balboa (* 6.5.1987)
Muž
Hodim sem neco na podrazdeni :D z knihy
Pravdive halucinace od Terence McKenny.
Milovali jsme se. Nebo spíš jsme prožili něco, co vzdáleně připo-mínalo milování. Ale ve své podstatě bylo něčím jiným. Oba jsme ječeli a zpívali v neartikulované glossolalii pod vlivem DMT. Váleli jsme se po zemi a všechno kolem nás splývalo v pohyblivé geomet-rické halucinaci. Moje partnerka se úplně proměnila. Existují slova, kterými lze popsat, čím se stala – čistou animou, Kálí, Leukoteou, čímsi až nelidsky erotickým, něčím, co oslovuje celé druhy a ne pouhé individuum, něčím prozářeným možností kanibalismu, šílen-ství, vesmírného prostoru a celkového zániku. Zdálo se, že mě stráví zaživa.
Realita se rozpadla na kousky. Takový druh soulože se dostavuje až na samé hranici možností. Všechno se proměnilo v orgasmus a viditelný brebentící oceán jazyka skřítků. Poté jsem uviděl, jak z místa, kde naše těla byla spojena, vystupovala jakási obsidiánová látka, rozlévala se přes mé tělo po celé střeše a dál do všech stran. Bylo to cosi temného a třpytivého, naplněného barvami a světlem.
Po záblesku DMT, divokých poryvech orgasmu, po tom všem mě tahle ta nová věc zasáhla až do morku kostí. Co byla tato nová látka a co se to vlastně dělo? Prohlížel jsem si ji. Podíval jsem se přímo do ní a byl to povrch mé vlastní mysli, který se odrážel zpátky přímo před mýma očima. Byla to jazykem nepostihnutelná hmota, živý opalizující obsah alchymistické propasti v hyperprostoru. Něco stvořeného sexuálním aktem probíhajícím v těchto bláznivých pod-mínkách? Prohlédl jsem si to znovu a teď jsem v tom viděl Lamu, který mě učil tibetštinu, ale v tu chvíli spal někde na míle daleko. Byl uvnitř té látky v doprovodu mnicha, kterého jsem nikdy neviděl; oba se dívali do kovového zrcadla. Najednou mi došlo, že se dívají na mě! Nerozuměl jsem tomu. Musel jsem se otočit a dívat se opačným směrem, než byla ta látka a moje společnice, jejíž aura zářila prapo-divnou intenzitou.
Došlo mi, že jsme na střeše domu, kde jsem bydlel, zpívali a jó-dlovali a vyráželi divoké orgiastické vytí po mnoho dlouhých minut! Tou dobou už musel být celý Bódhnáth na nohou a všichni jistě otevírali dveře a okna, aby zjistili, co se to děje. Ale co se to ve skutečnosti opravdu dělo? Oblíbená průpovídka mého dědečka se zdála víc než vhodná: „Dobrý Bože! řekl bažant, na kterého znena-dání zaútočil jestřáb.“ Tahle groteskně nevhodná vzpomínka u mně vyvolala nekontrolovatelný smích.
Preberte si to jak chcete
