Diskuze, Diskuzní fórum

Najdise.cz » Marhon ...můžu trochu pozitiv ?
rád hudbu znící
dotýká se srdcí
v laskavých vibracích

Marhon » Marhon jedenaosmdesátá...




Cítíš ty zvuky?


Kdosi, snad Bůh, dostal nápad,
a napnul kolem srdce struny z harf,
snad si přál,
aby někdo na ně hrál
a jak by tělem zvuky zněly,
srdce by rozechvěly,
lehkým pocitem z tónů svých
srdečních.

Kdosi, snad Bůh, dostal nápad,
a napnul kolem srdce struny z harf,
teď stojí opodál,
ač není kdo by na ně hrál,
každý zvuk, co dotýká se,
ať v tónu, či v hlase,
rozkmitá tu strunu tónem svým
společným.

Jak se struna rozezpívá,
srdce tím rozechvívá,
přichází tak snivá,
chvíle podmanivá.

A tak když písně znějí,
srdce se dotýkají,
tvou duši objímají.
snad něco chtějí.

Kdosi, snad Bůh, měl přání,
tak napnul kolem srdce struny z harf,
sen skončil ve hvězdách,
jen tóny tančí po strunách,
jak malá baletka, z místa na místo,
kráčí najisto,
jemným krokem svým
tanečním.

Kdosi, snad Bůh, měl přání,
tak napnul kolem srdce struny z harf...
a stvořil cosi křehkého,
to když jedno srdce
dotýká se
druhého.

...cítíš ty zvuky?

Marhon » Marhon osmdesátá...

https://www.youtube.com/watch/…


přišel čas růží

přišel déšť, zase přišla chladna, přišel den,
přišel déšť, tvoje růže zvadla, pryč je sen,
co ti dal, co si vzal, srdce tvoje rozprodal,
vrazil kříž, slzy neslyšíš...

a žijeme dál.

přišel čas růží, přišel čas dávných přání,
ztracených v rudých květech růží
deštěm smáčených.

přišel déšť, přišla chladna, přišel mráz,
přišel déšť, růže zvadla, přišel čas,
chceš jít dál, chceš jít blíž, svoje kroky neslyšíš,
ty to víš, jednou rozkvete...

a jedeme dál.

přišel čas růží, přišel čas dávných přání,
ztracených v ostrých trnech v kůži,
krví smáčených.

přišel čas růží, přišel čas dávných přání,
ztracených v rudých květech růží,
krví smáčených.

přišel déšť
přišel déšť

přišel čas růží, přišel čas dávných přání,
ztracených v rudých květech růží
rosou smáčených.

Marhon » Marhon devětasedmdesátá...


Ten příběh se už stal.

Přicházíš jako čaroděj,
do nocí a dnů,
do vědomí i snů,
a vedeš do výšin
i do hlubin dění,
ty obrazy se mění,
vítr se utišil,
a s ním i beznaděj.

Přicházíš tichou chůzí,
do mysli zmatený,
zkrz srdce zamčený,
a dáváš řád
a dáváš klid
tam kde má být,
na co se ptát,
ptali se už mnozí.

A snad si tu už byl,
v dobách dávno minulých,
v paměti ztracených,
na jedné z cest,
boty prochodil,
smysl neztratil,
vírou dal se vést
a pochopil.

A snad si tu už stál,
čaroděj dávných let
a teď se vracíš nazpátek,
jen jiný čas ti přál,
ty už víš,
ty smíš,
podat ruku a vést dál.
Ten příběh už se stal.

Ten příběh dávných let
dal sílu a moudrost věků,
a tak se vracíme nazpátek,
do světa bez útěku.
A kdo by si snad přál,
vidět dávnou minulost,
tam paměť říká dost.
Ten příběh už se stal.

Najdise.cz » Marhon Moc hezká

Marhon » Marhon osmasedmdesátá...


Bláhoví boří mýty.


Svět vstává do prachu času
a zvadlých květů v zašlých vázách.
Co nám dává, když vnímání hlasu,
tak málo je tu v lidských vládách.

Svět vstává a šero se rozední,
v duši co stárne, uprostřed snění,
prázdného dění.
Srdce je tvárné a to se stává,
padá brána
a uvnitř zní,
tlukot poslední.

To bláhoví boří mýty
a politická sousoší děr našich srdcí,
minulost se nenavrací,
to jen praskaji nýty
starých korporací.

To bláhoví boří mýty
a blázni našlapují po špičkách v čase,
ve své ušlechtilé kráse,
uvnitř těla skrytý,
pro neznalé, zdá se,
toť obraz osobitý.

Svět vstává a začíná vidět,
co v potaz je dáno, co někdo vložil,
čí jsou práva a za co se stydět,
co je odebráno a co kdo prožil.

Svět vstává a hroutí se hráze,
zamčené víry, uvnitř duší,
silou do sousoší.
Budí se činy a otvírá brána,
nového rána,
ke dnům budoucím,
k srdcím tlukoucím.

To bláhoví boří mýty
a politická sousoší děr našich srdcí,
minulost se nenavrací,
to jen praskaji nýty
starých korporací.

To bláhoví boří mýty
a blázni našlapují po špičkách v čase,
ve své ušlechtilé kráse,
uvnitř těla skrytý,
pro neznalé, zdá se,
toť obraz osobitý.

Marhon » Marhon sedmasedmdesátá... pro ...
... pro ty, co se poznaji a pro Martíska a jeho smečku.


Včerejší.

Včerejší pohled do zrcadla letního dne,
se v barvách duhy rozplyne
a vítr, co se tu jen tak vzal,
ho do šech koutů mysli rozfoukal.

Včerejší oči a úsměvy přichází blíž,
vůně vody neni na obtíž,
ani vůně ranních káv,
a rosa si sedá na stébla trav.

Včerejší píseň v uších zní,
jak první, tak i poslední,
přichází tichý smích,
v tónech včerejších.
A vlnka za vlnkou,
vzpomínka za vzpomínkou,
připlouvá k břehům mým
včerejším.

Včerejší čas byl tichým sněním vypuštěn,
z hrazení čtyř bílých stěn
a večerní měsíc osvítil,
tváře všech, kdo včera blízký byl.

Včerejší čas byl věčným štěstím ozářen,
štěstím těch, jimž hledím do tváře,
a každá z nich je z jiných krás,
snad příště přijdou na břeh zas.

Včerejší píseň v uších zní,
jak první, tak i poslední,
přichází tichý smích,
v tónech včerejších.
A vlnka za vlnkou,
vzpomínka za vzpomínkou,
připlouvá k břehům mým
včerejším.

Včerejší tma na vzpomínky padla,
tichem zní píseň a voní les,
v náručí se choulí pes
a víc už si paměť neukradla.
Dnes je dnes.
Však včerejší pohled do zrcadla...

Sirael71 » Marhon Překrásná duše
co tohle píše.

Ty básně jsou úžasné, ale šedesátá mě dostala.
Je mi ctí , že si je mohu přečíst.

Marhon » Marhon šestasedmdesátá...


pocitová.

zapomenutá slova pobíhají ve tmě paměti,
u dveří závěti,
jemně klepají,
že umřít nechtějí.

zapomenuté věty plují prázdným prostorem,
vše berou s humorem,
a tiše šeptají,
že už se neptají.

zapomenuté časy mizí v bílých oblacích,
čas přec nic nevrací,
jen tiše ubíhá,
a snad se usmívá.

zůstal jen pocit rozemátých očí,
a vůně poskládaná do citu,
schoulená ve skrytu,
jedné z duší.
kam paměť sahá, už ta slova nenastřádá,
a i tak se usmívá, svýma pocitovýma očima.

zapomenutá slova pobíhají ve tmě paměti,
uchopí je objetí,
ač víc jich není tu,
budou žít v pocitu.

Marhon » Marhon pětasedmdesátá...


chodí světem zlo.

chodí světem zlo a okusuje srdce přátel a známých.
po cestách klikatých jde stín, co pije radost i krev,
tak řekni světlo a tmo, z jakých časů dávných,
se oběvil a zaplavil svět.

chodí světem zlo a širokou má náruč,
studený má dotek a mrazivý má dech,
chodí světem zlo a žít se s ním nauč,
poznáš jeho krok, když za tebou stoupá po schodech.

chodí světem zlo,
a odemyká mříže,
chodí světem zlo,
a cestou staví kříže.

chodí světem zlo,
vy katové a rádci,
chodí světem zlo,
však dali jste si práci.

chodí světem zlo a boří naděje a přání,
sny mění na hněv a radost na úzkost,
chodí světem zlo a vřelá pousmání,
tuhnou jeho rukou a mění pocity na zlost.

chodí světem zlo a okusuje duše přátel a známých.
ve stěnách srdečních jde stín, zasévá smutek a žal,
tak řekni světlo a tmo, z jakých časů dávných,
řekni, kde se tady vzal.

světem chodí zlo,
tenhle dávný kníže.
světem chodí zlo,
však chodí v "dobré víře".

světem chodí zlo
a trousí svoje jmění.
světem chodí zlo
a hledá to co není.

světem chodí zlo a neví,
že hledá odpuštění.

brozacek » Marhon

Marhon » Marhon díky všem. no, pokud si to někdo přečte, potěší to.
a Wu Zao děkuji dvakrát, protože takle hezky to ještě nikdo nenapsal. ano, potěšilo to moc.

Najdise.cz » Marhon Úžas....

Najdise.cz » Marhon Tak mierne a jemné so zmyslom pre rytmus života. Písanie ľahké a také prirodzené...stúpania ako keď sa brieždi, klesania ako keď zvoľna padá lístie zo stromov...verim že som potešila autorku

Najdise.cz » Marhon Nádherné

Marhon » Marhon čtyřiasedmdesátá...


příteli.

život plyne slabě,
jak řeka v horkém létě,
snad je to jenom v hlavě,
snad je to v tomhle světě,
že den se vyjasní,
či hvězda zazáří,
tak málo nastálo.
v ten den, ten sen,
tiše vykreslí,
úsměv na tváři.

do horkého dne, či jasu hvězdné noci,
vstoupíš jako sen, tiše a bez emocí,
jak vítr co čechrá vlasy,
bez ohledu na počasí.
bez nároku na odezvy,
sbíral jsi spadé hvězdy,
a dal jim znovu šanci.
máš, co nikde neměli,
příteli.

plynou lehce a jednoduše,
tvé myšlenky bez retuše
a tak se skláním příteli,
před silou tvojí duše.

očistil jsi dech a nalil šálek klidu,
zastavil jsi spěch a nabídl jsi víru,
dal jsi krásná slova,
pak ústa oněmněla.
když se duše svleče,
je krásné s tebou mlčet,
na zajímavé téma.
snad víc jsme nechtěli.
příteli.

život plyne slabě,
jak řeka v horkém létě,
snad je to jenom v hlavě,
snad je to v tomhle světě,
však den se vyjasní,
a hvězda zazáří,
to málo se stalo.
v ten den jsi jen,
tiše vykreslil,
úsměv na tváři.
příteli.

almas » Marhon Ano i ja jsem rada,ze jsi tady mam jine cislo mob. pisnu ti ho na vzkaznik P.S. cetla jsem te na nocni byla jsem jako zazrakem fit

almas » Marhon Marhonku ty jsi

Marhon » Marhon třiasedmdesátá...


deprese

světem se plíží ztracenost,
zvlášť, když přichází noc,
když tma se courá po lese
a světlo uniká,
tak vzniká

deprese.

jen to na ní hoďte,
ta to unese,
když odejdou hosté,
tak vetře se,
je to tak prosté,
co druhý setřese,
tiše pozbírá,
s citem upíra,

deprese.

na dveře zaklepe
a sama pozve se,
nikdy se neplete,
tančí si na plese,
pro hluché, pro slepé,
kde stále hraje se,
ta stejná písnička,
co si hýčká,

deprese.

jen to na ní hoďte,
ta to unese,
je to tak prosté,
směje se...

deprese.

Najdise.cz » Marhon Moc pěkné fakt se i povedla