Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » Natalie Lednicka No překážky jsou velmi užitečné, veskrze nám umožňují růst (někdy nás k němu nutí, protože malí překážku nepřekonáme, větší ji přelezeme, ještě větší překročíme). Přejme každému jeho překážky a odhodlání popasovat se s nimi.
Pokud je překážek málo, je to i vítané zpestření. Třeba horolezec by byl bez překážek ztracen. Horší, když je jich mnoho. Ovšem otázkou je, zda jich je mnoho naší vinou (nakupení neřešených problémů), tam pak platí jediné: Dobře mi tak!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Jo, vyšla mi tam parcela ve tvaru kosočtverce!

Sosna zvlčelý » Buddha/2 Pochlapí?

Sosna zvlčelý » Natalie Lednicka Ono důležité je uvědomit si, že radix (horoskop) je jako mapa. Může pomoci zorientovat, neznalým čtení v mapě i zabloudit, ale rozhodnutí o výběru cesty je vždy na nositeli. Životní cestu tedy vybereš sama, nemáš ji danou. A mapa může pomoci.

Na co kouknout? No začít od Adama - obsazení živlů: velmi výrazná Voda, celkem silná Země, téměř žádný Vzduch a Oheň. Už to by se mělo velmi výrazně projevit. Zkus posoudit, jak tuto nevyváženost živlů vnímáš Ty sama, ale i jak na ni reaguje Tvé okolí (rodina, kolegové, přátelé). Už zde se ukáže, v čem jsi dobrá a kde máš slabiny.
Pak velmi výrazný Rak (Slunce, Luna, Jupiter). A v protiváze Kozoroh (Asc., Saturn, Neptun, Uran). Zajímavé pnutí vyjádřené i opozicí od Saturna na planety v Raku. Tato opozice však může být velmi motivující, třebas přináší překážky, protože všechny planety jsou v podstatě v silném postavení. Jde o to uvědomovat si volbu, kterou nutí dělat a tu pak umět využít ku prospěchu..., koho vlastně?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz S šípkovou, nebo se zelím?

Sosna zvlčelý » Balalajka Uzavřené domy se užívají zejména v karmické astrologii, kde tedy já neporadím. Jinak pokud jeden dům spadá celý jen do jednoho znamení, lze vyzdvihnout důležitost tohoto znamení pro záležitosti příslušného domu, rovněž vládce je tím posílen (nutno však posoudit v souladu s umístěním a aspekty).

Sosna zvlčelý » Buddha/2

Sosna zvlčelý » Lokii Nemohu prozradit své finty, jak se to provalí, přestanou mi psát!

Sosna zvlčelý » Pomněnka Jo, to občas i chápu, že si lidi musí na nějaké akci šlehnout, protože v normálním stavu se některé druhy hudby přežít nedají...

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Jo proto má Vojta husinu vždy, když ho přebaluji?!

Sosna zvlčelý » Mí_lka Asi stejně, nejen z hudby, ale dokonce i z přírody. Vím, jak jsem to cítil při hře světla na mracích odcházející studené fronty...

A kdy mám husí kůži vždy až na je závěrečná scéna z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, kde dojde spojení děje celého filmu a závěrečné hudby do toho nejsilnějšího okamžiku, jak Náčelník urve tu bednu s rozvody vody, prohodí ji oknem a pak jen utíká a utíká... A už je dávno pryč a jen hudba zní...
Mám to i teď a to jsem ten film neviděl určitě aspoň 5 let, ale stačí si to vybavit...

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Od strachu ne!

Sosna zvlčelý » ohenvoblacich Ale klidně kecej. Jen asi tak, že na to je třeba dvou a oba by museli být stejně ujetí. Ale jak tu někdo psal, že když na nás bude koukat marťánek skrz šprusle postýlky... stačí, že to jeden nedává.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Zase strašíš!
Kdybys raději řekla, ať využijí toho, že netřeba antikoncepce a obav ze selhání antikoncepce...

Sosna zvlčelý » dan162 Má pravdu, předsedo!
A hlavně to bylo super i na mé ego, když jsem si vlče vzal do náruče a můj hlas ho uklidnil. Fakt skvělý pocit!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Tak na to zapomeň, mezi námi nebude!!!

Sosna zvlčelý » Alffie A jen taková odbočka astrologická: Vysledoval jsi si nějaké zajímavé tranzity v době početí? A u maminky? My to měli zajímavě oba (Khali a já) ve shodě, oběma nám tranzitoval vládce ascendentu přes vládce (spoluvládce) 5. domu.

Sosna zvlčelý » Alffie To Ti moc gratuluji a přeji (vám všem, když už jste rodina).
Jo, je to paráda. To jako čerstvý otec potvrzuji. Jen je důležité nenechat si do toho moc kecat, udělejte si to po svém, jak to nejlépe pro drobka cítíte. Dobré rady jsou fajn, ale když je jich příliš, tak se mění v kecání do života. Nemluvě o tom, že ti, co je dávají, často zapomínají, jak se jimi sami neřídili a neposlouchali je.
Těšení se je nádherná část, která k tomu patří. A dobré je na tom to, že těšení si člověk může udělat a vylepšit po svém, takže se těš opravdu naplno, netahej si do toho žádné strachy a neřeš problémy, které nejsou a ani přijít nemusí. Prostě užij sledování, jak břicho roste, hlaď ho a těš se na první kopance (to jsem měl radost, že první kopnutí přišlo právě ve chvíli, kdy jsem byl u toho a ne někde v práci). Jsou to chvíle, které se nikdy nevrátí, ne snad že by se to omrzelo, ale poprvé je to jen jednou.

Sosna zvlčelý » tetragold Jo to je otázka.
Ale pravdou je, že ač úplněk působí na mnoho lidí, "vymlouvat se na něj" déle jak den před a dva dny po je už přes čáru (vyjma nějaké únavy, nikoli však vlekoucí se problém).

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Rozloučení s babičkou

Zemřela mi babička. Ne ve snu, v reálu. A já jsem byl z rodiny poslední, kdo ji ještě viděl živou. Bohužel již to byl stav, kdy to nebylo zcela důstojné, lékaři se ji snažili probudit za každou cenu, když ona se již brala jinam... V jejím věku člověk věděl i s ohledem na její zdravotní stave, že to přijde každou chvíli, s tím smířeit se problém nebyl. Ale ten konec nebyl úplně důstojný a rozhodně ne klidný pro umírajícího člověka. A právě to na mne sedlo svojí tíhou nejvíc.

Asi tři týdny po smrti za mnou babička přišla do snu. Vím, že mne to velmi překvapilo, protože byla přece zpopelněna. A nebyla duch, měla své tělo. Když jsem se jí na to ptal, jen se tak šibalsky usmívala a nikdy neodpověděla. Ale rovnou mi řekla, že má jen omezený čas a pak bude muset odejít skutečně navždy.
A pak jsem ji ve snu vzal na hory, odkud pocházela a kde to milovala. A chtěla do Babiččina údolí, pak na nějaký hrad (nevím jaký), na chalupu... Dost jsme toho stihli. Vezl jsem ji autem všude, kam chtěla i kam jsem sám vymyslel, že by tam chtěla. A k tomu jsme dělali vycházky, pamatuji jednu takovou alejí s jeřabinami, slunce hřálo, obloha se modrala... Pak jsme někde seděli v trávě pod lípou a povídali si. Nevím o čem, to mi v paměti do probuzení nezůstalo.
Pak byla noc, asi jsme byli doma. A když jsem ráno vešel do babiččina pokoje, byla pryč. Úplně, beze stopy. Věděl jsem, že to tak má být. A necítil jsem smutek, že odešla, ale radost, že jsem s ní strávil tak krásný den, že nebyl posledním setkáním ten okamžik v nemocnici.

Po probuzení mi bylo zvláštně hezky. Taková ta hořkost ze způsobu její smrti se vytratila. Člověk by s tím stejně nic nenadělal, ale ten sen to odvanul. Jestli to byl sen...
Bylo to tak osobní, že jsem si ho nechal pro sebe. Až dnes...