Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » cimi Asi mohu říct, že milovat je pro mne důležitější. Ale to jen díky tomu, že jsem poznal být milován. Bez toho se to tak snadno neobejde.
Není jednoduché milovat, když jako malému dítěti se někomu skutečné lásky nedostávalo.

Abychom mohli být milováni, musí někdo milovat.
Když miluji, jsem milován (nemluvím o opětování lásky, sama láska tvoří lásku).

Sosna zvlčelý » kamínekz A přece mi to nedá, abych se k tomuto tématu nevrátil. Včera jsme to doma nakousli v souvislosti s něčím jiným, ale mě se to okamžitě ztotožnilo s tím, co zde píšeš:

V okamžiku, kdy někdo vycítí takové hluboké spříznění, jaké popisuješ, by měl člověk velmi zpozornět. Nemusí si vůbec uvědomit, že se právě setkal s manipulací. Přesně takovýto pocit totiž manipulátoři ve svých obětech navozují. Až neuvěřitelně věrně umí navodit pocit, jak je stejného smýšlení, jak má stejný pohled na věc atd. Oběť brzy dojde přesvědčení, že je s ním provázaná, že je zde nějaké pouto, které je dáno osudem, vyšší mocí. Nemusí to přejít nutně ve vztah partnerský, on i z pozice "nejlepšího přítele" z člověka dokáže získat, co chce (když ne opuštění rodiny, tak třeba rodinné úspory) a to od lidí, kteří jsou přesvědčeni, že jim by se to přece nikdy nemohlo stát, že mají dobrou intuici...
Manipulátor svoji potenciální oběť velmi dobře vycítí, nikdy nejde po člověku, který by byl odolný. Oběť stojí proti člověku, který má dopředu promyšlených mnoho tahů, má jasnou strategii, kterou není až tak snadné prohlédnout. A hlavně je mimořádně empatický, vycítí, kdy má couvnout, aby vzápětí pokročil vpřed (s vaším souhlasem) o několik kroků. Empatický je, ale soucitný ani trochu, přesto oběti zdání soucitu dokáže úžasně zahrát. Až do okamžiku, kdy oběť sama propadne pocitu, že veškeré zlé chování z jeho strany si zaslouží. A pak už je velmi těžká cesta ven s velkými ztrátami.

Netvrdím, že zde zmíněný dotyčný musí být manipulátor. Ale určitě bych zbystřil. Je dobré třeba sledovat, jak se vyjadřuje o své poslední partnerce. Protože tak se v případě vztahu jednou bude vyjadřovat o Tobě.

Sosna zvlčelý » kamínekz Spřízněná duše je ta, o které stačí člověku vědět, že je. Nemusí se s ní právě být, aby věděl, že je.
Není potřeba se s ní potkávat (jistý druh závislosti). Je to jako (pro chlapa) potkat nejkrásnější ženskou. A pak ji už nikdy nevidět, aby nepozoroval její stárnutí. Nikdy si s ní nic nezačít, protože by to taky třeba nebylo úplně ono (nebo že to bylo hrozné). Prostě si ji zachovat krásnou napořád.

Jsem rád, že spřízněné duše nevyhledávám. Co nenajdeš, to neztratíš. A co nehledáš, to najdeš.

Sosna zvlčelý » Buddha/2 Koukám, že tys tím smajlíkem zvedl obě.

Sosna zvlčelý » zelenooccka Mě ti krkavcovití ptáci něčím fascinují. Dokážu je sledovat velmi dlouho, když se někde houfují. Navíc tady u nás jsou početné havraní kolonie. Vran tu tolik není. Jednou v zimě v předvečer Štědrého dne jsem u Labe do křovin obývaných havrany vlezl. Byl sníh, mrzlo až praštělo. Ač byla tma, tak díky sněhu bylo zde dost rozptýleného světla z města. A ti havrani létali kolem na dosah... A nevím proč, ale nebyl to nějak zneklidňující pocit. Asi jak pro koho.
Nejúžasnější setkání s havrany bylo taky v zimě. Tenkrát napadlo u nás nejvíce sněhu, co pamatuji. A já šlapal domů na kole, neměl jsem jinou možnost (leda pěšky). Zhruba v půli cesty je místo, kde se v severozápadním ostrém větru dělaly dlouhé a hluboké sněhové jazyky přes celou silnici. A už z dálky jsem viděl velký černý flek na obou stranách silnice i přes silnici. I z dálky bylo poznat, že jde o ptáky (havrany jsem předpokládal díky jejich místním koloniím), občas někteří vzlétli, zakroužili a zase se snesli dolů.
Když jsem přijel blíže, přemýšlel jsem, proč si tady lebedí v místě, kde nejvíce fičí. Musel jsem slézt z kola, ale ne kvůli nim. Sněhem se nedalo projet, musel jsem ten kus kolo vést. A oni vzlétali jen pár metrů přede mnou, aby mi uvolnili cestu a zase za mnou sedali a do toho si skuhrali asi něco ve smyslu, co blbnu, že v takovém počasí tudy cestuji. Vlastně jsme si mysleli možná vzájemně totéž. Ale ani toto setkání nebylo nepříjemné, nýbrž fascinující.

Sosna zvlčelý » thééé Kořenů je mnoho. Některé si možná ani neuvědomujeme. Některé někdo odmítá považovat za kořeny, protože kořeny jsou přece jen za A, za B a za C. Kořeny se tomu smějí, jak je někdo chce zaškatulkovat. A na všechny naše škatulky zvesela prdí.

Kořeny si nejvíce uvědomuji jako záda. Z nich vyrůstají. A je to logické. Co mám za zády, to je opora. Moci padnout vzad a vědět, že nedopadnu. Že mě někdo (něco) zachytí. Je dobré mít za zády vše v pořádku. Pak člověk může čelit tomu vpředu, vykročit neohroženě, byť obezřetně. Zezadu přichází opora.
(Astrologicky bych to popsal jako 4. dům. Když jej nemáme v pořádku, nedosáhneme 10. domu, nejvýš se mu na pomíjivý okamžik přiblížíme, ale protože nemáme oporu k dosažení cíle, padáme pak tím rychleji dolů.)
Možná by neměl člověk zapomenout, že kořeny nejsou nutně jen to, s čím jsme vždy za každých okolností v souladu. Můžeme i nesouhlasit, nebo pocítit nesouhlas s námi. Přesto nás takový kořen podrží. Jak jsem napsal, kořenů vnímám více druhů. Takže naprosto chápu, že někdo to pojme jako sounáležitost s nějakým místem, s rodinou (rodem), s vlastí... Myslím, že to vše s tím souvisí. Co se týče rodiny, tak čím jsem starší, tím více ji cítím, silné kořeny. A ne vždy jen příjemné spojení.
S vlastí nevím. Tam si myslím, že to silnější bylo v minulosti. Ale když vidím, co za lidi se dnes ohání slovem Vlast, kdo se považuje za vlastence, tak rozumím, proč mezi takové nezapadám. Zde asi ctím vyšší celek, protože všichni jsme dětmi Země, součástí vyššího celku, než je národ a vlast. I tak si ale troufám říct, že jsem větším vlastencem než ti, kteří se k vlastenectví tak rádi hlásí.
Ovšem s čím jsem bytostně spojen, tak to jsou místa. Jsem si plně vědom, že není náhoda, proč narodil jsem se zde. Nezapomenu na ten pocit, když jako dítě dostal jsem se poprvé na Vysočinu do oblasti Žďárských vrchů a já věděl, že jsem doma. S místy a přírodou jsem spojen velmi silnými kořeny. V této souvislosti si uvědomuji, proč se ve mně vše bouřilo, když jsem měl na krku už už stěhování do Ostravy za tehdejší partnerkou. Ještě jsem tam nebyl a už jsem pociťoval vykořenění. A vadilo mi, jak druhá strana to bere na lehkou váhu a zlehčuje. I to byla jedna z příčin rozchodu.

Kdysi jsem viděl sochařské dílo Jasana Zoubka (syn Olbrama Zoubka) s názvem Rod. Na počátku jsem viděl 80 betonových odlitků a nijak mne to neoslovovalo. Ale pak jsem se dočetl, že to je 80 generací. Propojení mezi souputníky Ježíše Krista a námi. 2000 let je strašně moc (pro člověka pozemského), ale 80 generací není zas tak mnoho. A tak si sedím a přemýšlím si o tom... Jací asi byli mí předci? A kde byli? Kde všude žili a putovali, než se usídlili zde? A nakolik jsem s kým příbuzný?

Někdy na kořeny narazíme naprosto nečekaně. V místech a situacích, kdy by to nikdo neočekával. Když Ti zkříží cestu někdo, koho vidíš prvně v životě, ale přesně víš, že jste kořeny spjatí už dávno a že jste tu i jeden pro druhého (stalo se mi to jen jedinkrát v životě a jsem s ní).



Když to vezmu kolem a kolem, tak se budu muset vrátit k rodu. Opravdu s žitím to u mne nabírá na síle. Člověku asi také musí někteří zemřít. A když člověk zjistí, že s ním nadále žijí ti, kteří již nežijí...
No a pak vlastní děti. Když toto s člověkem nic nedělá, je asi něco někde špatně.
Nemyslím si, že je nutno něco dětem předávat. Je spíše dobré vzpomenout sám na sebe, jak jako malý jsem vnímal. Velmi jsem si už jako dítě vybíral, ne vždy vědomě, ale spoustu vzorců a nastavení máme z této doby převzatých. A naše děti to budou dělat taky tak. Je důležité být v tomto vědomý.
Někteří tu psali o duchovní rovině, o propojení s duchovnem. Souhlasím. Ovšem největším duchovním růstem jsem si přišel právě až v souvislosti s narozením dětí. Tolik mne toho překvapilo. Že i jako chlap se dokáži naladit na mimíse dosud v břiše a myšlenkově komunikovat. Že jsem vlastníma rukama dokázal poznat polohu mimíse v břiše. Že vztah jsme utvářeli právě v této době i za pomoci mého zpěvu. A pak při porodu když přivoláváš dítě písní...

Není potřeba kořeny trhat, osvobozovat se od nich, aby si jich člověk pak více všímal a vážil. Myslím, že existuje i cesta ponoření se do hloubky. Poznat to zevnitř. Vlastně se sám stát kořenem. Ale cest je... Jako kořenů.





Tak mě tu máš
Tak si mě zvaž
Pozvi mě dál
Jestli mě znáš
Jsem tvoje minulost

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Očumování není zahýbání. A navíc má aspoň chvíli radost, že jsem vobyčejnej chlap. (Jenže to doufá, že to byl přenesený význam a já nekoukal na ty čtyřnohé rohaté...)

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Hele a nechechtal se Ti nikdo, když to někde povídáš?
Já to psal do vlákna vtipných hlášek, že jsem na Valentýna přišel domů k mé milé s hláškou, že "jsem dnes viděl dvě krásné kozy" a ona se rozsypala smíchy.

Sosna zvlčelý » zlobítko To je zase jiná dráha, ta nepatří pod SŽDC a ČD. Zatím...

Sosna zvlčelý » zlobítko Já tam nevidím ani ano, ani ne, takže je to asi plně ve Tvých rukách. Možnosti určitě jsou a když budeš hledat, nabídky najdeš. Ale otázkou je, zda Tě to uspokojí natolik, aby jsi nakonec práci změnila. Nicméně při nespokojenosti na současné pozici změna může býti prospěšná.

Sosna zvlčelý » Maek Ono je dobré tomu chlapci hlavně vysvětlit, co se děje. Aby se nebál. On pak sám totiž může najít způsob, jak komunikovat, když se zbaví těch nepříjemných pocitů.
A jinak ty konstelace, jež zde byly popsány, bych viděl asi jako jeden z nejvhodnějších způsobů, jak vyřešit něco, kvůli čemu se vracejí. Ono nemusí jít o řešení, prostě třeba jen chtějí něco sdělit, aby se něco vědělo.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Taky by mohl být symbolikou, že nemám řešit silou, netlačit na pilu, ale počkat na okamžik (za klíč jsem zabral, protože zámek vzdoroval a... jak snadno a křehce rupnul...).
Díky.

Sosna zvlčelý » Nabi* Díky, já toto četl někde v knížce Khali. Hledal jsem a jinými slovy totéž, co v odkazu - kdo od koho opisoval?
Nechám vážku projevit. Myslím, že už se ukázala. Jen ji nevyplašit (nespojovat s tím, že jsem ji vynesl ven). Chvíli se ukázala hmotně, ale to neznamená, že tu není nadále, když už není vidět.

Sosna zvlčelý » thééé Nevím.
On ten zámek šel fakt ztuha.
Klíč byl šmejd (lehký materiál).
A klíční kosti bolí už od počátku roku.

Sosna zvlčelý » polednice Toto není zprasení, toto je zde povoleno a vítáno.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Pro mě je vážka milá návštěva. Zvláště tato.

Transformace... Nevím, jestli potřebuji zdůrazňovat transformaci, nebo ji i jen připomínat. Lidé to možná nevidí, ale já si transformuji celoživotně.

Sosna zvlčelý » thééé K vážce jsem Ti psal a ten klíč, no...
Zámek šel prostě ztuha a u klíče se projevilo, že to byl šmejd. Myslím materiál. Poučení z toho plyne, že opravdu se nevyplatí u náhradních (tyto byly přidělávané) klíčů šetřit na materiálu.

Sosna zvlčelý » aktigram Já dokonce výslovně nechci mít vše pod kontrolou. To není můj styl.

Sosna zvlčelý » Krok Já myslím, že to je naopak srovnatelné! Každopádně krásný neobyčejný příběh obyčejných dnů. Příběh o umění vidět víc než jen papír.
Jo a neodpustím si toto: https://www.youtube.com/watch/…

Sosna zvlčelý » Buddha/2 U nás se tomu říká rakev.