Ó kořeny, kořeny... - Diskuze a zkušenosti

Nabi* Krásná diskuze a krásné zadání. Možná zareaguju až budu mít utříděné myšlenky a pocity. U mě se to od dětství dost změnilo (pozitivním směrem). Až budu moci dát do slov a ucítím vlnu, dám sem

thééé » Nabi* děkuji, budu moc ráda

Nabi* Když se nacítím, co pro mě znamená slovo kořeny, tak se mi to okamžitě spojí s mojí původní rodinou (původní myšleno rodina, do které jsem se narodila). Kdysi jsem si nemyslela, že někdy bude možné je tím směrem cítit... Ale cítím je. Nestalo se to ze dne na den. Byl to proces, který zdaleka není dokončený.
Na pár situacích a prožitcích jsem si uvědomila, jak dokáže oslabovat špatná situace v rodině, to když někdo odmítá někoho, nebo když se odmítají tak nějak všichni. Vím, že pravděpodobně to v původní rodině to nikdy nebude dokonalé a bude jiné než v ostatních rodinách. Nicméně původní rodinu mám jen jednu a ta už mi zůstane. Pro mě je to dost těžké vysvětlit. Jsou součástí mě a do konce tohoto života budou, se vším, co se dělo (děje) v rodě. Ty trochu znáš moje pozadí, proto si dovolím nepopisovat detailně. Velký rozdíl v mém vnímání způsobilo to, když jsem prostě přijala, že jsou a vždycky budou součástí a že jediné, co můžu udělat, je to v sobě přijmout. To rozhodně neznamená, že nebudu mít zdravé hranice když bude potřeba... A ani to neznamená, že mám povinnost se stýkat (byť chci) když budu cítit, že mi to ubližuje. Myslím, že mi rozumíš, co chci říct...
Kořeny cítím jako stabilitu. Původní rodina je součást celého organismu. Kořeny jsou pro mě i něco, co cítím v sobě, nezávisle na nikom dalším. Pojí se mi se sebedůvěrou a přijetím sebe sama. S tím, že se mám ráda. Sebe jako Natali. A konečně se nadechnu.
A možná, že jsou kořeny pro mě i něco, co je třeba aktivně si uvědomovat, aktivně se spojovat, protože ono v nelehkých časech, kdy cítím chaos, vyčerpání, smutek a podobně, to nemusí být něco, co je úplně citelné... Ale když se zklidním, tak vím, že to tam je. Je tam i to uvědomění odkud pocházím a že za mnou stojí i předkové, kteří mi dávají sílu... Nejsou to jen příběhy plné traumat, ale taky ty, které dodávají sílu a uvědomění. Skrze to (cítím), že jsem se spojila s tím co bylo i sama se sebou. Je to asi nikdy nekončící cesta. Nebo respektive tahle cesta nekončí jedním životem, o tom jsem přesvědčená.

thééé » Nabi* To je hezké, Naty,
ano ta sebe-důvěra, sebe-jistota bude základem celkové jistoty a důvěry v Život.
K tomu mě napadá i pocit, že mám někde Domov. Pro mě je to teď silné téma.
A ještě mě napadá k tomu, co jsme si psaly soukromě, co je to cítit kořeny jako žena - psala jsi o : cítit za sebou ženství ve své síle..
je fajn, když v té rodině někdo takový je, aspoň prateta či kdokoliv..je posilující něco takového vnímat.
Tak jsem si znova dala Červený stan a viděla jsem ho úplně jinak, než poprvé
..
a možná, že i to, s čím se celý život nějak v rodině přetahujeme , možná tohle vede ke těm nejsilnějším zakořeněním..nakonec...někde ten konec musí být
..
(a ještě mě okrajově k tématu napadá, že ke kořenům určitě patří nohy, první čakra, vztah k zemi, k okolí, důvěra v život, důvěra v prostředí, kde jsem..)

Nabi* » thééé Domov... (přemýšlím, naciťuju)

Červený stan jsem už dlouho neviděla, ale nedávno jsem na něj myslela. Pustím si až budu sama

S těmi předky... když to velmi zkrátím... mě se líbí jak Richard staví na konstelacích u některých lidí ideální matku a ideálního otce. Většinou se tahle technika osvědčí u lidí, kteří mají rodovou linii velmi zatíženou a nedá se moc dopídit k těm, kteří by dávali podporu a sílu.
Malé cvičení je představit si, že za mnou stojí ideální otec a ideální matka. Jsou to takoví rodiče, kteří nám dají úplně všechno, co potřebujeme. Můžeme je poprosit o to, aby nám řekli přesně tu větu (věty), kterou potřebujeme slyšet a nechat na sebe působit tu energii. Když jsem to zkoušela poprvé, tak k mému překvapení jsem fakt cítila obrovský příliv enrgie a dokázala jsem to přijmout. Prostě přijmout jen to, že to jsou rodiče, kteří přišlí dát a milovat bezpodmínečně. To bylo velmi zajímavé. Zažila jsem to víckrát a s těma větama, které daný člověk potřeboval (které jsem potřebovala já) to bylo fakt mocné.

"Někde ten konec být musí" - velmi zarezonovalo

K tomu fyzickému aspektu. Mě se aktivuje tím vnitřním aspektem. Nejdřív musím u sebe zevnitř. Začínat od těla mi moc nefunguje. Možná se to časem změní, ale momentálně to vnímám, že cvičení, tanec atd mi fungují jen jakoby částečně. Moc to neumím vysvětlit.

thééé » Nabi* to je krásné, ale mě ta ideální matka vůbec nejde..ideální otec jo
zamedituju nad tím

Najdise.cz » Nabi* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Khalia Zvlčelá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Chytám se té vizualizace o ideálních rodičích. Mám to jako součást kurzu u Vnitřní holčičky a je to naprosto fantastické. Rozhodně to doporučuji.

Ještě před pár lety bych neuvěřila, že se dostanu do fáze, kdy tam uvidím vlastního otce. Mužský element se manifestoval jako hora opory a hlavně přijetí. Nejvíc mě dojímá fakt, že se to projevuje skutečně fyzicky i u otce, kde se dá říct, že s tím de facto nemá nic společného, a přesto... možná něco podvědomě navnímal. Nevím, neodvažuji se hádat, ale ten přístup vůči mě se úplně obrátil. Jen škoda, že vztah k sobě se mu nemění. Nic není holt všemocné, tam je to o jeho volbě.

Teď jen doladit projevy mé ženské složky a bude to fajn. Ještě si "nezvykla". Ale hmota prý jede na setrvačník... tak čekám.

Nabi* » Khalia Zvlčelá To je fakt skvělé co píšeš o tom otci. Často máme štěstí, když se nám skrze tyhle cvičení nebo terapie změní naše vnímání a díky tomu dokážeme ve vztahu s jakoukoliv osobou být v souladu. To, že se to takhle radikálně změnilo u něj, to je fakt bonus a to je pro tebe to důležité, abys mohla jít dál a předávat jinou energii. A zbytek je jeho volba, tak jak píšeš, a je to tak správně (Ale netrvdím, že je jednoduché se na to dívat).

Nejvíc se mi líbí ta věta se setrvačníkem, bo to je přesné a přesně tak to je u mě

Najdise.cz » Nabi* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Khalia Zvlčelá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jojo, to je dá se říct ten paradox. Že čím víc pronikáš jako by "dovnitř", do toho srdce (svého a tím pádem i jeho), tím intenzivněji prožíváš a poznáváš i ty negativní stránky. Mnohem víc se mě dotýká jeho vztah k sobě, jeho zdravotní stav, všechno, čím si prochází nebo prošel. Jeho samota a pláč a vztek, kde cítím, jak se mé kořeny chvějí hluboko pod nohama. Tím je však ucítím a uvědomím si, jak pevné ve skutečnosti jsou.

No a to je ta fáze, kdy se člověk asi musí rozhodnout, jestli dá přednost prožité bolesti nebo vykořeněnému chladu. Z vlastní zkušenosti vím, že bolest není cíl, ale jen vstupenka do ráje (uvolnění, osvobození). Takže volím to první.

Nabi* » Khalia Zvlčelá To jsi krásně napsala. A dost trefně. Tohle znám!
Mě trvalo dost dlouho než jsem to dokázala pustit, aspoň z velké části, protože to prostě bolí a bolet bude. My můžem akorát respktovat jejich svobodnou volbu a mít jí v úctě. Samozřejmě, pokud by byla příležitost pomoct a oni by to přijali, tak fajn. Akorát, že konstelačně je to pak trochu obrácená dynamika, takže záleží o co jde a v jakém konstextu se to děje.