Nejkrásnější sny - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý Vlaštovky

Mám rád vlaštovky a jejich veselé švitoření. Zatímco na jaře přilétají postupně, na podzim mi zmizí v jeden jediný den. Najednou je ticho a smutno po nich, ale o to víc se těším na jaro, až zaslechnu známé volání. Rozhlédnu se po obloze a nedám pokoj, dokud tu první vlaštovku nezaostřím. Pokaždé ji oslovím holka, i kdyby to byl sameček, a mám radost, že jsou zase zpět. A tak to jde rok co rok.
Jak je na jaře vítám, na podzim jsem se nikdy nerozloučil. Jeden den ještě sedí na drátech a druhý den tam není jediná. Nečekají, až jim popřeji šťastnou cestu. A já se nechci loučit předčasně, ale neznám jejich letový řád, tak mi prostě frnknou bez loučení. Až loni jsem tuto možnost dostal, ač trochu jinak, netradičně.

Byl už listopad a vlaštovky byly už druhý měsíc fuč. A mně se zdál sen, že jsem se procházel v polích a lukách kousek za vesničkou v Železných horách, kde to znám. Udělal se krásný listopadový den, kdy slunko na kusy rozsápalo mlhu i mraky, až se zcela rozpustily. Pole hnědá zoraná, obloha bezmračná azurová, listí ze stromů opadané, jen tu a tam suché na dubech šustilo ve větru. Když jsem zavřel v tom snu oči a nastavil slunku tvář, ještě hřálo. Sice nesměle, listopadově, ale hřálo, zatímco větřík chladil.
A najednou jsem uslyšel švitoření. Vlaštovky! Otevřel jsem oči a rozhlédl se po obloze. Přesně tak, jako to dělávám na jaře. A hle, fakt tu byly. Kroužily mi nad hlavou, nelétaly nikam daleko, jen poblíž mne. Nebylo jich moc, možná pět? Nevím, v tom snu jsem je nepočítal.
„Holky,“ oslovil jsem je s radostí, „tak vy jste mi ještě neuletěly! Přiletěly jste se ještě rozloučit. To jsem rád! Ale teď už leťte, zima je na krku a přes Alpy musíte ještě přeletět!“ A snad jsem jim i zamával, to nevím jistě. Ony zakroužily ještě kolem a pak odlétly. A bylo ticho... I v mé duši. Ticho a mír.

A ten mír přetrvával pak docela dlouho. A cítím ho i nyní, když si na ten sen vzpomínám.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nejkrásnější sny, no... Nějaké mám zapsané, co se mi zdály před 5 a více lety. Pamatuju si je živě dodnes. Možná bych ještě dohledala ty soubory, některý mají i deset stran
____________________________________________

Tak aspoň nějaké symboly, které považuji za nejsilnější:

Krájení chleba, na krajících je symbol Květu života.
***
Bílý lev (já) odlétající na bílém drakovi z dračí války.
***
Armáda tisíců a tisíců bytostí, proti kterým bojuje 9 osob - včetně mě. Vyvolávám bílého lva - ochránce, který mi vytryskne z dlaně v podobě světla. Létám nad planinou, v dálce hoří les s nesmírně vysokými stromy, vítězíme.
***
Cesta s mým kmenem (asi 50 lidí) na horu nejzazšího severu. Tam si mě vybere Vládce Země - Král. Je to lev obrovský jako hora sama. V takového se následně měním a nastupuji na jeho místo...
***
Dva měsíce na obloze. Jeden z nich je falešný.

____________________________________________

To poslední nebylo pocitově pozitivní. Ale něco mě dohnalo to sem napsat...


Napiš ten svůj se žirafou

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Sen o vládci světa (asi 2013-14?)
________________________________________________

Sněhová vánice. Hory. Hodně vysoké hory. Mlha. Je tohle vůbec Země?

Já a můj kmen asi o 40-50 lidech včetně dětí, oblečení do hustých zvířecích kůží, jsme se vydali na předlouhou pouť do těch nejvyšších míst, které jsme znali, kde není nic než zima a sníh.

Ale právě v této nehostinné oblasti o několikamílové rozloze sídlí vládce planety. Vládce, kterého mohou lidé spatřit jen jednou za tisíce let - a to při příležitosti zvolení nového panovníka.

Naši lidé se nedožívají mnoho let, proto většina z nich slyší o Královi jen z legend a bájí. Je to bytost, jež si vydobyla největší respekt, která je ctěna jako nic jiného, co známe, jelikož i když z ní jde strach, jsme si jistí, že nám ublížit nemůže.

Stráží totiž harmonii všeho na planetě. Je to vládce všeho a všech, co tu žije.
Přesné sídlo Krále však nikdo nezná. Nejen proto, že bloudit míle ve vánici a zimě se nikomu nechce, ale také kvůli tomu, že sídlo údajně nesmí spatřit lidské oko - člověk by totiž takový nápor energie nepřežil a místo by bylo znesvěceno.
Vítr fouká stále silněji a naše cesta je opravdu složitá, nikdo nás nevede, stoupáme hromadně do nekonečných výšin. Jsem jedna z těch, co jdou vpředu. Závěje mi sahají po kolena. Nohy mám holé do půli lýtek, zimu však necítím. Nemám ani omrzliny. Šlape se těžce, ale síly mi nedocházejí.

Když se tak zamýšlím, v podstatě nikdo z nás nevěděl, kam přesně jdeme. Před volbou nového Krále víme jen jedno. Že musíme jít co nejvýš do hor. Ano, bylo by jednodušší, kdyby vládce přišel za námi (on totiž vždycky ví, kde se jaká bytost na planetě právě nachází), ale naše cesta je projevem nejhlubší úcty k tomu, co nás čeká. Ta pouť je i sama o sobě pro nás darem.

Náhle se průvod zastavil. Všichni jsme se postavili do řady asi necelých 10 metrů od převisu. Pod námi byla propast a o něco dál za ní špička hory. Čekali jsme. Vítr, sníh ani mráz nepolevovali.

Najednou se z dálky ozval neskutečně mocný a hlasitý řev. Lví řev. Cítila jsem, jak se země pod mýma nohama zachvěla. Já se však ani trochu nebála. Ostatní počali cítit hlubokou úctu a respekt, který by někteří zaměnili s termínem strach. Strach jako takový to však nebyl. Nevím, jak to jinak popsat. Já však cítila jen neskutečné vzrušení a tak silné natěšení, jako nikdy v životě. Věděla jsem, že lev si vybere za nového Krále jednoho z nás.

Nikdo nikdy nezjistil, podle čeho si vládce vybírá svého nástupce. Proto se nikdo nikdy nemohl na tuto událost připravit, či nějak ovlivnit, aby byl zvolen on. Údajně však budoucí následník "trůnu" zjistí svůj osud těsně před zvolením.
Ty příběhy měly pravdu. Cítila jsem se najednou.. jako "nadčlověk"..? Nechci, aby to vyznělo, že jsem byla něco víc. Jen jsem se cítila na zcela odlišné vlně a měla jsem k blížícímu se lvu naprosto jiný vztah, něž ostatní. Přišlo to zcela náhle.

Na vrcholek hory skočil svalnatý, obrovský lev. Podotýkám, že byl fakt obrovský. Skoro jako hora sama. Byl hnědý, jednobarevný. Nikdy jsem nic epičtějšího, silnějšího ani krásnějšího neviděla. Nic, co by mne dokázalo takhle oslnit, v čem bych viděla tak neskutečně intenzivní, pulzující energii, jako v tom "zvířeti", jsem jakživ nepotkala. Ani představit jsem si to do příchodu tohoto snu nedokázala. A žádný obraz, naprosto nic nedokáže vyjádřit to, co jsem viděla a cítila v té chvíli.

Řval na nás téměř ohlušujícím hlasem, sekal po nás tlapou a spousta z nás včetně mě ustupovala dozadu. Nechtěl nám ublížit, jen si vydobýval respekt. Zkrátka přirozené chování. Koneckonců je to nezkrotný duch celé planety. A ukazuje nám, že je opravdu takový, jak se o něm povídá.

V momentě se zaměřil na mě. Nic zvláštního neudělal, jen se mi na vteřinu podíval do očí. Vybral si mě. A já to skutečně věděla v osudnou chvíli předtím. Cítila jsem, jak se mi mění fyzické tělo. Jak rostu do výšky, jak mi nabývají svaly. Lidé kolem mě se začali zmenšovat a já začínám nabývat velikosti Krále. Je ze mě lev.

O něco menší, než bývalý panovník, ale vím, že do jeho velikosti dorostu už sama.

Beze slov a bez jakýchkoliv dalších znamení se starý Král mlčky obrátil a skočil pryč. Ztratil se v mlze a nezůstalo po něm ani památky. Nikdo neví, kam vysloužilí panovníci odcházejí...

Vnímám svou novou podobu. Jsem hnědý, mohutný lev s modrou hřívou a špička ocásku je také modrá. Můj kmen se ode mě vzdaluje a dělají mi místo. Neví, co ode mě čekat. Já se cítila naprosto svobodná a ničím neomezená. Z plných plic jsem zařvala. Některé z lidí to až skoro odhodilo o kus dozadu. Po chvilce testování své nové síly jsem skočila na horu, kde předtím stál můj předchůdce. Zavrčela jsem a promluvila lidským - nicméně velmi hlubokým - hlasem: "Tak kdo je váš král?!"

A následně opět zařvala, jak nejvíc jsem dokázala. Hlas, kterým jsem promluvila, ten jen tak popsat opravdu neumím. Ve své intenzitě a hloubce skrýval energii celé země, jako by skrze můj hlas promlouvalo všechno, co zde existuje. A se mnou promlouvala celá planeta. Má slova, hudba těchto slov, ty vibrace zarezonovaly skrze všechno kolem.

Mohla jsem skákat, jak vysoko jsem chtěla. Běhat, jak rychle jsem si jen přála. Hopsat z jednoho vrchu hory na druhý, mohla jsem zastavit vánici (to jsem taky udělala), zbytek se mi však líbil. Zima mi vyhovovala. Ten hřejivý pocit - ten oheň, kterým jsem se cítila být - všechen chlad kompenzoval a vyvažoval. Lidi jsem opustila a užívala si nového spojení s Bytím.

Dokonce jsem měla tu čest vidět ve snu i Sídlo Králů. Byli tam všichni Králové minulosti. Jak bych to jen popsala - něco jako vysoký převis, který sahal až na druhou, o něco nižší horu, tudíž tvořil cosi jako tunel. V tunelu se nacházela lávová jezírka, kameny a vůbec to byla jaksi vůči té zimě okolo celkem příjemná změna. Vládce, jenž před chvílí předal pomyslné žezlo mně, spal na vyhřívané zemi z lávových kamenů, mezi kterými unikala pára. Několik králů si jen tak hovělo a "povídalo si"...

Nebyla to lidská řeč, ani telepatie, ani lví vrčení, ale rozuměla jsem tomu, aniž bych to byla schopná teď interpretovat slovy. Vysvětlit si to skoro nedokážu. Je to umění, je to pocit, který na této úrovni vědomí snad ani nelze uskutečnit. Ani nevím, jak to pojmenovat.
Na tenhle sen asi jen tak nezapomenu ^^
________________________________________________

player » Sosna zvlčelý Za spánku nějaké s humornými gagy , jednou jsem se probudil v záchvatu smíchu.

A pokud nespím , sním o co nejrychlejším odchodu do důchodu , včera bylo pozdě.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Není to asi nejkrásnější, ale rozhodně osvobozující sen. Bylo to něco jako manipulace ve snu, překonání sebe sama, strachu.


Dlouhodobě mě provázel jeden sen, zdál se mi asi 5-7x, v rozmezí cca 15 let.

Původní sen: V rodném domě, kde jsme měli patro, kam vedly dřevěné vrzavé schody. Po těch schodech se s hrozným rámusem něco řítí. Tuším, že to je něco zlého, duch nebo temnota ... Utíkám pryč z domu, běžím ulicí.

Probuzení z tohoto snu bylo velmi nepříjemné, jako leknutí, delší špatný pocit, asi znáte

Jednou v dospělosti se mi to opět zdálo a já si ve snu řekla že dost, že neuteču, a že prostě počkám co bude. Hrozný strach smíšený s odhodláním holt zemřít, jen už se konečně dovědět pravdu, prostě nezdrhnout. Dopadlo to zajímavě. Ten hrozný rámus dělalo úplně malé usměvavé strašidlo ve tvaru polštáře. Přiletělo a prý "Ahoj, já jsem tu tak samo, nechceš si hrát?"

Od té doby se mi ten sen nezdál.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hezké sny se mi nezdají nebo si je nepamatuju. Jen že něco hledám, nestíhám, řeším či ty o strachu.

Vlastně kdysi jsem ve snu celkem slušně létala. Tu techniku bych asi mohla oprášit

Sosna zvlčelý » player Hele, jednou se mi zdálo, jak náš náročný šéf nás v práci všechny chválil a sám od sebe povídal, jak nám všem přidá na dvojnásobek. Což bylo i na sen příliš a já si ještě ve snu povídal: "To je blbost, tohle by nikdy neřek´." A rozesmál jsem se.
A jak jsem se v tom snu smál, tak jsem se z toho probudil a v reálu jsem si řekl: "To je blbost, tohle by nikdy neřek´." A rozchechtal jsem se už doopravdy.

Sosna zvlčelý » . Žirafu zas někdy příště.

Sosna zvlčelý » koczka.zlobywa Největší bitvy někdy bojujeme ve svých snech. A ty jsi zvítězila.

tronco » . Uffff... dlouhataaaaanske.... a tuze zemite ;) jak jinak

Najdise.cz » tronco Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Uděláš mi výcuc? Pls.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nejkrásnější sny se mi zdávají i o moři.

Tuhle si pamatuju jeden, asi z nějaké jiné planety. Žila jsem s rodinou a spoustou dalších lidí v nějaké podvodní rostlině, která rostla do spirály. V podstatě tvořila takové malinké byty (byli jsme v tom snu velcí asi tak jako teď můj palec).

Taky se mi strašně často zdává, že jsem zvíře. Drtivá většina takových snů je krásná Nejčastěji to bývá sova, lev nebo vlk, ale už byla i srna. A dneska kočka.

A pak samozřejmě Vlxové. Okřídlení mohutní vlci, co žijí ve stromových sídlech nebo palácích. Buď je vidím, nebo mám zase jejich tělo.

tronco Litam si tak nad krajinou. Pode mnou je nadherne upravena japonska zahrada nekde na nahorni planine, v povzdali hory se zasnezenymi vrcholy, ale je tu takove klidne, hrejive podnebi. Jakoby to mohlo byt babi leto. Cisty teply horsky vzduch osvezen zaroven rickami a jezirky pode mnou. Rozhlizim se kolem a pritom periferne zahlednu az na pestrobarevny konec svych nadhernych bilych kridel. Stejne dlouhe mam perute i na ocasu, snad jsem nejaky poloalbinovity druh pava, nevim, jen vnimam, ze se citim kralovsky a z te vysky se mi zachce ponorit se do jedne pruzracne tune plne prevazne oranzovych ryb s dlouhymi zavojemi na ploutvich a s krasnyma ocima. Tak si sklopim kridla a stremhlav si to vlitnu zkrze hladinu do hluboke vody. Uplne neuveritelne, jak hladina vody transformuje me ptaci telo na rybi. Kousek po kousku a pritom ve zlomku vteriny a... Uao. Vyvalene oci a rybi tlamicka. A pozoruji ten svet pod hladinou. Cely ten sen jsem mel neuveritelny pocit souzneni a bezpeci s tou krajinou a zadnou myslenku na nejake nebezpeci. Nepopsatelne. Nejkrasnejsi sen v zivote. Uplne rajsky a samozrejme jsem tam nebyl jediny. Kazdy ptak a zvirata vcetne tech ryb a nejdrobnejsich tvorecku byli osobiti a jedinecni. Kazdy si to vychutnaval po svem a pritom tam bylo nehmatatelne a laskyplne pouto pratelstvi. Hotovy raj.

tronco Jeden byl tuze silny. Kdyz jsem byl asi desaty den na ceste bez jidla a padl jsem hubou primo do hliny pod olivu s roztazenyma rukama. Usl jsem takto asi napul a mel jsem pocit, ze objimam celou planetu Zemi. Ty jo, rozpeti rukou pres 40000 km! To jde. A citil jsem tu zenskou a zaroven jsem do ni vstoupil doslova penetracne. Neuveritelne prolnuti. Takovou silu zcela urcite umocnenou temi koreny olivovniku. Uau.
Dalsi dny jsem pak mel sny vestecke a videl jsem v nich svoji budoucnost na tri dny, tri mesice a tri roky dopredu ;)

tronco » player Jednou se mi zdalo, ze jsem byl za Rastafarharem (ted nevim,jak Bob Marley nazyva sve bozstvo) na navstevce. Mel tam samy Jamajcany a bubny a bonga a vsude kolem samy kytky a radosti a smichu na rozdavani... rika, at si vezmu, co chci, ze to tez dostal darem od Neho (sam uznal vyssiho stvoritele) a tak si dam jointa jako krava a probudim se a celej den jsem byl normalne zhulenej a vytlemenej a pritom jsem nic nehulil

tronco » koczka.zlobywa Jaky by jsi si prala vycuc?

Najdise.cz » tronco Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Výcuc textový, pane s divokou fantazií. Umíš tak hezky zestručňovat text. Já su totiž na dlouhý text příliš neuzemněná, som zjistila. To není lenost, to je diagnóza.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
nejkrásnější sny jsou tak krásný, že bych je na sebe v internetový hospodě nikdy neprásk..to si nechám pro někoho..

zkrátka někoho

tronco » koczka.zlobywa Jezis. Rad bych, ale to nebyl muj text, muj sen. Cetl jsem ho velmi rychle. Zkus to tez. Mi trva na dotykaci kazde slovo desetileti. Ale dik za duveru..

tronco » Buh je tlak Si na ne sedni

tronco » koczka.zlobywa Tohle je klasicky snovy stin..... strach ze sebe samotne...
Mel jsem takoveho gigarobota blikajiciho jak diskoteka, strilejici rakety. Pouzival jsem granaty a vsechno mozne, nez jsem pochopil, ze to jsou jeho zbrane, tak jsem mu sel naproti, jedl jsem banan a hodil po nem slupku. On na ni uklouzl a tesne prede mnou se roztriskal napadrt.Dokutalela se mi k noham blikajici ruznobarevna kulicka a ja si s ni hral na robota. Vsechno spatne, zpatky na stromy :)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já jsem nedokázala být ve snu nevěrná. Občas se mi zdálo, že mě nějaký muž láká, no vždy jsem se omluvila, že nemůžu, že jsem vdaná

Jednou jsme si o tom povídaly baby v kanclu a sekretářka, taková svobodná čtyřicítka s hospodskou průpravou, mi natvrdo řekla, ať nejsem blblá, že kdy jindy než ve snu mám být nevěrná. Heh. V příštím snu jsem si na to vzpomněla, a ne že by to byl sen nejlepší, ovšem úplně špatný nebyl I když obsazení bylo poněkud svérázné, a to herec, který ztvárnil Billa v Kill Bill

Najdise.cz » tronco Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Slupka od banánu - miluji jednoduchá řešení

S tím strachem ze sebe samotné.... Já jsem občas poněkud svérázně zásadová a když řeknu že prostě neuteču, tedy ani před tygrem bych neutekla. Mám to od dětství, kdy mi kluk na táboře sekal sekerkou do lavičky a ja tam dala ruku, aby nesekal. On myslel že uhnu, no já vyhrála. Oddílový vedoucí z mé výhry až tak nadšený nebyl, prsty mi naštěstí zůstaly no hojilo se to celem dlouho

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jo, občas také mívám tlemící sny, sny, ze kterých se probudím smíchy...

Musím vzpomenout na jeden, začínal jako film. V záběru byla krásná blondýna v bikinách sedící v kostelní lavici, která se - se zrakem zbožně upřeným vzhůru -modlila. Další záběr vedle ní - krásná černovláska v bikinách, opět vroucně se modlící. Najednou mi došlo, že opodál z nedaleké zpovědnice se ozývá rytmické vrzání. Po chvíli vidím, že ze zpovědnice někdo vychází, byl jsem to já v kněžském hábitu a na obličeji a krku stopy rtěnky...

Najdise.cz » Argyll Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
.. v bikinách v kostele