Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Král rybář byl vážně nemocen. Trpěl bolestí a nic mu nepomáhalo. Žádný lékař, žádný léčitel… A pak mu někdo poradil, že musí najít Svatý grál a napít se z něho, pak že se uzdraví.
Královy družiny prohledaly celou zemi, hledaly všude. Jedna po druhé se však vracela s nepořízenou. Nic nenašly. A král dále chřadl. Přišel o naději na uzdravení.
Jednoho dne k němu přišel blázen. Uviděl krále, vzal prázdný pohár, který stál vedle, nabral do něho vody a dal králi napít. Král okamžitě pocítil úlevu. Když dopil z poháru, byl uzdraven. Podíval se na pohár ve své ruce a zjistil, že drží Svatý grál.
„Jak jsi jej mohl najít? Proč jej nikdo neviděl, jak jsi to udělal?“
„Já nevím,“ odvětil blázen, „já jsem jen viděl, že máš žízeň.


(Takto nějak ve filmu Král rybář vypravuje tuto legendu Parry (Robin Williams), ovšem přesně si to nepamatuji, tak mne za odchýlení nekamenujte. Snažil jsem se nepokřivit smysl.)

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já Ti nevím... Smysl? Nesmysl?
Když člověk hledá, tak asi hlavně z důvodu, že jej ztratil. Ztratil kontakt s ním, jeho vnímání.
Myslím, že známe smysl svého bytí už při narození. Před narozením. Jen to těžko lze vyjádřit slovy, popsat jej. Pokud to někdo slovy umí popsat, lze se před ním buď hluboce sklánět, že to dokáže, nebo začít pochybovat, že skutečně smysl svého života vnímá. Ono stačí podívat na všelijaké ty kouče, co radí druhým lidem na jejich cestě ke štěstí. Nevím proč, ale na mě působí strojeně, nepřirozeně. Když třeba v druhých chtějí vyvolávat spontánnost, když jim radí, co a jak mají cítit, kdy prožívat, jak se radovat... Ale no fuj! Stačí si uvědomit, že pro ty lidi je to práce (v některých případech možná ani to ne, dneska lidi "makají" na FB za lajky, bez nich jsou ztracení). A ne že by ji dělali špatně. Naopak, pokud se tím uživí a dobře, pak ji asi dělají dobře. Jen efekt pro druhé... No nevím. Myslím, že má smysl obdivovat tvorbu druhých, pokud je krásná, ale nekopírovat ji. Jít si vlastní cestou. Takže druhý člověk nám neukáže smysl našeho života. Nemůže. Ten je v nás. A radou "najdi smysl života" nás naopak od našeho smyslu bytí odvádí. Proč hledat (jinde), co máme (v sobě)?
Takže když nad tím tak uvažuji, nemá smysl hledat. Zvolnit. Rozhlédnout se. A konečně se nadechnout. Setřást, co neseme na bedrech. A možná zavzpomínat, vydat se pamětí zpět a na člověka všelicos vykoukne. A možná mu dojde, že tady někde ještě vnímal smysl svého života. Byl s ním tak spjatý, bylo to tak samozřejmé, že nad ním ani nemusel přemýšlet.
Návrat ke kořenům. Návrat k sobě. Což podle mého není hledání smyslu života. Jen to má možná větší smysl.

Sosna zvlčelý » Raduška710 „Stvořitel asi našel ve vlcích zalíbení, že je nezatížil hloubáním o osudu.“
(A. Bajaja – Zvlčení)

Dost lidí, zaplať Pámbu, se mnou nebude asi souhlasit, ale stejně tvrdím, že s Osudem lze smlouvat. I jej měnit, odmítat, snažit se do něho proniknout a poznávat jej zevnitř i zvenčí… To vše jde. Ale přes výše napsané nikde netvrdím, že to má nějaký efekt. I když smlouvám, nevím, jestli jsem ho někdy usmlouval. Že odmítání mělo nějaký hmatatelný efekt. Co když osudem bylo právě ono odmítnutí, he? A poznal jsem ho už? Eh, tak či tak, stejně nikdy nebudu mít jistotu. Takže nakonec mi zbude jen přemýšlení o tom všem. A přemýšlím o tom rád, to nebudu lhát. Jediné, co nesnáším a neuznávám, jsou výmluvy na Osud. Zde mám jediný přístup: Dobře mi tak!
Co však mohu s jistotou na základě vlastního pozorování říct, je fakt, že kdykoli jsem v životě něčeho dosáhl (a to se netýká zdaleka kariéry a zisku hmotného), tak tehdy, když jsem nad Osudem nepřemýšlel, ale prostě konal. Někdy i zcela nepromyšleně, jen intuitivně. A i když jsem nasekal při tom spoustu chyb a dalo se to udělat úplně jinak a snad i lépe, vždy mne konání hodilo někam, kde jsem na tom vydělal. Ať už jako dobyvatel, nebo obránce hradu. A čím dříve jsem konal, tím lépe.
Jako člověk, který dříve hloubal a těžko se rozhodoval, již dokážu nyní často jednat velmi rychle. Ne zcela bez uvážení a rozvahy, ale někdy i takové jednání může být fajn (jo, dnes bych i tu hubu rozbil, teď, hned, okamžitě, potřebuješ to - tu máš!). Na druhou stranu člověk má ve skutečnosti tolik věcí nastaveno automaticky, že zas až tak moc probrat zevrubně každý čin ze všech možných úhlů pohledu opravdu vůbec nepotřebuje. To by totiž nikdy neudělal nic. Na hloubání o Osudu je dost času až po (s-)konání. Když se tím člověk zaobírá příliš, tak se zastaví často někde na počátku cesty. Sedí na rozcestí… a život je fuč. Pravda, pro někoho je to pohodlné. Ale stejně myslím, pokud Ti tato „souhra okolností“ vrtá hlavou, ať uděláš nějaké rozhodnutí, čin, nebo to prostě pustíš po větru a jdeš si zvolna dál. Toto a ne najdisáci, dá nějakou odpověď.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já se sem ženu s očima na vrch hlavy, že se tu dozvím něco o tajemných místech na ženském těle...
A ony Bohnice!

Sosna zvlčelý » Znovuzrozená V příštím životě?
Tak ahoj kapitáne při letu na Saturn!

Sosna zvlčelý » player Minulý týden jsem letěl v Blaníku (bezmotorový kluzák) s kolegou pilotem. Dostal jsem padák, byl usazen do kluzáku, byli jsme vytaženi do 1000 m a pak klouzavým letem plachtili asi 25 minut (nebyla termika, aby se kluzák udržel déle ve vzduchu).
Po hladkém přistání jsem vysedl z letadla a povídám: "Hele, kde na padáku je to lanko, za které bych měl škubnout?"

Sosna zvlčelý » Buddha/2

Sosna zvlčelý » Buddha/2 No hlavně v jeho radixu je uklizeno, když Sluneční soustavu "stvořil" až o tolik později... A to ještě nevěděl, jaká souhvězdí že to jednou stvoří. Vnuknutí myšlenky astrologie lidstvu byl jeden z jeho vtípků.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Vědění je fajn. Jenže myslím si, že důležitější je, jak to vědění použiješ, využiješ... Vědět, jak vědění využít (ne zneužít) a konat tak.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Jsou lidé, kteří vědí tak moc... kravin! Nemyslím, že v takovém případě vědění posouvá výše.

Sosna zvlčelý » player Tak na velikosti prý nezáleží. A v tom mrazu můžeš být furt tuhej!

Sosna zvlčelý » player Tam by Ti bylo jedno, že holkám zamrzly čárky, protože v tom mrazu bys byl sám takhle malej.

Sosna zvlčelý » tronco Máš to dobrý, máš vzestupnou tendenci.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz No jo - teď!

Sosna zvlčelý » Bosch My přijdem!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Nevím, jaká je pravděpodobnost, že zítra vybuchne Yellowstone, ale právě jsem zjistil, že pravděpodobnost, že popozejtří zemřu hlady, je velmi vysoká! A to proto, že žiju s katastrofistkou!

Sosna zvlčelý » player Za 300 let se tomu buď někdo zasměje, pokud tato zpráva vůbec přežije, nebo nebude nikdo, kdy by to ověřil. A v tom případě taková informace byla stejně úplně zbytečná.
Kdyby ti vědátoři raději spočítali něco, co přinese nějaký užitek. K čemu je komukoliv toto? Možná novinářům, že zaplnili kousek prázdného místa něčím, co nelze ověřit a tudíž těžko i vyvrátit. Taková bezpečná novinařina...

Sosna zvlčelý » Najdise.cz O spříznění a symbolice Ti nepovím. Ale taky mám racky rád. Tedy znám jen ty naše chechtavé (už to druhové jméno je tak krásné - miluji češtinu). Taky je dokáži sledovat a poslouchat třebas hodiny. Vždy ve spojení s nimi cítím svobodu, což také píšeš. A volání dálek.

Ale já mám obecně slabost pro ptactvo jako takové. Sledovat rozdílnosti v jejich povahách, chování, tu zvídavosti, tu opatrnosti, jinde v přátelské povaze... Vždyť i ten vrabčák je úžasný společenský charakter. Havraní rozvaha a moudrost, vychcanost strak, zvědavost žluny, hamižnost kosů a drozdů, hloupost bažantů...

Sosna zvlčelý » player Každému, co si zaslouží. Třeba jsou to jen vykonavatelé spravedlnosti a tudíž žádní hajzlové. A lidstvo jako takové... Dobře nám tak!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Je mnoho lidí, kteří dají na radu druhého člověka. Vlastně myslím, že každý člověk dal vícekrát na radu druhého člověka. Jako dítě na rady rodičů. Tam rady často dostával nevyžádaně (a to ho štvalo). Jak dospěl, už se více řídil vlastním úsudkem, přesto mohl občas i tak přijít pro radu. A nejen k rodičům. Většinou k někomu, komu důvěřuje. Nikde není záruka, že dostaneme dobrou radu. I dobře míněná rada nemusí pro nás být dobrou radou. Ale od toho máme vlastní rozum, abychom se rozhodli, zda se radou budeme řídit.

S astrologií se to může mít podobně. Někdo její rady potřebuje (má ten pocit). Jiný ne. Nestpatřuji v tom nic špatného, ale ani výjimečného. Že se někdo nechá "spoutat" astrologií a prožije život jinak, než kdyby astrologie nebyla dostupná? Nevěřím. Tento typ lidí si najde něco (někoho) jiného. Když se nebudou řídit tranzity, budou čumět do křišťálové koule. Jiným se objeví jejich (falešný) guru a oni otisknou své šlépěje do jeho stop. Někdo místo vlastních rozhodnutí bude neustále žádat o rady jiné lidi (a tím se zříkat odpovědnosti za svůj život).

Patřím k těm, kteří se astrologií zabývají (amatérsky), ale tranzity se neřídí. Zpravidla nevím, kdy jaký tranzit budu mít. Jen někdy se podívám na tranzity, ale buď na současnost (něco se děje), nebo na minulost (porovnávám tranzity s časovým sledem událostí). Když náhodu kouknu na něco do budoucnosti, stejně to už druhý den nevím. A hlavně to k žití nepotřebuji. Neplánuji, nevytyčuji dlouhodobé cíle. Žiji citem. Prostě cítím-li, že tady a teď je to ono, tak za tím jdu dále. Nepotřebuji návod na věci, na které přijdu sám. Ale pokud někomu astrologie jako předpovědní metoda život usnadňuje, proč ne?