Nejkrásnější sny - Diskuze a zkušenosti

tronco » koczka.zlobywa Ty brdo. Do paradoxu jsem psal: Jsem tak odvazlivy, az se bojim sam sebe. Clovek si vzdycky ublizi nejvice sam. Jednou jsem se sekl pri sekani dreva za sve ucho. :D

Najdise.cz » koczka.zlobywa Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Svět je roztodivné místo. Ve Španělsku jsem před mnoha lety viděl jednu spoře oděnou slečnu tančit před oltářem flamenco...

Marhon já hezký sny nemívám.

hezký sny se mi začali zdát až tak před deseti lety. vlastně to máme plus mínus přesně v datumu přihlášení tady.
(otázka je, co je "hezký" sen.)
jednou se mi zdálo, že sem šla po cestě v lese. taková ta hezká lesní cestička, duby na mezi, slunce svítí, dobrý pocit a když sem vystoupila na tu mez a dala ruku před sebe, tak se objevilo něco jako rozvlněná voda. kdo viděl hvězdnou bránu, tak přesně to. prošla sem tím a tam tam byla louka plná bílých velkých květů a jasně modrý nebe. šla sem po těch květech a bála se, že je pošlapu, ale nic jim nebylo, říkala sem si, že je to nádhera a pak klasicky přišel strach, co když se nebudu moct vrátit, co když mě ta brána už nepustí domu? něco tak krásnýho... v tom přece musí být nějaký háček a pak sem se vzbudila. a už nikdy mě to na louku nepustilo.
následoval stříbrný rytíř. to byl sen o hradu, něco jako Hluboká. bílý zdi, kolem kovaný plot porostlý břečťanem, vsazený do kamenných bílých sloupů a dvě krásný kovaný brány. já uvnitř a z venkovního sadu přijížděl rytíř ve stříbrný zbroji na bílým koni. já běžela zavřít tu bránu, že nás chce přepadnout a pak mi došlo, že je tam ještě ta druhá brána, tak sem běžela k tý druhý, že jí zavřu. pocit z toho byl, že já sem po... z nějakýho neexistujícího přepadení a rytíř si ze mě dělá a hraje si na honěnou. ale i tak to byl hezký, barevný sen. kdyby opět nepřišel strach, mohla sem si to hezky užít.
pak to byl sen s mým dědou. když umřel, brzy na to se mi o něm zdálo. usmíval se a všechno bylo v pořádku. a pak mi najednou došlo, že vlastně umřel a vzbudila sem se. i tak mi zůstal ten hezký pocit, že je všechno v pořádku.

no a pak sou ty smějící se sny. ty mam ráda. vůbec nevim o čem sou, ale chechtám. ne moc často, ale nějaký už takový byl.

Marhon » Argyll ... a pak sem se vzbudil.
to na....
hele a pamatuješ si aspoň, jak se ti na obličej dostala ta rtěnka?
pokud ne, tak je to spíš smutný sen, ne?

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ne! Nepamatuju, byl jsem v roli diváka a vnímal to celé z bezpečného povzdálí (čímž byl sen taky trochu unikát).

Marhon » siili jo, voda, voda. taky úžasný. vodní pramen a jezírko na konci cesty ve skalách. nebo tekoucí voda na střeše proskleného hotelu. nádhera.

a u mě ještě starý dům.
jednou sen o starém malém domě, s malými světničkami, oblouky, starým dřevěným nábytkem, patrovými dřevěnými podlahami, dřevěný ouzký schody, oblouková malá okna a okny ve vikýřích a starými křesly a stolečky, kde je útulno. bylo to z nějaký starý doby.
podruhý se mi zdálo o hotelu, něco jako srub, velké dřevěné schodiště, krb, útulno a mě začalo docházet, že je to ten muj starý dům, o kterém se mi zdálo před tim.
a následoval třetí sen s tim skleněným hotelem. krásný velký bar, stolky, terasa a přes terasu se vyšlo na šikmou skleněnou střechu, po který, přes celou šířku tekla voda. sedlo se na ní a člověk se nechal hezky obtékat tou vodou. a zase výsledkem bylo, že je to pořád ten starý dům, jen předělaný a v jiném čase, v jiné době.

Marhon » Argyll dost často sem ve snu divákem. ale tohle je k nas... když si o to přišel.

Marhon » Sosna zvlčelý vlaštovky miluju od dětství. měli sme je v maštali u babičky.
ale jak píšeš, vlaštovky se skutečně loučí. hlavně u jiřiček je to vidět, těch je hodně. před odletem dlouho houfně posedávají po drátech. normálně tam sedí jedna dvě, ale to je jich tam víc. pak se zvednou, zaletí nad dvůr, chvíli nad ním krouží a pak odletí. přesně jak se ti to zdálo. jde to poznat, kdy se chystají k odletu.

Marhon když to tak pročítám, jednou to byl sen o naší planetě ve vesmíru. prostě klasika, vesmír Slunce a naše Země, jenže naše modrozelená planeta měla hubičku, očičko, ocásek a ploutvičky. prostě modrozelená kulatá rybička. dodnes nevim co to mělo znamenat.

player Když jsme s Tulačkou prováděli statistiku , tak ona má zajímavé , výpravné , já méně , ale mám hezké. Na jeden blbej se mi zdá 20 hezkejch. Ale jsou to teda hámotiny , to se musí nechat.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Když jsem byl prďolín, zdával se mi stále dokola sen - krásný jezírko s labutí...skočím do něj a jako trychtýřem se propadnu do prostoru kde se dá lítat...a vše ovládá myšlenka ...nedávno mi věnovala k narozkám dárek dcerka od mého společníka...a bylo to jezírko s labutí -přesně takové jako se mi vždy zdávalo

jinak miluju hafo moc lítací sny..prostě boží

Onirique Ja rada spomínam na jeden sen, ktorý sa mi sníval cca 2-3 roky späť: Vzdušný veľký drevený dom...vnútri sneží...ja potichu, pomaly a s úctou kráčam hore zasneženým dreveným schodiskom...v snehu nie sú zatiaľ žiadne stopy, moje sú prvé. Potom vychádzam hore cez akýsi balkón na prechod do druhej časti budovy...zrazu je to kamenný stredoveký hrad...stále sneží a všade je krásne bielo...chcem vojsť do ďalšej časti hradu (je to veža) ale ťažké drevené dvere s kovaním sú zamknuté. Pri dverách je výklenok a v ňom je kľúč, chcem ho vziať, no v tom sa zhrozím, pretože kľúč stráži veľký pavúk (asi čierna vdova). Zhnusene odtiahnem ruku, kľúč nechám tam. Cez kľúčovú dierku vidím vnútro miestnosti...je tam šero a tesne vedľa seba spí asi 10 mužov...uvedomujem si, že keby sa prebudili, tak bude zle...pomaly sa vzďaľujem...a prebúdzam sa...
Z toho zasneženého domu mám tak šťastný pocit na ktorý nikdy nezabudnem a vždy si ho viem v sebe tým obrazom vyvolať

Sosna zvlčelý Žirafa

Byl jsem tam naprosto sám. Ani ptáci nezpívali. Snad jsem se ocitl na nějakém zapomenutém místě.
V tom snu jsem stál na nějaké terase několik metrů nad zemí. Nevím, zda šlo o terasu budovy, nebo nějakou přírodní terasu, protože jsem se koukal jen před sebe na starý divoký park plný vzrostlých stromů.
Najednou se mezi stromy objevila žirafa. A další a další... Několik žiraf kráčelo parkem svojí ladnou žirafí chůzí. Nijak nepospíchaly, zastavovaly se a spásaly listí stromů, zvolna se blížíce.
Stál jsem naprosto tiše, abych je nevyplašil. Ale ony nejevily žádný strach, naprosto bezstarostně se věnovali své činnosti, až došly ke krajním stromům. Jedna žirafa se přiblížila asi na 10 metrů ode mne a spatřila mne. Dlouze se na mne zadívala a já k ní natáhl ruku. Dosáhnout jsem na ni nemohl, ale tou nataženou paží jsem se k ní přiblížil. Zatoužil jsem, aby přišla blíže. Její zvědavost zvítězila a pomalu od stromu zamířila ke mně. Rozvážně, jako by chtěla ukázat, že má dost času.
Měl jsem ruku stále nataženu k ní, když už byla blízko. Zastavila se. Její hlava byla právě ve výši mé hlavy. Pak udělala ještě pár kroků a upřeně se mi zahleděla přímo do očí asi z metrové vzdálenosti.
Nádherné oči. Pamatuji si její řasy. Tím pohledem z očí do očí jsme se provázali. Já hleděl do jejích očí, ona do mých, dlouze, čas plynul... Pocítil jsem nesmírné nutkání ji pohladit. A ona to nutkavé přání vyslyšela a přiblížila se na dosah.
Pohladil jsem ji zprvu zlehka na „tváři“. Zlehka se zachvěla, měl jsem pocit, že ucukne, ale držela. Tak jsem jí hladil po celé hlavě, i pod bradou a cítil, jak naše mysli se propojují. A přece mne najednou překvapila, když udělala ještě krok blíže a položila si svoji hlavu na moje rameno. Měla tu bednu docela těžkou. Hladil jsem ji od uší dolů po krku, jako bych ji objímal a byl jsem naprosto šťastný...


(Několik dnů po tomto snu jsem byl ve zvláštní euforii. Nebylo nic, co by mne mohlo vykolejit z mého klidu a štěstí. Kdo ví, kde jsem se to ve snu beze slov toulal? A byl to jen sen...?)

Marhon něco ti sem přidám. právě sem se vzbudila ze sna, kdy sme byly někde venku s holkama z práce a ta jedna přišla, že se našel pes. byl to starý krátkosrstý pes, nějaká směs, bez zadní nohy. malej teda nebyl, ale olizoval mi tvář a chtěl s někým být, tak sem ho přinesla, kdy mě stihl počurat a že ho vezmu k veterináři, jestli je zdraví. pořád se ke mě tulil a olizoval mi tváře a i já sem ho pořád držela v náručí a říkala sem si, že si ho nechám.
no, tak žirafa to sice nebyla, ale jinak to bylo něco podobnýho.

Sosna zvlčelý Rozloučení s babičkou

Zemřela mi babička. Ne ve snu, v reálu. A já jsem byl z rodiny poslední, kdo ji ještě viděl živou. Bohužel již to byl stav, kdy to nebylo zcela důstojné, lékaři se ji snažili probudit za každou cenu, když ona se již brala jinam... V jejím věku člověk věděl i s ohledem na její zdravotní stave, že to přijde každou chvíli, s tím smířeit se problém nebyl. Ale ten konec nebyl úplně důstojný a rozhodně ne klidný pro umírajícího člověka. A právě to na mne sedlo svojí tíhou nejvíc.

Asi tři týdny po smrti za mnou babička přišla do snu. Vím, že mne to velmi překvapilo, protože byla přece zpopelněna. A nebyla duch, měla své tělo. Když jsem se jí na to ptal, jen se tak šibalsky usmívala a nikdy neodpověděla. Ale rovnou mi řekla, že má jen omezený čas a pak bude muset odejít skutečně navždy.
A pak jsem ji ve snu vzal na hory, odkud pocházela a kde to milovala. A chtěla do Babiččina údolí, pak na nějaký hrad (nevím jaký), na chalupu... Dost jsme toho stihli. Vezl jsem ji autem všude, kam chtěla i kam jsem sám vymyslel, že by tam chtěla. A k tomu jsme dělali vycházky, pamatuji jednu takovou alejí s jeřabinami, slunce hřálo, obloha se modrala... Pak jsme někde seděli v trávě pod lípou a povídali si. Nevím o čem, to mi v paměti do probuzení nezůstalo.
Pak byla noc, asi jsme byli doma. A když jsem ráno vešel do babiččina pokoje, byla pryč. Úplně, beze stopy. Věděl jsem, že to tak má být. A necítil jsem smutek, že odešla, ale radost, že jsem s ní strávil tak krásný den, že nebyl posledním setkáním ten okamžik v nemocnici.

Po probuzení mi bylo zvláštně hezky. Taková ta hořkost ze způsobu její smrti se vytratila. Člověk by s tím stejně nic nenadělal, ale ten sen to odvanul. Jestli to byl sen...
Bylo to tak osobní, že jsem si ho nechal pro sebe. Až dnes...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nevím, proč jsem si na to vzpomněla (až) teď, ale před lety se mi zdálo o obrovské jeskyni. Uvnitř byla tak velká, že působila spíš jako nějaké město nebo jiný svět. Celá byla z vybroušeného lesklého růženínu. Bylo tam mnoho, mnoho pater, různé mosty z jednoho místa do druhého, ale vše jen z růženínu, z jednoho kusu kamene celá jeskyně... a spousta světla - nahoru jsem nedohlédla, ale odkudsi shora zářilo bílé světlo. Pamatuji si jen tento výjev, nic k tomu...

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koczka.zlobywa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mně zemřel bratranec. Spáchal sebevraždu v cca 25 letech. V dětství jsem ho asi trochu milovala, rozhodně moc zbožňovala, bydlel daleko a vídali jsme se jen o letních prázdninách. Důvod činu jsem se nedozvěděla, rodina o tom mlčela.

Byla jsem z toho dost špatná, z jeho bezmoci, že se nesvěřil či si neřekl o pomoc, proč sakra .... Klasické otázky.

Po cca 2 měsících od tragédie za mnou přišel do snu. Usmíval se a říkal ať neblbnu, že mu je fajn a že nás má všechny rád. Ráno jsem se probudila smířená, bez otázek, bez falešných výčitek. Prostě klid v duši. Moc jsem to chtěla zatelefonovat tetě, jeho matce, ale nenašla jsem tenkrát odvahu, protože oni o něm vůbec nechtěli mluvit.

Byl to nádherný sen, asi můj nejkrásnější. Mi jdou slzy do očí i po těch cca 20 letech.

vzpomínám

Marhon » . ty mě s tim přejmenováváním jednou zabiješ.

ale co sem chtěla, před časem se mi zdálo, že procházím horským potokem a z něj lovim sošky, šperky a šálky z křišťálu. všechno bylo sněhově bílé a voda krásně čistá. bylo tam toho spousta, ale zvláštní bylo, že sme si pořád říkala, že přece nemůžu nabrat všechno.
ani nevim, jestli sem vůbec něco odnesla. asi to končilo tim, jak několik kousků držim v ruce, voda je průzračně čistá a já přemýšlím, jestli mam něco brát, nebo to tam nechat.
mam dojem, že tam figurovala ještě nějaká osoba, ale už si to nepamatuju.
už je to dýl, od tý doby sem takový sny už neměla, taky sem v té době byla v úplně jiným rozpoložení. ono i v reálu je teď všechno bohužel, úplně jinak.

Yaretzi Raz som mala jeden zvláštny sen ... zvláštny tým, že prerástol do skutočnosti ...
(možno by som nemala prezrádzať pointu hneď na začiatku :))

... pamätám si z neho len posledný kúsok, poslednú scénu, posledný obraz ... ale ten zostal ako živý dodnes ...
... malá skupinka smrekov na okraji lesa - tri či štyri už vysoké, dospelé, a pod nimi sa v suchej tráve ako kurčiatka k sebe chúlili ich mláďatká - maličké smrečky, ktoré mali sotva 2 roky ... ...
A potom som si ho všimla.
Stál trochu bokom od ostatných, trocha vyšší, zrelší, vzrastnejší ... Bol krásny - mladý, svieži, zdravý, pripravený vyštartovať do života. A ja - náhle mi ho prišlo strašne ľúto, pretože som si uvedomila, že tam, kde je, utláčaný svojimi príbuznými - rodičmi, bratmi a sestrami, nikdy nebude mať dobré podmienky. Nikdy z neho nevyrastie krásny mocný, zdravý strom, ale sa zmení na tenký, slabý, pokrivený pahýľ ... a ja som náhle zatúžila vziať ho odtiaľ preč, hoci aj holými rukami ho vytiahnuť zo zeme, zobrať ho so sebou a zasadiť ho do zeme tam, kde bude mať dostatok svetla, slnka, vzduchu a priestoru, kde sa spolu budeme tešiť zo svojej prítomnosti, ... a ja sa budem pozerať ako pomaly rastie a mohutnie ... a posledné, čo som uvidela, na čo si pamätám - bol ten pohľad na stromček už vytiahnutý zo zeme, naspodu s hrudou hliny, z ktorej vytŕčali mladučké korienky ... akoby prosiace ... a potom som sa zobudila.

Toľko sen ... či skôr úryvok sna.

Zaujímavé však bolo to, čo sa odohralo (už v "reálnom" svete) asi 2 týždne potom ...
Syn bol spolu so svojou priateľkou na výlete v Manínskej tiesňave, a keď sa navečer vrátili, prišla jeho priateľka za mnou, hovoriac "teta, toto sme vám priniesli" - a podávala mi maličký stromček v igelitovom vrecúšku - smrečok s obnaženými korienkami ...
... prizrela som sa lepšie a - zrazu som ho spoznala ... bol to jeden z tých, ktoré som videla v mojom sne - nie ten vzrastný, ktorý som opisovala, ale jeden z tých menších, čo sa "túlili k sebe ako kuriatka" ...
Neverila som vlastným očiam, ale fakt to bol on. Aspoň myslím ...:)

Ja som o tom sne nehovorila nikomu. A pritom - akoby to bol odraz budúcnosti. ... si myslím. Ten smrečok ku mne predsa len prišiel ... :)))))

Zasadila som ho. Najskôr len do kvetináča, nech sa lepšie prekorení, a na ďalšiu jar do zeme ... nech žije. Miesta tu je dosť ... aj pre veľké stromy :))

Marhon » Yaretzi to je hezký.
mě se více méně taky jeden sen vyplnil. mam dva kamarády, kamarád A a kamarád B. zdálo se mi, že tady doma koukám z okna a po chodníku jde kamarád A. schovala sem se, aby si náhodou nevšiml, že sem ho viděla. najednou zvonek. tak běžim otevří, že to nejspíš zvoní ten muj kamarád A na kterýho sem se těšila a za dveřma stál kamarád B.
teda, ne, že bych ho neměla taky ráda , ale bylo to docela zklamání a naštvaná sem se vzbudila a přemýšlela, co to může znamenat.
no co asi.
po nějakým čase sem si naplánovala cestu za kamarádem A, na kterou nikdy nedošlo, zato sem v ten samý čas jela za kamarádem B.
přesně jako v tom snu. jeden byl očekáván, ale přišel ten druhý.
tenhle sen se mi splnil.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Verona1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Muj nejkrasnejsie sen: kdyz mi po 17 letech velke lasky, nahle odesla moje milovana Kocicka, bylo pro me drama, hruza, hruza, ona ale po par dnech ke me prisla, olizovala me, utesovala me, bala vedle me, citila jsem ji jak zivou, tak silne, ze jsem si v tom snu rikala, nebo ona me, ne ne to neni sen, to se ti nezda ja jsem tady, pozor pozor to neni sen
ona je tady,
Rano jsem se vzbudila a byla jsem jakoby stastna, byla jsem vlastne doopravdy stastna
Uplne mimoradny zazitek, preji si to jeste jednou zazit, ale uz neprichazi