Diskuze, Diskuzní fórum

Tyna_Tynka » hajounek přesto jsi možná tady poznala některé pravdivěji, tedy určitým způsobem reálněji, než jiné v "realitě"
pro mě třeba až tak ten fyzický kontakt důležitý není, považuji za přátele i pár lidí, s kterými jsem se fyzicky nesetkala vlastně pro mě není rozdíl, když někoho potkám na ulici nebo na webových stránkách internetu... ale chápu, že pro někoho to může být jiné

Tyna_Tynka » hajounek ale tady jsou taky reální lidé

Tyna_Tynka » Rachelinka 5 první mě napadlo: Demolition Man akorát dokonce bez přístroje a čistší...
už mě několikrát napadlo, že ten film má v sobě kromě prvoplánové akčnosti i nějak podivně snad prorocké myšlenky...

ale teď vážně - je mi jasné, že i pouhým pohledem z očí do očí může dojít k velmi silné výměně energie mezi mužem a ženou, nebo ani to ne - může k tomu dojít i na dálku, bez fyzické přítomnosti, možná bych to ani už nenazývala sexuální energií, protože je to přetransformované na takovou až neurčitou, jemnou ale velmi silnou energii
ovšem ta polarita muže-ženy tomu dodává tu jiskru, ženské a ženské nebo mužské a mužské (myslím energeticky) to nemůže vytvořit
spojení protikladů prostě vytvoří určitou "vyšší úroveň" (jednotu)

Tyna_Tynka » Pan Božský Nesympatický No jo no

co se týče dotyčné - makej na tom, makej - když ji na to někdo konečně VHODNĚ upozorní, možná si to uvědomí a začne s tím něco dělat, což samozřejmě může jedině ona sama, ale otevřeně se zmínit by někdo mohl pohledem zvenčí, hmmm

jinak ano - vypadá to na typické zažité nesprávné vzorce chování, ale nesouhlasím, že dospělí je nemění - můžou je změnit
bývá to hodně náročné, ale můžou

jak jsi to popsal
1. vzorec Buď silný! neboli za každé situace vše musím vyřešit jen já sám a to dokonale, jinak jsem špatný, špatný, špatný a naprosto jsem selhal
2. vzorec Potěš mě! neboli neumět říct NE, vždycky všem vyhovět v jejich přáních, protože jedině tak budu hodný a budou mě mít všichni rádi - mimochodem tenhle vzorec je zrovna u Čechů prý hodně častý, je to taková naše národní tradice zajímat se o to "co tomu řeknou lidi" víc, než o vlastní cítění a o to hlavně se za každou cenu zavděčit druhým... (samozřejmě zjednodušeně řečeno)

no, není úplně lehké se toho zbavit, ale věřím, že to jde
já zrovna tyhle dva vzorce mám taky, ale už se mi podařilo udělat docela velké pokroky v jejich zeslabení, řekla bych, i když stoprocentně jsem je ještě taky nezvládla, ovšem už teď jsem daleko svobodnější, než jsem byla dříve, takže to stojí za to, ale jde to samozřejmě jedině, když si to uvědomí DOTYČNÝ a jedině DOTYČNÝ s tím může něco udělat...

Tyna_Tynka » Pan Božský Nesympatický ... atom už není nejmenší nedělitelná částice ...

ale jo, svět se mění každý okamžik, to je zákon pohybu, ale zároveň se všechno v cyklech opakuje
všechno se mění, ale v podstatě možná zůstává stejné...

no máš pravdu, že by bylo dobré snažit se hledat a nacházet a žít pravé věčné hodnoty, máš pravdu, že výchova dětí je podstatná, ale nejpodstatnější je podle mě začít u sebe, všechno ostatní jde pak úúúúplně přirozeně

dřív jsem měla hodně podobný pohled na svět - asi tak, že "něco je špatně", ale teď už nějak začínám vidět něco podobného, jak napsala mitea
začínám vidět, že se to zlepšuje, začínám vidět víc opravdové lásky, začínám vidět, že ty věčné hodnoty jsou a lidi s nimi více a více znovu přicházejí...

a nebo, že by to tak bylo jen v "mém světě"?
... no, možná to tak bude
ale není to právě o tom, že "svůj svět" si vytváříme sami?

Tyna_Tynka » Sosna zvlčelý Jo, jo, já zatím tak nějak došla k tomu, že ta opravdická láska je jedině milovat druhého takového, jaký je. A pak jsou ještě takoví hodně vzácní lidé (ale třeba jich bude víc a víc), kteří umí najít v druhém vždycky to nejkrásnější (i když je to třeba trochu nebo i víc "zahrabané") a dát podnět k tomu (ovšem naprosto nenásilný a neočekávající výsledek), aby to v něm rozkvetlo - tedy ne ho měnit, ale přesně naopak - najít v něm to jeho nejpodstatnější a pomáhat tomu zazářit, a to nejen v partnerském vztahu samozřejmě. To je pak teprve nádhera. Ale jinak to může zvládnout každý sám samozřejmě nechat v sobě rozvinout to nejlepší, což znamená mimo jiné i neslevovat, když to cítí, jak jsi napsal.

Ale k věci - souhlasím se Semiškou - "normálního" kluka měří daná dívka nejspíš podle své představy normálnosti, takže každá stejně trochu jinak, i když samozřejmě to určité extrémní nevybočování v tom bude asi u každé, když píše "normální", jenže hranice toho extrému už budou zase individuální.
Prostě z toho moc nezjistíš, no, když napíše "normální kluk".
Jelikož jinak, když každý je trochu jiný, by museli být normální buď všichni, nebo nikdo, popřípadě jeden jediný určený normální a všichni ostatní nenormální.

Tyna_Tynka » Háňa* No tak to určitě záleží na tom, kdo si co k sobě pustí, to jednoznačně. Ovšem vliv okolí na zvláště děti a velmi mladé lidi asi nemůže být považován za úplně zanedbatelný. Základ je rodina, poté se k tomu přidává většinou škola a v dnešní době v našich podmínkách samozřejmě média, a někdy se mladému tvorovi nemusí podařit pustit si k sobě jen a pouze to, co by chtěl, ale třeba i něco navíc...

Ovšem samozřejmě platí, že něco ovlivnit se dá jen a pouze tím - začít od sebe a od toho, jak působím na okolí, jinak to nejde.

Tyna_Tynka » Háňa* Určitě je to i přeplněností dopravních prostředků, vstupování do osobních prostor a aur je někdy dost nepříjemné. Z psychologického hlediska právě např. čtení novin, posazení si kabelky na klín nebo pouhé překřížení nohou jakoby pomyslně odděluje, cloní, takže to tam lidé dělají.
Jinak si myslím, že je to také celkově výchovou a klimatem ve společnosti.
Když jsem studovala v Českých Budějovicích, tak v dálkovém busu to bylo opravdu docela špatné, tam téměř nikdy nikdo nikoho nepustil sednout, pouze jeden MLADÝ muž tam byl nesmírně galatní - ten pokaždé, pokud byl autobus přeplněný, nechal někoho sednout, povětšinou starší ženu, nebo i když bylo místo, tak jsem jednou měla to štěstí sedět vedle něj a hned se mě ptal, jestli má zatáhnout závěs apod., takže ten byl opravdu skvělý a bylo to moc příjemné. Žel pouze jeden jediný.

V MHD v ČB to bylo o poznání lepší. Tam celkem běžně pouštěli sednout povětšinou mladší lidé, ať muži či ženy, mezi nimi i já jsem se vždy snažila, nějaké starší nebo nějak oslabené, to opravdu celkem stále. Ovšem že by pouštěli muži sednou ženy, "jen" proto, že jsou ženy, tak to se také ani zde vůbec nestávalo. A dokonce se mi i kolikrát stalo, že někteří zvlášť starší lidé odmítli moje místo, snad jakoby se styděli (za své stáří?), a to také není dobré dle mého.
Podle mě to dost vypovídá o takovém tom, že dnes je člověk vychováván a "masírován" většinou společnosti k tomu, že důležitý jsem jen já, já a já, dál udržením toho osobního prostoru, nebo dále taky docela emancipací žen, protože každá mince má dvě strany, a pokud si muži a ženy mají být ve všem rovni, tak proč by muži měli ženy pouštět sednout? Což je podle mě určitě nesprávné, protože každé pohlaví má to své a určitě se v něčem liší, jin - jang, a dohromady tvoří celek, z čehož pak přirozeně vyplývají určité věci - třeba že příměji silnější muž by v okamžitém "fyzickém úkonu" (tvrdost) měl pomoci ženě, a ta zas jemu např. v tom dlouhodobějším psychickém zázemí (měkkost), i když se to samozřejmě prolíná a někdy mohou dělat to i to, ale v zásadě je třeba jedno "bližší" tomu a druhé zas tomu.
Takže emancipace ano v tom, abychom měli všichni stejná práva, ale ne v tom, abychom všichni byli ve všem "stejní", alespoň pro mě.

Tyna_Tynka » Jyotis zajímavé

Tyna_Tynka » Jyotis Ano, souhlasím, dříve jsem si myslela, že každý člověk je takový nějaký (samozřejmě když skončilo období dětství) a takový zůstává spíše jen s drobnějšími úpravami, ale teď to spíše cítím tak, že v každém člověku je množství možností, hodnotně vlastně u každého stejných celé škály stupnice velkého rozsahu, i když určitým způsobem u každého jedinečných (hlavně v projevu), a jde především o to, CO ZROVNA VYUŽIJE, K ČEMU SE PŘIKLONÍ. A to se může během života diametrálně měnit. Nemusí, ale může.
I když je fakt, že to tam vždycky bylo, ale třeba nevyužité, a pak to začne využívat, nebo opačně, takže je tak trochu stejný i když jiný.
To samozřejmě u mužů i žen.

Pokud jde o to, jak z muže vychovat muže (přívlastek "dokonalý" v úzkoprsém smyslu bych tedy vynechala), tak si také myslím, že nejlépe vlastním příkladem, tedy úplně nejlépe, aby jeho matka byla ženou a jeho otec byl mužem (jeho nejbližší; stejně tak zase u dívky také). A to přesně jak udělat, na to asi nikdo návod slovně nedá (to by stejně nestačilo, si to jen přečíst). Tam jde o to, to žít, nebo tedy snažit se k tomu přibližovat, snažit se vyciťovat jak asi...

Tyna_Tynka » Najdise.cz Já bych naopak řekla, že vztah rodič - dítě je na úplné osvobození jeden z nejtěžších, protože je to vztah, kde hodně často stále rodič vidí své dítě pouze jako dítě a dítě své rodiče pouze jako rodiče. Ale tak to není, nikdo není pouze syn nebo dcera, otec nebo matka. Každý je osobnost. A vidět pravou osobnost toho dotyčného, nejen jeho roli rodiče, je pro "dítě" velký um, stejně tak jako pro "rodiče" vidět pravou osobnost dotyčného "dítěte".
Je tam velmi často nějaká připoutanost či něco podobného si myslím já - viz. např. vkládání vlastních přání do života dětí, nebo mylné přesvědčení dětí, že když je to můj rodič, tak prostě mě bude milovat nejvíc a hotovo atd.
Mnohdy to není bezpodmínečná láska. Nebo spíše někdy (v něčem) ano a někdy (v něčem) ne. Ale bezpodmínečná láska se asi nedá ani nijak nazývat - jako mateřská, partnerská atd., protože to už je vyjádření určité podmínky...

Tyna_Tynka » Loen jo jo, když někdo předstírá, tak mnohdy hlavně sám sobě (v první řadě)... jako se vším asi

Tyna_Tynka » Najdise.cz "Láska je nejmoudřejší věc tohoto světa; proto ji většina lidí jen předstírá."

Ludwig Andreas Feuerbach

Tyna_Tynka » serafim Chápu, ale tím odpovídám. Nemá cenu nic chtít od mužů, od nikoho, dokud to nezprůchodním u sebe sama. Žena může chtít od muže asi zjednodušeně jediné - aby v ní viděl ženu a choval se tak k ní - ať už se to projevuje jakkoli. Ale nejdříve taková musí být, potom se jí toho dostane. U mužů myslím si obdobně.

Tyna_Tynka » c.ooper Po čem toužím?
Dokázat být člověkem a opravdovou ženou. To je vše. A to musí každý sám. Nikdo druhý mu to nedá.

Tyna_Tynka » Prometteur "Jediný způsob jak mít přítele, je být přítelem."
Ralph Waldo Emerson

"Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš."
Albert Einstein

"Nepotřebuji přítele, který kýve na všechno, co řeknu. Můj stín kýve přesněji."
Plútarchos z Chairóneie

Tyna_Tynka » miluška medvídková Já tě chápu, dříve bych možná taky tak zareagovala, ale ono je tohle říci pohodlné... něco jako nikoho takového neznám, tak se přece taky nemusím snažit... (ale pokud Srdcem cítíš, že je to správné, tak má velkou cenu se snažit)
však jsem taky psala, že si myslím, že je to jeden z vrcholů, takže k němu alespoň spět
ale dokonce znám osobně jednu ženu, která je v tom už nesmírně daleko, dojímá mě až k slzám, jen když na ni teď pomyslím, protože ona už opravdu vůbec nemyslí na sebe, vůbec, je tak krásná, pro každého je požehnáním jen být v její blízkosti a já už to vidím a tedy už vím, že to opravdu lze
postupně, jak psala Ameliee ale nevzdávat se

Tyna_Tynka » Ameliee samozřejmě, že postupně, učíme se...
vždyť "miluj bližního svého jako sebe sama" a nakonec, jak už tu zaznělo od Namchana, více jak sebe sama, to je jeden z naprostých vrcholů
a samozřejmě dojít k němu vyžaduje učení se, prožívání, cestu, rovzpomenutí...
až ho dosáhneme, tak už se nejspíš budeme moci vrátit Domů... ale tady to má být také jeho odraz, takže určitě spět k tomu co nejvíce a umožňovat, aby přes nás mohla Láska proudit více a více a čistěji a čistěji... postupně

Tyna_Tynka » Mar.gita ano, jen bych k tomu asi ještě doplnila, že taková Láska myslí na druhého, chce pro něj jen to nejlepší (myšleno celistvě, nikoli podbízivě - takže to kolikrát nemusí být v souladu s jeho přáním) a je nesobecká, dotyčný už určitě nemyslí vůbec na svůj prospěch, ale na druhé, které miluje
a samozřejmě je to Láska duchovní, nikoli fyzická, tedy to daleko přesahuje rámec partnerství muže a ženy např. (jistě do něj zasahuje, ale přesahuje ho až nakonec na vztah člověka ke komukoli jinému...)

Tyna_Tynka » Uttami Ano.
A nejen partnerství mezi mužem a ženou...

"Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je
vzájemně svěřovali do opatrování.
Neboť vaše srdce může obsáhnout jen ruka života."
Ano. Ani bych nenapsala "dávejte si svá srdce", možná spíše dávejte si Lásku přes svá srdce.
Se vším ostatním naprosto souhlasím.
K dokonalému naplnění to chce, aby to tak vnímali a dávali oba v jakémkoli vztahu. Nakonec všichni lidé. To chce ještě trpělivost. Ale tak staré se musí pročišťovat a chodí nové stejnorodé atd.
Vždy jen začít u sebe je klíčem.