Ó kořeny, kořeny... - Diskuze a zkušenosti

thééé (* 9.3.1973)
Žena

Už jsem to od Tebe někde četla, a moc se mi to líbilo, jakože jé, já to tak chci taky zažít. Ale pak jsem si vzpomněla, psala jsi mi, že jsi to všechno neměla úplně růžové, v dětství?, je to tak?
o to je to zajímavější...prostě si to všechno "sedlo"
"kořeny ještě trochu nad zemí, proto prostor?"

thééé (* 9.3.1973)
Žena

No a ještě uvažuju nad duchovním zakořeněním, jsou to vůbec kořeny, nejsou to větve
...
mě asi nejvíc chyběla v rodině sounáležitost, spojenectví rodiny..mám pocit, že to se taky hodně na kořenech podílí.
...
pocit DOMOVA, mám silně nastavený v srdci, ale moc mi chyběl v reálu, a bylo to celkem bolestivé..pořád jsem hledala sounáležitost a domov..až později mi došlo, že ho musím rozvinout ze sebe, že se to samo neuděje..
...
pokud se ten lunární 4. dům týká i lásky, tak dobrá definice Lásky je -
člověk dospěje v okamžiku, kdy se začne ptát, kolik já miluju druhé, narozdíl od otázky, kolik druzí milují mě.
...
jinak mám vizi žen, které zlomené leží u obrovitánských kořenů starého obrovského stromu..jsou tak unavené, nemají sílu..jsou zlomené..
a muži jsou neteční, jsou živí, mají potenciál, ale tváří se, že se jich nic netýká..těkají očima po okolí, shlukují se...jsou mimo
ale přišli mi i poděkovat, za poslední kroky..asi že se snažím těm našim ženám vracet sílu..

cimi (* 29.5.1980)
Žena

Pro mě zakořenění nejvíce vystihuje definice chironu ve 4.domě kterou jsem četla nedávno: “Chironova přítomnost ve čtvrtém domě značí, že hluboké léčení nitra přichází ze spojení s kořeny. Zkušenost z prvních tří domů - poznání, kým jsem, nalezení způsobu, jak se úspěšně spojit s okolím, a objev způsobu, jak se integrovat - se promítá v Chironu postaveném v tomto domě a osoba s touto pozicí se musí ponořit do nejhlubšího kořenového systému vlastního Já, aby znovu a důkladněji zodpověděla otázku, kým vlastně je.”

A pro mě mými slovy je to hledání pravého zdroje/svého pravého potenciálu/pravého místa tady na zemi a úcta k vlastní minulosti.

thééé (* 9.3.1973)
Žena

Patrím k ľudom ktorí si nesú v sebe hrdosť na svoju rodnú zem.

to mám radost, když někdo cítí. Já to nemůžu říct, ale už vím, co je vztah k městu, kde jsem se narodila.
..
dívám se i na horoskop, máš vládce 4. domu v raku, konj. jupiter, to je taková hrdost na rodinu.
..
a teda obdivuju i pocit, být vděčná rodičům, že mi dali život. Já mám kdovíproč zmenšenou vůli k životu. Bylo mi vyčítané, že jsem ten život dostala, tak mám být vůbec ráda, že jsem na světě apod...a já cítila jen - však já jsem tu nechtěla.
jakože jsem se tu nikdy necítila doma.
Ale možná ta doba u mě nastává, že není tam doma a tady ne..ale musí to být propojené.
..
a k tomu co píšeš, cítíš se dobře v rodě, ale jinak mimo všech. Tak já to mívala asi dřív naopak..všichni rodina a bližší, než ta moje rodina. Ale jak říkám to se mění, teď cítím sílu v tom, co s i vytvářím se svýma dcerama, svoji smečku, pocit rodiny vytvářím...je to v procesu.

Lupi (* 29.5.1953)
Žena

To je krásný téma.......já se cítím velmi zakořeněně v našem rodu; on už takovej je, jasnej zřetelnej, citelnej. V dobrém i zlém. Je to takový jako obrozenecký rod - žádné superstar, ale ani žádné vyloženě černé ovce. Divná tajemství se u nás nenosí. Rod silných žen a zodpovědných mužů. Tam se to koření samo
Ale v sobě jsem vyloženě plavala - obraz toho plavání byl: kořeny, pod kterými je díra.
S tím mi musela pomoct až homeopatie.

aktigram (* 19.7.1954)
Žena

No tak ja čo sa týka rodových koreňov tak som zakorenená až moc, viem že som sa narodila v tom rode a poznala som aj hrozné veci ktoré sa v rode udiali, ale aj tie dobre. Patrím k ľudom ktorí si nesú v sebe hrdosť na svoju rodnú zem.
Moje deti, vnímam že je to už trochu iné, možno tým že jedna časť rodina po rozvode o ne nejavili žiadny záujem. No ja som nebola ta ktorá nadavala na otca, práve naopak - vysvetlila som že jednoducho už spolu žiť nevieme.
To ale že sa cítim súčasťou rodu nezmenšuje fakt že sa cítim mimo všetkých, na okraji. Na vedomej úrovni som nesmierne rada že som sa narodila do tohto rodu a týmto rodičom.
Neviem to inak vysvetliť.
Edit: Myslím že veľmi vplývajú rodičia a starí rodičia, lebo ak nenávidim rodičov asi ťažko budem zakorenená, v terajšej dobe naozaj chýba úcta - aj ked iba kvôli tomu že mi dali život.

Bosch (* 8.1.1968)
Muž

thééé (* 9.3.1973)
Žena

To je dobrý úhel pohledu. Mě zaujalo, když mě Mici nasměrovala na Wiki, že i duchovně můžu být vykořeněná tím, že v křesťanské společnosti nejsem křesťan.
Ale v dnešní době je to naštěstí uz jinde
...
Neopakovat staré vzorce rodin, ale ti je právě ono, co když rodiny přede mnou s tím vzorcem bojovaly taky, takže je to pořád, být součást

thééé (* 9.3.1973)
Žena

To je dobrý úhel pohledu. Mě zaujalo, když mě Mici nasměrovala na Wiki, že i duchovně můžu být vykořeněná tím, že v křesťanské společnosti nejsem křesťan.
Ale v dnešní době je to naštěstí uz jinde
...
Neopakovat staré vzorce rodin, ale ti je právě ono, co když rodiny přede mnou s tím vzorcem bojovaly taky, takže je to pořád, být součást

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Cítím se zakořeněná, když si lehnu někde úplně sama v přírodě na zem. To jsou mé kořeny. Rodinu vnímám jako utrpení. Né tu svou, kterou si hýčkám a miluji, ale tu ze které jsem vzešla a to z obou rodů. Nic tam nefunguje. Žádné vazby, sounáležitost, pomoc...
Tak jsem zapustila kořen pryč od nich v nitru a mojí matkou, která mi pomáhá je Země.

Bosch (* 8.1.1968)
Muž

Zakorenen, jak v cem. Obecne se ten pojem spojuje s tim jak pises. Soucast rodiny, mista. Patriotismus, pak jiny druh treba nacionalismus..coz uz muze ale vychazet z defacto pocitu vykoreneni jelikoz tito lide co maji tendenci zvyraznovat narodnostni hledisko nad ostatni, byvaji v jadru neukotveni. Proto maji potrebu ten narod porad zduraznovat.
Rodina, tam je to spjatost s rodovou linii, anebo naopak svoji vlastni predstavou o rodine, coz se muze casto sekat.
Neni zase tolik lidi dnes co by chtelo opakovat stejne rodove vzorce jako jejich rodice. A to dokonce ani v pripade severokorejskych vudcu kteri si drzi svoji dynastii rodem. To se tyce stale zeme, luna, rod, 4.dum jsou koreny.
A pak je tady uplne jiny druh zakoreneni, a sice v duchovnim prostoru. Napriklad zakoreneni v duchovni nauce.
V indii bylo zvykem odchazet do sanjasi, od rodiny, po dosazeni 65 let nebo tak nejak.
Tibetane ctili ty kteri se rozhodli venovat svuj zivot duchovnimu poznani a cviceni. Proto jim davali almuznu. Melo se zato ze tito lide pracuji svym usilim pro spasu svoji ale i lidstva, naroda.
Podobne tohle existovalo i v nasich mnisskych radech.
Neco takoveho popisuje i Vit Tajovsky v knize clovek musi horet. Opat zelivskeho klastera.
Tito lide nezili v rodinach, byli vsak zakoreneni v duchovnim poslani. A svym usikim a praci rozkevaki duchovni energii do kraje.
Dnes uz tento model upada.
Ztracime spojeni s duchovnim presahem cloveka, coz k nasemu ukotveni v "zemi, rodine, rodu" prilis nepovede, nebot nase puvodni misto neni na zemi, ale v nebi.
Zeme je ocistec. Ztrata spojeni s vyssim vede k dekadenci, chaosu a rozkladu. Tak asi tak bych to videl s temi koreny.
Je potreba je hledat. Takzvane kde domov muj.

tajga (* 19.6.1976)
Žena

Přemýšlela jsem o tom, sice se cítím součástí svého rodu, mám silný vztah k místu, kde jsem se narodila a to všechno je pro mě důležité, ale k pocitu životní neochvějnosti to nestačí. V jedné práci jsme měli kurz s psychologem, radil, že v těžké situaci je dobré představit si za sebou ženy našeho rodu, jak nám dávají sílu, i třeba už zemřelé. Věděla jsem, že by mi to nefungovalo, že můžu hleda jenom v sobě...Takže ve zkratce mám kořeny spojené s tím, že vím, kdo jsem, že jsem sama v sobě zakotvená, neztrácím půdu pod nohama, ať se děje cokoli. To není bohužel tak úplně přesný popis mojeho současného stavu :-D, ale taková meta, ke které bych se ráda před smrtí dostala. Tolik v naprosté zkratce, je to téma mnohovrstevnaté, dalo by se napsat mnoho

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Své "kořeny" jsem našel až když jsem se všech kořenů zbavil...je to trochu paradoxní, ale asi je to tím, že jsem hledal trochu hlubší kořeny, než ty, které mně zakořenily v tomto životě

Bosch (* 8.1.1968)
Muž

Zakorenen, jak v cem. Obecne se ten pojem spojuje s tim jak pises. Soucast rodiny, mista. Patriotismus, pak jiny druh treba nacionalismus..coz uz muze ale vychazet z defacto pocitu vykoreneni jelikoz tito lide co maji tendenci zvyraznovat narodnostni hledisko nad ostatni, byvaji v jadru neukotveni. Proto maji potrebu ten narod porad zduraznovat.
Rodina, tam je to spjatost s rodovou linii, anebo naopak svoji vlastni predstavou o rodine, coz se muze casto sekat.
Neni zase tolik lidi dnes co by chtelo opakovat stejne rodove vzorce jako jejich rodice. A to dokonce ani v pripade severokorejskych vudcu kteri si drzi svoji dynastii rodem. To se tyce stale zeme, luna, rod, 4.dum jsou koreny.
A pak je tady uplne jiny druh zakoreneni, a sice v duchovnim prostoru. Napriklad zakoreneni v duchovni nauce.
V indii bylo zvykem odchazet do sanjasi, od rodiny, po dosazeni 65 let nebo tak nejak.
Tibetane ctili ty kteri se rozhodli venovat svuj zivot duchovnimu poznani a cviceni. Proto jim davali almuznu. Melo se zato ze tito lide pracuji svym usilim pro spasu svoji ale i lidstva, naroda.
Podobne tohle existovalo i v nasich mnisskych radech.
Neco takoveho popisuje i Vit Tajovsky v knize clovek musi horet. Opat zelivskeho klastera.
Tito lide nezili v rodinach, byli vsak zakoreneni v duchovnim poslani. A svym usikim a praci rozkevaki duchovni energii do kraje.
Dnes uz tento model upada.
Ztracime spojeni s duchovnim presahem cloveka, coz k nasemu ukotveni v "zemi, rodine, rodu" prilis nepovede, nebot nase puvodni misto neni na zemi, ale v nebi.
Zeme je ocistec. Ztrata spojeni s vyssim vede k dekadenci, chaosu a rozkladu. Tak asi tak bych to videl s temi koreny.
Je potreba je hledat. Takzvane kde domov muj.

Nabi* (* 25.10.1983)
Žena

Krásná diskuze a krásné zadání. Možná zareaguju až budu mít utříděné myšlenky a pocity. U mě se to od dětství dost změnilo (pozitivním směrem). Až budu moci dát do slov a ucítím vlnu, dám sem