Začátek Pohádky ze současnosti - Diskuze a zkušenosti

Twiggina » Renor Ahoj a dík za upozornění.
Nestíhám vše sledovat, jsem převážně v poradně a na další není moc času. Za chvíli odjíždím, ale až se v neděli vrátím, tak si to ráda přečtu.
Hezký víkend tobě i ostatním.

Právě ten pocit očekávání dalšího byl k nezaplacení.

Renor » Twiggina Ahojky Twiggino,
takto, společnými silami, jsme napsali ještě dvě další "pohádky". Jmenují se "Začátek další pohádky" a "Začátek jedné pohádky". Nevím, zda jsi je četla. Podívej se na ně, ta spolupráce je strašně skvělá. Víš, ta nevědomost osudu tvých postav, které se utvářejí postupně pod "perem" zúčastněných. Je to zvláštní pocit, když nevíš, jak to dopadne a snažíš se napojit na myšlenku toho druhého. Však sis to také vyzkoušela.
Měj se krásně a díky za tvou část příběhu.
Papa

Zitto » Renor Tak měla ta stará kartářka přece jen trošku pravdu. Bylo to skoro přesně 3 měsíce, co jsem někoho - vlastně NĚKOHO - potkala. Mýlila se jen v tom, že ho určitě neznám. Znala jsem ho ze školy. I když možná i v tom měla pravdu. Čím déle s ním jsem, tím víc zjišťuju, že jsem ho dosud opravdu neznala. A to poznávání je skutečně nádherné. Já maluju čím dál radši a on vystavuje moje obrázky. A vlastně maluje taky. Nedávno mi namaloval na moje nápadně se zaoblující bříško překrásné sluníčko.

Renor » jessica2008 Jsem sice městská holka,ale život v paneláku po dvacetiletém soužití s manželem, se mi poslední dobou zdál nesnesitelný. Vždycky, ještě jako malá holka, jsem snila o malém baráčku, uprostřed lesů někde na samotě, já, milovaný muž a děti, na zahrádce kytičky, kočky a pejsek a vůbec... Z této euforie jsem se rychle vrátila do reality, když jsem se opět ze snění ocitla uprostřed mého bytu v činžáku, kterých tu kolem stojí nepočítaně. Jediný únik do přírody byl vzdálený asi jen 10 minut cesty od mého domu. Je to malý, leč krásný park, plný stromků, krásně vonících květin a podél něj teče Vltava. Právě sem jsem se vypravila namalovat po dlouhé době svůj "první" obraz. A nedopadl vůbec špatně. Tak mě to chytlo, že jsem si načrtla hned několik skic. Úplně mě to pohltilo. Chodila jsem na toto místo každý den. Dokonce jsem si vźala 14 dní dovolenou, abych mohla co nejvíc malovat.Těch obrazů bylo po zhruba třech měsících tolik, že jsem si troufla doufat, že se uskuteční má první malá výstava. Jenže koho mám oslovit? Nikdy jsem to nedělala a vlastně ani neměla žádné ambice někomu ukazovat, co jsem štětcem vytvořila. Najednou jsem si vzpomněla na svého starého kamaráda, ještě ze střední a uvědomila si, že vlastní nějakou agenturu pro umělce. Když jsme měli před třemi lety sraz spolužáků, vím, že něco takového říkal. Byl to vždy moc milý kluk a vím, že jsem se mu kdysi líbila, tak třeba to bude malé plus k tomu, aby mi pomohl nebo alespoň poradil, jak uspořádat mou první výstavu. Z mého telefonátu byl trochu překvapený a roztržitý, ale bylo znát, že mě rád slyší. Domluvili jsme si schůzku na třetí odpoledne a já se těšila a trošku bála, jak bude naše setkání vypadat. Do kavárny jsem dorazila raději už ve třičtvrtě na tři, abych byla připravena. On přišel přesně a když si to mířil k mému stolu, měla jsem srdce až v kalhotech. Roky mu přidaly na šarmu a nestydím se říct i na kráse. A ten jeho úsměv. Né, už jsem v tom zase až po uši...

Renor » Zitto Ten večer jsem si před zrcadlem zkusila snad všechny věci ve skříni. Vybrala jsem ty(ač se mi nelíbily), co jsem si včera koupila v oddělení módy. Ta lebka na té bundě být nemusela, ale docela mi padla a vypadala jsem na třicet. Tedy, alespoň jsem se tak cítila, teď, tady v tom pokoji...Když jsem vešla do dveří discotéky, okamžitě mě ten pocit přešel. Co já tady sakra dělám? Co si to chci sakra dokázat? Jedno jsem věděla jistě, a to, že odsud dnes nechci odejít sama. Ta hudba, co se rozléhala po celé místnosti, byla mému uchu i vkusu naprosto neznámá. No a věková kategorie účastníků téhle akce se nepřehoupla přes 15 let. Takže jsem si tu spíš připadala jako matka, která hledá své neposedné dítko. Zamířila jsem tedy k nejbližšímu baru a poručila si velkého panáka vodky. Jelikož jsem ho vypila na ex, mé chuťové buňky si žádaly další a další a další... Po chvilce se mi ta muzika docela zalíbila a já šla trsat na parket, aniž bych věděla, jak se na tuhle muziku tančí. Byla jsem okamžitě středem pozornosti a místní náckové okolo mě utvořili kruh a já se v něm kroutila jako had na sluníčku. Hudba přestala trousit to pověstné tuc, tuc, tuc a začali hrát ploužáky. Omladina se začala párovat, a tak jsem raději prchla opět k baru a chtěla si objednat dalšího panáka, když v tom mi někdo zaklepal na rameno. To bude určitě někdo, kdo sem také zabloudil omylem, nějaký krasavec tak 4cátník? Jaké bylo mé zklamání, když jsem se otočila. Stál tam asi 16ti letý, v obličeji boďobaný kluk, s výrazem totálního zatmění a chtěl po mně jointa. Poznala jsem v něm spolužáka své dcery Jany, tak jsem raději přeslechla jeho otázku a pomalu se soukala ke dveřím, abych tu zanechala svůj pokus o totální zesměšnění a zklamání o vkusu dnešní mládeže. Domů jsem opravdu nešla sama. Na zádech mi seděla opice a podle mé chůze to byla gorila, která se mě pustila, až když jsem vyzvracela včechny ty vodky na druhém konci města. Domů mě odvezl taxík a já se zapřísáhla, že pomsta sice bude sladká, ale ne na diskotéce a určitě ne za přítomnosti náctiletých puberťáků a 7mi panáků vodek...

Najdise.cz » Renor Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jessica2008, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Sotva Xara přišla domů, zazvonil telefon. Volala její nejlepší kamarádka Laura, že právě něco vyřizuje ve vedlejší ulici, tak jestli se za chvíli může stavět na kafe. Xara byla moc ráda, byla zvědavá, co řekne na její proměnu a těšila se, jak si popovídají. Za chvíli Laura zazvonila a nedokázala ovládnout svůj údiv, téměř šok z toho, co ze sebou Xara udělala. Spolkla, co měla na jazyku, sedla si do křesla a počkala, až Xara přinese nádherně vonící kávu. Potom začala tónem, který zněl dost vážně: "No, holka zlatá, nevím, jestli jsi to vzala z toho správného konce. Víš, ono je hezké mít svobodu, začít nový život podle svých představ. Ale víš, co všechno to obnáší? Vím, jak tě Rodrig rozčiloval, když si večer lehl u televize a nechat se tebou obskakovat. Neviděl, že jdeš z jedné směny do druhé a že to kafe by mohl taky někdy uvařit on tobě. Ale napadlo tě, že teď tě čeká ještě třetí směna? Budeš muset zastat i to, co zastával Rodrig. Než si lehl k televizi, tak se postaral o rozbité auto, sehnal instalatéra, vyměnil prasklou žárovku... Došlo ti vůbec, že na tohle všechno teď budeš sama? No nechci ti mluvit do života, každý ať se zařídí jak umí. Ale prosím tě slib mi, že o tom všem budeš alespoň chviličku přemýšlet." Laura dopila kávu, rozloučila se a odešla. A Xara tam zůstala sama ...

Renor » jessica2008 Takže, v první řadě udělám něco se sebou. Nevypadám zas tak zle, chtělo by to jen nový účes a obnovit šatník. Tak začnu u toho nakupování. V obchodním domě v oddělení módy moc lidí nebylo. Tedy kromě prodavačky a mě vlastně nikdo.Začala jsem se probírat ramínky plných hadříků různého stylu i velikostí, ale co se teď vlastně nosí? Vzala jsem si několik „modelů“ do kabinky a začala si je na sebe postupně navlékat. Ve všem jsem si připadala jako trubka, ale mladá žvýkající prodavačka mi tvrdila,že tohle je teď IN a že v tom budu prostě „hustá“, tak jsem vysolila asi 3 tisíce za dvoje džíny,rozedranou kšiltovku a strašnou bundu s lebkou a šla směrem ke kadeřnictví. To, které jsem před lety navštěvovala já, už bylo samozřejmě zrušené, tak jsem nepohrdla salonem krásy na náměstí. Prostředí salonu se mi zamlouvalo. Všude to vonělo různými šampony a gely, z rádia se linula milá hudba, tak tady klidně strávím celý den. Křeslo u okna se konečně uvolnilo a přišla jsem na řadu já. Ujmulo se mě cosi jako stvoření z jiné planety. Ta dívčina měla pearcing snad úplně všude. A to můj zrak dosáhl pouze na partie obličeje… No a zase žvýkala… Byla jsem připravena, z kabelky jsem vytáhla žvýku i já, protože to byla bezpochyby nová móda. Teď jsem si připadala opravdu IN.Na otázku, jak si přeji ostříhat nebo případně obarvit, jsem ze sebe vypustila něco pro mě nemyslitelného. No, asi co se teď nosí. Absolutně jsem ji důvěřovala, ani nevím proč. Mé krásné, dlouhé, kaštanové vlasy mi pomalu padaly na ramena a já radši zavřela oči. Pak mi na ten sestřih dala asi 20 alobalů a potřela je něčím, co strašně smrdělo a nechala mi to na hlavě působit. Vypadala jsem jako mimozemšťan, ale to jsme i s ní byly už dvě. Mezitím se má kadeřnice (Libuška, jak se mi představila) zapovídala s (podle ní) úplně suprovým klukem, neustále se chichotala a hihňala a mě tím pěkně štvala. Sáhla jsem tedy po časopise, ale hned ho zavřela, protože byl plný nešťastných lásek, ztroskotaných manželstvích a vůbec. Hlava mi začala nějak pálit, aby ne, měla jsem to tam snad hodinu. Když jsem Libušku upozornila, s jekotem mi sundávala z hlavy můj vesmírný model a byla nějak v šoku. To já taky, když jsem se po vysušení vlasů podívala do zrcadla. Líba byla nějak nesvá, ale tvrdila mi, jak mi to strašně sluší, já zaplatila patnáct set a vykročila směrem k domovu. Za prvním rohem jsem si nasadila svou novou kšiltovku a myslela si, že mě už nic horšího dneska potkat nemůže... Ó, jak jsem se jen mýlila.