Diskuze, Diskuzní fórum

Abelas » dan162 Dane, tys nezmar

Co třeba samostatné vlákno? Poněkud jsme zapomněli, že toto mělo být o úplňcích a zatměních a vnesli sem trochu jinou energii (jinými slovy posledních 40 příspěvků off-topic ako sviňa), snad dámy prominou

Abelas » Lupi Pud sebezáchovy... No když to podáš takhle, tak to taky vlastně dává smysl

Abelas » dan162 Nemyslím, že jsou emoce konstrukt. Prostě jsou. Nikdo je nenaprojektoval ani nevyrobil. Vychází z mozku, který prochází evolucí a je schopný reflektovat čím dál hlubší a komplexnější skutečnosti, které přináší rozpory a dilemata, které svět zvířat nezná. Netřeba se vracet na stromy. Stačí ustát naše lidství. Včetně pocitu viny, který k němu patří. Pocit viny přicházející s uvědoměním, že jsme třeba něco pokazili anebo způsobili bolest a budeme se za to zodpovídat a poneseme následky.

Abelas » Lupi Bezesporu nás židokřesťanská tradice nemálo zmasírovala, ale pocit viny nevymyslela. Stavěla na něčem, co je naší přirozenou psychologickou výbavou z důvodů, o kterých netřeba diskutovat.

Abelas » cimi Přijetí Stínu jako akt bezpodmínečné lásky a hluboké ryzosti...

Ano.

Nevidím v tom nic neodpustitelného.

Abelas » dan162 Vina existuje a její prožitek je velmi reálný, což víme my všichni, kteří nejsme sociopati. Nejedná se o společenský konstrukt, spíše s ním společenské konstrukty kalkulují. Vina však není nekonečná a končí tam, kde začíná zodpovědnost.

Abelas » Buddha/2 A obstál by případ, kdy se neodpustitelnost vztahuje na druhého člověka, či skupinu lidí. Častokrát je nemožné vysvětlit do detailů pohnutky našich nepopulárních rozhodnutí, protože druhá strana nedokáže nebo nechce chápat, ale my přesto musíme jednat, protože jde o život, zdraví, či osobní integritu.

Abelas » Buddha/2 Nevím, z jakého filmu to zakladatelka diskuze vyšťourala x) , ale domnívám se, že to slovo (neodpustitelné) je třeba brát s rezervou. Je míněno s neviditelnými uvozovkami, jinými slovy jako radikální řez, který bolí řezajícího i řezaného.

Neodpustitelný čin v pravém slova smyslu doopravdy stahuje ke dnu a nic dobrého z něj nevzejde.

Abelas » dan162 EDIT

Dobrý postřeh, vycházel jsem z toho, že to bylo myšleno v tom prvním kontextu. Nicméně myslím, že i labilní a citovější jedinci, kteří neunesou tíhu své viny toto mohou použít jako alibi. A také ne všichni logikové jsou cyničtí a amorální. Také mívají hluboká citová dilemata, jen o nich tolik nehovoří. Proto bych řekl, že se to vztahuje univerzálně na všechny.

Abelas » cimi "Občas musíme udělat něco neodpustitelného, abychom mohli jít dál."

Temná, těžká pravda. Vyslovovat s nejvyšší mírou zdrženlivosti. Nepřestat doufat v odpuštění.

Abelas » cimi Byla to hezká podívaná.
A také příjemný, ale trochu zvláštní den. První ataku smíchu způsobily brambory zakutálený za ledničku a pak už jsem půl dne protlemil. A spouštěly to úplný hovadiny. Ale jak na to teď vzpomínám, už to na mě zase de...

Abelas » dan162 "Nemám dostupné porozumění, proč si někdy volíme cestu nepohodlím i v případě, kdy na to nemáme aparát, snášenlivost, výhodu atd."

Protože je v té volbě něco, co nám za to nepohodlí stojí. A tak je to v pořádku. Jestli to doopravdy stálo za to, ukáže vždy čas. Nikdo není prorokem.

Abelas » registrovaná Hezky napsané, ze zakladatele diskuse též necítím sebelítost. Naopak - vídám jej zde od R. 2009 a teď z něj vnímám větší lehkost a zaujetí badatele, který objevil nový horizont Jeho objevování nových eg je pro mne zajímavý seriál na pokračování (snad to nezní moc cynicky) a to proto, že je citelné, že i pro něj je to zajímavý seriál Pustil se zkrátka do procesu sebepoznání sobě vlastní a osobitou cestou a já mu přeji spoustu zdraví a nových osobností :) A nevím, jestli bych měl trauma z táty, který je občas Alena, myslím, že spíš ne

Abelas » cimi "...týrané dítě, které se rozhodlo odložit vše co jí ubližuje a projít tím láskou..."

Velmi takové lidi obdivuji a chodím se k nim učit. Děkuji za knižní tip.

Abelas » cimi EDIT

Být v delším horizontu zpracováván a rozleptáván psychologickou pijavicí přináší do duševního života notorický sklon přehrávat si na vnitřním mentálním plátně film, který vtáhne a nenechá nic pro tady a teď. Zvnitřnělý a zcela nepravdivý imperativ, že je třeba svou existenci, jednání a bytí omluvit a obhájit, což rozpoutává vnitřní tribunál obhajob a obvinění postavený na mylném přesvedčení, že až jednou dám svému vinikovi šach mat, až vymyslím tu ultimátní obžalobu/obhajobu, která jej donutí učinit pokání a uvidět míru jeho provinění a amorálnosti, jinými slovy - která jej donutí se ZMĚNIT, bude už napořád bezpečno a dobře, získám nazpět svou důstojnost a celistvost. Bezpečno, dobře ani změna však nepřicházejí, důstojnost a celistvost se konají s každou interakcí čím dál méně a patologická vazba se ještě více posiluje, naopak ae vynořují pocity beznaděje, zášti a skutečně temná podlaží lidské psýché. V nejhorších případech nutkání k vraždě či sebevraždě.

Osvobození započne v momentě, kdy si postižený uvědomí, že tohle celé je účelově vštípená lež, předaná psychologická infekce, která v něm vytváří trhlinu, skrze kterou ochotně vydává sílu, která ve finále poslouží ke zpevnění pilíře, na kterém stojí falešná grandiózní osobnost někoho jiného. Je to uvědomění, že vůbec není třeba se obhajovat a vysvětlovat, že i tváří v tvář reálnému nátlaku, shazování a znehodnocování z druhé strany je možné zůstat lhostejný, tichý a klidný. Že to není jen možné, ale přímo nutné. Že infikovanou/zkompromitovanou část svého vnitřního prostoru (ať už jsou to vznešené představy o světě, nejčistší ideály, či nejkrásnější vzpomínky) musí přestat zachraňovat, ale konečně pustit a důstojně pohřbít.

Je důležité prohlédnout, že narcis si "odkládá" do své oběti palčivý vnitřní obsah, který neumí sám abreagovat a integrovat jako zdravý a emočně dospělý jedinec. Bude-li mu v tomto zamezeno obyčejnou usebraností, soustředěním a tichem (nutno procvičovat i v "závětří", kdykoli se vynoří nutkání přehrávat si vnitřní "film" či "tribunál" vrátit se vždy znovu a znovu k dechu a do těla - osvobozující je i to, že je to takhle "jednoduché"), palčivý obsah se vrátí zpět ke svému původci a dotyčného/ dotyčnou uškvaří. V případě, že bylo pouto příliš silné, návrat k sobě do těla a dechu vyvolává velmi nepříjemný pocit podobný cravingu/bažení, což je pojem, který známe z adiktologie. Tento pocit je bezpodmínečně nutné ustát v jeho nejsyrovější podobě, pak se pouto začne lámat.

Abelas » cimi Před úsvitem


Jsou balkóny, co hledí na východ
S kamennou lhostejností sobě vlastní pak
denně pozorují tu neochotu prvního světla
nechat se poznat světu
Jenže tehdy v travinách a parcích propukají první cvrkoty,
kupříkladu křoviska tam v rohu zahrady
uzavírají tajnou úmluvu
o ztraceném dětském míči
("Necháme si jej, dokud nás podzim neopadá...")
A pak projede kolem cisterna s mlékem a zavoní to odzadu od pekáren
Světlo chápe, že se povinnosti již nevyhne
a právě tehdy zavíráme dveře od balkonů
Zevnitř


* * *

Abelas » kocour_mivik "Pac a pusu a ať jsme jen v plusu"


Tak tohle okamžitě integruju...

Abelas » kocour_mivik Pamatuji si dobře, že učíš matiku?

Abelas » Najdise.cz Zkoušel jsem rok na ZUŠ a stačilo. Vylámal jsem si zuby na malých dětech, neumím učit úplné začátečníky.

Možná zas jednou, na stará kolena.

Abelas » player Já jsem z nemuzikantský rodiny, takže jsem si tu cestu musel najít a prorubat sám.

Mně teda učitel vole neříkal, ale taky mě posílal... Pro cigára a čaj. Občas i... jinam.

Ono fakt záleží, jakej mančaft se na tý LŠU sešel, u nás to fungovalo dobře a mimochodem i ta budova školy měla svoje kouzlo