Začátek Pohádky ze současnosti - Diskuze a zkušenosti

Twiggina » Renor Ahoj a dík za upozornění.
Nestíhám vše sledovat, jsem převážně v poradně a na další není moc času. Za chvíli odjíždím, ale až se v neděli vrátím, tak si to ráda přečtu.
Hezký víkend tobě i ostatním.

Právě ten pocit očekávání dalšího byl k nezaplacení.

Renor » Twiggina Ahojky Twiggino,
takto, společnými silami, jsme napsali ještě dvě další "pohádky". Jmenují se "Začátek další pohádky" a "Začátek jedné pohádky". Nevím, zda jsi je četla. Podívej se na ně, ta spolupráce je strašně skvělá. Víš, ta nevědomost osudu tvých postav, které se utvářejí postupně pod "perem" zúčastněných. Je to zvláštní pocit, když nevíš, jak to dopadne a snažíš se napojit na myšlenku toho druhého. Však sis to také vyzkoušela.
Měj se krásně a díky za tvou část příběhu.
Papa

Twiggina » Zitto Zitto, díky za nádherný nápad a všem zúčastněným též.

Najdise.cz » Twiggina Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jessica2008, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Duhý den byla sobota, tak si mohla ráno trochu přispat. Byla za to ráda, protože večer nemohla dlouho usnout. Rozležela se jí ta návštěva u kartářky a po první eufórii začala mít pochybnosti, jestli vůbec udělala dobře, že tam šla. Vždyť co jí to ta baba povídala, že má začít malovat? A to si jako myslí, že patláním nějakých obrázků se něco vyřeší? Měla na sebe vztek, ale potom na ni konečně dolehla únava z celého dne a usnula. Když se ráno probudila, začaly jí běžet hlavou zvláštní myšlenky. No jo, proč se mi zhroutilo manželství? Protože jsem něco dělala špatně! Takže že bych asi neměla pokračovat tam, kde jsem skončila. Měla bych si vzpomenout na doby, kdy jsem ještě byla v pohodě a začít znova a jinak. Takže ona ta kartářka vlastně měla pravdu. Dokud jsem byla v pohodě, tak mě malování hrozně bavilo. Tak to zkusím. Jenže když si představím, co bych asi tak teď měla malovalat, tak mám v hlavě úplné prázdno. Aha, už mi to začíná docházet! Vždyť ony ty poslední roky byly taky pěkně prázdné. Takže jak tak koukám z okna, dnes to vypadá, že bude krásně. Sbalím si svačinu, malířské nádobíčko a vyrazím do přírody. A jsem opravdu zvědavá, co se z toho malování vyklube.

Twiggina » Sem.miš Náhoda tomu chtěla, že se dozvěděla o jedné kartářce od své známé a tak jí zavolala.
"Mohla byste přijít dneska na 17 hodinu, odhlásila se mi včera jedna paní. Jinak mám obsazeno a další termín by byl až za měsíc."
"Nó, eee, to jsem nečekala, ale jo tak víte co, já přijdu. Stejně nemám nic jiného na práci."
Kartářka jí vysvětlila kde bydlí a že prý se těší. No aby ne, když dostane zaplaceno. V tom fofru se ani nezeptala co to bude stát. Nakonec je to fuk, když to bude o ničem, tak jí nezaplatí, jakýpak štráky s vědmou.
Den proběhl v očekávání a přemýšlení. Co mi asi tak poví? Je stará nebo mladá? Jestli bude protivná, tak tam ani nepůjdu. A jestli se bude moc vyptávat, tak jí pošlu do háje. Když už je to vědma, tak ať se ptá karet a ne mě, né! Ježiš já jsem tele, proč jsem tam volala, mám z toho akorát nervy. Jako kdyby nestačilo, že mi krachlo manželství.
Musím se jí zeptat na toho nového kolegu, dneska byl milej a dokonce se na mě usmál. Stejně si jen něco namlouvám, vždyť si mě pak na zastávce ani nevšiml. Ach jo.
Páni dneska je krásný den, ani jsem si toho nevšimla pro samé přemýšlení nad sebou. Kašlu na nádobí, jdu ven.
Támhle od Hluboké se to nějak mračí doufám že nebude lejt. Ta řeka je tak kalná, skoro jako můj život…. A už v tom zase lítám. Proč existuje láska, je akorát pro zlost. Kecáš, bez lásky to nejde, jen si vzpomeň jak ses tetelila samým očekáváním jestli přijde nebo ne a jak to bylo krásný. Ach jo.
Tak hurá na ty karty ať už se konečně něco děje ...
"Dobrý den (no stará, ale vypadá docela mile)."
"Dobrý den, pojďte dál. Dáte si kávu?"
"A víte, že si dám ráda. Já vám ji zaplatím."
"Což byste platila, ta je v režii (úsměv)."
"Jo a chtěla jsem se zeptat, co budu platit, abych měla dost peněz."
"Já mám na hodinu 300,-Kč a pokud to budete chtít natočit na kazetu tak + 50,- za kazetu včetně natočení. Víc jak hodinu a půl vám věnovat nemohu, po vás přijde další pani."
"Tak mi to natočte, ať mám památku na to, jak jsem byla poprvé v životě u kartářky (úsměv)."
Káva se rozvoněla malým útulným pokojem a karty jen šustily ...
"Tak jak vám říkám, nejsem si jista, že ten kolega s práce je ten pravý, tak se opravdu o nic sama nesnažte. Však znáte pořekadlo - co je v domě, není pro mě. Aby to nebylo na škodu v práci. Já vím, že nejlepším lékem na zklamání je zase jen láska, ale karty vám nabízí za tři měsíce někoho, kdo by opravdu stál za pozornost, ale toho určitě zatím neznáte. Znovu opakuji, nechte tomu volnost, láska je jako stín, když za ním běžíte, stále uniká, ale otočíte se, snažíte se uniknout vy a stín vás následuje. Začněte znovu malovat a fotit! Tak dlouho jste to nedělala, to vám to nechybí? Když jste mi vyprávěla jak jste chodila malovat do přírody, zářili vám oči jak mladému děvčeti! Třeba zrovna tam potkáte toho pravého. Hodně štěstí."
Páni, já se tak bála a ono to bylo docela fain. Zase jsem zapomněla na ten deštník a už prší. Třeba mi prší štěstí (úsměv). Musím vyhrabat ten skládací stojan, kam jsem ho jen dala. Kolik asi dneska stojí barvičky a štětce? Ále co, když jsem mohla dát takovej majlant za bundu z lebkou, tak za barvy to bude daleko rozumnější investice. Jejda, já už si dvě hodiny nevzpomněla na to, že jsem nešťastná ...