Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » verka96 Chodím na kranio už hafo let, možná i díky tomu mi zdraví drží a vzorce se rozpustily natolik, že jsem s nimi mohl začít nakládat.

dan162 » Lupi Borůvčí je v borech za Hlavencem.

dan162 » verka96 Blok na alkohol nemusí být vada/vzorec, ale přednost. A nebo reakce organizmu na zdravotní stav. Třeba když nejsou ok játra, tak alkohol může nechutnat. A spousta jiných dobrých důvodů, kdy tělo nás chrání.

dan162 » thééé Mne jsou při čtení příspěvku velmi sympatické stopy hledání kudy vede cesta, po kterém zbyde spousta opuštěných slepých uliček v textu. Je krásně vidět děj, tvoření, že tohle nikam nevedlo, ale i tak je zajímavé... Přináší to delší odpovědi, no zakladatel vlákna nás jistě nezatratí :-D Zkracuji své řádky usekáváním.

Ano, Neptun utíká, když je toho na něj moc, je to tak, tož nechávám právo na neodpověď, jen nahazuji udičky - a když bude chtít, tak se po čase zase vrátí. Nebo ne. Rybky neplašit.

S planetami v sobě si povídám, přesně takto, kulatým stolem, u osobních planet to jsou to spíš vrstvy existující v každém člověku, k tomu navíc Neptun odpovídá intuiční vrstvě. Zavedl jsem to teprve před měsícem. Často od některých vrstev nedostanu odpověď, i když vím, že mne všichni poslouchají, no dlouho jsem je ignoroval. Z intuice odpověď v případě velké nutnosti dostanu třeba tarotem, ale páčit to nechci, spíš poznat důvod proč daná vrstva nemluví. Řešil jsem i zda si mají mezi sebou konkurovat komu dám pozornost, zda mají se bavit hlavně mezi sebou a posilovat své vazby, nebo zda mají vše hrnout ke mne, že myšlení bude taky čekat...Asi podivná diskuze pro čtenáře příspěvku :-) Nevím o nikom, kdo by takto měl. Neukázalo se pro mne dobré hlasování, spíš si vyslechnu kdo má co říct. Je třeba taky nechat čas, některé vrstvy jsou rychlé, jiné potřebují nechat být. Každému je třeba otázku říct jeho jazykem si myslím, ale umí si přeložit i obyčejnou řeč. Učím se to. Není to prožitek, je to komunikace, dělám to Merkurem, někdo jiný s jiným horoskopem to bude dělat jinak.

"a ty co nechceme, tak k nám přichází přes druhé, přes vztahy..." super poznání, dává mi hluboký smysl. A co nepřichází přes druhé přichází přes situace, čím silnější energie našeho odporu, tím silnější planeta je na řadě s působením.

(a jinak jsem zatím bordelář než uklidím, než to samo bude chtít uklidit)

dan162 » Lupi Káraný, Jizera.

dan162 » Lupi Když ještě hrabali písek v pískovně za Toušení na Malvínách, tak mi to jezero lezlo krkem, setrvalý rámus šel proti vodě až k nám. Probošťák nemůže být jiný a vozila se navíc do něj léta suť... Dneska super místo k zastavení, nic nepřipomíná tehdejší rámus, bezútěšnost, neživot, smrad. Táta zase měl potřebu výhledu na Jizeru, takže nepotřeboval televizi, udělal si velké okno k podlaze, celé dny se kochal pohledem. Je to jiné - proudící voda dává o dost jiný pocit než stojatá. Řeka je neklidná, proměnlivá, je to děj, někam spěchá, evokuje potřebu, aktivitu - takže té potřebě stojaté vody rozumím.

Dnes je takový klidový hodiny trvající déšť, oknem mi vnášející dovnitř blízkost, jemnost, měkkost, jak kapky naráží na střechu, listí, trávu, každý zvuk je jiný, dohromady koncert.

dan162 » thééé Děkuji za superodpověď.

Vida. Integraci jsem častěji dělal vnější aktivitou ve směru dané planety, a ono pravda bude u mne lepší integrovat vnitřněji, když už mohu nebo tuším a vnějšek bude toho odrazem, vrškem ledovce, samočinný projev (nebude ho potřeba hledat). Planety mám v ženských znameních, to je s tím v souladu. Uf to je ale velké pole. Ale dává to smysl. Pomalé planety cítím ve smyslu jejich chování, představím si, že jsem třeba Neptun, a nějak si představím, jak bych reagoval v konkrétní situaci s jeho principy.

Merkur má u mne vazbu na všechny pomalé planety, nese v sobě každou z nich, jeho "oceán" je tak velmi obsažný, víc než si dokážu uvědomit, jinudy k němu nemám přístup. Ano, pak spousta slov. No jo no. A to se dost brzdím :-)) Děkuji za trpělivost.

Ad cizí: když něco nasaju (každou vteřinou něco), tak nevidím volbu zda to budu prožívat. Mohu jen vybírat prostředí, které je se mnou víc v souladu, když mne ovlivňuje. V lese je teď fajn, kolem stoleté duby, 100m Jizera, krásně tu prší :-) Aha, někdo má na výběr, že to nebude prožívat. :-o To jsou věci, mrkev v zimě...

dan162 » Lupi Jůůů. Upřímně závidím takový prožitek. Děkuju za sdílení.

dan162 » Abelas :-x

dan162 » thééé Jo, myslím nativní merkur-pluto. Mám kvadrát i se zpětným Merkurem, tak proto.

dan162 » Abelas Jenže ten mozek není jednolitý. Má poměrně hodně oddělené části, které vznikly evolučně v reakci na nějakou katastrofickou událost, velmi rychle. Emoce jsou jednou z posledních velkých změn, souhlasím klidně s označením evoluční konstrukt. Jsme tvořeni vším, co bylo před námi, ale nemáme dnes snadný přístup k tomu, co se evolučně tehdy neosvědčilo.

Pocit viny si nemyslím, že je nyní nutnou součástí lidské výbavy, dnes respektujeme sebe jací jsme - víc, než potřeby lidí kolem nás. Postačí si myslím soucit místo pocitu viny.

P.S. ve světě jsou i jiné soustavy tmelení skupiny než vina, založené například na hanbě/studu, závisti nebo hrdosti.

dan162 » Buddha/2 Ano, v člověku povrchnější, oproti sexu nebo pudu sebezáchovy nesahají tak hluboko, možná protože jsou o tolik mladší. Když zkoušíme něco v sobě měnit, tak na ně sice obtížně, ale dosáhneme i z nejnovější vrstvy racionality, na to hlubší už nedosáhneme. A jemnější jsem myslel ve smyslu škálovatelnosti, jemně dávkovatelné, napsal jsem to divně. Uvedl jsem příklady jemného rozlišování, nic tak humpoláckého jako bojuj/uteč/strň.

dan162 » cimi Takhle pojaté to je předěl, kterým asi musí projít každý autentický člověk, když v něm dojde ke střetu autenticity s emocemi a dá přednost autenticitě. Rozumím tomu dobře?

dan162 » Lupi cítí jsem použil ve smyslu vnitřně vnímá, ale ne emočně hodnotí. Fyzická bolest, rychlost oběhu krve, puls v ruce, strachový komplex (smyslová pozornost, připravenost na akci), samička na obzoru...Emoce mají oproti reflexům v sobě hodnocení, nebo střet hodnocení. Ukazují nám soulad/nesoulad. Milý člověk je člověk, který je souladný se způsobem komunikace, který máme rádi, je to našinec se stejnými hodnotami, hodný důvěry. Protivný je člověk, který v nás vzbuzuje odpor, nesoulad - když jedná protivně, musí mít v sobě vše opačně přeházené než já, jinak by jednal "normálně", tlačím na něj nesouhlasem, aby jednal souladně. Smečka se tak udržuje emocemi pohromadě. Ale ne všechny naše vjemy jsou emoční.

dan162 » Buddha/2 Souhlasím, vývojově je pud sebezáchovy nejsilnější/nejstarší vlastnost života, kdy se RNA samoreplikovalo a dokázalo dochovat. Přijde tygr a prchám na první dobrou nebo bojuju nebo strnu. Nic mezi.

Emoce je proti tomu povrchnější a jemnější. Je ovlivněná hodnocením. Naše smečka - cizí smečka. Dítě vlastní smečky mám vnitřní potřebu zachránit, která slábne u dítěte cizí smečky. Není to nula jedna jako u pudu sebezáchovy, ale škála. Vlastní dítě - dítě jiné ženy stejné smečky - cizí dítě přijaté za své - cizí dítě jiné smečky. Jednání pod emocemi je jemně odstupňované. Jednání reflexní je automatické.

dan162 » Lupi Přesně, to tykadýlko je ono - ta nevědomá část se navenek projeví v nějaké situaci a když to prozkoumám, stane se vědomou.*** zmařená léta je můj pocit, nepovedlo se mi zatím z něj dostat. I když racionálně souhlasím, tak emočně mi to zatím nejde. Zkoumám, hledám, najdu.

dan162 » Buddha/2 To je subjektivní. Rozchod včetně psychických reakcí často jeden z partnerů datuje od chvíle, kdy se po mnoha pokusech to změnit druhému uzavřel a druhý až od chvíle, kdy se žena odstěhovala. V reálu jeden roky experimentuje, hledá řešení, pozoruje sebe a druhý je spokojený a nic neslyší. Post reakce: "já jsem byla spokojená a že ty jsi něco říkal, jsem brala že máš nějaké tenze, které si vyřešíš."

dan162 » Lupi Cítí, ale nejsou to emoce. Pud sebezáchovy, vytvářející vnitřní stavy nutící k přežití jsou odpradávna. Vyděsil, ale co udělal dál - utekl nebo bojoval. Emoce sice staví na tomto principu, ale dávají širší paletu možného jednání a hlavně jsou u savců skupinové - rodiče mají rodičovské emoce, aby vzdělávali své potomky jinak než svalovou zkušeností (dinosauři), dostatečně dlouho/kvalitně (déle než ptáci) a jinak než genetickou zkušeností (je nepružná při náhlé nebo dočasné změně prostředí). Porušení soudržnosti savčí smečky je nemožné pro vnitřní pocit (nepočetná mláďata mají ve smečce větší šanci na přežití než početné želvy na pláži). atd.

dan162 » Lupi Ok, kouknu do sebe, uvidíme co najdu. Předstupeň bude si představit odpustitelnost. Jak ji já chápu, tak je to takový vnitřní stav, při kterém mi v daném tématu nevzniká vědomá i nevědomá vnitřní energie. Nejdřív porozumění ději včetně vcítění do aktérů, pak přijetí, kdy ve mne nevyplouvá nějaká emoce, trvá jen emočně neutrální paměť, včetně paměti na bolest, ale bez odporu/obrany/lítosti/zmarněnosti/vzteku... Táta mi ublížil. Vím proč to udělal, co měl na výběr, jak byl postavený, jaké měl dětství, jaké bylo okolí, jak jsem ho ovlivnil já, jaká neporozumění zažíval, neuměl překonat/zvolit si jinak, jaké měl ambice a jaké meze. Porozuměl jsem ději, tedy si myslím. Bylo to, jak mi ublížil, odpustitelné (neodpustitelné)? To je moje volba. Když nechci ten humus tahat se sebou, tak doufám, že to je odpustitelné. Některé emoce už mi zmizely (povedlo se mi je zmizet), už třeba nezažívám strach, bezmoc, a některé ne, třeba vztah k sobě, lítost ze zmařených let.

Odpustitelnost vnímám jako subjektivní volbu každého, i když ne každému snadno dostupnou jako volbu. Když něco udělám, a druzí mi neodpustí, je to jejich volba, ne jen pocit. Pro mne to co jsem udělal bylo třeba bolestné, nepříjemné, ale sebezáchovné. Tátovi jsem řekl, že když nepřestane, že může taky jednu dostat zpátky. Do jeho smrti jsme vztah nesrovnali. Neodpustili jsme si. Stanovili jsme si to za jeho života jako neodpustitelné.

dan162 » Abelas Souhlasím s Lupi, že jde o společenský konstrukt. Ostatně všechny emoce jsou konstrukt, jen evoluční, před savci emoce neexistovaly. Samozřejmě že to je prožitek, to se nevylučuje. Vina je negativní motivace, která má za úkol omezovat takové jednání, které jde proti soudržnosti smečky. Zodpovědnost je totéž, jen pozitivně směřované.

Vina podle mne neexistuje v objektivním smyslu, v subjektivním může existovat - ne u každého (jsou lidi, kteří se tímto neřídí, vinu neprožívají, možná její přítomnost u druhých využívají umělým vzbuzováním viny k manipulaci).