Diskuze, Diskuzní fórum

cimi » Nabi* "Vedle takových chlapů se strašně těžko žije i kdyby měli tisíc dalších skvělých vlastností."

Ale to je právě ono! Proč se snažit přizpůsobovat??? Právě proto, že jsem si něčím podobným prošla, tak už vím, že to není o tom chlapovi ale o mně. Já prostě NIC nemusím. Vztah je aktem dobré vůle obou ( nebo jak to říct) a ne nedobrovolným vězením. A ten akt dobré vůle je i pochopení, že muž dost často emoce ženy neunese. Ano je to tak. A fakt po něm musím chtít, aby ty emoce ustál? Stejně nastane pouze jedna z daných možností. Buď unese, nebo ne. Buď vztah bude pokračovat, nebo ne. Situace, ve které se v páru dá o něčem kloudném bavit, rozebírat atd. stejně nenastává v emocích - v tom dramatu. Teprve až když se ty vody zklidní, pak teprve může přijít nějaký posun, růst, z přijetí a pochopení, zvědomení.
Samozřejmě, že ten chlap musí být v tomto na stejné vlně, tedy uvidět pravdu o sobě a přijmout tyto výkyvy jako nevyvratitelný fakt, který ani není potřeba měnit, jen přijmout.
A žena by si měla být vědoma, že je tu především sama pro sebe, pevně zakořeněna do sebe, ona je svůj vlastní opravdový nevyčerpatelný zdroj...a bez ní ani noha

cimi » Najdise.cz

cimi » thééé Propojím obě dvě myšlenky...jestliže má každá žena v sobě v podvědomí uloženého tolik z minulosti třeba i hlubší než je její dosavadní život, (což je logické protože kolektivní podvědomí je taková žumpa která se mění v delších intervalech)...pak ačkoli už takové podmínky nejsou, stále si nese v sobě křivdu buď už vědomě nebo nevědomě. A netýká se to jen žen. Role oběti je jeden z největších zlodějů síly a autenticity. Kdyby se člověk zaměřil na to kolikrát za jeden jediný den odevzdává sílu něčemu/někomu jinému (než životu?), tak by se asi dost podivil, kdo má vlastně nad jeho životem vládu.
A tak protože spousta žen nemá zvědomenu svou bolest a její skutečný důvod, tak ani nemůže mít přístup ke svému autentickému já a ke své skutečné síle...

cimi » Sosna zvlčelý Zkus se zeptat doma

Díky moc za sdílení

Edit...tak nějak mi vychází z toho všeho(teď už k celé diskuzi a pocitu který mi z toho vyplývá), že svou skutečnou autentickou roli si potřebuje uvědomit hlavně žena sama. Že je to něco jako přijetí a prohlédnutí iluze o sobě samé, která jí byla dlouhodobě vštěpována na úkor jiných opravdových hodnot...a spadnutí toho závoje z ní sice z počátku může udělat tu čarodějnici, která bude odporná svému okolí (což se nese těžko) ale na druhou stranu jí to může navrátit kořeny, sílu být sama sebou a vyrovnat se se svou minulostí i budoucností bez ohledu na přijetí okolí...

cimi » thééé Tohle se mnou rezonuje. Je to o dospívání a o tom, že to bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci.
Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti...

cimi » thééé Mám po očistě, tak jen tak zběžně a stejně si tu babu jagu musím přečíst minimálně ještě jednou x)

PS: když jsem byla malá (a hlavně když jsem byla nemocná), měla jsem sny nebo halucinace, ve kterých mě honila taková ruská čarodějnice...s hřebenem, kterej se mi zarýval do zad a trhal mi vlasy...teď nevím jestli to byl nějaký můj výplod nebo to bylo původem z knihy "Krása nesmírná" nebo tak nějak...

cimi » Buddha/2

Samozřejmě že do hloubky

Jo...nějak takto jsem si to představovala to sdílecí : )) jestli tam probíhá nějaké propojení na rodiče, společnost, jak to chodí, či odkazy na pohádky...jasně : )
Spousta žen, (včetně mě ) v určité fázi vývoje očekávají prince, kterej je zachrání a všecky ty opletačky kolem : )) a proč ne, leč realita není pohádka, že (a toužily by po tom, kdyby jim to maminky nečetly před spaním???) --- např

cimi » player Hele ono by se to dalo říct i opačně: Chlap, který ženskou nenakrmí má proti tomu, který ji nakrmí handicap : ))
Ale muži v tomto mají výhodu v té jejich jasnosti...ženský si mnohdy život samy sobě komplikujou asi tou svou extrémní potřebou až závislostí na bezpečí (hnízdo), že mnohdy jsou ochotny zavřít oči nade vším, i na úkor sebe sama...
Proto to mají ženy, které jsou tak trochu víc muži, v něčem jednodušší...a naopak zženštilí muži v něčem náročnější x)

Jj tohle má mnoho rovin a určitě má velký vliv minulost a klima ve společnosti...ale tak nějak si říkám dohromady s tím předchozím příspěvkem verky, jestli to vlastně v současné době není už jen záležitost těch žen a jejich postoje, jakou roli ty ženy budou mít...tedy otázka, ze které strany to vlastně pochází...

cimi » verka96 "Nejdůležitější je být upřímný sám k sobě a vědět co chci a taky se podle toho chovat."
Naprosto souhlasím : )

Jinak k těm rolím...a k tomu vědomí toho co chci a upřímnosti k sobě, mě právě zajímalo co na to muži, s jakými představami do vztahů vstupují...tohle propojení s tím, jak je paušálně vnímána žena dlouhodobě s tím má samozřejmě mnoho co dočinění...prostě si myslím, že to člověk může uvidět a ze sebe dostat jedině vědomou prací na sobě...ale tak nějak si říkám, že tady ty sdílecí a "analytické" tendence mají spíš ženy, tak nevím co jsem jako čekala

cimi » thééé "Alchymie vztahů je taky dobrý otvírač vnitřních rolí."

jo přesně tak...a tady ten balíček, který nějak do sebe natřádáme za celý život se vždycky nejvíc zhmotní v partnerství...tzn, že se nějak naše osobnost začne štěpit...ale pouze tak moc jak je to "zrcadlo" rozbité...
Někdo se vztahy ani souladem v partnerství nemá vůbec žádný problém a jiný se zase točí v bludných kruzích a ne a ne se poskládat...

"ono stačí si dát otázku, kde ve mě začíná pocit, že jsem naživu..a jde to velmi do hloubky."
Ano : ) to už je taková vyšší "vědomá životní" tak vnímám smysl meditací...ne jako něco statického...

Prosím tě a jak bys tu roli baby-jagy vyložila? : ) já ji znám jen z výkladu toho pána, se kterým moc nejsem na stejné vlně...

cimi » player Rozumím. To je to: neztratit se ve vztahu. Ono těch pokušení k “přizpůsobit se” je mnoho a kor v zamilovanosti. I když zase na druhou stranu nemyslím si že striktní tvrdohlavost a suverénost nějak vztahu prospívá. Od toho se tomu říká vztah, protože už se člověk nevztahuje jen k sobě ale i k tomu druhému...
Ale ten příklad je fakt trefný x))

cimi » thééé “ Nejvíc se cítím jako bytost, a tak by se mi to i líbilo - nejdřív se vnímejme jako něco živého...”

Tohle musím vypíchnout, protože s tím naprosto souzním. Je to vlastně něco jako co psala Mili.

Jenže...když šáhnu do svého nitra—vnímám tak vůbec sama sebe? A dokážu takto bez předsudků vnímat kohokoliv?
Každopádně s tím souzním a je to velká výzva...a prozatím mi bohatě stačí to “sama sebou”....a to je asi to: dovolit si cítit, vnímat se...

“ Bohužel jsme my ženy hodně prodejné..za trochu lásky šel bych světa kraj..”
A tohle trochu koresponduje s tím zmrzačeným ženstvím. Štěstí a lásku není moc “perspektivní” hledat venku...ačkoli my ženy máme sklony k tomu vztahovat se, sdílet, sounáležit asi mnohem víc než muži...občas je nepřátelství cítit v řadách žen...možná ze závisti...srovnávání se, soupeřivosti...

“ píšeš o rolích a chybí mi tam - dcerou, žena může zůstat celý život dcerou svého otce, i když už ho nemá..”
Ufff a toto zajelo hluboko...chtělo se mi vykřičet: “však jsem taky žádného otce neměla” ale to už ze mě mluví nějaká role oběti a neodpuštění....

Děkuji

cimi » Buddha/2 Eh s dovolením rozvinu myšlenku o
No a pak existují tací, kteří osočují druhé, že maj na botě - tudíž jméno psa a majitele je maximálně important, jiní zas dělají slepé či bez čichu, že jich se to netýká a roznosí všude a jiní to rovnou popřou a obviní někoho jiného že smrdí, nebo chtějí aby jim tu botu umyl někdo jinej..a pak jsou tací kteří vezmou botu a umejou ji sami x)))
A co bylo dřív

(Smažu )

cimi » Najdise.cz

cimi » Najdise.cz “ nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já ”

Jo : ) to vystihuje hezky...vlastně i tu podobnost co psal Fanik...

Viníci a viny : ) a hodnocení...já teda od jisté doby svini v zrcadle už nepotkávám ale je pravda, že ten sebeobraz byl svého času tristní ^^

Souhlasím že by se měl člověk naučit být sám a nejlíp naučit být sám se sebou. A taky by se měl naučit říkat ne a vymezovat tam kde je potřeba, stát si za sebou, když sám není.
Ono to totiž není přímá úměra. Být sám může být i vyhýbání se jiným tématům, které jako “sám” nepoužívá nebo neobjeví : )

Díky

cimi » Deam "Zatím je to tak, že čím bližší vztahy, tím větší problémy. :)"

S tímto se naprosto ztotožňuji x)) bohužel

Dokonce jsem do nedávna tvrdila, že už nikdy žádný vztah nebudu mít...jenže je tomu jinak a tak opět otvírám zasunutá témata, která nepotřebovala provětrat dokud jsem byla sama...
Aneb jak jsem psala Playerovi...že pokud se člověk ve vztahu ztratí, tak je to pak náročné...

Díky : )

cimi » Buddha/2 Právě jsem to ani nemyslela obecně : ) každý to má jinak...a máš pravdu že role hrají i muži...
Já mám teď poslední dobou takové hodně analytické dny vzhledem ke svým absorbčním schopnostem x)) zkoumám co vlastně ke mně patří a co ne...ať už jsou to strachy, nebo názory, vzorce - a hlavně od koho jsem je kdy mohla přebrat x)... a tak jsem vlastně došla i k tomuto...

Jeskyně 1+0

A klíčem je dost možná i vůbec schopnost rozlišování...

cimi » fanik Ten humor, to máš naprostou pravdu : )

Nevím jestli bych vůbec někdy dokázala ocenit odlišnost, to vždycky tak trochu spěje k bitkám a nakonec odcizení, které tam vlastně je od začátku...ale rozumím tomu jak to myslíš : ))

Díky : )

cimi » bojka-new Hezký
Přesně takto to cítím...

cimi » player Neztratit se ve vztahu je dost podstatný fakt, aby vůbec ten vztah fungoval...jinak je z toho asi vždycky patologie...
"Když mám tvořit, tak tam nesmí být ženská..." -- tomu rozumím moc dobře x))