Ó kořeny, kořeny... - Diskuze a zkušenosti

Lupi (* 29.5.1953)
Žena

Nevím, jestli většinou, ale u mně třeba ano - taky to tak vnímám. Jestli to ale nebude tím, že prostě odráží tu silnější větev rodu.
Ta básnička je kouzelná!

thééé (* 9.3.1973)
Žena

Mám to tak zvláštně, vládce 4.domu slunce a to v 10. dome. Myslím, že to naši měli prohozené, otec byl víc mateřský. Ale zase proč byla máti chlapska? Měla se o co opřít? Cítila jistoty? Netroufam si ale dělat závěry .
Pro mě je téma otce prostě TOP, cítím něco obrovského. I já si připadám spíš otec než matka, jsem si v tom jistější.

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Kořenů je mnoho. Některé si možná ani neuvědomujeme. Některé někdo odmítá považovat za kořeny, protože kořeny jsou přece jen za A, za B a za C. Kořeny se tomu smějí, jak je někdo chce zaškatulkovat. A na všechny naše škatulky zvesela prdí.

Kořeny si nejvíce uvědomuji jako záda. Z nich vyrůstají. A je to logické. Co mám za zády, to je opora. Moci padnout vzad a vědět, že nedopadnu. Že mě někdo (něco) zachytí. Je dobré mít za zády vše v pořádku. Pak člověk může čelit tomu vpředu, vykročit neohroženě, byť obezřetně. Zezadu přichází opora.
(Astrologicky bych to popsal jako 4. dům. Když jej nemáme v pořádku, nedosáhneme 10. domu, nejvýš se mu na pomíjivý okamžik přiblížíme, ale protože nemáme oporu k dosažení cíle, padáme pak tím rychleji dolů.)
Možná by neměl člověk zapomenout, že kořeny nejsou nutně jen to, s čím jsme vždy za každých okolností v souladu. Můžeme i nesouhlasit, nebo pocítit nesouhlas s námi. Přesto nás takový kořen podrží. Jak jsem napsal, kořenů vnímám více druhů. Takže naprosto chápu, že někdo to pojme jako sounáležitost s nějakým místem, s rodinou (rodem), s vlastí... Myslím, že to vše s tím souvisí. Co se týče rodiny, tak čím jsem starší, tím více ji cítím, silné kořeny. A ne vždy jen příjemné spojení.
S vlastí nevím. Tam si myslím, že to silnější bylo v minulosti. Ale když vidím, co za lidi se dnes ohání slovem Vlast, kdo se považuje za vlastence, tak rozumím, proč mezi takové nezapadám. Zde asi ctím vyšší celek, protože všichni jsme dětmi Země, součástí vyššího celku, než je národ a vlast. I tak si ale troufám říct, že jsem větším vlastencem než ti, kteří se k vlastenectví tak rádi hlásí.
Ovšem s čím jsem bytostně spojen, tak to jsou místa. Jsem si plně vědom, že není náhoda, proč narodil jsem se zde. Nezapomenu na ten pocit, když jako dítě dostal jsem se poprvé na Vysočinu do oblasti Žďárských vrchů a já věděl, že jsem doma. S místy a přírodou jsem spojen velmi silnými kořeny. V této souvislosti si uvědomuji, proč se ve mně vše bouřilo, když jsem měl na krku už už stěhování do Ostravy za tehdejší partnerkou. Ještě jsem tam nebyl a už jsem pociťoval vykořenění. A vadilo mi, jak druhá strana to bere na lehkou váhu a zlehčuje. I to byla jedna z příčin rozchodu.

Kdysi jsem viděl sochařské dílo Jasana Zoubka (syn Olbrama Zoubka) s názvem Rod. Na počátku jsem viděl 80 betonových odlitků a nijak mne to neoslovovalo. Ale pak jsem se dočetl, že to je 80 generací. Propojení mezi souputníky Ježíše Krista a námi. 2000 let je strašně moc (pro člověka pozemského), ale 80 generací není zas tak mnoho. A tak si sedím a přemýšlím si o tom... Jací asi byli mí předci? A kde byli? Kde všude žili a putovali, než se usídlili zde? A nakolik jsem s kým příbuzný?

Někdy na kořeny narazíme naprosto nečekaně. V místech a situacích, kdy by to nikdo neočekával. Když Ti zkříží cestu někdo, koho vidíš prvně v životě, ale přesně víš, že jste kořeny spjatí už dávno a že jste tu i jeden pro druhého (stalo se mi to jen jedinkrát v životě a jsem s ní).



Když to vezmu kolem a kolem, tak se budu muset vrátit k rodu. Opravdu s žitím to u mne nabírá na síle. Člověku asi také musí někteří zemřít. A když člověk zjistí, že s ním nadále žijí ti, kteří již nežijí...
No a pak vlastní děti. Když toto s člověkem nic nedělá, je asi něco někde špatně.
Nemyslím si, že je nutno něco dětem předávat. Je spíše dobré vzpomenout sám na sebe, jak jako malý jsem vnímal. Velmi jsem si už jako dítě vybíral, ne vždy vědomě, ale spoustu vzorců a nastavení máme z této doby převzatých. A naše děti to budou dělat taky tak. Je důležité být v tomto vědomý.
Někteří tu psali o duchovní rovině, o propojení s duchovnem. Souhlasím. Ovšem největším duchovním růstem jsem si přišel právě až v souvislosti s narozením dětí. Tolik mne toho překvapilo. Že i jako chlap se dokáži naladit na mimíse dosud v břiše a myšlenkově komunikovat. Že jsem vlastníma rukama dokázal poznat polohu mimíse v břiše. Že vztah jsme utvářeli právě v této době i za pomoci mého zpěvu. A pak při porodu když přivoláváš dítě písní...

Není potřeba kořeny trhat, osvobozovat se od nich, aby si jich člověk pak více všímal a vážil. Myslím, že existuje i cesta ponoření se do hloubky. Poznat to zevnitř. Vlastně se sám stát kořenem. Ale cest je... Jako kořenů.





Tak mě tu máš
Tak si mě zvaž
Pozvi mě dál
Jestli mě znáš
Jsem tvoje minulost

thééé (* 9.3.1973)
Žena

Ano ano, Ostrava ne ne, tam se staré kořeny přeměnily na uhlí
Nad tou linkou 4., 10. jsem v této souvislosti taky hodně uvažovala. I nad tím, že 4. lunární dům odráží otce. Většinou

Nabi* (* 25.10.1983)
Žena

Když se nacítím, co pro mě znamená slovo kořeny, tak se mi to okamžitě spojí s mojí původní rodinou (původní myšleno rodina, do které jsem se narodila). Kdysi jsem si nemyslela, že někdy bude možné je tím směrem cítit... Ale cítím je. Nestalo se to ze dne na den. Byl to proces, který zdaleka není dokončený.
Na pár situacích a prožitcích jsem si uvědomila, jak dokáže oslabovat špatná situace v rodině, to když někdo odmítá někoho, nebo když se odmítají tak nějak všichni. Vím, že pravděpodobně to v původní rodině to nikdy nebude dokonalé a bude jiné než v ostatních rodinách. Nicméně původní rodinu mám jen jednu a ta už mi zůstane. Pro mě je to dost těžké vysvětlit. Jsou součástí mě a do konce tohoto života budou, se vším, co se dělo (děje) v rodě. Ty trochu znáš moje pozadí, proto si dovolím nepopisovat detailně. Velký rozdíl v mém vnímání způsobilo to, když jsem prostě přijala, že jsou a vždycky budou součástí a že jediné, co můžu udělat, je to v sobě přijmout. To rozhodně neznamená, že nebudu mít zdravé hranice když bude potřeba... A ani to neznamená, že mám povinnost se stýkat (byť chci) když budu cítit, že mi to ubližuje. Myslím, že mi rozumíš, co chci říct...
Kořeny cítím jako stabilitu. Původní rodina je součást celého organismu. Kořeny jsou pro mě i něco, co cítím v sobě, nezávisle na nikom dalším. Pojí se mi se sebedůvěrou a přijetím sebe sama. S tím, že se mám ráda. Sebe jako Natali. A konečně se nadechnu.
A možná, že jsou kořeny pro mě i něco, co je třeba aktivně si uvědomovat, aktivně se spojovat, protože ono v nelehkých časech, kdy cítím chaos, vyčerpání, smutek a podobně, to nemusí být něco, co je úplně citelné... Ale když se zklidním, tak vím, že to tam je. Je tam i to uvědomění odkud pocházím a že za mnou stojí i předkové, kteří mi dávají sílu... Nejsou to jen příběhy plné traumat, ale taky ty, které dodávají sílu a uvědomění. Skrze to (cítím), že jsem se spojila s tím co bylo i sama se sebou. Je to asi nikdy nekončící cesta. Nebo respektive tahle cesta nekončí jedním životem, o tom jsem přesvědčená.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

thééé (* 9.3.1973)
Žena

To je hezké, Naty,
ano ta sebe-důvěra, sebe-jistota bude základem celkové jistoty a důvěry v Život.
K tomu mě napadá i pocit, že mám někde Domov. Pro mě je to teď silné téma.
A ještě mě napadá k tomu, co jsme si psaly soukromě, co je to cítit kořeny jako žena - psala jsi o : cítit za sebou ženství ve své síle..
je fajn, když v té rodině někdo takový je, aspoň prateta či kdokoliv..je posilující něco takového vnímat.
Tak jsem si znova dala Červený stan a viděla jsem ho úplně jinak, než poprvé
..
a možná, že i to, s čím se celý život nějak v rodině přetahujeme , možná tohle vede ke těm nejsilnějším zakořeněním..nakonec...někde ten konec musí být
..
(a ještě mě okrajově k tématu napadá, že ke kořenům určitě patří nohy, první čakra, vztah k zemi, k okolí, důvěra v život, důvěra v prostředí, kde jsem..)

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

Nabi* (* 25.10.1983)
Žena

Domov... (přemýšlím, naciťuju)

Červený stan jsem už dlouho neviděla, ale nedávno jsem na něj myslela. Pustím si až budu sama

S těmi předky... když to velmi zkrátím... mě se líbí jak Richard staví na konstelacích u některých lidí ideální matku a ideálního otce. Většinou se tahle technika osvědčí u lidí, kteří mají rodovou linii velmi zatíženou a nedá se moc dopídit k těm, kteří by dávali podporu a sílu.
Malé cvičení je představit si, že za mnou stojí ideální otec a ideální matka. Jsou to takoví rodiče, kteří nám dají úplně všechno, co potřebujeme. Můžeme je poprosit o to, aby nám řekli přesně tu větu (věty), kterou potřebujeme slyšet a nechat na sebe působit tu energii. Když jsem to zkoušela poprvé, tak k mému překvapení jsem fakt cítila obrovský příliv enrgie a dokázala jsem to přijmout. Prostě přijmout jen to, že to jsou rodiče, kteří přišlí dát a milovat bezpodmínečně. To bylo velmi zajímavé. Zažila jsem to víckrát a s těma větama, které daný člověk potřeboval (které jsem potřebovala já) to bylo fakt mocné.

"Někde ten konec být musí" - velmi zarezonovalo

K tomu fyzickému aspektu. Mě se aktivuje tím vnitřním aspektem. Nejdřív musím u sebe zevnitř. Začínat od těla mi moc nefunguje. Možná se to časem změní, ale momentálně to vnímám, že cvičení, tanec atd mi fungují jen jakoby částečně. Moc to neumím vysvětlit.

Nabi* (* 25.10.1983)
Žena

Domov... (přemýšlím, naciťuju)

Červený stan jsem už dlouho neviděla, ale nedávno jsem na něj myslela. Pustím si až budu sama

S těmi předky... když to velmi zkrátím... mě se líbí jak Richard staví na konstelacích u některých lidí ideální matku a ideálního otce. Většinou se tahle technika osvědčí u lidí, kteří mají rodovou linii velmi zatíženou a nedá se moc dopídit k těm, kteří by dávali podporu a sílu.
Malé cvičení je představit si, že za mnou stojí ideální otec a ideální matka. Jsou to takoví rodiče, kteří nám dají úplně všechno, co potřebujeme. Můžeme je poprosit o to, aby nám řekli přesně tu větu (věty), kterou potřebujeme slyšet a nechat na sebe působit tu energii. Když jsem to zkoušela poprvé, tak k mému překvapení jsem fakt cítila obrovský příliv enrgie a dokázala jsem to přijmout. Prostě přijmout jen to, že to jsou rodiče, kteří přišlí dát a milovat bezpodmínečně. To bylo velmi zajímavé. Zažila jsem to víckrát a s těma větama, které daný člověk potřeboval (které jsem potřebovala já) to bylo fakt mocné.

"Někde ten konec být musí" - velmi zarezonovalo

K tomu fyzickému aspektu. Mě se aktivuje tím vnitřním aspektem. Nejdřív musím u sebe zevnitř. Začínat od těla mi moc nefunguje. Možná se to časem změní, ale momentálně to vnímám, že cvičení, tanec atd mi fungují jen jakoby částečně. Moc to neumím vysvětlit.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Khalia Zvlčelá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Chytám se té vizualizace o ideálních rodičích. Mám to jako součást kurzu u Vnitřní holčičky a je to naprosto fantastické. Rozhodně to doporučuji.

Ještě před pár lety bych neuvěřila, že se dostanu do fáze, kdy tam uvidím vlastního otce. Mužský element se manifestoval jako hora opory a hlavně přijetí. Nejvíc mě dojímá fakt, že se to projevuje skutečně fyzicky i u otce, kde se dá říct, že s tím de facto nemá nic společného, a přesto... možná něco podvědomě navnímal. Nevím, neodvažuji se hádat, ale ten přístup vůči mě se úplně obrátil. Jen škoda, že vztah k sobě se mu nemění. Nic není holt všemocné, tam je to o jeho volbě.

Teď jen doladit projevy mé ženské složky a bude to fajn. Ještě si "nezvykla". Ale hmota prý jede na setrvačník... tak čekám.

Nabi* (* 25.10.1983)
Žena

To je fakt skvělé co píšeš o tom otci. Často máme štěstí, když se nám skrze tyhle cvičení nebo terapie změní naše vnímání a díky tomu dokážeme ve vztahu s jakoukoliv osobou být v souladu. To, že se to takhle radikálně změnilo u něj, to je fakt bonus a to je pro tebe to důležité, abys mohla jít dál a předávat jinou energii. A zbytek je jeho volba, tak jak píšeš, a je to tak správně (Ale netrvdím, že je jednoduché se na to dívat).

Nejvíc se mi líbí ta věta se setrvačníkem, bo to je přesné a přesně tak to je u mě

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Khalia Zvlčelá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Jojo, to je dá se říct ten paradox. Že čím víc pronikáš jako by "dovnitř", do toho srdce (svého a tím pádem i jeho), tím intenzivněji prožíváš a poznáváš i ty negativní stránky. Mnohem víc se mě dotýká jeho vztah k sobě, jeho zdravotní stav, všechno, čím si prochází nebo prošel. Jeho samota a pláč a vztek, kde cítím, jak se mé kořeny chvějí hluboko pod nohama. Tím je však ucítím a uvědomím si, jak pevné ve skutečnosti jsou.

No a to je ta fáze, kdy se člověk asi musí rozhodnout, jestli dá přednost prožité bolesti nebo vykořeněnému chladu. Z vlastní zkušenosti vím, že bolest není cíl, ale jen vstupenka do ráje (uvolnění, osvobození). Takže volím to první.

Freja (* 21.11.1970)
Žena

Můj přítel tvrdí, že jsem málo uzemněná

...upřímně řečeno, ty kořeny hledám asi tak trochu u něj

Bosch (* 8.1.1968)
Muž

Za předpokladu že je to kořen.

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

Prosím nehledej v tom logiku, byl to spíš pocit že to má něco společného.

https://www.youtube.com/watch/…

Freja (* 21.11.1970)
Žena

Můj přítel tvrdí, že jsem málo uzemněná

...upřímně řečeno, ty kořeny hledám asi tak trochu u něj

thééé (* 9.3.1973)
Žena

a u něj máš pocit, že je zakořeněný?
no já myslím, že to vůbec není od věci, se tak po různu doplňovat

Freja (* 21.11.1970)
Žena

no...on mi tak nějak rovná ten můj chaos do kolonek a pravidel