš si, ano, tady zůstanu.Něco tě však táhne zpátky,ty se ale bráníš a zlatými velkými vrátkypostupuješ dála vlastně ani nevíš,že někdo natahuje rukua snaží se tě zachytita tím tě mezi živé bytosti navrátit.Vrátit se? Proč?
Renor
» Zitto
Ne, to netápala. Já mám život ráda. Jen, když jsem dospívala, často jsem se ptala, co je smyslem života. Přemýšlela o tom, co je po tom...Tahle básnička je výsledkem jedné velké "pitky" a následného střízlivění...