začátek jedné "pohádky" - Diskuze a zkušenosti

Renor POKRAČOVÁNÍ POHÁDKY:
Až jednou slepička uviděla velkou dírou v plotě krásného, leč neznámého kohouta s ještě barevnějším peřím a brky, až se ji hlava zatočila. A netrvalo dlouho, ten krásný, neznámý kohout ji oslovil. Chodil si s ní povídat každičké ráno, vždy, když její patron ohlašoval začátek dne. Jeho přítomnost ji vyváděla z míry, ale o jeho zájem stála stále víc a víc. Co dělat? Řekla si. Můj kohoutek se tolik snaží, aby mne uchránil před vším nebezpečím, vím, že mne má rád a já jeho také. Byla najednou velmi zmatená, ale šťastná zároveň. Měla totiž důvod ráno vstát.

váha » Renor Když bude slepička pozorovat sousední dvorek dostatečně dlouho, uvidí tam jiné slepičky, které snáší cizímu kohoutkovi potravu, pečují o kuřátka a trpně snášejí svůj úděl. Kdyby prolezla dírou v plotě, patrně jí vyškubou peříčka, protože slepice to tak dělají. A kohoutek? Asi vyhlíží za dalším plotem nové slepičky.

Zitto Toho se, samozřejmě, slepička také bála, že ani ten druhý kohoutek nebude o nic lepší, že tam má také minimálně jednu svojí slepičku, že by neměla "ublížit" tomu svému kohoutkovi... Ale srdíčko jí pořád táhlo k tomu plotu, vždycky se jí tak nádherně rozbušilo a bylo jí překrásně po celém těle. A pak znovu výčitky i strach a pocit zodpovědnosti za vlastního kohoutka. A tak se nakonec rozhodla, že k onomu svůdnému plotu už nikdy nepůjde a začala se držet na úplně druhé straně, u přesně opačného plotu. A skutečně tři dlooouhé dny to vydržela. Pak ale začal pozorovat kohoutek, že je slepička pořád u toho jednoho plotu a že je nějaká divná a pojal podezření, že za tím plotem někoho má. Netušil, že to je přesně obráceně. A tak se rozčílil, že jí nejen strašně vynadal slovy, která tu kvůli dětem nemůžu opakovat, ale také na ní skočil, vyškubal jí spousty peří a nadělal zobákem ošklivé rány. Ale mnohem víc bolely ty rány, které zasadil jejímu srdci. Nakonec si však slepička řekla, že to je asi trest za to, že před pár dny hleděla na toho jiného kohoutka. Pro jistotu ještě vyrazila za mámou, starou kvočnou. Všechno jí s pláčem řekla a věřila, že jí pochopí a pomůže. Ta se ale vylekala a domlouvala jí ať je ráda, že to dopadlo takhle, ať je hodnější na svého kohoutka a nedělá pořád nějaké problémy. Slepičce to přece jen ale pořád vrtalo hlavou. Takhle to přece nemá být. To není možné. Přece nežiju proto, abych snášela vejce a starala se o pyšného, surového a líného kohouta. A pak si zase říkala, že to možná je tím, že dělá spoustu chyb a že když bude ona ještě hodnější, bude to všechno lepší. A nebo by měla něco změnit, začít žít nějak jinak? Přece se tu nenechá uklovat! Přemýšlela a přemýšlela a bylo jí mnohem mnohem víc do pláče než do smíchu. Tak co jí poradíme dál?

Renor » Zitto Slepička prožila několik bezesných nocí. V hlavě se ji stále objevoval obraz krásného kohoutka a při představě na něho se ji vždy sevřelo srdéčko a zachvělo její malé tělíčko nevýslovnou touhou po něm. Co si má jen počít? Třeba ji vůbec její vysněný nechce a teď už zpívá své árie jiné hloupé slepičce. Nesmím na něj už myslet. Budu poslušnou ženou svého kohoutka. Když v tom uslyšela na zahradě nějaký hluk a výkřiky. Vystrašená běžela za tím hlukem. Nevěřila svým očím. Spatřila, jak se její kohoutek do krve pere s jejím vysněným princem. Srdce se ji málem zastavilo, když viděla, jak oběma kohoutkům pomalu docházejí síly a bála se, že vypustí své duše navždy. O koho já se vlastně bojím víc? Kdo vlastně chci, aby vyhrál v tomto nelítostném boji na život a na smrt? Slepička se nedokázala na tento hrozný souboj dívat a starou dírou v plotě, kterou kdysi pozorovala svého pana vysněného, utíkala pryč. Pryč z jejího dosavadního života, pryč od obou kohoutků.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A při tom lítém boji, kde krev tekla a peří lítalo, na sebe kohouti vykřikovali svoje "moudrosti". A tak taky kohout "fešák" vypustil ze zobáku:" Ty jsi pěkný trouba ! Když chodila ta tvoje slípka k mému plotu a já se jí snažil svést, to sis pro samou pýchu a samolibost nevšiml. Ale jakmile šla do sebe a styděla se za svou chvilkovou slabost a držela se co nejdál ode mě, tak ty přijdeš a vyklováš jí peří a podrapeš záda. To jsi tedy opravdu kabrňák! Tu máš! Tu máš! To máš za to, jak ona musela trpět, že se rozhodla nakonec pro tebe !!" A kloval a kloval. Až polomrtvého soka nechal ležet uprostřed jeho vlastního peří na jeho dvoře a odletěl na svůj. A kohoutek krvácel z mnoha ran a teď už také ze srdce... Pochopil, že jeho slepička mu byla věrná, že v jejím srdci přes všechny jeho nešvary zvítězil on. Jenže on to nepoznal a ještě ji za to zbil a ona teď utekla. "Dobře mi tak" povídá sám sobě a zavírá oči, aby neviděl, jak zachází slunce, které už možná neuvidí vycházet....

Zitto » Sem.miš Utíkala jako by jí šlo o život a kdo ví, třeba jí taky o život šlo. Zkraje vůbec nevnímala nic kolem sebe. Měla v hlavě totální zatmění. To byste nevěřili, kolik sil v sobě ještě našla, aby se dostala co nejdál. A když jí síly docházely, znovu si vzpomněla na scény, kdy jí kohoutek kloval, trhal peří, nadával do…. , ponižoval, znásilňoval… a netroufla si zastavit ani zpomalit, jen dál a dál odsud. Ani si nevšimla, že se setmělo, jen čím dál víc klopýtala a padala, až doběhla k potůčku a na jeho břehu ztratila vědomí. Probrala se až ráno, sluníčko už bylo docela vysoko a kolem ní bylo spousty zvědavých zvířátek z lesa. Zajíček jí pomohl dobelhat se k potůčku a napít se. Taky jí varoval před liškou, aby byla opatrná. Všechny zajímalo, co že se vlastně stalo. Ale slepička nebyla schopná říct z toho všeho, co má za sebou, ani slovo. Jen brečela a brečela.
Nakonec jí zajíček poradil, že kousek po proudu potoka je malinká hájenka, ať se zkusí podívat tam, třeba se jí hospodář ujme. A tak se slepička vydala tam, i když v ní byla malá dušička. Ale strach z lišky byl silný a netroufla si zůstat dál sama v lese.
Na dvorku hájenky moc zvířátek nebylo. Jenom dva králíčci. Mladý hospodář se teprve postupně zařizoval. Slepičku přijal velice vlídně, uložil jí ve stodole na seně, dal jí spousty zrní a čistou vodu. A sotva se zotavila, vyrazil do dědiny sehnat k ní ještě kohoutka, aby jí bylo veseleji.
A vy už jistě, milé děti, tušíte, jak to dopadlo. Jaké bylo její překvapení, když hospodář přivezl právě toho jejího „vysněného“ kohoutka, ze sousedního dvora. Postupně se pak dozvěděla, že se tenkrát pral právě kvůli ní, protože slyšel a viděl, jak jí kohoutek nadával, škubal peří a kloval.
Měli se rádi, spokojeně spolu žili a postupně měli spoustu krásných kuřátek.

Tak to je konec pohádky pro děti.

A pro dospělé: kdyby to v životě bylo vždycky aspoň takhle, co? V reálu by jí přejelo auto nebo sežrala liška. Nebo by postupně „zkusila“ ještě tak tři kohouty, jeden horší než druhý a nakonec – už zcela oškubaná a se spoustou jizev - by zůstala sama a snášela by snaživě vejce tak dlouho až by se usnášela k smrti… Ale proč nevěřit pohádkám? Proč by i v životě neměly být dobré konce?

Přeji všem pohádkový život.

Najdise.cz » Zitto Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jó, takovéhle konce by byly fantastické. Myslím, že i můžou být. A určitě jsou. Ale jen po skrovnu, semo tamo... A domnívám se, že hlavně proto, že zvířátka se nepřetvařují. Lidé se umí dělat lepšími než jsou a nebo taky horšími ( když nemůžu být nejlepší v prospěchu, budu aspoň nejhorší v chování...) Kluci skrývají své city a pak se diví, že holka pokukuje jinde, kde jí je někdo naopak projevuje až nezdravě ( chce ji jen do pelechu, narozdíl od toho, kdo se neumí vyjádřit, ale chce s ní strávit život ). Holky si pořizujou puch-up podprdy a kluci-horňáci se pak diví, co to drží, když ji sundají, a toho make-upu, co drží tolik žen a tolik kosmetických firem při životě !! Můj kamarád říká: nejlepší je poznat holku na vandru - vidíš, jak zvládá zátěžové situace, jak reaguje na Tebe, když se večer zlískáš a taky vidíš, co ráno vedle Tebe vyleze ze spacáku... jestli je to ta, co jsi s ní byl včera nebo nějaká úplně jiná, o kterou bys jindy ani pohledem nezavadil.

Takže - kéž by všichni lidi mohli prožít takový "vandr", kde by se bez pozlátka poznali a pak spolu měli pohádkový život, protože pohádka je co? Pohádka je když ... dobro zvítězí nad zlem a když lež má krátké nohy. To přeju všem.

Ahoj