Po schodech stoupají, jako by šli do nebe.Dlouhá trnitá cesta vzhůru, pár zatáček a pak vidí místo, jež bylo stvořeno pro ni a pro tebe.Dva milenci se scházejí tu každý den.Kradou chvilky, minuty, vteřiny,aby byli spolu jen.Milují se. Touží po sobě,po polibcích, dotecích, po splynutí těl.Poslouchají tepy svých srdcí,zvuky hlasů, chodu myšlenek.Jsou šťastni.Město je tu vidět jako na dlani,stačí jen ruce natáhnout, stačí jen vzlétnout.To dělají snad jen havrani.Oni nemusí chtít křídla,která by je k hvězdám donesla,mají je snad odjakživa.Vznáší se na vlastních křídlech štěstí.Ruší všechny zákony gravitace,prostě letí...