Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » Marhon a pak ještě jedna, také nalezena u Ilči.

Jan Skácel

Naděje s bukovými křídly

novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

il*ča » Marhon „Je člověk omylem boha nebo bůh omylem člověka?“
Friedrich Nietzsche


„Když Bůh stvořil muže a uviděl, že není dost osamělý, přidal mu družku, aby svou samotu ještě více cítil.“
Paul Valéry


„Všechna vaše náboženství jsou přípravou na peklo.“
Osho

Loreena Mckennitt » Marhon „Pravá láska sa nikdy nerozdá. Čím viac dávaš, tým viac ti zostáva.“
– Antoine de Saint-Exupéry

Loreena Mckennitt » Marhon

Loreena Mckennitt » Marhon to aby som ti sla do profilu

ten citat s "nezabije" som nepoznala, ale pripomenul mi oblubenu pasaz z frasiera:

-co ta nezabije, to ta posilni
"nie kazdy to dotiahne po tu druhu cast "



ten tvoj vlastny sa mi paci

cistu dusu si pozrem, nech viem lepsie posudit kontext

dakujem

Mí_lka » Marhon Líbí

Marhon » Marhon pětadevadesátá...



červená kapička.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
uplakaná v červený kráse,
uplakaná tu sedí a zdá se,
že uplakaná je z cizího bytí
a celý svět je jen červené kvítí.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
snad mluvit chce k celému světu,
snad sto tisíc a jednu větu,
že uplakaná je z cizího bytí
že svět není jen červené kvítí.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
prosvícená tou barvou krve,
posmutnělá, už to nezní jak prve,
posazená na krvavém poli,
utvořená jen z vody a soli.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
uplakaná v celé své kráse,
uplakaná tu sedí a zdá se,
že ač uplakaná, červená se...

Marhon » Marhon následně mi to nabízí tuto dokola poslouchanou písničku a to i když se rozhodnu, že si pustím Divo nebo Caltic Woman.
skvělý hudebník je prostě skvělý hudebník.

Najdise.cz » Marhon Slyší ho,
sám je potichu.

Líbí moc.

Marhon » Marhon čtyřiadevadesátá...



mlčení.

jak běží den za dnem,
tak plyne slovo za slovem,
z pláče i ze smíchu,
skládám slova do pocitu.

tak se dívám co kdo vidí,
poslouchám příběhy lidí,
asi mi to nedochází,
příliš slov a příliš frází.

jak časem slova větou jdou,
duše padá únavou
a že za klid tichu vděčím,
asi proto radši mlčím.

další slova v další větě,
chci se zavřít ve svým světe,
když už nevím kudy kam,
jen tiše poslouchám.

hledám kousek soucitu,
chci složit slova z pocitu,
až jen ticho zůstane,
snad se někdo někdy zeptá mě.


jak to slovo větou teče,
já mám jenom touhu mlčet,
další mluví zas a znova,
ztrácím věty, ztrácím slova.

když mě někdy smutek svleče,
tak je pro mě lepší mlčet
a když radost ve mě dřímá,
mé blízké to nezajímá.

když se zvuk se zvukem tluče,
chci se schoulit do náruče,
chci tu složit všechny meče,
to pak mám potřebu mlčet.


čím se kolem mluví víc,
ztrácím slova, co chci říct,
pak už si vybírám,
komu naslouchám.

vidím odraz zřítelnic,
je jen jedno, co chci říct:
"milí, drazí je mi líto,
chci teď chvíli slyšet ticho."

tak si světe mluv a křič,
já teď musím prostě pryč,
slyšet ticho, vidět nebe,
chci teď slyšet jenom Tebe.


a tak se ptám,
proč jenom naslouchám?
a mlčím.
slyšíš to ticho?

Najdise.cz » Marhon

Stopuju kometu ...moc dobrá.

Najdise.cz » Marhon
Nádhera...až som ku konci zabudla dýchať...

Marhon » Marhon třiadevadesátá...


Stopuju kometu na Mléčném přejezdu.

Stopuju kometu na Mléčném přejezdu,
asi vyměním srdce za hvězdu,
asi vyměním cit za vesmírný řád
a hvězdy mě budou hřát.

Stopuju kometu, do krajin neznáma,
vzhůru dívám se, od rána do rána,
s mlčením dívám se, od kraje ke kraji,
hvězdy se ticha neptají.

Stopuju kometu, její jasnou zář,
ztrácím tu duši, ztrácím tu vlastní tvář,
s důvěrou odevzdám do víru černých děr,
vše co tu bylo na úvěr.

Stopuju kometu na Mléčném přejezdu
možná vyměním srdce za hvězdu,
možná chci vyletět
do světla Měsíce,
než bloudit po světě
bez duše,
bez tváře,
bez srdce.


Stopuju kometu na Mléčném přejezdu,
jednou vyměním srdce za hvězdu,
jednou vyměním svět za vesmírný řád,
ta hvězda mě bude hřát.

Mí_lka » Marhon Děkuju za vysvětlení a za odkaz . Ty sloky právě ten příběh, myšlenky a pocity na pozadí dávají vytušit

Mí_lka » Marhon Děkuju, rád Tě čtu. Ta poslední je temně hluboká.
Celá série začíná padesátou a už mne několikrát napadlo, zda je taky čtyřicátá devátá, nebo i osmá ...? No ale nechci vyzvídat

Pithecanthropus erectus » Marhon Nezklameš Marhonko...

Mí_lka » Marhon

Najdise.cz » Marhon

Marhon » Marhon dvaadevadesátá...


čtyři kapky vosku.


sbírala plané květy podél cest
a kradla růže ze zahrad,
snad chtěla, aby mohly věčně kvést,
ty musel si se smát.
měls ji rád.

máčela voskem plátky okvětní,
a plnila tím celý byt,
snad věřila, že kvetou, že jen sní,
že budou déle žít,
směls ji mít.


snad myslela si, že víc času ji zbývá,
tak jaký příběh se tam stal,
když stihla zachránit ti syna
a její anděl, kde ten stál?

snad myslela si, že víc času ji zbývá,
snad že její svíce nehoří,
snad chtěla zachránit ti syna,
snad věřila, že smrt život netvoří.

nebyl tam anděl strážný snad,
snad polámal si křídla,
teď vidíš květy umírat,
tak kde se stala chyba.

snad myslela si, že víc času ji zbývá,
kdo ví, snad osudu se ptej,
ještě včera tady byla,
zbyla jen bílá orchidej.

nebyl tam anděl strážný snad,
asi ulomil si křídla,
teď vidíš květy umírat,
tak kde se stala chyba?
snad příliš snila.


pomalu ti hoří knot
a hoří ti i nebe,
dal bys život za život?
dal bys ty sám sebe?

pryč jsou starý postoje.
zbyly jen čtyři kapky vosku na stole.

světýlko » Marhon