Ó kořeny, kořeny... - Diskuze a zkušenosti

Lupi » thééé Nevím, jestli většinou, ale u mně třeba ano - taky to tak vnímám. Jestli to ale nebude tím, že prostě odráží tu silnější větev rodu.
Ta básnička je kouzelná!

thééé Už nevím autora:
Trocha poezie..

Dva kořeny kdes pod jedlí,
do mechu tiše usedly.
O tom, co v špičkách šumí les,
popovídat si chtějí dnes.
Veverka pro ty starochy,
na větvi plete punčochy.
Och, řekne jeden,
druhý, ach.
A končí hovor v hlubinách.....

thééé » Sosna zvlčelý Ano ano, Ostrava ne ne, tam se staré kořeny přeměnily na uhlí
Nad tou linkou 4., 10. jsem v této souvislosti taky hodně uvažovala. I nad tím, že 4. lunární dům odráží otce. Většinou

Sosna zvlčelý Kořenů je mnoho. Některé si možná ani neuvědomujeme. Některé někdo odmítá považovat za kořeny, protože kořeny jsou přece jen za A, za B a za C. Kořeny se tomu smějí, jak je někdo chce zaškatulkovat. A na všechny naše škatulky zvesela prdí.

Kořeny si nejvíce uvědomuji jako záda. Z nich vyrůstají. A je to logické. Co mám za zády, to je opora. Moci padnout vzad a vědět, že nedopadnu. Že mě někdo (něco) zachytí. Je dobré mít za zády vše v pořádku. Pak člověk může čelit tomu vpředu, vykročit neohroženě, byť obezřetně. Zezadu přichází opora.
(Astrologicky bych to popsal jako 4. dům. Když jej nemáme v pořádku, nedosáhneme 10. domu, nejvýš se mu na pomíjivý okamžik přiblížíme, ale protože nemáme oporu k dosažení cíle, padáme pak tím rychleji dolů.)
Možná by neměl člověk zapomenout, že kořeny nejsou nutně jen to, s čím jsme vždy za každých okolností v souladu. Můžeme i nesouhlasit, nebo pocítit nesouhlas s námi. Přesto nás takový kořen podrží. Jak jsem napsal, kořenů vnímám více druhů. Takže naprosto chápu, že někdo to pojme jako sounáležitost s nějakým místem, s rodinou (rodem), s vlastí... Myslím, že to vše s tím souvisí. Co se týče rodiny, tak čím jsem starší, tím více ji cítím, silné kořeny. A ne vždy jen příjemné spojení.
S vlastí nevím. Tam si myslím, že to silnější bylo v minulosti. Ale když vidím, co za lidi se dnes ohání slovem Vlast, kdo se považuje za vlastence, tak rozumím, proč mezi takové nezapadám. Zde asi ctím vyšší celek, protože všichni jsme dětmi Země, součástí vyššího celku, než je národ a vlast. I tak si ale troufám říct, že jsem větším vlastencem než ti, kteří se k vlastenectví tak rádi hlásí.
Ovšem s čím jsem bytostně spojen, tak to jsou místa. Jsem si plně vědom, že není náhoda, proč narodil jsem se zde. Nezapomenu na ten pocit, když jako dítě dostal jsem se poprvé na Vysočinu do oblasti Žďárských vrchů a já věděl, že jsem doma. S místy a přírodou jsem spojen velmi silnými kořeny. V této souvislosti si uvědomuji, proč se ve mně vše bouřilo, když jsem měl na krku už už stěhování do Ostravy za tehdejší partnerkou. Ještě jsem tam nebyl a už jsem pociťoval vykořenění. A vadilo mi, jak druhá strana to bere na lehkou váhu a zlehčuje. I to byla jedna z příčin rozchodu.

Kdysi jsem viděl sochařské dílo Jasana Zoubka (syn Olbrama Zoubka) s názvem Rod. Na počátku jsem viděl 80 betonových odlitků a nijak mne to neoslovovalo. Ale pak jsem se dočetl, že to je 80 generací. Propojení mezi souputníky Ježíše Krista a námi. 2000 let je strašně moc (pro člověka pozemského), ale 80 generací není zas tak mnoho. A tak si sedím a přemýšlím si o tom... Jací asi byli mí předci? A kde byli? Kde všude žili a putovali, než se usídlili zde? A nakolik jsem s kým příbuzný?

Někdy na kořeny narazíme naprosto nečekaně. V místech a situacích, kdy by to nikdo neočekával. Když Ti zkříží cestu někdo, koho vidíš prvně v životě, ale přesně víš, že jste kořeny spjatí už dávno a že jste tu i jeden pro druhého (stalo se mi to jen jedinkrát v životě a jsem s ní).



Když to vezmu kolem a kolem, tak se budu muset vrátit k rodu. Opravdu s žitím to u mne nabírá na síle. Člověku asi také musí někteří zemřít. A když člověk zjistí, že s ním nadále žijí ti, kteří již nežijí...
No a pak vlastní děti. Když toto s člověkem nic nedělá, je asi něco někde špatně.
Nemyslím si, že je nutno něco dětem předávat. Je spíše dobré vzpomenout sám na sebe, jak jako malý jsem vnímal. Velmi jsem si už jako dítě vybíral, ne vždy vědomě, ale spoustu vzorců a nastavení máme z této doby převzatých. A naše děti to budou dělat taky tak. Je důležité být v tomto vědomý.
Někteří tu psali o duchovní rovině, o propojení s duchovnem. Souhlasím. Ovšem největším duchovním růstem jsem si přišel právě až v souvislosti s narozením dětí. Tolik mne toho překvapilo. Že i jako chlap se dokáži naladit na mimíse dosud v břiše a myšlenkově komunikovat. Že jsem vlastníma rukama dokázal poznat polohu mimíse v břiše. Že vztah jsme utvářeli právě v této době i za pomoci mého zpěvu. A pak při porodu když přivoláváš dítě písní...

Není potřeba kořeny trhat, osvobozovat se od nich, aby si jich člověk pak více všímal a vážil. Myslím, že existuje i cesta ponoření se do hloubky. Poznat to zevnitř. Vlastně se sám stát kořenem. Ale cest je... Jako kořenů.





Tak mě tu máš
Tak si mě zvaž
Pozvi mě dál
Jestli mě znáš
Jsem tvoje minulost

MG34 "jak umíme dál dětem předávat svoje zkušenosti"
je to přesně opačně - jak umí děti přebírat zkušenosti (nebo alespoň sílu) předchozích generací - v jednom příspěvku to zaznělo, dá se představit dost dlouhá kontinuita předků, na které je možné navázat - jenom si o nich něco zjistit

jediná věc, která se o nich dá spolehlivě identifikovat jako společná všem - že nějak udrželi tu kontinuitu, jinak bysme tu nebyli

smysl není podstatný, protože je iluzorní - jediná hmatatelná věc je posun vpřed, ať už to znamená cokoliv

Bosch » Lupi Nektere maji i hlubsi vyznam. Zajimave je kdyz kolem toho chodis treba denne tak to uz i pusobi.

Lupi » Bosch No minimálně pro pobavení, ne? Vytrhne to ze stereotypu - aspoň napoprvé.
Pták letí a zakopne by mě spolehlivě na ulici odbouralo.
Takovej tichej a trvalej flešmob v Místkupístku........
Pěkný to je, takový hravý.

Bosch » thééé To je kousek tady. Nejaky clovek tyhle vety a ruzne jine rozsiruje po frydku. Tak ruzne po zdech a fasadach jsou jich desitky, nikdo nevi kdo a proc. Coz je na tom tajemne a pusobive kouzlo.
https://www.ataco.cz/hrncirik/…

Treba..pravda je mrtafora..mysl nema smysl..tolerance muze byt prevlecena lhostejnost..kdo specha pije caj vidlickou..
Vetsinu z tech napisu vim kde jsou. Jsou i dalsi. Je to takove trochu zenove.

Lupi » thééé "neměla všechno růžové" je eufemismus na druhou ale ono to o tom není.
Nene...kořeny právě byly hluboko pod zemí a pod nima díra. Bylo to dost hnusný. Ale jak říkám - zlatá homeopatie.
Mimochodem, taky jsem velice hrdá na svou vlast a miluju ji - to jsou vlastně taky kořeny, že?
Například jsem tu tak pevně usazená, že mě nijak neláká cestovat, a když táta v osmašedesátém zvažoval emigraci, děsila jsem se toho příšerně - ajsem ráda, že jsme zůstali.

Najdise.cz » thééé Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
..přesně - čím hlubší kořeny najdeš, tím dříve zjistíš, že jsou to větve

Ale jinak, osobně mám zkušenost, že aby člověk mohl získat nadhled, musí napřed vše opustit, pak může "třídit a vázat se-pokračovat tam, kde to má smysl a kde jsou kořeny rovnovážné a směřují do větví..)

Však proč by jinak "hloupý Honza" musel napřed do světa?

thééé » cimi to je moc hezká definice

aktigram » thééé Pekne si to napísala a to som spomenula aj ja, tu rodovu hrdosť znižuje to čo nám povedali či nie alebo ako sa chovali rodičia. Hovorí sa že niekoho vydierať tým že mu dali život je jedna z najhorších foriem rodičovstva. nastava despekt.
Verím že nájdeš prepojenie seba v rode spoločne s tým vnútorným domovom.
Tu hrdosť si nesieme v našom rode všetci, je to taká silná črta, ale nie posadnutosť.

thééé » Lupi Už jsem to od Tebe někde četla, a moc se mi to líbilo, jakože jé, já to tak chci taky zažít. Ale pak jsem si vzpomněla, psala jsi mi, že jsi to všechno neměla úplně růžové, v dětství?, je to tak?
o to je to zajímavější...prostě si to všechno "sedlo"
"kořeny ještě trochu nad zemí, proto prostor?"

thééé » aktigram Patrím k ľudom ktorí si nesú v sebe hrdosť na svoju rodnú zem.

to mám radost, když někdo cítí. Já to nemůžu říct, ale už vím, co je vztah k městu, kde jsem se narodila.
..
dívám se i na horoskop, máš vládce 4. domu v raku, konj. jupiter, to je taková hrdost na rodinu.
..
a teda obdivuju i pocit, být vděčná rodičům, že mi dali život. Já mám kdovíproč zmenšenou vůli k životu. Bylo mi vyčítané, že jsem ten život dostala, tak mám být vůbec ráda, že jsem na světě apod...a já cítila jen - však já jsem tu nechtěla.
jakože jsem se tu nikdy necítila doma.
Ale možná ta doba u mě nastává, že není tam doma a tady ne..ale musí to být propojené.
..
a k tomu co píšeš, cítíš se dobře v rodě, ale jinak mimo všech. Tak já to mívala asi dřív naopak..všichni rodina a bližší, než ta moje rodina. Ale jak říkám to se mění, teď cítím sílu v tom, co s i vytvářím se svýma dcerama, svoji smečku, pocit rodiny vytvářím...je to v procesu.

thééé » Bosch
ta fotka k tomu je dobrá hold člověk nesmí mít betonové ideály
..
no to je to moje motto, kořeny hluboko v zemi, aby větve mohly sahat co nejvýše

Bosch » thééé

Bosch » thééé Myslim ze rozpor(krize) je hnaci motor vyvoje.
Je to jako trigony a kvadraty v horoskopu.
Kdo ma hodne kvadratu, casto toho hodne dokaze.
Coz ovsem (slovo "dokaze") jeste neodrazi kvalitativni hledisko.

thééé No a ještě uvažuju nad duchovním zakořeněním, jsou to vůbec kořeny, nejsou to větve
...
mě asi nejvíc chyběla v rodině sounáležitost, spojenectví rodiny..mám pocit, že to se taky hodně na kořenech podílí.
...
pocit DOMOVA, mám silně nastavený v srdci, ale moc mi chyběl v reálu, a bylo to celkem bolestivé..pořád jsem hledala sounáležitost a domov..až později mi došlo, že ho musím rozvinout ze sebe, že se to samo neuděje..
...
pokud se ten lunární 4. dům týká i lásky, tak dobrá definice Lásky je -
člověk dospěje v okamžiku, kdy se začne ptát, kolik já miluju druhé, narozdíl od otázky, kolik druzí milují mě.
...
jinak mám vizi žen, které zlomené leží u obrovitánských kořenů starého obrovského stromu..jsou tak unavené, nemají sílu..jsou zlomené..
a muži jsou neteční, jsou živí, mají potenciál, ale tváří se, že se jich nic netýká..těkají očima po okolí, shlukují se...jsou mimo
ale přišli mi i poděkovat, za poslední kroky..asi že se snažím těm našim ženám vracet sílu..

thééé » bubobubo To je super, že jsi se díky tomu neodpojila od Země, já to měla tak, že jak jsem byla odpojena od matky tak i od Země, od těla..takový útěk

thééé » Bosch To je dobrý úhel pohledu. Mě zaujalo, když mě Mici nasměrovala na Wiki, že i duchovně můžu být vykořeněná tím, že v křesťanské společnosti nejsem křesťan.
Ale v dnešní době je to naštěstí uz jinde
...
Neopakovat staré vzorce rodin, ale ti je právě ono, co když rodiny přede mnou s tím vzorcem bojovaly taky, takže je to pořád, být součást

thééé » tajga Taky to mám tak, že se v rode nemám o koho opřít. Ale říkám si, že určitě tam někdo byl..a ještě se doporučuje v tomto případě obrátit se na ženu, kterou si treba můžeš vážit, kterou obdivujes. Jakože i takto Ti může předávat svoji sílu.

thééé » AL8EX A měl jsi v rodině hezké vazby? Víš, jestli bylo těžké to trhat.
Já ti měla tak zvláštně, že duchovní kořeny byly, tak samozřejmě, ale směrem dolů, do rodiny, do těla vůbec.

thééé Děkuji vam , je zajímavé, kolik to má rovin.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Cítím se zakořeněná, když si lehnu někde úplně sama v přírodě na zem. To jsou mé kořeny. Rodinu vnímám jako utrpení. Né tu svou, kterou si hýčkám a miluji, ale tu ze které jsem vzešla a to z obou rodů. Nic tam nefunguje. Žádné vazby, sounáležitost, pomoc...
Tak jsem zapustila kořen pryč od nich v nitru a mojí matkou, která mi pomáhá je Země.

tajga Přemýšlela jsem o tom, sice se cítím součástí svého rodu, mám silný vztah k místu, kde jsem se narodila a to všechno je pro mě důležité, ale k pocitu životní neochvějnosti to nestačí. V jedné práci jsme měli kurz s psychologem, radil, že v těžké situaci je dobré představit si za sebou ženy našeho rodu, jak nám dávají sílu, i třeba už zemřelé. Věděla jsem, že by mi to nefungovalo, že můžu hleda jenom v sobě...Takže ve zkratce mám kořeny spojené s tím, že vím, kdo jsem, že jsem sama v sobě zakotvená, neztrácím půdu pod nohama, ať se děje cokoli. To není bohužel tak úplně přesný popis mojeho současného stavu :-D, ale taková meta, ke které bych se ráda před smrtí dostala. Tolik v naprosté zkratce, je to téma mnohovrstevnaté, dalo by se napsat mnoho