Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » Freja My musíme být pro něj pořádné , že nám nehodí takové perly do diskuze. A to neznal moji babičku. Ta ovšem taková byla, co ji pamatuji, po osmdesátce se to změnilo jen v tom, že už tak mluvila lautr s každým.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Snad Tě sousedka nechá péct v její troubě, v mé troubě to asi nepůjde!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz A takhle to vypadá, když si někdo Tvé práce neváží! Ty vědomá, si myslíš, že když je kuře v troubě, budu na něj koukat jako na televizi? Naštěstí já si své práce vážím a mám velký hlad a rozhodně zvládnu sníst dvě pořádné porce sám!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz No to je zajímavý úhel pohledu.
Vlastně bych to měl rozdělit, protože Ty se ptáš na původní rodinu. Jo, přímo u jídla se mluvilo, ale ne moc. Rozhodně však z důvodů výše popsaných (u jídla se nemluví), ne kvůli vědomému přežvykování a tím z toho "vytěžit" co nejvíc.
A zajímavější mi přijde současnost. Pro mne k tomu jídlu patří i jeho příprava. Rozhodnout se, co vlastně budu vařit, je jen počátek. Ovšem ta péče, kterou pak tomu věnuješ, je u mne často mnohem důležitější (vědomější), než samotné jídlo (konzumace). To se nevylučuje, naopak vhodně doplňuje. Zkrátka se rozhodnu, že dnes uvařím to a to. Nachystám si to. A v průběhu vaření pak jedu intuitivně. Posledně jsem tam dal takové koření, protože jsem na něj měl náladu (potřeboval jsem ho), dnes však je nálada úplně jiná a tak by se hodilo tohle koření. Občas k něčemu přivoním a jen na základě čichového vjemu si řeknu: ne, tohle tam nechci. A sáhnu pro jiné, nebo si někdy řeknu i to, že méně je někdy více - k čemu více druhů koření, když ani nepoznáš jednotlivé chutě?
No prostě v součtu si s tím dost vyhraju. Při samotném vaření mi vůbec nepřišlo, jak ten čas letí, že jsem vařil třeba 3 hodiny (proto málokdy jíme oběd v čase oběda, ale leckdy třeba ve 4 i 5 hodin ). Dávám do toho jídla energii a vlastně by se dalo i napsat, že lásku. Kdybych vařil jen sám pro sebe, znám se, taky bych občas nějakou specialitku dal, ale zdaleka ne tolikrát a na takové úrovni (vařím jen o víkendech, přes týden to obstará Khali). Ale to vaření není jen investovaná energie, ona je to současně i taková meditace. Prostě jako Ty říkáš "vědomé jedení", tak já mám "vědomou přípravu potravy", která tomu jídlu předchází. Nemluvě o tom, že skoro nikdy při vaření neochutnávám (dokonce ani slanost), takže i na mne čeká na talíři veliké překvapení.
Když pak usedám k obědu, jsem natolik "vědomě zmeditovaný", že se na jídlo už nemusím soustředit (vědomě). Soustředím se už jen kvůli tomu, že co si člověk sám uvaří, zvláště když to bylo pracné na čas a přípravu, toho si více váží. Dokonce i jídla (kvalitního) od druhých si více váží, pokud zná, co to obnáší. To si více vychutná. A klidně i při jiné činnosti, třeba při povídání... Věř, že ty chutě a kvalitu jídla vnímám i tak.


P.S.
Jdu "vědomě" uvařit kuře s ořechovou omáčkou.

Sosna zvlčelý » tetragold A já to měl kupodivu velmi klidné, žádná schizofrennost, jen vtipné sny.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Hele, taky mám ty návyky, že "při jídle se nemluví", "jídlo se musí sníst dokud je teplé" (rychle) atd. Prostě mám. Ale na druhou stranu oběd taky nekončí s posledním soustem a odložením příboru. Naopak se pak mnohé dá vyřešit, nebo jen příjemně porozprávět. A často více s nadhledem, protože pokud byl oběd navíc ještě dobrý, kdo by se chtěl hned s někým rozhádat?
Zkrátka oběd vnímám i jako společenskou událost, setkání, rozmlouvání a zábavu.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Karma... Někdy si vzpomenu na jednoho člověka, kterého jsem měl tu čest poznat. Byl to prostý člověk, který pravděpodobně slovo karma by si spojil leda s ohřevem vody.
No a tento člověk prostě věděl, že mu dělá dobře žít mezi spokojenými lidmi. Když byli spokojení lidi kolem něho, tak i jemu bylo lépe. Proto jim pomáhal, aby jim bylo lépe. Vlastně dělal zdánlivě ztrátová rozhodnutí, z nichž neměl více, než dobrý pocit. Žádná víra v Boha, žádná karma a snad ani vlivy výchovy ne.
Ale víš, co na tom bylo nejkrásnější? Že nic nedělal s tím, že by přemýšlel o důsledcích svého jednání. On to měl v sobě. Žádné úvahy, že když se na někoho usměje, ten mu úsměv vrátí, když se zamračí, mračí se i druzí, když někoho praští, měl by se mít na pozoru, odkud i jemu přiletí. Nepotřeboval tyto zákonitosti, prostě jen byl tím, kým byl, a konal, jak cítil. Dnes by ho možná někdo zkritizoval, že se měl snažit více a za něčím velkým jít... Ale k čemu, prosím vás? A kam jít? Vždyť on tam už byl, daleko před nimi.

Sosna zvlčelý » player tn.nova.cz? Jsem v klidu, bude podzim.
Hlavně ať proboha prší! A pořádně!

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Žirafa

Byl jsem tam naprosto sám. Ani ptáci nezpívali. Snad jsem se ocitl na nějakém zapomenutém místě.
V tom snu jsem stál na nějaké terase několik metrů nad zemí. Nevím, zda šlo o terasu budovy, nebo nějakou přírodní terasu, protože jsem se koukal jen před sebe na starý divoký park plný vzrostlých stromů.
Najednou se mezi stromy objevila žirafa. A další a další... Několik žiraf kráčelo parkem svojí ladnou žirafí chůzí. Nijak nepospíchaly, zastavovaly se a spásaly listí stromů, zvolna se blížíce.
Stál jsem naprosto tiše, abych je nevyplašil. Ale ony nejevily žádný strach, naprosto bezstarostně se věnovali své činnosti, až došly ke krajním stromům. Jedna žirafa se přiblížila asi na 10 metrů ode mne a spatřila mne. Dlouze se na mne zadívala a já k ní natáhl ruku. Dosáhnout jsem na ni nemohl, ale tou nataženou paží jsem se k ní přiblížil. Zatoužil jsem, aby přišla blíže. Její zvědavost zvítězila a pomalu od stromu zamířila ke mně. Rozvážně, jako by chtěla ukázat, že má dost času.
Měl jsem ruku stále nataženu k ní, když už byla blízko. Zastavila se. Její hlava byla právě ve výši mé hlavy. Pak udělala ještě pár kroků a upřeně se mi zahleděla přímo do očí asi z metrové vzdálenosti.
Nádherné oči. Pamatuji si její řasy. Tím pohledem z očí do očí jsme se provázali. Já hleděl do jejích očí, ona do mých, dlouze, čas plynul... Pocítil jsem nesmírné nutkání ji pohladit. A ona to nutkavé přání vyslyšela a přiblížila se na dosah.
Pohladil jsem ji zprvu zlehka na „tváři“. Zlehka se zachvěla, měl jsem pocit, že ucukne, ale držela. Tak jsem jí hladil po celé hlavě, i pod bradou a cítil, jak naše mysli se propojují. A přece mne najednou překvapila, když udělala ještě krok blíže a položila si svoji hlavu na moje rameno. Měla tu bednu docela těžkou. Hladil jsem ji od uší dolů po krku, jako bych ji objímal a byl jsem naprosto šťastný...


(Několik dnů po tomto snu jsem byl ve zvláštní euforii. Nebylo nic, co by mne mohlo vykolejit z mého klidu a štěstí. Kdo ví, kde jsem se to ve snu beze slov toulal? A byl to jen sen...?)

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Největší bitvy někdy bojujeme ve svých snech. A ty jsi zvítězila.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Žirafu zas někdy příště.

Sosna zvlčelý » player Hele, jednou se mi zdálo, jak náš náročný šéf nás v práci všechny chválil a sám od sebe povídal, jak nám všem přidá na dvojnásobek. Což bylo i na sen příliš a já si ještě ve snu povídal: "To je blbost, tohle by nikdy neřek´." A rozesmál jsem se.
A jak jsem se v tom snu smál, tak jsem se z toho probudil a v reálu jsem si řekl: "To je blbost, tohle by nikdy neřek´." A rozchechtal jsem se už doopravdy.

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Vlaštovky

Mám rád vlaštovky a jejich veselé švitoření. Zatímco na jaře přilétají postupně, na podzim mi zmizí v jeden jediný den. Najednou je ticho a smutno po nich, ale o to víc se těším na jaro, až zaslechnu známé volání. Rozhlédnu se po obloze a nedám pokoj, dokud tu první vlaštovku nezaostřím. Pokaždé ji oslovím holka, i kdyby to byl sameček, a mám radost, že jsou zase zpět. A tak to jde rok co rok.
Jak je na jaře vítám, na podzim jsem se nikdy nerozloučil. Jeden den ještě sedí na drátech a druhý den tam není jediná. Nečekají, až jim popřeji šťastnou cestu. A já se nechci loučit předčasně, ale neznám jejich letový řád, tak mi prostě frnknou bez loučení. Až loni jsem tuto možnost dostal, ač trochu jinak, netradičně.

Byl už listopad a vlaštovky byly už druhý měsíc fuč. A mně se zdál sen, že jsem se procházel v polích a lukách kousek za vesničkou v Železných horách, kde to znám. Udělal se krásný listopadový den, kdy slunko na kusy rozsápalo mlhu i mraky, až se zcela rozpustily. Pole hnědá zoraná, obloha bezmračná azurová, listí ze stromů opadané, jen tu a tam suché na dubech šustilo ve větru. Když jsem zavřel v tom snu oči a nastavil slunku tvář, ještě hřálo. Sice nesměle, listopadově, ale hřálo, zatímco větřík chladil.
A najednou jsem uslyšel švitoření. Vlaštovky! Otevřel jsem oči a rozhlédl se po obloze. Přesně tak, jako to dělávám na jaře. A hle, fakt tu byly. Kroužily mi nad hlavou, nelétaly nikam daleko, jen poblíž mne. Nebylo jich moc, možná pět? Nevím, v tom snu jsem je nepočítal.
„Holky,“ oslovil jsem je s radostí, „tak vy jste mi ještě neuletěly! Přiletěly jste se ještě rozloučit. To jsem rád! Ale teď už leťte, zima je na krku a přes Alpy musíte ještě přeletět!“ A snad jsem jim i zamával, to nevím jistě. Ony zakroužily ještě kolem a pak odlétly. A bylo ticho... I v mé duši. Ticho a mír.

A ten mír přetrvával pak docela dlouho. A cítím ho i nyní, když si na ten sen vzpomínám.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Nevím, jestli se ztrácí. Člověk to prostě přestává řešit. Neptá se, kým je a čím se chce stát, prostě je. Což je asi v podstatě to, co jsi popsal. Ono to tam je, ale on o tom pořád nemusí přemýšlet, protože řeší podstatnější věci. Když o tom člověk moc přemýšlí, tak v podstatě tomu moc nevěří, proto se neustále ujišťuje. Kdo ví, ten si prostě jen tak je.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Milovat sám sebe je základ. Jak chce člověk milovat druhé, když sám sebe nedokáže? Však milovat se neznamená, že to člověk staví na odiv. A že kvůli tomu nemiluje druhé.
A když se někdo neustále haní, tak ho nemiluji, protože mne začne nasírat.


Robert Fulghum kdysi někde napsal takové přiznání ke svým lžím, které v životě prováděl. A mimo jiné tam napsal krásnou (a moudrou) část vůči svým blízkým:
"Občas jsem lhal, že vás miluji, neb to byly chvíle, kdy jsem nemiloval ani sám sebe."

Sosna zvlčelý » amzonka Ahoj amzonko,
píšeš o aktuální situaci, ale myslím, že by jsi se měla možná podívat více na příčiny, než na následky, s nimiž jsi nyní konfrontována. Skutečně nemá současná situace původ již někde dříve? V dětství, v rodičích, v rodině, z níž pocházíš a v jejích tajemstvích (o kterých nemusíš mít zas až tolik povědomí, takže si těžko odpovíš), případně někde jinde?
Nekouknul jsem ani tak moc na současnou situaci, to nativ celkově na mne nějak dýchnul nějakými kostlivci minulosti. Možná, že nyní jedeš na vlně něčeho horšího, ale to moře kolem není čisté tak jako tak. Nemyslíš, že tam někde by mohl být základ současného napětí, pesimismu, ba dokonce i nízké sebedůvěry a hlavně nedocenění sebe samotné? Není tam snaha za každou cenu najít něco stabilního, opevnit se v nedobytné pevnosti a tam přečkat ataky běsů zvenčí? Jenže za hradbami se zatím nic neřeší a pevnost, jež zprvu chrání, může časem začít dusit.
Otázkou je, nakolik běsi venku jsou skuteční a nakolik si je vytváříš sama, nebo je pro tebe vytváří ostatní?
Myslím, že změnám se tvrdošíjně bráníš, hledáš spíše pevný bod, stabilitu. Někdy z toho pnutí pak může přijít veliké zemětřesení. Neznám podrobnosti, ale možná by jsi měla nějaké věci spíše řešit, konfrontovat se s nimi, nenosit břemena druhých, natož jejich viny! Mohlo by to totiž vyústit do skutečných psychických problémů, ba až nemocí. A aspekty v nativu by se k tomu našly.
Takže jestli to v Tobě všechno řve uvnitř, už to nedus, ale pusť to ven. Nemá cenu druhým tajit, jak Ti je, tvářit se, že vše je v pořádku, když není. Máš zodpovědnost především sama za sebe!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Hrome, až nyní jsem zaregistroval, že zmizela Pietra di Luna!
Nu tak snad třeba někdy se navrátíš. Hodně štěstí v žití!

Sosna zvlčelý » player Z toho si nic nedělej, ty taky nejsi. Jsi jen moje projekce.

Sosna zvlčelý » Lokii Na kole, !

Jsi trochu mimo realitu. Politik by ti neuznal, že něco nedokáže (snad leda prosadit, když všichni ostatní jsou blbci, ale já nic neprosazuji). Nebo snad chceš toto zpochybnit? Vypovídej se, Frištenský! Ale huč raději do vrby, než do Sosny, Sosna ti o to nestojí.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Blbost, to byl jejich předvoj! Přehazuješ pořadí!