Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Lupi Pro lidi z normálních poměrů je těžké si představit, jak těžké muselo být prožívat situace, které se staly zdrojem houževnatosti, která není vrozená.

Mne přijde ok říct, co je ve mne, i vyslechnout totéž z druhé strany, pěstovat tak společný prostor, tedy jen tam, kde mi na druhém záleží, nebo kde se cítím svobodně. Musí to samozřejmě být citlivé, ne bezohledné. Je jedno, zda to řečené je Pravda, protože jde jen o vjem, ne o hodnocení, postoj, odůvodnění nebo problém. Neznamená to, že druhý je tím pádem kompatibilní, může být se mnou zcela neslučitelný a přesto je fajn narazit na takové lidi. Moderní doba, jak jí rozumím, to považuje za nevítanou invazi do osobního emočního prostoru, protože blízkost, ovlivnitelnost, sdílení nebo propojení je ohrožení identity, ne znásobená bohatost vjemů, urychlení seberozvoje, zvýšení jistoty a radosti ze života. Ok, beru, a držím se obvykle zpět. Neříkám na ulici co cítím, vnímám, těším se, ta příhoda s pivovarským je ale super.

dan162 » Lupi Až tak? :-O Rádo se stalo. Jen jsem sebral, co v té chvíli bylo na povrchu na první až druhou dobrou. A nebylo to ve smyslu hezky, ale tak jak to ve mne bylo, sdílení okamžiku. Každý přece má v sobě podobné pohledy, vjemy, postoje, protože tykadla, a u ženských tuplem, tak úplně nevím, proč to překvapení - jen nejsme zvyklí (nebo co to je) na takové propojení, kdy je to na stole a ne zamčené v tichu. Nevadí, že se mění, nevadí, že mohou být negativní, protože jsou živé. Račí vnímání u mne funguje normálně. V představě vztahů jsem tím poněkud extremista, no.

dan162 » Lupi Dík za rozpovídání.

A ano, tykadla jak zrcadla, ty to tak nemáš? Mraky postřehů, někdy jen zapadnou, jindy se sečtou. Jen to neříkám nahlas, ptala jsi se. No, nechci lidi dávat do pocitu ospravedlnění, když normálně žijí a obtiskují se do písmenek, jak to zrovna je a má bejt. U mne víc v pozornosti úměrně zbylým vzorcům, které nejsou ještě moučkou, ale aktivním bubákem. Poznávám tak, jaký vzorec z tohoto úhlu je ještě nerozpuštěný. Dnes taky spousta u mne objevů, psal jsem že na to potřebuju den, jo fakt stačil, ještě šok vstřebat a učesat, zmapovány první roky života, jak jsem je nikdy neviděl.

Mne těší tvé reakce, ať jsou jaké jsou, jsou živé, s pozorností, jemné v rámci vlastních dovedností, mají obsah, naději, zkušenost, touhu, zvědavost, únavu, zarputilost, smutek, nadšení, směr, když chci napsat aspoň nejdůležitější vjemy, tedy pro mne...Je radost se toho dotýkat.

dan162 » Lupi Z čeho ? z tvé zmínky že by sis dala pauzičku a když to bylo podruhé řečeno...

Vzorce vnímám, že se vrací, tak si myslím že i toto, z jiného úhlu. Vzorec "strach z bezmoci" jsem například měl vyřešený před pěti lety, přijetím bez vzniku vnitřní energie. Jenže letos se objevil znovu, v podobě teze "když se ti něco prožívat nelíbí, tak z energie toho ´nelíbí´ se vyburcuj k nové aktivitě, která to změní" Strach, že to nelíbí tu bude pořád a stejně nepříjemné a nebudu moci s tím nic dělat, jen to snášet. *** Koukám nově na tátu, co mám z něj obkreslené/odmítnuté/nenáviděné/smutné/úžasné nebo na způsoby jakým přistupuju k okolí. Udělal jsem tedy úklid - a stejně si ponesu kdeco s sebou nechtěného a budu potřebovat další čistku. Není totiž vše vědomé, co jsem převzal a naučil se a co ke mne nepatří. Tak si myslím, že to podobně bude i jiných lidí. Na těstě ve válu se objeví nečekaná hrudka, které jsem si předtím nevšiml.

Ad umlčená račí část - já to nevěděl. Model dvou půlek sebe a náhled na svůj vývoj v nich mám pár týdnů. Trochu se račí část probouzí, konečně - jenže třeba tak, že mlsnost roste.

Ad dotčena - asi obvinění v první větě, jako výraz nepohody. Pak kratší věty. Částečný únik. O fous větší odstup. Menší pozornost. Je to pocit, klidně mimózní, a abych nespekuloval, tak to napíšu, pocit se pak nehromadí. Může přece klidně takový být, to je ok, co by ne, je pro mne ale lepší na něj vidět, případně korigovat se.

dan162 » Lupi Jej, vypadá to, že jsem se dotkl něčeho necitlivě? pardon.

Aha, no to je vlastně pravda, lze mít vnitřní cestování místo vnějšího, to mne nenapadlo, díky.

To vracení je asi zákonité. Nějak tuším, že (u mne) nikdy neustane, jen nebude bolet. A já nebudu mít už ani tu zbytkovou potřebu kopnout nebo ocenit. Koneckonců, podstatná část základů je vnesená skrz každého rodiče a ty mohu měnit. Nemohu měnit svůj radix.

Ad Rak - vida, i zde jsem podstatu nedokázal sdělit i když jsem se výjimečně snažil :-D A umlčet se račí část evidentně dala, když o ní druzí nevědí. Je to něco podobného, co popisuješ, že dvě kamarádky tě vidí komplet.

dan162 » Lupi Chlapák? Taky směsice jako já, jen to kombinoval ne jako já uvnitř a venku, on měl blízkost i nenávist. Někdy nelítostný nepřítel, jindy parťák do nepohody.

Jak zmírnění? Aspekty nejsou nekonečné a když se Blíženec zastaví, tak pocitově nežije. Rak klidně zaleze za pec a pohoda, to je fakt.

Blahopřeju, lítost a ještě líp soucit. Stránka otočena. A ještě k tomu nedávno, děkuju za sdílení. Hm, a proč definitivně? Je to trvalá součást tebe. Takové jaké to bylo, jak se podařilo, v rámci svých možností a omezení, z obou stran. Táta mi dal spoustu mých přístupů, ok, některé měním, jiné zůstanou. Pro rodinu jsem udělal o tom kecací film, nezůstalo to vše jen ve mne.

Rak je dovnitř, naživo ven ze mne leze Merkur, víc než tady v písmenkách, není vidět nic moc z Raka, vyjma nějakých obstrukcí a zvenku nepochopitelných nedorazů, protože dávám pozornost přesnosti, formulaci, ne plynutí nebo projevu sebe (na důvod jsem ještě nepřišel, to chce ještě tak den, nejspíš jinak by mi okolí nerozumělo). Učím se, jak nemluvit (jen) slovy a přesností/obsahem, už dva dny. Vnímám totiž z druhých hodně nesoulady v tónu, natočení těla, dech, grimasy, držení těla (ne stavy, ne detaily, ale nesoulady, i to je na muže dost) a slova druhých vnímám až poté, příjem mám emoční račí, jen výstup je racionální.

dan162 » Lupi Ad práce na sobě - nepřál bych si zmírnění, i když sotva popadáš dech. Jinak by se mohlo stát, že by ses obloukem vrátila kam nechceš. Pohyb je život, ne?

U mne mi aktuálně došlo, že celá práce na sobě (vzniklá ze zoufalství proč jsme se rozvedli a že to změním, aby se to neopakovalo), mi nyní po docela slušným vyčištění sklepa a stolu sundala nevyhovující brýle z očí. Vím, že mohu dále na sobě pracovat, a že je to do plusu, ale že druhé kolo leží v tom proč byla má kompletní račí část od mládí nepřijatelná pro druhé, že jsem ji dal na vnitřní utajenou kolej a jak ji žít teď. Jo, je silná, ale není veřejná. Tak když si uvědomíš, že o svém traumatu s tátou jsem byl schopen poprvé promluvit až po čtyřicítce nějaký čas po rozvodu... přirozeně se to tak vyvinulo, z toho v čem jsem žil, jaké mám přednosti, hlava mne dovedla až sem, dobrá práce. Obě půlky jsou velmi silné. Měsíc v Raku i Merkur v Blížencích, račí část v ženském namířená dovnitř je osobní, to jsem já a ta silnější merkurovská část namířená ven je spojená se všemi těžkými planetami vyjma Jupitera - a vzájemně nejsou obě části nijak spojené. Vnímám z druhého tón, natočení těla, pohyby, energii, ale vysílám obsah, slovo, strukturu.

Ad vlak - v něm nesedím, zdálky je to můj vlak, který jede beze mne. Společnost se enormně změnila a vztahy tuplem.

dan162 » Lupi Jo, přesně. A cesta k vnitřní autoritě vede nejen přes odmítnutí lidské autority jako takové (aby tě nenutil někdo), ale i k její potřebě, ve smyslu zvenku dané jistoty, včetně třeba buddhismu, vědy nebo pravdy (aby ses někam nenutila sama).

Ad čistý vztahy - k tomu nyní docházím. Vznikají si myslím rezonancí, která nastává s málokým. Ad jindy a jinudy - nejde je navazovat s kýmkoliv, jak to kdysi šlo, od sousedů po lidi v práci, zůstává u small talkingu. Patnáct let pracuju na sobě, a dostal jsem se k tomu, že cílím na vlak, který pořád jede a nedržím jeho směr. Práce na sobě je fajn, ale ve vztahu, ne před ním, a jak říká jemně Buddha/2, aspoň se člověk nenudí. No to jsem odbočil, jde u vztahů pak o rezonanci, vnitřně vnímané stejné frekvence, nepovedeně překládané do slov jako jiskra (kterou to není).

Ty pak popisuješ obrazy, hodně žen to tak má, bohužel to se mne netýká, sotva nahlédnu do významu zpráv emocí, nebo sotva vnímám, že moje půlka, pro okolí skoro neviditelná hlavní část v Raku, spontánní a slabě vnímavá, není ve staré podobě skousnutelná. Barvy a obrazy se mne netýkají, vnímání, docela slušné, mi jde mou podstatou skrz hlavu.

dan162 » Lupi No poručet...generace moje a tvoje respektovala autoritu. Vnější stanovení norem. Ta moje si sice už tvořila své normy, ale pořád byly kolektivní, lidi chtěli být spolu. Jen se zmenšila velikost skupiny, pro kterou normy platily, vznikla třeba móda nebo subkultury.

Sněhové vločky vnější autoritu nemají. Každý je originál, a nemají se o co opřít než o sebe a jako průkopníci nemají ani na co navázat. Z mého pohledu to je statečné (i když pravda ono jim nic jiného nezbylo).

Opustit bezpečí vnější autority je pro někoho, kdo v ní vyrůstal, dost těžké, proto to oceňuju. Zahodit zvyk mít třeba morálku, nebo pravdu, roli nebo víru jako základ - nemít nějaký svorník daný zvenku, který drží člověka pohromadě, dává mu směr a důvod. Zevnitř to postavit ve smyslu seberespektu je těžší, každý má jiný horoskop, jiné základní kameny. Hanlivé označení sněhové vločky nebo křehulíny je od těch jiných, kteří to nechápou, nad tím bych mávl rukou.

Ad prostor - co to je prát se s prostorem? Znám vjem proudu, ve smyslu směru plynutí a tlaku, ten považuju za typicky vodní.

dan162 » Lupi ad a) více úhlů? myslím, že tomu rozumím zevnitř. Můj Merkur má navíc silný "poplužní dvůr", více možných úhlů pohledu, ne nutně všechny své a plus plno testovacích/zjišťovacích pro pochopení. Jedna strana tak de facto neexistuje. Dle mne ale je díky tomu možné dát planetám jejich prostor, nenechat je smýkat nějakým z jejich aspektů, a ony pak rozkvetou do hafo dalších informací. I to, jak se chovám, je přece informace, se svým důvodem a Slunce to může pozorovat, Merkur vysvětlit, aniž by byl k něčemu tlačený.

Ad b) spojení Merkuru s Marsem je úžasná vlastnost, a nemusí jít o souboje. Táta tohle měl kvadrátem, já to mám oddělené, takže to u nás vždy kulhalo. Dobře vymyslet a dobře udělat platí současně, super. Mars dávám jako svou zvířecí část, nějak se chová, nějak jedná, ze svých důvodů, celé to je vědomě poozorovatelné - a Merkur by to tedy mohl umět popsat proč zrovna takhle a ne jinak, to byla moje myšlenka, proto ti píšu detaily, které pro jiná uspořádání nejsou ani zajímavé ani použitelné.

Ad c) potopíš dovnitř a nevnímáš racio...aha, ty myslíš vnímání co je po proudu a co je naštorc? jestli ano, tak jednak to budeš mít taky, jen to je plácnutím přes ruku, a druhak je tohle k ničemu, když není poblíž někde Venuše, která dá vjemům směr. Tuhle vodní část mám lehce v pozadí, není příliš vidět, i s Venuší mi dělala problém. Podobné jako u makáčů živlu Země, kteří nepřemýšlí co nebo proč dělají.

Ad d) koukni se na ty křehulíny dovnitř, zevnitř, ne přes vnější hodnocení. Jsou si totiž sobě nadpoloviční autoritou, to je novinka, není to už tradiční vnější autorita jako mnoho století předtím až do konce šedesátek. Opravdové sněhové vločky z doby Pluta ve Střelci jsou si sobě úplnou autoritou - a nevědí co s tím a jak to žít a ustát.

A ano, patřím ještě do boomers, astrologicky tak asi ještě červenec, kdy končí už definitivně konjunkce Pluto Uran.

dan162 » Lupi To je přesně ono, vzpomínky jsou emoční. Jiné před a jiné po. Praští do očí rozdíl, když prožiješ rekonstrukcí tehdejšího pocitu obě situace. Je pravda, že dál cesta nemusí být zřetelná, nějaký rozdíl, no a co. Protože já pak na to jdu racionalitou, ne přes emoci. Proč je to jiné? Jak to, že to předešlé pak už není k nalezení? Co se změnilo? proč jsem to změnil? Máš Merkur v Blížencích ve Slunci, tak by to nemělo být tak cizí?

"Pět světel na ose poměřování" ok, poblíž MC-IC máš Merkur, Slunce, Jupiter, Mars a víceméně opozicí do Měsíce, pět ze sedmi, ok. Co to znamená, pět světel, jak to vypadá, co tím chceš říct?

Prostor? Aktuálně jsem víc položený v blíženecké části, jeden ze vzorců byl dát tu osobní emoční část na druhou kolej, tak prostor bych měl vnímat. Myslíš pozici odkud se hypoteticky dívám nebo dávám pozornost, vně i uvnitř?

Čas? Když se podívám na mladého Daniela, tak vidím kluka, který koná a nemyslí, žije a nehledí na důsledky, nekormidluje - a často tím naráží. Čas tam není přítomen, ok, tomu rozumím. On není důležitý, já ho použil pro soustředění se na nejstarší vzorce, ale není to si myslím nutné, stejně bych se k nim dostal i stylem loupání cibule.

Sněhová vločka byla vyznamenání. překročit svou generaci, v tomto případě ještě o chlup víc, je něco, pro co mám uznání. Generace sněhových vloček je pohled na ně zvenku, chybí jim pevná vnější jistota minulých staletí, takže vlna sem, vlna tam, příliv, odliv, má to grády a tohle se učí brát za svou jistotu bez možnosti to někde obšlehnout, tak to vidím. Něco jako chůze, trvalé vrávorání bez pádu a zatím ještě s pokusem o úsměv.

dan162 » Lupi No díky své superkvalitě jsi se přesunula do mladšího pásma sněhových vloček :-))

dan162 » Lupi Plynule? Vzorce nenastávají plynule. Před a po je rozdíl, bývá to rozhodnutí, nějaká obrana, třeba aby se něco neopakovalo. V tom jednání je silná energie, zamčená hrůza z tehdy.

Tak třeba vidím ve vzpomínce spontánního Daniela, který ztrácí pořád klíče a nijak nemyslí, jen žije, tátova slova co mám dělat jsou něco o hrachu na stěnu. Pak přejde pár let a najednou sedím sám u knížek. Tak couvnu zpět a najdu kde se to asi tak změnilo. A proč. Bylo to před tímto, ale po tomto, to nějaký rámec dá (přesná datace není zásadní).

dan162 » Lupi Je lepší vědět, že je nutno se naučit se vším správně vypořádat, když není sklep. Dnes už nové vzorce nepřibývají, nebo alespoň myslím. My jsme neměli tušení, jak nakládat s emocemi, v době "Nekecej a pádluj". Kolektivní kotel, ve kterém jsme se vařili všichni ve vlastní šťávě byl všudypřítomný. A jak je to prosté - emocí si všímej, dobře poslouchej co říkají, a nech je pak odplynout, protože po přílivu nastává odliv, když ho necháš.

dan162 » Buddha/2 Jenomže když nemáš sklep, tak zametání pod koberec vede k veeeliké bouli v obýváku. V reálu je problém, že sklep i boule pod kobercem trčí, i když se člověk naučí, že tam nic není. A prosakuje do života. Před 20 lety se moc se mnou kvůli tomu nedalo žít, to tyhle krásy byly v plné síle.

dan162 » Lupi Kde se courám...neměl jsem pocit, že to, co mne zajímá, je zajímavé i pro někoho dalšího, tak jsem počkal až něco dozraje.

Datace...když víš, která příhoda kdy se stala (po které jsem se rozhodl pro Vzorec), tak lze poznat, která je následek a která příčina. A sice si vyskakují po svém, ale mohu dát té příčinné větší pozornost, neodhazovat devadesát vagónů, protože některé z nich vznikly z té příčinné. Super, že máš v pařátech něco tak raného, blahopřeju. Je fascinující, jak plno kojeneckých situací lze i po desítkách let doprožít, někdy chybějícím pohybem, jindy přijetím, jindy nechat odplynout...

Kolik vůle? Umřeme svobodní.

dan162 » dan162 V mezidobí jsem si posvítil na své vzorce z mládí. Našel jsem kdy asi tak vznikly, jakou příhodou, proč jsem se rozhodl vzorec tehdy zavést. Některé z nich jsou příčinné, některé zděděné, některé jsou vyhaslé (hafo let krania má své ovoce), jiné číhající...Jsou nyní díky tranzitům do Černé Luny na světle, evidentně, může je každý vidět. Tajný sklep hodně vyprázdněný, podívám se ještě na ty mladší. Ve sklepě byli tihle miláčkové:

1968 Vzorec obětovat sebe něčemu kolektivnímu (dobové)

1968 Vzorec neprojevu mužských emocí (zděděné)

1968 Vzorec nepropojovat se s druhými

1970 Vzorec „svět nemá bezpečí“

1970 Vzorec „vše se kdykoliv změní“

1970 Vzorec vlastního prospěchu bez ostatních

1973 Vzorec strachu z opuštění

1974 Vzorec stravy nerespektující vlastní potřeby

1974 Vzorec prožívat kontakt strháváním okolí k aktivitě

1975 Vzorec tajit to, co člověk má v sobě

1975 Vzorec konání bez ohledu na emoce

1975 Vzorec strachu z bezmoci

1975 Vzorec sebenucené aktivity

1975 Vzorec uzavřít sebe

1976 Vzorec fyzického potlačování vnitřního projevu emocí

1976 Vzorec nahradit spontánnost racionalitou

1978 Vzorec hledání vnější emoční opory

1980 Vzorec dělat se užitečným místo být viděn

1983 Vzorec útěku

a dále následné kombinace a prohlubování vzorců.

Jsou to všechno moje rozhodnutí, moje volby, přijatá řešení, proto je mohu dnes změnit, experimentovat s jiným řešením, přístupem, i když třeba nevím kudy kam. Protože co je dodnes aktivní, se v aktuálních mikropříhodách znovu projevuje, teď už to poznávám a mám sklon opakovat to známé. Aby změna kolejí byla možné, musí být k dispozici energie, která bude moci jít do obtížnějších cest, aby to bylo měněné plynutím a ne na sílu (ostatně jsem to já, ne můj nepřítel). Třeba tranzitem, zkusím k tomu použít kvadrát Neptuna do slunečního stelia, to je energie po několik let.

Není to žádná "Heuréka!!", spíš klid. Už samo hození všeho viditelně na stůl zahazuje napětí mezi částmi mne. Zajímavé je, že jeden synek se nečekaně ozval dva dny po mém objasnění jednoho z vzorců, zcela nezávisle, nemluvili jsme předtím o tom. Je možné, že když na něco přijdu, co synci ode mne dostali, že se i jim něco narovná.

dan162 » teonanacatl "Cogito, ergo sum" bude pro vás platit a mimoto Uran do Venuše vytváří proměnlivost hodnocení. Jestli jste nemocnej na duchu? Není podstatné, zda jsou ostatní letadlo, ale zda jste rád tím, čím jste. Každá mince má dvě strany, žijete evidentně obě, ok. Nemají všichni vaší schopnost vnímání krásna. I nekrásna. Máte zvyk hledat pochopení, lze si položit i otázku, proč ta proměnlivost má někdy grády větší než vám přirozené - někdy to je díky tranzitům, jindy díky tomu, že nejste se sebou spokojen (a Uran se snaží pomoci tím, co umí). Jinak hluboké vnímání krásy jako prožitek i specifické povídání si se sebou je u vás zcela ok. Lze si položit otázku, proč zrovna takhle a ne jinak a zkusit to jinak, vyhodnotit, zda to příjemnější, účinnější, kdy lepší...Klidně bych to tak přijal a nehledal jak co potlačit. Díky za sdílení sebe.

dan162 » cimi Sebe navzájem asi snadno :-) A pak ještě bude omezená kapacita přenést pochopené do praxe.

dan162 » cimi Ufff. Jsem zahlcen, zasypán kupkou zlatavého listí :-)) K šestce:

>Na buněčné úrovni jsme nastaveni reagovat na druhé s podezřením, chránit si vlastní prostor

No ne úplně, na buněčné úrovni sice existuje odpor, ale současně i přijetí, ale to je jedno.

Nechci se hnout ze Stínu, dokud ho nepochopím a nevyčistím. To následující co je v textu z toho pak vyplyne. Podstatné je, že všechny odrážky, které jsem uvedl, mohu (po úpravě sebe) nedělat. Ne z rozhodnutí, ale nemít potřebu to dělat. Nemít zadrženou energii, která mne k tomu vede. Trvá to dlouho najít jak na konkrétní zvyk/posttraumatickou reakci vyzrát, aby tělo to nevnímalo jako ohrožení (ne hlava/vědomí).