Na základě diskuze uvažuju nad tím, co to vlastně je, cítit se zakořeněn. Kde ten pocit vzniká, co všechno má na tento pocit stability vliv. Jak je to u mužů a u žen, je to jinak? ... Co mě napadlo, že naše zakořenění závisí i na tom, jak umíme dál dětem předávat svoje zkušenosti, svoje příběhy. Nevidět jen svoje bolístky, ale vidět je v souvislostech, vidět v nich smysl. Př, když žena, která se rozvádí, neháže špínu na otce děti, ale umí dětem vysvětlit, proč se ten příběh musel odvíjet tak a tak. Co je na tom všem pozitivní, jak to zapadá do obou rodin...kde se v tom line ta zlata nit. Proč se někdo cítí součástí a někdo ne, svých rodin, svého města... ... Děkuji, určitě nebudu schopná na vše reagovat, ale budu číst.
cimi
Pro mě zakořenění nejvíce vystihuje definice chironu ve 4.domě kterou jsem četla nedávno: “Chironova přítomnost ve čtvrtém domě značí, že hluboké léčení nitra přichází ze spojení s kořeny. Zkušenost z prvních tří domů - poznání, kým jsem, nalezení způsobu, jak se úspěšně spojit s okolím, a objev způsobu, jak se integrovat - se promítá v Chironu postaveném v tomto domě a osoba s touto pozicí se musí ponořit do nejhlubšího kořenového systému vlastního Já, aby znovu a důkladněji zodpověděla otázku, kým vlastně je.”
A pro mě mými slovy je to hledání pravého zdroje/svého pravého potenciálu/pravého místa tady na zemi a úcta k vlastní minulosti.