Začátek Pohádky ze současnosti - Diskuze a zkušenosti

Twiggina » Renor Ahoj a dík za upozornění.
Nestíhám vše sledovat, jsem převážně v poradně a na další není moc času. Za chvíli odjíždím, ale až se v neděli vrátím, tak si to ráda přečtu.
Hezký víkend tobě i ostatním.

Právě ten pocit očekávání dalšího byl k nezaplacení.

Renor » Twiggina Ahojky Twiggino,
takto, společnými silami, jsme napsali ještě dvě další "pohádky". Jmenují se "Začátek další pohádky" a "Začátek jedné pohádky". Nevím, zda jsi je četla. Podívej se na ně, ta spolupráce je strašně skvělá. Víš, ta nevědomost osudu tvých postav, které se utvářejí postupně pod "perem" zúčastněných. Je to zvláštní pocit, když nevíš, jak to dopadne a snažíš se napojit na myšlenku toho druhého. Však sis to také vyzkoušela.
Měj se krásně a díky za tvou část příběhu.
Papa

Twiggina » Zitto Zitto, díky za nádherný nápad a všem zúčastněným též.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
všem zúčastněným, protože je to krásný :-)

Zitto » Renor Tak měla ta stará kartářka přece jen trošku pravdu. Bylo to skoro přesně 3 měsíce, co jsem někoho - vlastně NĚKOHO - potkala. Mýlila se jen v tom, že ho určitě neznám. Znala jsem ho ze školy. I když možná i v tom měla pravdu. Čím déle s ním jsem, tím víc zjišťuju, že jsem ho dosud opravdu neznala. A to poznávání je skutečně nádherné. Já maluju čím dál radši a on vystavuje moje obrázky. A vlastně maluje taky. Nedávno mi namaloval na moje nápadně se zaoblující bříško překrásné sluníčko.

Renor » jessica2008 Jsem sice městská holka,ale život v paneláku po dvacetiletém soužití s manželem, se mi poslední dobou zdál nesnesitelný. Vždycky, ještě jako malá holka, jsem snila o malém baráčku, uprostřed lesů někde na samotě, já, milovaný muž a děti, na zahrádce kytičky, kočky a pejsek a vůbec... Z této euforie jsem se rychle vrátila do reality, když jsem se opět ze snění ocitla uprostřed mého bytu v činžáku, kterých tu kolem stojí nepočítaně. Jediný únik do přírody byl vzdálený asi jen 10 minut cesty od mého domu. Je to malý, leč krásný park, plný stromků, krásně vonících květin a podél něj teče Vltava. Právě sem jsem se vypravila namalovat po dlouhé době svůj "první" obraz. A nedopadl vůbec špatně. Tak mě to chytlo, že jsem si načrtla hned několik skic. Úplně mě to pohltilo. Chodila jsem na toto místo každý den. Dokonce jsem si vźala 14 dní dovolenou, abych mohla co nejvíc malovat.Těch obrazů bylo po zhruba třech měsících tolik, že jsem si troufla doufat, že se uskuteční má první malá výstava. Jenže koho mám oslovit? Nikdy jsem to nedělala a vlastně ani neměla žádné ambice někomu ukazovat, co jsem štětcem vytvořila. Najednou jsem si vzpomněla na svého starého kamaráda, ještě ze střední a uvědomila si, že vlastní nějakou agenturu pro umělce. Když jsme měli před třemi lety sraz spolužáků, vím, že něco takového říkal. Byl to vždy moc milý kluk a vím, že jsem se mu kdysi líbila, tak třeba to bude malé plus k tomu, aby mi pomohl nebo alespoň poradil, jak uspořádat mou první výstavu. Z mého telefonátu byl trochu překvapený a roztržitý, ale bylo znát, že mě rád slyší. Domluvili jsme si schůzku na třetí odpoledne a já se těšila a trošku bála, jak bude naše setkání vypadat. Do kavárny jsem dorazila raději už ve třičtvrtě na tři, abych byla připravena. On přišel přesně a když si to mířil k mému stolu, měla jsem srdce až v kalhotech. Roky mu přidaly na šarmu a nestydím se říct i na kráse. A ten jeho úsměv. Né, už jsem v tom zase až po uši...

Najdise.cz » Twiggina Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jessica2008, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Duhý den byla sobota, tak si mohla ráno trochu přispat. Byla za to ráda, protože večer nemohla dlouho usnout. Rozležela se jí ta návštěva u kartářky a po první eufórii začala mít pochybnosti, jestli vůbec udělala dobře, že tam šla. Vždyť co jí to ta baba povídala, že má začít malovat? A to si jako myslí, že patláním nějakých obrázků se něco vyřeší? Měla na sebe vztek, ale potom na ni konečně dolehla únava z celého dne a usnula. Když se ráno probudila, začaly jí běžet hlavou zvláštní myšlenky. No jo, proč se mi zhroutilo manželství? Protože jsem něco dělala špatně! Takže že bych asi neměla pokračovat tam, kde jsem skončila. Měla bych si vzpomenout na doby, kdy jsem ještě byla v pohodě a začít znova a jinak. Takže ona ta kartářka vlastně měla pravdu. Dokud jsem byla v pohodě, tak mě malování hrozně bavilo. Tak to zkusím. Jenže když si představím, co bych asi tak teď měla malovalat, tak mám v hlavě úplné prázdno. Aha, už mi to začíná docházet! Vždyť ony ty poslední roky byly taky pěkně prázdné. Takže jak tak koukám z okna, dnes to vypadá, že bude krásně. Sbalím si svačinu, malířské nádobíčko a vyrazím do přírody. A jsem opravdu zvědavá, co se z toho malování vyklube.

Twiggina » Sem.miš Náhoda tomu chtěla, že se dozvěděla o jedné kartářce od své známé a tak jí zavolala.
"Mohla byste přijít dneska na 17 hodinu, odhlásila se mi včera jedna paní. Jinak mám obsazeno a další termín by byl až za měsíc."
"Nó, eee, to jsem nečekala, ale jo tak víte co, já přijdu. Stejně nemám nic jiného na práci."
Kartářka jí vysvětlila kde bydlí a že prý se těší. No aby ne, když dostane zaplaceno. V tom fofru se ani nezeptala co to bude stát. Nakonec je to fuk, když to bude o ničem, tak jí nezaplatí, jakýpak štráky s vědmou.
Den proběhl v očekávání a přemýšlení. Co mi asi tak poví? Je stará nebo mladá? Jestli bude protivná, tak tam ani nepůjdu. A jestli se bude moc vyptávat, tak jí pošlu do háje. Když už je to vědma, tak ať se ptá karet a ne mě, né! Ježiš já jsem tele, proč jsem tam volala, mám z toho akorát nervy. Jako kdyby nestačilo, že mi krachlo manželství.
Musím se jí zeptat na toho nového kolegu, dneska byl milej a dokonce se na mě usmál. Stejně si jen něco namlouvám, vždyť si mě pak na zastávce ani nevšiml. Ach jo.
Páni dneska je krásný den, ani jsem si toho nevšimla pro samé přemýšlení nad sebou. Kašlu na nádobí, jdu ven.
Támhle od Hluboké se to nějak mračí doufám že nebude lejt. Ta řeka je tak kalná, skoro jako můj život…. A už v tom zase lítám. Proč existuje láska, je akorát pro zlost. Kecáš, bez lásky to nejde, jen si vzpomeň jak ses tetelila samým očekáváním jestli přijde nebo ne a jak to bylo krásný. Ach jo.
Tak hurá na ty karty ať už se konečně něco děje ...
"Dobrý den (no stará, ale vypadá docela mile)."
"Dobrý den, pojďte dál. Dáte si kávu?"
"A víte, že si dám ráda. Já vám ji zaplatím."
"Což byste platila, ta je v režii (úsměv)."
"Jo a chtěla jsem se zeptat, co budu platit, abych měla dost peněz."
"Já mám na hodinu 300,-Kč a pokud to budete chtít natočit na kazetu tak + 50,- za kazetu včetně natočení. Víc jak hodinu a půl vám věnovat nemohu, po vás přijde další pani."
"Tak mi to natočte, ať mám památku na to, jak jsem byla poprvé v životě u kartářky (úsměv)."
Káva se rozvoněla malým útulným pokojem a karty jen šustily ...
"Tak jak vám říkám, nejsem si jista, že ten kolega s práce je ten pravý, tak se opravdu o nic sama nesnažte. Však znáte pořekadlo - co je v domě, není pro mě. Aby to nebylo na škodu v práci. Já vím, že nejlepším lékem na zklamání je zase jen láska, ale karty vám nabízí za tři měsíce někoho, kdo by opravdu stál za pozornost, ale toho určitě zatím neznáte. Znovu opakuji, nechte tomu volnost, láska je jako stín, když za ním běžíte, stále uniká, ale otočíte se, snažíte se uniknout vy a stín vás následuje. Začněte znovu malovat a fotit! Tak dlouho jste to nedělala, to vám to nechybí? Když jste mi vyprávěla jak jste chodila malovat do přírody, zářili vám oči jak mladému děvčeti! Třeba zrovna tam potkáte toho pravého. Hodně štěstí."
Páni, já se tak bála a ono to bylo docela fain. Zase jsem zapomněla na ten deštník a už prší. Třeba mi prší štěstí (úsměv). Musím vyhrabat ten skládací stojan, kam jsem ho jen dala. Kolik asi dneska stojí barvičky a štětce? Ále co, když jsem mohla dát takovej majlant za bundu z lebkou, tak za barvy to bude daleko rozumnější investice. Jejda, já už si dvě hodiny nevzpomněla na to, že jsem nešťastná ...

Najdise.cz » Zitto Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A protože ráda četla, zašla do knihovny a padla jí do oka kniha o tom "mužském pokolení". Tak si půjčila tu a ještě nějaké jiné a začala v nich zjišťovat, že ženské a mužské myšlení je prostě rub a líc jedné mince - jsou naprosto rozdílné, ale když se vzájemně poznají a tolerují, má to úplně jiný spád a běh... Začala zkoumat, co chtěla jinak než ve vztahu měla, zjišťovat, že leccos z toho jsou prkotiny nestojící za řeč a některé věci, když jí u chlapa vadily, když už spolu chodili, tak si ho vůbec neměla brát. Protože jemu zůstane vše, co má před svatbou, jen jí spadnou růžové brýle tolerance a najednou jí to začne vadit. A začne mu leccos vyčítat a on nechápe proč, když jí to před tím nevadilo. No a najde si jinou, které to nebude vadit ani po svatbě...
Takže když došla až takto daleko, došla si i k té kartářce... dílem ze zvědavosti a dílem s nadějí, že by se mohla dozvědět, jestli tomu zajímavému novému kolegovi z práce by náhodou neměla dát šanci..

Zitto » Sem.miš Což o to, u moře bylo fajn. Slunce, pláže, moře, všude smích, mladá opálená těla, krámky se vším včetně všemožných krámů, ale také spousty šťastných (?!) dvojic, mileneckých párů, dovádějících flirtujících rekreantů... Nebyla si jistá, zda nečekaně nabytá svoboda a volnost je spíš klad nebo spíš zápor. Slaná mořská voda se mísila s podobně slanými slzami a tmavé brýle (naštěstí) ji zakrývaly červené uplakané oči. Pro úplnost bych měl ještě zmínit, že o mužské zájemce nouzi neměla. Akorát natolik jí zrak i vnitřní zrak sloužily, že nemohla přehlédnout jak "dosti zralý" věk většiny z nich, tak "dosti nezralou" inteligenci bez rozdílu u všech. A tak vztek a touha za každou cenu se pomstít byly vystřídány spíš lítostí a bolestí. Začalo jí docházet, že by tím neublížila bývalému manželovi, ale především sobě, kdyby hluboko pod svou úrovní souhlasila nebo spíš trpně snášela intimní zacházení se svým tělem bez citového vztahu. A tak se od moře vracela do dalších dní s rozhodnutím, že musí řešit sama sebe. Co jí teď zbývá? Rozhlídnout se v práci (že by tam někoho přehlídla?), kouknout na nějaké internetové seznamky (i když si o téhle virtuální realitě myslela své) a poradit se s kartářkou (což jí taky asi klid srdce a solidního chlapa nevyčaruje). Ale aspoň se konstruktivně o něco snažit.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No a pak mi blesklo hlavou - dovolená ! Potřebuju si prostě od všeho odpočinout a možná tam přijde i nějaké to pohlazení v podobě letní lásky.. Pojedu k moři. I sbalila jsem tři bágly - jeden mě a dva dětem. Děti jsem odvedla k manželovi do jeho nového hnízdečka s tím, ať se s nimi tedy jeho nová partnerka seznámí a ať se stará, aby věděla, jaký to u nich bude za pár let.
No a milé nové partnerce se to nelíbilo...
Ale to já už se válela u moře a bylo mi to jedno.

Renor » Zitto Ten večer jsem si před zrcadlem zkusila snad všechny věci ve skříni. Vybrala jsem ty(ač se mi nelíbily), co jsem si včera koupila v oddělení módy. Ta lebka na té bundě být nemusela, ale docela mi padla a vypadala jsem na třicet. Tedy, alespoň jsem se tak cítila, teď, tady v tom pokoji...Když jsem vešla do dveří discotéky, okamžitě mě ten pocit přešel. Co já tady sakra dělám? Co si to chci sakra dokázat? Jedno jsem věděla jistě, a to, že odsud dnes nechci odejít sama. Ta hudba, co se rozléhala po celé místnosti, byla mému uchu i vkusu naprosto neznámá. No a věková kategorie účastníků téhle akce se nepřehoupla přes 15 let. Takže jsem si tu spíš připadala jako matka, která hledá své neposedné dítko. Zamířila jsem tedy k nejbližšímu baru a poručila si velkého panáka vodky. Jelikož jsem ho vypila na ex, mé chuťové buňky si žádaly další a další a další... Po chvilce se mi ta muzika docela zalíbila a já šla trsat na parket, aniž bych věděla, jak se na tuhle muziku tančí. Byla jsem okamžitě středem pozornosti a místní náckové okolo mě utvořili kruh a já se v něm kroutila jako had na sluníčku. Hudba přestala trousit to pověstné tuc, tuc, tuc a začali hrát ploužáky. Omladina se začala párovat, a tak jsem raději prchla opět k baru a chtěla si objednat dalšího panáka, když v tom mi někdo zaklepal na rameno. To bude určitě někdo, kdo sem také zabloudil omylem, nějaký krasavec tak 4cátník? Jaké bylo mé zklamání, když jsem se otočila. Stál tam asi 16ti letý, v obličeji boďobaný kluk, s výrazem totálního zatmění a chtěl po mně jointa. Poznala jsem v něm spolužáka své dcery Jany, tak jsem raději přeslechla jeho otázku a pomalu se soukala ke dveřím, abych tu zanechala svůj pokus o totální zesměšnění a zklamání o vkusu dnešní mládeže. Domů jsem opravdu nešla sama. Na zádech mi seděla opice a podle mé chůze to byla gorila, která se mě pustila, až když jsem vyzvracela včechny ty vodky na druhém konci města. Domů mě odvezl taxík a já se zapřísáhla, že pomsta sice bude sladká, ale ne na diskotéce a určitě ne za přítomnosti náctiletých puberťáků a 7mi panáků vodek...

Zitto » jessica2008 To si piš, že o tom všem přemýšlím, pomyslela si, když zůstala sama. Nejen že budu muset zastat práci sama, ale hlavně že zůstanu sama. Nikdo mě nepohladí, neobejme, nezeptá se jak se mám, konec konců mě ani nebude nikdo rozčilovat těmi nekonečnými manželskými maličkostmi... Ale já si přece tenhle život nevybrala. Já sem Rodriga neopustila.
Mám teď dvě možnosti. Buď - a to bych nejradši - následující měsíc probrečet nebo se mu pořádně pomstít. Na brečení je času dost, ostatně to asi přijde tak jako tak. Možná pak dvojnásob. Ale nejdřív se mu pomstím. Hurá na diskotéku, trochu se napiju a přijmu pozvání od prvního trošku přijatelného chlapa. Ať si ten... nemyslí, že už o mě není zájem. Ostatně však teď jsem účesem i hadrama "in", tak budu dnešní i svým chování. Jdeme do toho a vyrazila do víru... no, ehm... spíš maloměsta.

Najdise.cz » Renor Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jessica2008, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Sotva Xara přišla domů, zazvonil telefon. Volala její nejlepší kamarádka Laura, že právě něco vyřizuje ve vedlejší ulici, tak jestli se za chvíli může stavět na kafe. Xara byla moc ráda, byla zvědavá, co řekne na její proměnu a těšila se, jak si popovídají. Za chvíli Laura zazvonila a nedokázala ovládnout svůj údiv, téměř šok z toho, co ze sebou Xara udělala. Spolkla, co měla na jazyku, sedla si do křesla a počkala, až Xara přinese nádherně vonící kávu. Potom začala tónem, který zněl dost vážně: "No, holka zlatá, nevím, jestli jsi to vzala z toho správného konce. Víš, ono je hezké mít svobodu, začít nový život podle svých představ. Ale víš, co všechno to obnáší? Vím, jak tě Rodrig rozčiloval, když si večer lehl u televize a nechat se tebou obskakovat. Neviděl, že jdeš z jedné směny do druhé a že to kafe by mohl taky někdy uvařit on tobě. Ale napadlo tě, že teď tě čeká ještě třetí směna? Budeš muset zastat i to, co zastával Rodrig. Než si lehl k televizi, tak se postaral o rozbité auto, sehnal instalatéra, vyměnil prasklou žárovku... Došlo ti vůbec, že na tohle všechno teď budeš sama? No nechci ti mluvit do života, každý ať se zařídí jak umí. Ale prosím tě slib mi, že o tom všem budeš alespoň chviličku přemýšlet." Laura dopila kávu, rozloučila se a odešla. A Xara tam zůstala sama ...

Renor » jessica2008 Takže, v první řadě udělám něco se sebou. Nevypadám zas tak zle, chtělo by to jen nový účes a obnovit šatník. Tak začnu u toho nakupování. V obchodním domě v oddělení módy moc lidí nebylo. Tedy kromě prodavačky a mě vlastně nikdo.Začala jsem se probírat ramínky plných hadříků různého stylu i velikostí, ale co se teď vlastně nosí? Vzala jsem si několik „modelů“ do kabinky a začala si je na sebe postupně navlékat. Ve všem jsem si připadala jako trubka, ale mladá žvýkající prodavačka mi tvrdila,že tohle je teď IN a že v tom budu prostě „hustá“, tak jsem vysolila asi 3 tisíce za dvoje džíny,rozedranou kšiltovku a strašnou bundu s lebkou a šla směrem ke kadeřnictví. To, které jsem před lety navštěvovala já, už bylo samozřejmě zrušené, tak jsem nepohrdla salonem krásy na náměstí. Prostředí salonu se mi zamlouvalo. Všude to vonělo různými šampony a gely, z rádia se linula milá hudba, tak tady klidně strávím celý den. Křeslo u okna se konečně uvolnilo a přišla jsem na řadu já. Ujmulo se mě cosi jako stvoření z jiné planety. Ta dívčina měla pearcing snad úplně všude. A to můj zrak dosáhl pouze na partie obličeje… No a zase žvýkala… Byla jsem připravena, z kabelky jsem vytáhla žvýku i já, protože to byla bezpochyby nová móda. Teď jsem si připadala opravdu IN.Na otázku, jak si přeji ostříhat nebo případně obarvit, jsem ze sebe vypustila něco pro mě nemyslitelného. No, asi co se teď nosí. Absolutně jsem ji důvěřovala, ani nevím proč. Mé krásné, dlouhé, kaštanové vlasy mi pomalu padaly na ramena a já radši zavřela oči. Pak mi na ten sestřih dala asi 20 alobalů a potřela je něčím, co strašně smrdělo a nechala mi to na hlavě působit. Vypadala jsem jako mimozemšťan, ale to jsme i s ní byly už dvě. Mezitím se má kadeřnice (Libuška, jak se mi představila) zapovídala s (podle ní) úplně suprovým klukem, neustále se chichotala a hihňala a mě tím pěkně štvala. Sáhla jsem tedy po časopise, ale hned ho zavřela, protože byl plný nešťastných lásek, ztroskotaných manželstvích a vůbec. Hlava mi začala nějak pálit, aby ne, měla jsem to tam snad hodinu. Když jsem Libušku upozornila, s jekotem mi sundávala z hlavy můj vesmírný model a byla nějak v šoku. To já taky, když jsem se po vysušení vlasů podívala do zrcadla. Líba byla nějak nesvá, ale tvrdila mi, jak mi to strašně sluší, já zaplatila patnáct set a vykročila směrem k domovu. Za prvním rohem jsem si nasadila svou novou kšiltovku a myslela si, že mě už nic horšího dneska potkat nemůže... Ó, jak jsem se jen mýlila.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jessica2008, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Xarina si za leta manželství na tento způsob života tak zvykla, ža ji manželova zpráva otřásla. Když se trochu vzpamatovala, začala uvažovat: "Práci mám, finančně bych to sama zvládla, děti už jsou velké, to už bych taky zvládla. Ale co já? Jak já teď budu žít? Vždyť vlastně nevím, kdo jsem, jaká jsem, co bych od života chtěla. Zatím jsem žila jen jako součást jakéhosi soukolí, které se neomylně otáčelo spoustu let, den za dnem úplně stejně. Ale co dál?" ......