Diskuze, Diskuzní fórum

Zitto » Renor Neodbíjely půlnoc hodiny
ale srdce dvě blízká
a teď
se jim stýská
možná bijí na poplach
a možná jsou si na dosah
jak tajemná je láska

Zitto » Renor Správně vidíme jen srdcem říká tvůj Malý Princ
a já neumím říct víc
zkoušej žít bez rosy deště a slunce
a zahyneš
vystav se rose dešti a slunci
a riskuješ
riskuješ úplně všechno
i to že zahyneš
i to že kapku po kapce poznáš lásku
a láska krásně bolí

Zitto » Renor Krása Květiny je posvátná
a nedotknutelná
Jen jemná rosa
kapky deště
paprsky slunce
a ten kdo miluje
se jí smí dotýkat
srdcem ji vysvlékat
Jsem rosa déšť a slunce
a tak se učím lásce

Zitto » Renor Já vím
květiny jsou něžné
neboj se
srdce ví že
zranit krásu duše
je vražda
JSI... jsem... jsme

Zitto » Renor JSI… a květiny kvetou
jsem… nedokončenou větou
zeměkouli se zatočila hlava
nejen jí se to občas stává

Zitto » Renor Je čas se setkat
je čas odejít
je čas vítání
je čas odjíždějícího vlaku
je čas utřít slzu
je čas se smát
a vždycky je čas
mít druhého rád


Píšeš moc krásně

píšeš srdcem

Zitto » Renor Jsem všechno a nic
jsem ten co chce vždy víc
jsem tvůj rub i líc
jsem křemen i mlha
jsem v ranní rose noha
jsem letmý odraz Boha
jsem výkřik i mlčení
jsem rozumu zatmění
jsem něžné souznění
jsem tady
jsem s tebou
a rád

Zitto » Renor Tak měla ta stará kartářka přece jen trošku pravdu. Bylo to skoro přesně 3 měsíce, co jsem někoho - vlastně NĚKOHO - potkala. Mýlila se jen v tom, že ho určitě neznám. Znala jsem ho ze školy. I když možná i v tom měla pravdu. Čím déle s ním jsem, tím víc zjišťuju, že jsem ho dosud opravdu neznala. A to poznávání je skutečně nádherné. Já maluju čím dál radši a on vystavuje moje obrázky. A vlastně maluje taky. Nedávno mi namaloval na moje nápadně se zaoblující bříško překrásné sluníčko.

Zitto » Renor Jsi anděl i uličník
jsi otazník i vykřičník
jsi rozehraný kulečník
jsi oheň i voda
jsi výhra i škoda
jsi kompas lodivoda
jsi podzim i jaro
jsi svítání i šero
jsi duše i tělo
jsi vzestup i pád
jsi láska i kamarád
a takovou tě mám rád...

Zitto » Najdise.cz Což o to, u moře bylo fajn. Slunce, pláže, moře, všude smích, mladá opálená těla, krámky se vším včetně všemožných krámů, ale také spousty šťastných (?!) dvojic, mileneckých párů, dovádějících flirtujících rekreantů... Nebyla si jistá, zda nečekaně nabytá svoboda a volnost je spíš klad nebo spíš zápor. Slaná mořská voda se mísila s podobně slanými slzami a tmavé brýle (naštěstí) ji zakrývaly červené uplakané oči. Pro úplnost bych měl ještě zmínit, že o mužské zájemce nouzi neměla. Akorát natolik jí zrak i vnitřní zrak sloužily, že nemohla přehlédnout jak "dosti zralý" věk většiny z nich, tak "dosti nezralou" inteligenci bez rozdílu u všech. A tak vztek a touha za každou cenu se pomstít byly vystřídány spíš lítostí a bolestí. Začalo jí docházet, že by tím neublížila bývalému manželovi, ale především sobě, kdyby hluboko pod svou úrovní souhlasila nebo spíš trpně snášela intimní zacházení se svým tělem bez citového vztahu. A tak se od moře vracela do dalších dní s rozhodnutím, že musí řešit sama sebe. Co jí teď zbývá? Rozhlídnout se v práci (že by tam někoho přehlídla?), kouknout na nějaké internetové seznamky (i když si o téhle virtuální realitě myslela své) a poradit se s kartářkou (což jí taky asi klid srdce a solidního chlapa nevyčaruje). Ale aspoň se konstruktivně o něco snažit.

Zitto » Najdise.cz To si piš, že o tom všem přemýšlím, pomyslela si, když zůstala sama. Nejen že budu muset zastat práci sama, ale hlavně že zůstanu sama. Nikdo mě nepohladí, neobejme, nezeptá se jak se mám, konec konců mě ani nebude nikdo rozčilovat těmi nekonečnými manželskými maličkostmi... Ale já si přece tenhle život nevybrala. Já sem Rodriga neopustila.
Mám teď dvě možnosti. Buď - a to bych nejradši - následující měsíc probrečet nebo se mu pořádně pomstít. Na brečení je času dost, ostatně to asi přijde tak jako tak. Možná pak dvojnásob. Ale nejdřív se mu pomstím. Hurá na diskotéku, trochu se napiju a přijmu pozvání od prvního trošku přijatelného chlapa. Ať si ten... nemyslí, že už o mě není zájem. Ostatně však teď jsem účesem i hadrama "in", tak budu dnešní i svým chování. Jdeme do toho a vyrazila do víru... no, ehm... spíš maloměsta.

Zitto » Renor Je to zvláštní
ve víru vášní
jim narostou křídla
a k zemi se snáší
?

Zitto » Renor A tys někdy takhle tápala?

Zitto » Renor Tak tohle tedy smekám
pak do trávy klekám
a další vteřiny
vidí jen květiny...

Zitto » Renor Žena se cítila jako omámená, v hlavě jí hučelo, v jeskyňce se mísila světla plamenů se svitem měsíce, nohy se jí podlamovaly, knížky jí padaly z ruky, měla problémy soustředit se na směsice obrázků a klikyháků v nich. V rohu něco spadlo a na stůl vyskočila černá kočka. Z druhého rohu se ozval havran. Vzala do ruky další knížku, setřela z ní pavučiny a odfoukla vrstvy prachu. Otrava…pasti…. podvody… prodej… proměny… Proměny, konečně to našla. Jen ještě nevěděla, jestli se jí podaří proměnit v něco babici nebo naopak sebe.
I dřevorubec usilovně přemýšlel. Co se to jenom děje? Co se to stalo s jeho milovanou? Proč nemluví? Proč si sundala srdíčko, které jí sám vyřezával?
Ale ani babice nezahálela. Byla dost mazaná na to, aby věděla, že moc času nemá. Musí využít své přechodně získané krásy naplno. Dala si velmi záležet na tom, aby zahalovala jen co nejméně ženských prvků. Nenápadně (až skoro nápadně) se co nejčastěji při práci otřela o dřevorubce, mrkla očkem, usmála se… Půlnoc se blížila a tak se rozhodla pro přímý útok.
Žena se zatím zoufale snažila porozumět všem těm podivným značkám, výrazům a propletencům. Chtělo se jí brečet. Přece to musí pochopit. Musí to rozluštit. Pro jejich vzájemnou lásku, pro bolest kterou prožívá, něco se přece musí stát. Proč to nefunguje, proč to nejde. Sevřela dlaní srdíčko na svém krku a v tu chvíli se jí v hlavě rozsvítilo.
Babice zamumlala potichu čarovnou formulku a přistoupila přímo k dřevorubci. Vzala jeho ruku a položila ji pod blůzku na své srdce. Cítila velmi dobře, jak dřevorubec roztává a měkne, jak se jeho ruka chvěje a začíná se blížit svými ústy k jejím…

Zitto » Renor Všichni jsme klauni a hrajem své hry
výraz typu happy a v srdci kry
na tvářích podivné falešné masky
a v srdci krčí se zbytečky lásky

Zitto » Renor Můžeš dát květinu
na mnoho způsobů
jsou květiny na hrobu
a květiny rozchodů

A také - a hlavně a právě
můžeš s ním ležet v trávě
a v náladě hravé
ucítíš květiny pravé

A pak od toho kdo tě drží
nežádáš ihned kytici růží
a víš že ženám dobře je s muži
cítíš jeho i květiny na své kůži

Zitto » Renor „Tak co?“, posmívala se babice, „tak sis naposledy užila líbání než zůstaneš sama a opuštěná?“ Žena měla na krajíčku pláč, ale snažila se nedat na sobě nic znát.
„Do toho tobě nic není, babice, to jsou naše posvátná tajemství!“
„Ha, ha, ha, za chvíli mě sám tvůj muž do těch tajemství zasvětí a na tebe zapomene, ha, ha…“
„Toho se nebojím“, trošku lhala, „můj muž nehledá krásu, ale skutečnou lásku a tu mu ty dát nemůžeš, protože nevíš, co to je.“
„Muž hledá lásku, ha, ha, ha, ale rád se nechá opít krásou a přítulností, ty hloupoučká. Dokonce nepotřebuji den a noc, jak jsme se domluvily, stačí mi noc s úplňkem. Jakmile vyjde slunce, skončí naše výměna, to mi bohatě stačí.“
Žena tušila, že i tak to bude velmi velmi dlouhá noc. Pak se obě napily podivných lektvarů a čarodějnice ji objala. Ženě se zdálo, jakoby se nic nestalo, ale to bylo tím, že se neviděla v zrcadle. Když jí ho babice nastavila, rozbrečela se. Bylo toho na ní už příliš. Babice se rozesmála skřehotavým hlasem. To ženě sice radost nedodalo, ale uvědomila si, že hlasy jim zůstaly původní. Vděčně stiskla vyřezávané srdíčko na svém krku. Ale uvědomila si to i babice.
„Dám ti zlata kolik uvezeš na trakaři, když mi na tu noc půjčíš i hlas. Jen tak budeš moci svému děťátku koupit krásnou výbavičku.“
„Nechci tvoje zlato a nic ze sebe ti už nepůjčím, dost na tom, že máš mou krásu. Však noc rychle pomine a nebudeš mít nic a já budu mít děťátko.“
„Než noc pomine, budu to já, kdo počne s tvým mužem děťátko“, rozesmála se babice a odešla směrem k jejich chaloupce.
Žena se sesula na židličku a tupě chvílemi zírala do ohně a chvílemi po jeskyni, kde se povalovaly všelijaké byliny, lektvary a čarodějné knihy s čarovnými návody…

Zitto » Renor Zadupej květinu do země
rozmoč slzami
spal ji v peci
se všemi křivdami

a stejně znovu vykvete

Rozšlapej srdce
zablácenou botou
utop ho v rumu
svou rukou krutou

a stejně znovu rozkvete

A ty to víš
a proto smíš
být lásce blíž

Zitto » váha "Na to nemůžu přistoupit", řekla žena, "nejsem krásná kvůli sobě, ale abych působila radost svému muži. Neobchoduji se svou krásou ani se svou duší jako ty, babo. Ale o děťátko moc stojím. Půjčím ti svou krásnou tvář na den a noc, ale nic víc. Nedostaneš nic z mého srdce a nesmíš mít mou krásu ani o hodinu déle. Pak se krása vrátí ke mně a počnu miminko."
"Jak jsi hloupá a naivní", zasmála se babice, "přijímám tvůj návrh. Den a noc mi bohatě stačí na to, abych tvého muže získala. Stane se to v den úplňku. Do té doby si ještě v klidu užívej svojí lásky, ha ha ha."