Diskuze, Diskuzní fórum

tulačka_gryf » marus74 Až ve čtvrtek ve 13:24, což bude první ochutnávka z mnoha...
Za dva roky nás ale taky čeká Neptun do Berana a Uran do Blíženců, to bude myslím zajímavější... prej takhle synchronizovaně přešly Transsaturny z jednoho do druhého znamení naposledy někdy kolem 14.století

tulačka_gryf » Lješi Ano. Ten příběh má spoustu vrstev. Mytologicky byl Chiron učitel a léčitel, který byl později zraněný, z toho vychází většina jeho definic. Důležité je ovšem to prvotní zranění: odmítnutí rodiči. Chiron byl za to, jaký je, zavržen jak otcem, tak matkou, kteří se ho raději vzdali. Dalším zraněním je jeho rozpolcenost: část božská a část zvířecí, a nikdy nemůže žádná strana zvítězit. Sebeodmítání, "nejsi dost". Chiron ovšem, na rozdíl od jiných kentaurů, svoji zvířeckost povznesl, pracoval na ni, kultivoval, až by se dalo říci, že jeho božská část zvítězila...až na to, že to nebyl žádný boj "kdo z koho", zvířecí stránku v somě měl úplně normální, nepotlačenou, neodmítanou, jen už nebyla ta hlavní.
Jeho "učení" nebylo ani tak o informacích, ale o zkušenostech...koneckonců neučil žádné filosofy a teoretiky, ale hrdiny, to znamená ty, kteří konali.
Až někde úplně na konci stojí jeho fyzické zranění, které ovšem taky není vůbec podstatné, podstatné je totiž to, jak se s ním Chiron srovnal, jak ho přijal jako fakt ve svém životě, byť mu to dělalo velkou bolest a znemožňovalo to jeho práci jako mentora a učitele. A tím, jak se za Prométhea obětoval a vyměnil si to s ním, v tom můžeme vidět i to, jak se smířil se svou smrtelností, konečností, a jak naplnil svůj úděl. V jistém a velmi symbolickém smyslu je Chironským prvkem i Ježíšovo ukřižování, to, jak nesl svou bolest, jak nechal naplnit svůj osud, jak mohl odvolat a zachránit si svůj život.
Astrologicky tudíž Chiron reprezentuje několik vrstev. Místo, kde se cítíme jako "něco, co se nemělo narodit", kde se nepřijímáme v té úplně bazální rovině. Místo, kde jsme rozpolceni mezi tím, co by chtělo naše tělo a naše boží složka. Místo, kde se učíme na základě přímé zkušenosti a převážně v těle a v psychice (v podstatě přímo tam, kde se psychika a tělo spojují, což mi dává astrologicky celkem jednoznačně Pannu). No a pak to ukazuje na naši ránu, ale víc ve smyslu, jak s ní nakládáme, co se v nás odehrává poté, jestli nás ona bolest mění. Pokud by ono zranění v sobě zároveň nemělo možnost uzdravení, pak by to ztrácelo smysl. Uzdravení ovšem neznamená, že rána nebo jizva zmizí, ale že se rána konečně zacelí a z jizvy se stane místo zkušenosti, ze kterého pak můžeme čerpat, kterému se už nemusíme ze strachu nebo kvůli připomínající bolesti vyhýbat.

tulačka_gryf » verka96 Tak jistě, papír snese všechno, a někteří přísahají na jakékoliv knihy jako na svatý obrázek. Co se astrologie týče, tak zde bohužel vyšlo spousta velmi špatných knih, včetně této. Případná ezoomáčka by se dala tolerovat, ale věci vyloženě zavádějící už nikoliv.
Evergreenem, který se pravidelně tu a tam v bulvárních médiích opráší, je záměna souhvězdí za znamení. Zde to je ten samý případ. Souhvězdí Střelce sice je opravdu někdy zobrazováno jako kentaur, i když netuším proč, vzhledem k tomu, že na obloze již jednoho kentaura máme, jenže souhvězdí není totéž, co znamení. Po milionté padesáté třetí, a stejně je to marné...

tulačka_gryf » aktigram 1) Uvádět věci na pravou míru, vysvětlovat a poukazovat na omyly, milá zlatá, není povýšenectvo. Povýšenectvo je naopak nevědět skoro nic, ale dělat ze sebe znalce.
2) Nikdy se nikomu nevysmívám. Možná jsem blahosklonný, a možná prostě v tom příspěvku jen vidím sám sebe a svoji horlivost z doby před třiceti lety.
3) Apollón byl, ještě jednou, bůh slunce. Jezdil ve slunečním kočáru a umožňoval tak, aby Slunce vycházelo a zapadalo. Taky vládnul umění, básnictví, tanci a můzám a byl bůh umění, řádu a rozumu (v protikladu k Dionýsovi, který představoval tvořivost živelnou a chaotickou). Byl to Diův syn, což je to jediné, co ho spojuje s Jupiterem.

tulačka_gryf » verka96 K Jupiteru se opravdu nepřiblíží, ani kdyby se fakt hodně snažil. Fakt, podívejte se na to.
Mýty máte taky poněkud pomíchané, Chiron byl synem Krona (Saturna) a nymfy Ilyry, a poté, co se ho oba rodiče zřekli, se ho ujal Apollón, jinak sluneční bůh (tedy nikoliv Jupiter). Chiron učil mnohé hrdiny a nakonec byl zasažen Herkulovým šípem (Herkules - Mars), namočeným v jedu Hydry (Štír), ale jako nesmrtelný nemohl zemřít a trpěl nevyléčitelnou bolestí. Nakonec vyměnil svůj život za život Prométhea (Urana), kterého tím osvobodil.
Chiron není povýšen ve Střelci, ale v Panně, pokud by se vůbec dalo mluvit o nějakém povýšení - jeho lekce míří na fyzické tělo, bolest a rána (a následné léčení, které spočívá v prostém přijetí nevyhnutelného, "toho, co jest"), nejsou nějaké filosofické teoretické "cosi", ale záležitost, která je sakra cítit!
Chirona jsem v astrologii začal používat ještě v době knižních efemerid a kalkulaček, kdy většina zdejšího osazenstva byla ještě na houbách, takže už mám něco málo nastudováno, vaši neznalost ale beru s nadhledem - každý jsme nějak začínali ;)

tulačka_gryf » Lješi Chiron se pohybuje mezi drahami Saturna a Urana...Jupiter s tím nemá nic do činění ;)

tulačka_gryf » Nabi* Někde jsem viděl citát: "Zranění (jizva) je místo, kudy může dovnitř proudit světlo". Myslím, že to je ryze chironský přístup. Líbí. Stejně tak, jako jakési severoamerické domorodé kmeny mají báji, že po smrti se setká bojovník se stařenou, která mu sežere všechny jeho jizvy, a pokud žádné nemá, tak jeho duši...

tulačka_gryf » endymion Pokud bychom měli být zcela přesní, pak rok není složen ani z dvanácti, ani z třinácti měsíců, ale z dvanácti a půl. Onen třináctý měsíc byl neúplný, v pohanských kulturách to bylo cca čtrnáct dní, které byly speciální, oddechové, rituální, ve kterých se nedělaly žádné důležité práce. Katolická církev to pak měla tendenci vymýtit, tak se nejdřív zasadila o to, aby byla třináctka brána jako nešťastné číslo, později byly provedeny kalendářní reformy, které zavedly pouze dvanáct měsíců. Nijak to ovšem nesouvisí s dvanácti (nebo nedej bože s třinácti) znameními. Zatímco měsíce vycházely z oběhů Luny, znamení vychází z pohybu Slunce, z dělení ekliptiky a hlavních zvěrokruhových bodů, bodů slunovratů a rovnodenností, které dělí kruh na čtvrtiny, podle ročních dob, a ty se pak dělí na tři stejně velké části, každé znamení má pak rovných třicet stupňů. Opět se tu, tak jako již po milionté první, zaměňují znamení a souhvězdí, pravdou nicméně je, že znamení tu byla daleko dříve, a v jistém okamžiku, velmi pravděpodobně s nástupem antiky, byly shluky hvězd pojmenovány podle znamení. Tehdy ostatně spolu i korespondovaly na obloze, ovšem vlivem precese se hvězdy neustále posunují, takže v současné době jsou souhvězdí už úplně jinde. Astrologii je ovšem úplně jedno, jak si stojí hvězdná obloha, protože ta vycházela a vždycky bude vycházet výhradně z pohybu Země kolem Slunce, ergo z pohybu Slunce na ekliptice. Jarní bod bude vždycky počátkem zvěrokruhu, i když bude umístěný v jakémkoliv znamení, a znamení bude vždycky dvanáct, protože to je základní stavební kámen vší posvátné geometrie, matematiky i mystiky.
Veškeré tyto uvedené rozdíly (12 vs.13) jsou způsobeny výhradně rozdílnými pohyby Luny a Slunce. Církev upozadila lunární aspekt kalendáře a zaměřila se na solární, proto dvanáct, pokud bychom se vrátili k lunárnímu kalendáři, pravděpodobně bychom se mnohem lépe synchronizovali s ženskými záležitostmi, počínaje rodinou, péčí, ochranou a konče třeba cyklem...ale zase bychom se minuli s cyklem ročních dob. I z tohoto důvodu se já osobně nepřikláním ani k jednomu, každý cyklus má své opodstatnění a své místo.
Lunárních cyklů ovšem může být hned několik. Můžeme počítat pohyb Luny vůči hvězdnému pozadí, vůči Uzlu, vůči Apogeu nebo vůči Slunci, a každý tento cyklus má trochu jinou délku, od 27 do 29 dní. Slunečně-lunární (nebo také solilunární) cyklus, to je onen nejdelší, 29-denní, ovšem také známe poměrně dobře. Je to cyklus novoluní, případně úplňků. Ten může být určitým kompromisem mezi lunárním a solárním principem ;)

tulačka_gryf » heloise1 Rovnováhu mezi mužskou a ženskou energií.
Tato konjunkce se trochu přeceňuje, vždycky záleží hlavně na tom, v jakém je znamení a domě.
Ryby jsou v pohodě, zejména pro Venuši, čtvrtý dům se projevuje víc na vnitřní rovině. Asi můžete mít poměrně bohatý vnitřní život.
Na rovnováhu mezi vnitřním mužem a ženou ukazuje i Slunce s Lunou ve Vodnáři, i když nejsou v konjunkci.
Jediné, co mi tam trochu drhne, je Merkur. Kvadrát na Pluto a s Lilith, v Kozorohu, může dělat stav, jako že nikomu a ničemu nevěříte, zejména pak ničemu iracionílnímu a bez důkazů. Ačkoliv...to byste se asi pak neptala zrovna na těchto stránkách. Takže beru zpět, spíš bych to viděl jako určité přesvědčení o sobě samém, třeba že jste hloupá, neinteligentní nebo že nic nevíte, i když to tak není.. Jistá nesebedůvěra může být naznačena i skrze kvadrát Slunce s Chironem, kde Slunko je ve třetím domě, domě komunikace. Myslím si, že máte co říct, jste poměrně výrazná osobnost, a z nějakého důvodu si myslíte, že nikoliv. Věřte si v tom. Mluvte o tom, co cítíte, co jste, nehledejte nějakou škatulku nebo průměr, kam je třeba se vtěsnat. *Gryf

tulačka_gryf » player Čtu realismus. Melancholik by buď brečel, nebo zůstal ležet.

tulačka_gryf » zelenooccka Kdysi jsem na jednom americkém diskusním fóru narazil na zajímavou myšlenku, kterou si postupně ověřuju. Totiž že velkou část mentálních onemocnění způsobuje tragicky aspektovaná Ceres. Podle jedné teorie je Ceres vládkyní Panny a vládne analytickému myšlení, vyhodnocování a zpracování ("trávení") informací, na rozdíl od Blíženců, kteří jsou s informacemi v kontaktu, ale dále s nimi nepracují, a když je někde Ceres špatně aspektovaná, pak je velká pravděpodobnost, že ono posuzování informací je nějakým způsobem narušeno.
Kamarád astrolog taky v tomto směru přísahá na specifické stálice, případně mlhoviny, ale v hlavě bohužel nemám už, jaké by to měly být.

tulačka_gryf » LemmOny Zabývat se magií ze zvědavosti je ten nejpitomější motiv, co snad existuje. Ale ok, je to tvá volba, cestu sis vybral. Tak jen pak nebuď překvapenej, že se za ni platí...

tulačka_gryf » LemmOny Podle mě je definice magie jako ohýbání reality asi zatím nejblíž tomu, jak to vnímám já.
Máš tu nějakou realitu, která je nějak nastavená. I ty jsi nějak nastavený, máš nějaké psychické a fyzické předpoklady, něco tedy můžeš a něco nikoliv. Potud je všechno ok. Magie je, když to začneš ohýbat, když jdeš proti této přirozenosti. Místo toho, abys pracoval na sobě, zlepšoval své schopnosti, posiloval svou energii, ladil se, nechával se prostoupit, místo toho, abys využíval přirozeného proudění energií, místo toho, abys realitou "plachtil", se v podstatě snažíš najít nějakou zkratku nebo bypass.
Můžeš využít sil, které tu jsou k dispozici, astrologie je má zaškatulkované jako transsaturnské planety, nositele nadosobních energií, můžeš být prostupným kanálem a tudíž ti můžou být propůjčeny schopnosti dosud netušené - ale stále to stojí tak, že ty jsi nástroj, na který se hraje....anebo můžeš dojít k přesvědčení, že ty nadosobní síly, které umožňují netušené, by ti nějak měly sloužit - tak si z nich uděláš své nástroje. Ono ti to nějaký čas klidně i může fungovat...ale pak tě ty vyšší síly nemilosrdně smetou. Ony v určitém slova smyslu nejsou osobní, nemají nic proti tobě konkrétně...v podstatě spíš jen dělají to, že vracejí bytosti, které se vychýlí od přirozeného směřování a od respektování reality jaká je, hezky pěkně zpátky.
Úplně jednoduše řečeno, pokud něco děláš tak, že se snažíš to ohnout směrem ke tvému očekávání, pokud v tom máš ego, pak to je černá magie. Pokud využíváš toho, co je, nebo co by mohlo být (a žádný strachy, realita je hoooodně široká), a nejde to z ega, ale z větší hloubky, ze srdce, a respektuje to to, co je tady a teď, pak je to magie bílá.

tulačka_gryf » lenys Vy jste ztratila lásku, že jí chcete najít?
Není lepší způsob lásku vytvořit? Svým jednáním, svou existencí? Naučit se mít ráda sama sebe, oceňovat se, dávat si to nejlepší, dopřávat si, vidět v sobě světlo, a to světlo předávat dalším lidem na jejich cestě? Protože tak to funguje, člověk si může přitáhnout zase jen to, co v sobě má. Nechtějte nalést lásku jen jako záplatu na nějakou svou díru v psychice, stane se vám jen to, že narazíte na někoho, kdo je podobně "děravý" a kdo vás o psychickou energii spíše připraví. Raději zůstaňte nějakou dobu sama, věnujte se svým věcem, budujte sebedůvěru, stavte se na vlastní nohy...a až v sobě budete mít jiskru, pak se stane, že přirozeně k sobě někoho přitáhnete, někoho, kdo se k vám bude dokonale hodit.

tulačka_gryf » Krok Astrologové se na domech shodují. Odhadem tak z 80%. Placidus (respektive Topocentr jakožto aproximace Placida) je nejpoužívanější a nejfunkčnější. Jednu z mála odchylek tvoří Rudhyarovci, kteří jedou bůhvíproč v Campanovi, druhou Hamburská škola, která používá Kocha. Dnes je škola v podstatě vymírající. Regiomontanův systém byl používaný v minulosti, dokud se v 19. a 20.století masově nerozšířil Placidus, jeho lepší dny už ale vzaly zasvé. Minoritní systémy typu Krusinski, Sunshine ignoruju, a systémy, které nectí zásadu, že AS je hrot prvního a MC desátého domu, neberu nijak vážně.

tulačka_gryf » Bosch 9.března proběhne inaugurace a oním okamžikem se Pavel stává oficiálně prezidentem. Tranzity jsou docela vtipné. Pluto přes Jupiter ve dvanáctém domě je jasný, Pavel zkrátka odpovídá kolektivnímu archetypu spravedlivého vládce...ale Saturn opozice Lilith (plus dobíhající opozice Uran) jakoby ukazovala, že jeho působení bude tak trochu jako slon v porcelánu. Už nyní se spřátelená média jako Šafrovo Fórum24 nebo SeznamZprávy začínají chytat za hlavu a poukazovat na to, že jeho touha po tom být maximálně akční, dělá víc škody, než užitku, viz. telefonát na Taiwan, vyjádření se k Ukrajině a její budoucnosti v NATO (Ehm, nezačala válka náhodou právě kvůli tomu?). Zajímal by mě ale váš názor na Jupitera s Chironem přímo na hrotu druhého domu, v Beranu. Na mě to mluví skoro jako kdyby náš milý jenerál poznal meze svého působení v politice, zkrátka a dobře, že něco silou prostě a jednoduše neurve, prostě to nepůjde.

tulačka_gryf » Mici Angóra Vy dvě mluvíte o tom, že má být známa "hodina aspoň trochu přesná" a já "životní události aspoň trochu přesné". Takže když pominu tu snahu o aspoň částečné zúžení a zpřesnění výsledku (kde se bezesporu shodneme), tak bych si i troufnul říct, že to to samé fakt není

tulačka_gryf » Mici Angóra Dá se to zjistit pomocí primárních direkcí, ale aby to fungovalo, tak je potřeba vědět několik zásadních životních událostí, jako je třeba svatba, narození dítěte, úmrtí rodiče, první zaměstnání apod. Ideálně s přesností na den. "Někdy na jaře" asi stačit nebude.