Začátek " další pohádky" - Diskuze a zkušenosti

váha Žena odpověděla: Krása je uvnitř, v mém srdci a mé duši. Když ti ji dám, co zůstane pro mé dítě a mého muže?

Zitto » váha "Na to nemůžu přistoupit", řekla žena, "nejsem krásná kvůli sobě, ale abych působila radost svému muži. Neobchoduji se svou krásou ani se svou duší jako ty, babo. Ale o děťátko moc stojím. Půjčím ti svou krásnou tvář na den a noc, ale nic víc. Nedostaneš nic z mého srdce a nesmíš mít mou krásu ani o hodinu déle. Pak se krása vrátí ke mně a počnu miminko."
"Jak jsi hloupá a naivní", zasmála se babice, "přijímám tvůj návrh. Den a noc mi bohatě stačí na to, abych tvého muže získala. Stane se to v den úplňku. Do té doby si ještě v klidu užívej svojí lásky, ha ha ha."

Renor » Zitto Když odcházela domů nevěděla, zda u baby uspěla nebo prohrála. Věděla však, že za několik málo dní, po úplňku, počne se svým milovaným mužem tolik vytoužené miminko. A to ji na tváři přece jen vyloudilo úsměv a chvilkové štěstí ji prostoupilo celým tělem. Zbývá mi celý týden, kdy mohu bez obav užívat své lásky mého muže. Chudák ani netuší, čeho jsem se musela pro naše dítě vzdát. A jakou zkouškou projde za týden on. Když se pomalu blížil onen den D, byla žena stále nervóznější a manžel nevěděl, co se s ní děje. Snažil se ji všemožně rozveselit, přinesl ji květiny, které ji za domem natrhal a ze dřeva ji vyrobil malé srdéčko, které ji dal na malý provázek a pověsil na krk,to aby věděla, jak ji velmi miluje. Budu ho stále nosit u sebe, řekla. Nikdy si ho nesundám z krku...
A pak nastal ten večer, kdy byl měsíc v úplňku. Tentokráte svití ještě více než kdy jindy, povzdechla si a vydala se k domu staré babky kořenářky, aby splnila, co slíbila.

Zitto » Renor „Tak co?“, posmívala se babice, „tak sis naposledy užila líbání než zůstaneš sama a opuštěná?“ Žena měla na krajíčku pláč, ale snažila se nedat na sobě nic znát.
„Do toho tobě nic není, babice, to jsou naše posvátná tajemství!“
„Ha, ha, ha, za chvíli mě sám tvůj muž do těch tajemství zasvětí a na tebe zapomene, ha, ha…“
„Toho se nebojím“, trošku lhala, „můj muž nehledá krásu, ale skutečnou lásku a tu mu ty dát nemůžeš, protože nevíš, co to je.“
„Muž hledá lásku, ha, ha, ha, ale rád se nechá opít krásou a přítulností, ty hloupoučká. Dokonce nepotřebuji den a noc, jak jsme se domluvily, stačí mi noc s úplňkem. Jakmile vyjde slunce, skončí naše výměna, to mi bohatě stačí.“
Žena tušila, že i tak to bude velmi velmi dlouhá noc. Pak se obě napily podivných lektvarů a čarodějnice ji objala. Ženě se zdálo, jakoby se nic nestalo, ale to bylo tím, že se neviděla v zrcadle. Když jí ho babice nastavila, rozbrečela se. Bylo toho na ní už příliš. Babice se rozesmála skřehotavým hlasem. To ženě sice radost nedodalo, ale uvědomila si, že hlasy jim zůstaly původní. Vděčně stiskla vyřezávané srdíčko na svém krku. Ale uvědomila si to i babice.
„Dám ti zlata kolik uvezeš na trakaři, když mi na tu noc půjčíš i hlas. Jen tak budeš moci svému děťátku koupit krásnou výbavičku.“
„Nechci tvoje zlato a nic ze sebe ti už nepůjčím, dost na tom, že máš mou krásu. Však noc rychle pomine a nebudeš mít nic a já budu mít děťátko.“
„Než noc pomine, budu to já, kdo počne s tvým mužem děťátko“, rozesmála se babice a odešla směrem k jejich chaloupce.
Žena se sesula na židličku a tupě chvílemi zírala do ohně a chvílemi po jeskyni, kde se povalovaly všelijaké byliny, lektvary a čarodějné knihy s čarovnými návody…

Renor » Zitto Proč jsem vůbec přistoupila na tak podlý plán? Co když opravdu nepozná, že za její krásnou tváří, kterou tolik miluje, se skrývá úplně jiný a zlý člověk, který nemá dobré úmysly? Jak já přečkám tuhle noc?Honily se ji hlavou miliony otázek. Trvalo ji dlouho, než se přinutila vstát, ale byla příliš unavena, tak klopýtla a strhla s sebou velkou tlustou knihu. Rychle se pro ni shýbla a zjistila, že je plná kouzel a čarovných návodů. Můžu i já kouzlit? Ptala se sama sebe. Můžu i já přivolat na člověka nějakou kletbu? Chvíli knihou listovala, až došla na stránku, kde ji napadlo, jak by mohla situaci a hlavně svůj život s mužem, nějak zachránit.
Mezitím babice, v podobě dřevorubcovy ženy, došla do stavení, kde spolu manželé žili. Ač bylo už velmi pozdě, mladý muž na svou milovanou čekal a když vešla do dveří ihned ji běžel políbit a chytit do náruče. Kde jsi se mi toulala, lásko moje? Ptal se dřevorubec. Babice věděla, že aby neprozradila svou pravou identitu, odpovědět nemůže. Proto si jemně, jak to jen dovedla, dala jeho ruku na svůj krk, aby pochopil, že cestou ztratila hlas. Chuděrko moje, litoval svou ženu, udělám ti čaj, aby se ti hlas navrátil. Babice cítila, že zvítězila, ne však nadlouho. Najednou se muž otočil a uvědomil si, že nevidí na krku své milované vyřezaný talisman, který ji včera daroval. Vždyť mi slíbila, že ho nikdy nesundá. Co se to tu děje? Řekl si muž pro sebe, ale nedal na sobě nic znát.

Zitto » Renor Žena se cítila jako omámená, v hlavě jí hučelo, v jeskyňce se mísila světla plamenů se svitem měsíce, nohy se jí podlamovaly, knížky jí padaly z ruky, měla problémy soustředit se na směsice obrázků a klikyháků v nich. V rohu něco spadlo a na stůl vyskočila černá kočka. Z druhého rohu se ozval havran. Vzala do ruky další knížku, setřela z ní pavučiny a odfoukla vrstvy prachu. Otrava…pasti…. podvody… prodej… proměny… Proměny, konečně to našla. Jen ještě nevěděla, jestli se jí podaří proměnit v něco babici nebo naopak sebe.
I dřevorubec usilovně přemýšlel. Co se to jenom děje? Co se to stalo s jeho milovanou? Proč nemluví? Proč si sundala srdíčko, které jí sám vyřezával?
Ale ani babice nezahálela. Byla dost mazaná na to, aby věděla, že moc času nemá. Musí využít své přechodně získané krásy naplno. Dala si velmi záležet na tom, aby zahalovala jen co nejméně ženských prvků. Nenápadně (až skoro nápadně) se co nejčastěji při práci otřela o dřevorubce, mrkla očkem, usmála se… Půlnoc se blížila a tak se rozhodla pro přímý útok.
Žena se zatím zoufale snažila porozumět všem těm podivným značkám, výrazům a propletencům. Chtělo se jí brečet. Přece to musí pochopit. Musí to rozluštit. Pro jejich vzájemnou lásku, pro bolest kterou prožívá, něco se přece musí stát. Proč to nefunguje, proč to nejde. Sevřela dlaní srdíčko na svém krku a v tu chvíli se jí v hlavě rozsvítilo.
Babice zamumlala potichu čarovnou formulku a přistoupila přímo k dřevorubci. Vzala jeho ruku a položila ji pod blůzku na své srdce. Cítila velmi dobře, jak dřevorubec roztává a měkne, jak se jeho ruka chvěje a začíná se blížit svými ústy k jejím…

Renor » Zitto Jak mě dnes vášnivě líbáš miláčku, řekl, když se odtrhl od jejích úst. Bylo mu sice divné, že jeho milovaná chutná jinak než dříve a že její polibky nejsou něžné, jak tomu byl zvyklí, ale nechtělo se mu přemýšlet, chtěl jen znovu líbat svoji ženu, ta změna mu totiž nepříjemná nebyla. Vzala ho za ruku a vedla k posteli, kde se mělo stát to, co by navždy bylo propastí mezi ním a jeho ženou, která trávila noc v chatrči, přeměněná na zlou babici.
Když v tom oknem vlétla do dřevorubcova domu holubice, která chvíli poletovala kolem dokola pokoje a překvapený muž si nemohl nevšimnout, že má něco připevněného na jejím malém, útlém krču. Zkusil tedy natáhnout ruku a opravdu, holubice na ni přilétla a čekala, až si vezme to, co měla doručit. Babici to bylo podezřelé, proto se vzkazu zmocnila a začala ho trhat na tisíce kousků, až pozdě si však všimla, že malý pták měl se vzkazem ještě něco v zobáčku. Bylo to malé dřevěné srdíčko, které padalo dřevorubcovi přímo do jeho rukou. Teď už nebylo pochyb, že je tu něco v nepořádku. Pomalu začal střízlivět, a to nejen ze zaklínadla, které na něj babice uvrhla, ale i z okouzlení z proměny své milované ženy. Kdo jsi? Vykřikl muž zlostně. A kde je moje žena? Teď už nemělo cenu zapírat a když babice promluvila svým skřehotavým hlasem, nebylo pochyb, že před ním stojí úplně cizí žena, avšak s obličejem jeho ženy. Tvá žena udělala nejhorší chybu ve svém životě. Tím, že porušila naši dohodu, si navždy podepsala ortel neplodnosti. Nikdy ti neporodí dítě, nikdy nebudeš mít syna. Zasmála se babice a chtěla zmizet pryč. V ten okamžik, ale na dvoře kohout zakokrhal k přivítání nového dne a nejen babice se z mladé ženy přeměnila zpět do své podoby. Další přeměna nastala, když místo holubice, stála před dřevorubcem jeho milovaná žena. Jak jsi hloupá, vše jsi si zkazila. Zasmála se babice a navždy zmizela pryč z života obou manželů. Co jsi to jen udělala? Bez dítěte já žít dokážu, ale kdybych ztratil tebe, zemřel bych. Prosím, už nikdy nic takového nedělej. Vždyť co nám schází? Vždyť se tolik milujeme. Schází nám miminko, lásko,odpověděla žena, ale dlouho nebude. V čarodějné chtrči jsem totiž našla zaklínadlo, které nám k miminku pomůže. Když jsem se dokázala přeměnit v holubici, dokážu nám i štěstí přivolat v podobě malého děťátka. Dřevorubec ji přitiskl do své náruče a aniž by postřehl, že jeho milovaná něco zašeptala, začal ji líbat, tak jak se líbají jen zamilovaní. Odnesl ji do své postele a v tom...........zazvonil zvonec a pohádky je konec...