Diskuze, Diskuzní fórum

player » cimi No - ještě jednou jsem se nad tím poctivě zamyslel. A došel jsem k tomu závěru , že žena má v životě takovou roli , jakou ji pan režisér život napíše.

child in time » cimi https://www.youtube.com/watch/…

k narozeninám ?)

Buddha/2 » cimi No, možná bych věřil .
Sebe-vědomou ženu není tak těžké poznat. O něco těžší je poznat takovou, které sebevědomí nesplývá se sebestředností .
To jsem napsal blbě , ale snad mi rozumíš

Jestli nemáš moc času, tak tohle je ve druhém díle. A nenech se zmást jinými jmény, pro jednu postavu si můžeš vybrat z několika , viz wiki. Je to v podstatě fuk, jde o principy (mužský, ženský, + a -) -jen doufám, že nekecám a chápu to správně

Buddha/2 » cimi No, moudrá žena z něj především nebude dělat mezka, na kterého může libovolně nakládat to, co sama neunese (to by se to kořenilo moooc snadno ). Ostatně schopnost dělat mezka je taky ohraničená .

Hele, mně tahle lehce rozdělovací diskuze trochu irituje, protože se tu řeší věci, které byly vyřešeny tisíce let zpátky. Tedy v teoretické rovině, do praxe to od té doby většina nepřevedla. Nedávno jsem koukal na seriál "Okem boha Hora". Ne že bych se vším souhlasil, to ani zdaleka, ale pár věcí se mi líbilo. Např. jak vysvětlují symboliku pro mentální duchovní a fyzické složky člověka. Hlavně jsou zajímavé jejich vzájemné vztahy (vytrhnout z kontextu jednu složku a pak o ní diskutovat je tak trochu o ničem). Osiris,Isis, Sutech, Nebhtet - rozhodně stojí za zadumání, dá to víc než debata o nezvednutým prkýnku a následné emocionální nestabilitě

Sosna zvlčelý » cimi Někdy je problém v tom, že lidé často zaměňují pojem "přijetí" s pojmy "porážka, prohra", nebo taky s pojmem "rezignace".

Nabi* » cimi No právě, taky zažito a taky už se v mnoha věcech nepřízpusobuju.
Ale já si myslím, že to, co potřebuju aspoň já JE skutečně to, aby to ustál, aspoň ve valné většině, ne že mi tam bude vyčítat každou jen trochu emocionálnější reakci. A do budoucna už budu líp vybírat
Jen mám trochu pocit, že každá emoce možná vnímáme jinak... v emocích já většinou nic neřeším.
"Samozřejmě, že ten chlap musí být v tomto na stejné vlně, tedy uvidět pravdu o sobě a přijmout tyto výkyvy jako nevyvratitelný fakt, který ani není potřeba měnit, jen přijmout." = ANOOOO
"ona je svůj vlastní opravdový nevyčerpatelný zdroj...a bez ní ani noha"
= ANOOOOOOOOO

Tos mě fakt pobavila! Dobře se tady řehtám

Nabi* » cimi Téma sexualita se stejně tímto tématem prolíná, takže příspěvek nebude od věci. A taky vlastně navazuje na to, co fakt niterně cítím.
Popravdě, tuhle knihu bych si nikdy nekoupila sama od sebe, protože jsem se obávala, že to bude zas další ezokousek, který mi vlastně ničemu nepřispěje, ALE, kniha mi byla zapůjčená a to teda koukám jakým způsobem je napsaná a že o vědecká fakta zde není nouze. Sama se můžu ztotožnit z mnohým, o čem autorka píše a těším se až budu ve čtení dál.
Přikládám jako inspiraci. Bohužel je kniha beznadějně vyprodaná, takže kdyby někdo z vás tuto knihu vlastnil a chtěl posunout dál, tak bych měla zájem, protože toto stojí za to mít ve svém knihovničce, protože je tam spoustu fakt a reálných informací.
Líbí se mi jak autorka zdůrazňuje (na základě zkušeností a vědeckých faktů a což jsem už psala ještě před čtením této knihy), že prostě ženská sexualita je totálně odlišná od mužské a dnešní tzv. "Svobodná sexualita" (čili "mužská") je nahony daleká tomu, jak může být jinak sexualita pro ženy jinak uspokojivá.
Jo a taky konečně někdo napsal, že mít orgasmus ještě neznamená, že to vedlo k totálnímu uspokojení... KONEČNĚ!

VAGÍNA Nová perspektiva - Noami Wolf
https://www.kosmas.cz/knihy/201215/…

player » cimi A myslím si , že dnešní mladice už si žádnou moc křivdu nenosí a jdou do všeho po hlavě. Už na ně nedosáhne pan farář...

A je to krásné.

A pro mne , kterej vlastně zažil už tři generace v posteli je to fascinující.

Ale pravda - role se mění tak , jak se přetváří celý svět. To máš tak - k čemu sloužila výpočetní technika před 40 lety a k čemu je dnes? Muž ještě před třiceti lety byl voják. Učili ho , jak se zabíjí a před zabitím se chránit. Učili ho to 24 měsíců (tehdy třeba třicetinu života).

Civilizaci změnil komfort , dostatek a právě nedostatek zpětné vazby na časy nedávno minulé. Ale já si myslím , že vesmír ví , co dělá.

Háňa* » cimi Cítím se jako člověk a žiju člověčinu.
Nevnímám to tak, že bych se skládala z matky, manželky, milenky, ...
Prostě procházím situacemi, ve kterých se ocitnu, a prožívám je - nemám při tom pocit, že bych v některé hrála nějakou roli a jinou ne. Ve všech situacích jsem celá.

No, ale teda, žena jsem - samička - mám prsa, vaginu, menstruuju, porodila jsem a vychovala mládě, mám nálady, mám ráda kytky a barvy a bojím se zbraní, alkoholu a cirkulárky

thééé » cimi ano hezké

(a dodatek: kolik žen už má tuhle tíhu zvědoměnou, a pořád jedeme ve starém )

...
mám zkušenost, že jsem se rozhodla jít svojí /snad/ autentickou cestou, a měla jsem pocit, že proti mě stojí většina žen ze dvou linií /i z manželovy strany/, a nebo část tam byly chcíplinky polomrtvé,k smrti unavené, bez reakce, bez podpory.
Šmane jak já se cítila sama
Podpora přišla od žen z jiných rodů.

thééé » cimi "bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci."
ano, to by mohl být důsledek křesťanství (Marie - bez sexuality, submisivní, trpící, přijímající). Určitě máme v sobě , i jako společnost spoustu zkreslených představ, jak má žena vypadat, jak se má chovat ..
...

"Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti..."
jak to přesně myslíš? jakože se to většinou vztahuje k ženským rolím?

Sosna zvlčelý » cimi No jinak mě ale napadla tato věc (a nekecám, je to fakt):
Co očekávám od ženy?
Že nebude chtít mikrovlnku!

(Takže je to zase o žrádle, protože mě jídlo z mikrovlnky fáááákt strááááááááááááášně nechutnáááááááááá! Mikrovlnku doma nesnesu a jsem rád, že stejně laděnou ženu jsem našel. )

Sosna zvlčelý » cimi Jsem nad tím docela přemýšlel. A snažil jsem se, abych si nevymýšlel, ale popsat co nejpřesněji to, jak já to mám. Což je důvodem, proč jsem nereagoval. Protože jsem na nic nepřišel. Snažil jsem se naslouchat vlastnímu nitru a... Ticho. Nic.

Je to zvláštní, zpravidla mám na všechno tolik odpovědí (zpravidla blbých, ale některé blbosti jsou "naštěstí" tak velké, že neprojdou skrz síto). Ale tady to nebylo ani tak, že bych prostě jen řekl: "Nevím."
A pak mi to najednou začalo docházet. Pomalu a docela potichu. A hřejivě. Že jsem tomu nechal dost velkou volnost. Že se nesvazuji přílišným očekáváním. že když něco bude špatně, tak to musím vycítit v tu chvíli. Že se jsem líný (možná si tím jen nechci zanášet mysl, ale spíše bych to viděl na tu lenost) se na něco předem připravovat. Taky vím, že umím improvizovat. Že když něco přijde, tak reaguji. A to předem nevím, jak zareaguji, když ani nevím, na co budu muset reagovat. Ale je jasné, že já jsem já a budu muset být nějak v souladu se sebou.

Takže co vlastně očekávám? Jak vnímám vztah? Jak vnímám ženu?
Jako vodu. Jako řeku. Stojím na břehu a hodnotím. Koukám po proudu. Rozhoduji se, jestli do lodě sednu, nebo ne. Na divokou vodu si netroufám, nejsem tak dobrý vodák. Stojatá voda mě nudí. Občas chci, aby mě voda jen tak nesla. Občas potřebuji zabrat v peřeji.
Ale v žádném případě nechci vědět, co je za třetí zákrutou! Nechci znát předem všechna tajemství jejího proudu, jejích břehů a kraje kolem. Chci se kochat, chci být překvapen, chci, ať na mě šplouchá, ať mi pleská o loď, ať mě houpá a hází na mě prasátka, ať chladí, ať hladí, ať mě nese, ať je se mnou zadobře (a já s ní) a ať se v ní neutopím. Možná to tu a tam odnese loď, cvaknu se, řeknu kurník a ona se zasměje. Ale nezanevřu na ni.

Co víc potřebuji? A kdo má víc?
Nejvíc má ten, kdo stojí u pramene a pije z něj. A pak se vydá po proudu, aby našel místo, kde už se dá sednout do lodě. Pokud je s tímto zadobře a sám s tím ladí, neřeší blbosti. Nepřemýšlí, jak vodě postavit přehrady, kde vodu spoutat, kde narovnat její tok... Pak přijde velká voda, přehrady rozboří a odteče do moří.

A co z toho má ona? Co má z toho vodáka na svých vlnách?
Nic.
Ale může jí dát krásné jméno. A v něm bude vše.


Může to nějaké ženě stačit?

thééé » cimi Přidám další střípek...
Kdysi mi kamarád ofotil pár stránek z knížky, takže nevím autora ani název...
Ale i díky tomuto tématu jsem se trochu začetla do kapitoly:
Lidstvo nemůže přežít bez prohloubení ženských složek lidství...
a popisuje tam nevýhodu doby, kdy se rozmohla televize a to ještě nepíše o internetu.
Popisuje, jak ženy zjistily, jaké ženské zbraně a aspekty, mají velký vliv na muže v oblasti sexuality, a tyhle zbraně se donekonečna omílají a cíleně používají.
Jak ženy naprosto ztratily schopnost být autentické a své.
Zaujalo mě to...
a ještě víc mě proto zaujala teda role muže, který mi z tohoto pohledu přijde jako otrok ovládaný jen jedním aspektem svého života..bez vlastní vůle?
Takže jakoby sexualita tady sice dělá rozdíly mezi tím být ženou a mužem, ale zároveň staví člověka do svázanosti a otročiny..
...
nevím, jestli to nesmažu..ale prostě na tom něco bude...

player » cimi No páč jediná správná pohádka je Jak chudák do ještě větší nouze přišel.

thééé » cimi "Někdo se vztahy ani souladem v partnerství nemá vůbec žádný problém a jiný se zase točí v bludných kruzích a ne a ne se poskládat..."
čoveče, já čím jsem starší, tím víc jsem přesvědčená, že nikdo nemá souladné partnerství
nejhůř jsou na tom asi empatici, a ti, co mají vůli k harmonii, protože se všelijak přizpůsobují. Ale Ti, co právě hlásí, jak jsou v pohodě, jsou dost často tankoidní, sebestřední a polenoidní atd. tozn. že zase nemají problém být sami sebou, ale problém se víc vnímat potřeby druhého, a nechat se proměňovat.
A myslím si, že ani jedno není dobře.


K té Babě Jaze - no to je dobrá otázka, často jsem nad tím přemýšlela. Ten pán, kterého asi myslíš, v tomto neoslovil ani mě, protože Babu Jagu už poslal za hranice dobrého.
nevím, jestli Tě to uspokojí, je to opravdu moje úvaha, ale stále jsem otevřená novému pohledu:
je to jistě ženský aspekt, je velmi velmi kreativní, se schopností navracet harmonii a léčit..hluboce proměňovat. Je v tom něco magického a velmi silného, asi bych to přirovnala i k energii pluta /právě proto to může zůstat v nebezpečné ničitelské rovině/. Umí čelit obrovskému zlu, a hlavně rozumí zlu, setkala se s ním, už se ho nemusí tolik bát. Věřím, že v podstatě je tam touha po ohni - vědomě jít a uchopit svůj život.. nechat shořet v ohni vědomí apod./šup s tím do pece/...a pokud se k těmto nástrojům dostane žena, která má za úkol chránit své děti, svou rodinu, své blízké, Božské hodnoty apod., může z ní být na nějaký čas nebezpečné stvoření schopné všeho...
dokáže se vzdát závislosti na přijetí od okolí (bradavice na kůži), dokáže zůstat sama (na samotě v lese), zesílí jí vnímání (obrovský nos), sžije se s přírodou a pozná instiktivně čím léčit..
Ale musí i poznat, že její moc je obrovská,a nepochází čistě z ní, a ta moc musí být vrácena svému Tvůrci, a hlavně musí být použitá vědomě, nezneužívat...
musí se vybrousit a spolu s ní i etické mantinely..
Dobré je to v tom, že neuteče, ale projde všema zkouškama, jako ohněm. A proto získá "zajímavé", kouzelné nástroje.
Přes to všechno je to pro některé tak děsivé, že z pohledu druhých zůstane Ježibabou...

player » cimi Jo - já holky krmím...jsem obstojnen kuchař...

Jinak - já si stejně myslím , že celej moloch má jedno pozadí. A tím je erotický život člověka , jako druhu homo sapiens. My se snažíme fungovat podle nefunkčního schématu vymyšleného křesťanskou církví. Respektive patrně jejími někde ve čtvrteém století ohnutými dogmaty.

Role ženy jsou tři. Milenka - matka - ochránkyně rodinného krbu , to ano , ale jakoby měli pravdu spíše ti starověcí Římané. Popřípadě třeba Ganéšovci. Nezapadaj ty puzzle do sebe , alespoň podle mého odžitého názoru.

I když každej tohle vnímá jinak.

Buddha/2 » cimi Tak to jsem rád
Jste mě s Plájou přiměli se zamyslet nad funkcí krmení. Zcela nejungovsky pominu kojení .
Model muž uloví, žena upeče má něco do sebe. Oba do toho aby se najedli vloží svůj díl - což spojuje. Snídaně do postele je vyšší level . Obecně: když se s někým podělíš o kus žvance, dáváš tím najevo dobré úmysly. To je tak základní gesto, že platí i ve vztahu člověk-zvíře (A jo, taky mi dlouho nedocházelo, proč kočka nechává myš před dveřmi - ještě že mám chytrou kamarádku ).
Pohádky jsou fajn . Jen je tu jistá disproporce v kvantitě princů .A pak taky idealizují. Že by nikdy žádný drak neukousl princi hlavu? Nebo se princezna nezakoukala do špatného prince ?
Víš co, já mám problém jak nakombinovat globální pohled s úzce zaměřeným. Zvlášť když položíš dvě a víc otázek současně . To pak nevím jestli se rozepisovat na A4 nebo radši . Třeba propojení na rodiče: samozřejmě že je, ale těch variant ... Chci říct, že to nemusí být neochota, ale třeba jen obyčejná bezradnost . A možná nejsem sám ...
Já ten "statistický pohled" beru spíš jen pro zajímavost. A ten do hloubky je čistě individuální. Sice může mít společné rysy s jiným, ale zároveň se od něj v jiných liší. Takže co si z toho vybereš, může ale nemusí fungovat.
Jakože když dva dělají totéž, není to totéž - proto, že mají jiné dispozice.
Hezký příklad jsou horoskopy, ale těm nerozumím (příliš mnoho proměnných )

Buddha/2 » cimi Mně z toho furt není jasné, jestli Tě to zajímá víc obecně- jakože "statisticky" nebo individuálně- trochu víc "do hloubky" .
Představy ... tady bych Ti to ještě zkomplikoval . Dost často ani o představy nejde, spíš o naivitu, Buď v tom smyslu, že všechno bude růžové a problémy buď nebudou nebo se nějak vyřeší samy. A nebo se nějak automaticky předpoládá, že vztah bude stejný jako mají rodiče - to je trochu záludné, protože máme 2 páry rodičů . Výsledek pak často připomíná pohádku o pejskovi kočičce a dortu
Bylo to dost sdílecí ?

verka96 » cimi Když se na tím tématem zamyslím, už od narození hrajeme určité role, protože jsme součástí společenství - rodina, potom škola, kamarádi, práce (zaměstnanec, šéf, podnikatel atd.), pak se můžeme rozhodnout, partner, manžel, matka nebo ne-matka, případně babička, když se toho dožijeme apod. Dřív tu byl patriarchát, žena si moc vybírat nemohla, prostě narozením byla zaškatulkována už v rodině, měla ty a ty povinnosti, určeného budoucího manžela a samozřejmě děti (pokud nebyl biologický problém). Rodina je nejdůležitější, tam se dítě formuje do budoucího života. Nyní dochází k takovému mírnému upouštění od partiarchátu, společenským změnám, žena už si může svobodně vybrat partnera, od záčátku 20. století může volit nebo zůstat svobodná a bezdětná a bude to společnost brát "normálně". A pak taky hodně záleží, jak role budeme hrát, podle sebe nebo podle toho, co se od nás očekává. A jestli pokračovat v tom, co nám rodiče a prarodiče předali nebo si uvědomíme, že tento vzorec už dál ne (když vzorec není zrovna dobrý, dochází k ponižování, týrání, zneužívání apod). Takový genetický otisk, co podvědomě od rodičů máme.
Život je plný rolí, ale dnes máme větší svobodu se rozhodnout. Nejdůležitější je být upřímný sám k sobě a vědět co chci a taky se podle toho chovat.