Diskuze, Diskuzní fórum

Crumb » darkmarek Házení mincí na otázky typu "Ano/Ne" funguje podobně jako u karet.

Metoda "Ano/Ne" se používá např. v systému vykládacích karet Lenormand. Tam se karty pro tento účel používají několika způsoby. Tak se třeba balíček karet nejprve rozdělí, načež se jedna polovina obrátí vzhůru nohama; balíčky se pak složí v jeden, ten se promíchá a pak se z něj táhne karta pro odpověď na otázku "Ano/Ne", přičemž "rovná" karta značí "ano", obrácená "ne".

Další způsob v systému Lenormand je ten, že se karty rozdělují podle jim přiřazených významů na pozitivní, negativni a neutrální, přičemž pozitivní značí "ano", negativní "ne" a neutrální "možná" (neutrální karta značí také, že není vhodná doba na zodpovězení dané otázky apod.).

Metoda "Ano/Ne" se používá také při práci s kyvadlem atd. O podobném způsobu věštění se lze dočíst i ve Starém zákoně, kde se píše, že Hospodin oznamoval svým kněžím svá rozhodnutí skrze posvátné losy "urím" a "tumím". Podobně se věštilo už ve staré Mezopotámii, kde se používaly tzv. "tabulky osudu" zvané "urtu" a "tamitu".

Crumb » monoram Našel jste opravdu dobré karty. Kulová devítka je kartou štěstí a úspěchu. Ohlašuje štěstí a úspěch v práci, v obchodě nebo ve finančních záležitostech; v oblasti lásky může signalizovat nalezení správného protějšku; může také ohlašovat nějakou cestu.

Kulový spodek platí za nejšťastnější kartu. Ohlašuje velké štěstí, šťastnou změnu. Zasiluje významy kulové devítky. Možná byste si měl vsadit, nejlépe asi podle čísel data nalezení těch karet (pokuste se z nich vytvořit sestavy pro tiket do loterie).

To, že tak často nacházíte karty, je zvláštní. Asi jsou to něčí poselství. Mohou to být i tzv. "apporty" neboli "přínosy", kdy podvědomě někde odhmotníte příslušné karty a přenesete je na místo, kde pak na ně jakoby náhodou narazíte.

Tak ať Vám ty karty přinesou štěstí.

Crumb » Kateřina22 Dobrý den. Co potřebujete objasnit?

Crumb » Bosch Pěkné

Jinak rok 1993 koresponduje i s těmi výše popsanými devítiletými cykly spojenými s koronavirem: 1993 + 9 = 2002 (koronavirus SARS-CoV), 2002 + 9 = 2011 (o rok později byl objeven virus z čeledi koronavirů nazvaný MERS-CoV) a 2011 + 9 = 2020 (koronavirus SARS-CoV-2).

Crumb » Lupi Není jisté, zda kletbu uvalil právě Tekumsehův bratr Tenskwatawa, možné to ale je (předpokládá se to). Každopádně se tomu říká Tekumsehova kletba (Tecumseh´s Curse) nebo také Tekumsehovo proroctví (Tecumseh´s Prophecy). Zajímavé mi ale přijdou spíše ty zmíněné "nadschopnosti" a také ty vazby na uvedené cykly a na konjunkce Jupiter - Saturn.

Crumb » Mici Angóra Ano, je to spíše prokletí. Také se tomu říká Tekumsehova kletba (Tecumseh´s Curse). Jinak ten začátek té kletby souvisí patrně s Tekumsehovými osobními devítiletým cykly. Uvádí se, že Tekumseh se narodil v roce 1768, což je rok s příčným součtem 4 (1 + 7 + 6 + 8 = 22; 2 + 2 = 4), a zemřel v roce 1813, což je rovněž rok s příčným součtem 4 (1 + 8 + 1 + 3 = 13; 1 + 3 = 4). A rok 1840, kdy se začala odvíjet výše zmíněná řada úmrtí amerických prezidentů, má také příčný součet 4 (1 + 8 + 4 + 0 = 13; 1 + 3 = 4). Je to také dáváno do souvislosti s konjunkcemi Jupitera se Saturnem.

Crumb » e.-l.-i Světlá a tmavá strana se rozlišuje u karty Mraky. Základním významem této karty jsou "překážky a těžkosti". Je-li osobní karta přivrácena k tmavé straně Mraků, vyhlídky tazatele nemají být právě růžové. Je-li k osobní kartě přivrácena světlá strana Mraků, má to znamenat naději, že vše dobře dopadne. Kartu Mraky najdeme také v souboru Cikánských karet. Položíte-li tuto kartu před sebe, máte tmavou stranu u levé ruky, světlou u pravé.

Crumb » Bosch S možným nástupem nové totality může souviset i legenda o zastavení Staroměstského orloje, podle níž prý vždy poté, co se stroj zastaví, postihne České země nějaká pohroma, např. válka apod.

Tak např. Staroměstský orloj se zastavil kvůli velké opravě v roce 1865. A v roce 1866 vypukla Prusko-rakouská válka. Hlavním bojištěm této války se staly České země. Vítězství Pruska nad Rakouským císařstvím vedlo ke vzniku Rakouska-Uherska a k pruské hegemonii v Severoněmeckém spolku.

Orloj se zastavil také na konci 2. světové války. Došlo tomu 8. května 1945 během Pražského povstání, kdy byl orloj značně poškozen a jeho obnovení si vyžádalo celkovou rekonstrukci. Do chodu byl znovu uveden až v roce 1948. V roce 1946 se konaly (26. května) první poválečné parlamentní volby, ve kterých získala nejvíce hlasů KSČ. Klement Gottwald se stal předsedou vlády. V roce 1947 byl (11. července) přijat zákon č. 149/1947 sb. o národní bezpečnosti, který mimo jiné zřizoval i složku StB. Koncem roku prosadila KSČ likvidaci části Demokratické strany. V roce 1948 byl 25. února přijetím demise nekomunistických ministrů prezidentem dovršen komunistický převrat v Československu (tzv. Vítězný únor). 10. března došlo k podezřelému úmrtí ministra Jana Masaryka. 9. května byla přijata nová Ústava 9. května, kterou prezident Beneš odmítl podepsat. 11. června rozhodl moravský Zemský národní výbor o rozptýlení chorvatského obyvatelstva po severní a střední Moravě. 14. června se Klement Gottwald stal prezidentem Československa. 27. června se konal "slučovací" sjezd KSČ a sociální demokracie.

Orloj se zastavil také v roce 2002, kdy ho vyřadila z provozu nečekaná pohroma, a sice porucha vzniklá kvůli povodni, která se prohnala hlavním městem. V následujícím roce byl (28. února 2003) Václav Klaus zvolen prezidentem. 13. a 14. června proběhlo celostátní referendum o vstupu České republiky do Evropské unie.

V roce 2011 (23. prosince) se orloj opět zastavil. Koncem ledna 2012 napadli hackeři web české vlády. 8. února schválil Senát Parlamentu ČR novelu Ústavy České republiky, kterou byla zavedena přímá volba prezidenta ČR. 27. února začal týden neklidu Vysokých škol demonstrujících proti reformě ministra školství Josefa Dobeše. 23. března podal ministr školství Josef Dobeš demisi. 20. dubna proběhla na Václavském náměstí dosud největší protivládní demonstrace po roce 1989. 14. května byl pro korupci zatčen středočeský hejtman a poslanec David Rath. 27. června odvolal prezident republiky Václav Klaus Jiřího Pospíšila z funkce ministra spravedlnosti. 14. září vyhlásila vláda České republiky kvůli hromadným otravám metanolem plošnou prohibici na prodej tvrdého alkoholu s obsahem nad 20 % čistého lihu (Metanolová aféra v Česku). 28. září došlo ke střelbě na prezidenta Václava Klause v Chrastavě (útočník byl dopaden, prezidentovi se nic nestalo). 3. října oznámil ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek, že k 31. říjnu 2012 odstupuje ze své ministerské funkce kvůli korupční aféře svého náměstka Vladimíra Šišky. V listopadu proběhla v Brně ustavující schůze strany LIDEM; její předsedkyní byla zvolena Karolína Peake.

Naposledy se Staroměstský orloj zastavil kvůli rekonstrukci 8. ledna 2018. Podle zmíněné legendy o zastavení orloje tedy můžeme v roce 2019 očekávat obdobu některé z výše uvedených událostí. Mohlo by se jednat i o návrat motivu nastolení nějakého nového totalitního režimu (nebo o motiv oslabení či deformace demokracie).

Na možný návrat motivu nastolení nějaké nové totality (nebo motivu oslabení či deformace demokracie) v Českých zemích v roce 2019 ukazují také devítileté osudové cykly. Viz události z roku 1947 plus 8 devítiletí, tj. 72 let (8 x 9 = 72). Přičteme-li totiž k roku 1947 zmíněných 72 let, dostaneme rok 2019 (1947 + 72 = 2019).

Crumb » MG34 Informace k té "hypotetické absolutní formě" (dobra/zla) by asi bylo možné získat jen z Absolutna, které je ve filozofii chápáno jako věčný, nadprostorový a nadčasový prazáklad věcí, jako nejvyšší jsoucno, jako základ a počátek všeho, jako poslední příčina (prapříčina) všeho co je. Absolutno je často identifikováno s Bohem. Co by mohlo být z "božského náhledu někoho, kdo zná smysl toho všeho tady a ví tedy, co je Zlo a co Dobro", tedy z náhledu (hypotetického) Stvořitel všeho jsoucna - znajícího konečný cíl lidské existence, světa a všech věcí - absolutním dobrem/zlem, je pro mne záhadou. Možná i někdo z lidí zná "smysl toho všeho tady a ví tedy, co je Zlo a co Dobro". Možná se někdo "shodne s tím hypotetickým absolutním náhledem z nadhledu" a neví o tom. Co by ale mohlo být (absolutním) Dobrem z náhledu (hypotetické) božské bytosti, která údajně stojí za vznikem našeho vesmíru, o kterém nám dnešní astrofyzika říká, že vznikl jako následek gigantické exploze (která vlastně ještě pořád doznívá)?

Astrofyzikové říkají, že náš vesmír se rozpíná a že jednou zanikne (buďto se rozprchne, nebo se smrští a způsobí další explozi). Podobných vesmírů je prý nespočet, prý stále vznikají a zanikají další vesmíry. Většina astrofyziků se dnes shoduje také v názoru, že ve všech vesmírech se vyskytuje život, že v nich existují inteligentní bytostmi, různé civilizace na různých úrovních. My jako civilizace existujeme pár tisíciletí. Žijeme na kousíčku vesmírného prachu, na materiálu, který ještě ani pořádně nevychladl. Od astrofyziků se dále dovídáme, že za nějakých 4,5 miliardy let dojde k explozi Slunce a k zániku sluneční soustavy, že jednou zanikne i naše galaxie, celý náš vesmír. Co by mohlo být smyslem toho všeho? Co by tu mohlo být absolutním dobrem? Nevím. Možná co nejšetrnější odstranění následků všech těch explozí, zastavení vzniků a zániků vesmírů a zajištění absolutní blaženosti pro všechny bytosti ze všech zničených a dosud existujících vesmírů. Takový úkol by ale mohl zvládnout jen ten hypotetický Všemohoucí - nebo snad nějaká opravdu hodně pokročila mimozemská civilizace.

Zajímavé mi v souvislosti se vzniky a zániky vesmírů připadají názory některých antických myslitelů, zejména pak pojetí "světového požáru", názory o cyklickém vzniku, rozvoji a zániku kosmu. Stoikové např. učili, že svět pochází z božského ohně a že kosmos je živou a rozumnou bytostí. Ve věčně se opakujícím procesu povstává z prvotního ohně, žije, pak se znovu vrací do ohně a znovu z ohně vzniká. Učili o "světovém požáru" a o "obrodě" světa, o jeho nastávajícím vzplanutí. Při světovém požáru se duše vrací do božské substance. Ve stadiu obrody, nového vzplanutí, se celý světový vývoj opakuje a všechny lidské duše znovu vstupují do proudu dřívější existence.

Zajímavé pojetí najdeme u Poseidónia z Apameie (asi 135-51), nejvýznačnějšího představitele středního stoicismu. Ve vesmíru se podle něj uskutečňuje koloběh vzniků, ale i periodických světových požárů, v nichž zanikají všechny světy, které jsou možné, i všechny bytosti, které je obývají. Nesmrtelná planoucí duše po opuštění těla putuje do "nadměsíčního světa", kde se očišťuje, aby pak přešla do vyšších sfér, aby se pozdvihla k nebi, kde v netělesné existenci přebývá blaženě v oblasti světla až do dalšího vzplanutí světa. Ten se znovu rozdělí na sféry, v nichž si duše najde další tělo a usídlí se v něm.

Je možné, že Dobrem je definitivní únik duše ze zmíněných koloběhů a Zlem je setrvání v nich.

Crumb » Onirique "Dobro" je obecný pojem, který je odvozen od hodnotícího "dobrý". Vzhledem ke své mnohoznačnosti se pojem "dobro" v moderní etice a filozofii užívá s jistou opatrností - řada filozofů tento pojem raději vůbec nepoužívá. Označení "dobro" lze chápat z různých stránek. Co může být pro jednoho dobro, může být pro druhého zlo, co může být pro jednu skupinu, společnost atd. dobro, může být pro jinou skupinu, společnost atd. zlo. Už Aristotelés upozornil na to, že označení "dobrý" se vždy užívá "v jisté situaci" a že ze zkušenosti víme, že "co je jednou nebo pro někoho dobré, může být jindy a pro jiného nedobré nebo dokonce špatné".

Crumb » Najdise.cz Být šťastný prý znamená mít vnitřní pocit radostného vyplnění, nebo také mít šťastnou povahu (tzv. "šťastné povahy").

O tom, co je štěstí, se vedou debaty už od starověku. Tak např. ve starém Řecku se o štěstí psalo, že je to "blahobyt a nezkrocená svoboda", nebo "rozumové ovládání vášní a odolnost proti vnějším dojmům a vlivům" či "výsledek rozumně vedeného dobrého života". Pro epikurejce to bylo "vyhledávání a užívání si příjemností života".

Jako užívání si příjemností života a hmotných požitků bylo štěstí chápáno také některými filozofickými směry ve staré Indii (brali ho tak např. materialističtí "nástikové"). Jiné indické směry naopak chápaly štěstí (sanskrtsky "sukham") jako "výsledek sebeovládání (sebevlády)" jako "vítězství nad sebou samým", tj. nad "touhami po hmotném (smyslovém) požitku".

V jedné z upanišad se o štěstí píše: "Jak se lze smát, jak se lze radovat, když vše je odsouzeno k zániku. Štěstí, přelud pouště, neošálí moudrého." Štěstí bylo nahlíženo jako "nejisté a nespolehlivé". (Indická obdoba staroitalské bohyně Fortuny, Štěstěny, se jmenovala Čančalá, tj. Nestálá.) O štěstí se říkalo, že není člověku trvalým údělem.

Podobně pohlíželi na štěstí i někteří evropští filozofové (Kant, Schopenhauer). Někteří evropští myslitelé zase uvažovali o objektivním a měřitelném "štěstí" v podobě blahobytu. I dnes si řada lidí představuje štěstí v podobě hmotných statků, majetku, úspěchu v podnikání, zisku, výhry v loterii, postavení, příznivého osudu apod.

Podobně chápali štěstí i staří Římané. Tak např. latinský výraz "fortuna" značí "štěstí", "příznivý osud", "náhodu". Výraz "fortunae" značí "hmotné poměry", "majetkové postavení" (Tacitus napsal "multi fortunis persolvebantur", tj. "mnozí byli zbavováni majetku"). Podobný význam měl výraz "beatus", tj. "šťastný", "blažený" a také "bohatý" či "zámožný".

O štěstí se vyjádřil Horatius slovy "nihil est ab omni parte beatum", tj. "nic není naprosto šťastného" neboli "není člověka naprosto šťastného". I ti, kdo prohlašují, že jsou trvale šťastni, že jsou stále spokojeni, že se jim vše daří apod., mohou být stiženi nějakou "ranou osudu" (nemocí, ztrátou v rodině či na majetku apod.), která může jejich štěstí učinit rázný konec.

Pocit štěstí bych označil za duševní stav. Radost chápu (stejně jako smutek) jako jednu ze základních emocí, tedy jako duševní pohnutí - vyvolané např. výhrou v loterii.

Crumb » Najdise.cz Pro někoho platí to, co napsal Ambrose Bierce (1842-1913) ve své knize "The Devil´s Dictionary" (Ďáblův slovník): "Štěstí je příjemný duševní stav, dostavující se, přemýšlíme-li o neštěstí druhých."

Crumb » faraym Tématem osudových cyklů, které jsem tu uvedl, nejsou ORV. Jde o předvídání budoucnosti podle minulosti a přítomnosti. Týká se to především událostí spojených s ohrožením života. Právě tyto události mají výraznou tendenci vracet se v devítiletých intervalech. Stane-li se např. někomu v určitém roce nějaká nehoda, může se mu podobná situace zopakovat v roce, který bude mít stejný příčný součet - viz příklad s Robertem F. Scottem, kterému se v roce 1912 zopakovala (s fatálními následky) kritická situace z roku 1903 (roky 1912 a 1903 mají stejný příčný součet, a sice číslo 4). Při uvedeném způsobu zkoumání minulosti, přítomnosti a budoucnosti se lze obejít bez ORV. Numerologii zde můžeme vynechat. Zkoumají se jednoduše minulé a současné události, z nichž se pak usuzuje na budoucnost.

Crumb » dan162 Existuje názor, že tarot měl původně jen 18 trumfů. Ty trumfy měly symbolizovat osmnáctiletý cyklus slunečních a měsíčních zatmění, tzv. periodu Saros. Osmnáctý trumf tarotu zobrazuje tradičně Měsíc, který je hlavním aktérem zatmění. Devátý trumf Poustevník, původně stařec s přesýpacími hodinami, mohl odkazovat na polovinu periody Saros. Také devítka je spojována s Měsícem (v kabalistické astrologii má Měsíc číslo 9). Měsíc je spojován s měsíčními božstvy, která byla často božstvy času, měřiči času apod. (už pravěcí lidé si začali organizovat život podle běhu Měsíce a první kalendáře byly lunární).

Crumb » Crumb Už v dobách antiky symbolizovala jednička začátek a devítka konec. Devítka platila už od dob pýthagorovců za mezní číslo. (Desítka byla pokládána za opakování jedničky na jiné úrovni; 1 + 0 = 1.) Devítka platila za číslo uzavírajícího se cyklu, který byl započat v jedničce. Devítka byla spojována s bohem času Chronem (který se zobrazoval s přesýpacími hodinami - např. v tarotu na devátém trumfu, známém jako Poustevník, býval zpodobňován jako stařec s přesýpacími hodinami).

Devítka měla věštebný význam i jinde, např. v "kalendářní astrologii" Mayů. (Informace o tomto věštění byly získány z jednoho ze tří dochovaných mayských předkolumbovských rukopisů, z tzv. Tro-Cortesiánského kodexu, který představuje jakýsi věštebný manuál, podle kterého mayští kněží sestavovali obdobu dnešních horoskopů; další informace poskytly tzv. "katunové kameny" - věštění podle koloběhu katunů.) Zvláštností Mayů bylo jejich uctívání času a čísel.

Čísla měla u Mayů status bohů. Devítka (maysky "bolon") fungovala zajímavým způsobem v mayském kalendáři, v němž hrálo významnou roli devět ďábelských vládců noci, kterou Mayové dělili, stejně jako den, na devět časových období, na jakýchsi devět "hodin". Mayové operovali také s cykly devíti nocí, z nichž každé vládlo určité božstvo atd. Mayové vytvořili svérázný kalendářní systém, v němž všechny časové úseky byly personifikované a božské.

Zavedli také systém, který je dnes označován jako "metoda výchozí řady". Ta zahrnovala devět časových period, devět řádů časových období. Mayové zastávali myšlenku, že dějiny se budou opakovat, budou-li určitá časová období ovládána týmiž vlivy. Podle minulosti, o níž si vedli pečlivé záznamy, usuzovali na budoucnost. (Rukopisné historické záznamy Mayů propadly bohužel zkáze. Data o výkonech Mayů poskytují - kromě dochovaných předkolumbovských rukopisů - i jiné zdroje; chronologická a kalendářní data se zachovala např. na mayských stélách.)

Crumb » Najdise.cz K ORV a devítiletým cyklům bych uvedl toto:

Roky našeho života sledují devítileté cykly (každý rok lze zredukovat na jedno z čísel od jedné do devíti). Seřazení roků podle redukcí vytváří devět linií, které lze zobrazit formou tabulky. V případě výše uvedeného příkladu tragického osudu Roberta F. Scotta, narozeného v roce 1868, by roky v takové tabulce mohly být zapsány třeba takto (jednomístná čísla představují redukce roků):

5 1868 1877 1886 1895 1904
6 1869 1878 1887 1896 1905
7 1870 1879 1888 1897 1906
8 1871 1880 1889 1898 1907
9 1872 1881 1890 1899 1908
1 1873 1882 1891 1900 1909
2 1874 1883 1892 1901 1910
3 1875 1884 1893 1902 1911
4 1876 1885 1894 1903 1912

Posledním rokem je Scottův úmrtní rok 1912, kdy tragicky zahynul při návratu z jižního pólu. Rok 1912 se nachází na linii 4 (1 + 9 + 1 + 2 = 13; 1 + 3 = 4). Na téže linii leží také rok 1903 (1 + 9 + 0 + 3 = 13; 1 + 3 = 4), kdy Scott málem zemřel při pokusu o dosažení jižního pólu.

V numerologii se rovněž pracuje s devítiletými cykly. Počítají se tzv. ORV (označované také jako "osobní roky"), které se získávají přičtením dne a měsíce narození k redukci zkoumaného roku. (Je třeba připomenout, že někteří numerologové chápou osobní rok jako období od jedněch narozenin k druhým; jiní ho chápou jako kalendářní rok.) V případě Roberta F. Scotta, který se narodil 6.6., měly být roky 1903 a 1912, nacházející se na linii 4, pod vlivem čísla 7, protože 4 + 6 + 6 = 16 a 1 + 6 = 7.

Zajímavý je v souvislosti s tragickým osudem Roberta F. Scotta mezisoučet 16, který odpovídá tarotové kartě Věž. Základním principem této karty, která představuje archetyp zničení a zkázy, je destrukce. Sedmička (1 + 6 = 7), která platila v dobách antiky za kritické číslo, je zase v tarotu archetypem hrdinství a vítězství. Je ale také číslem prudkých a nečekaných životních změn, konfliktů, střetů, bojů atd.

V případě osudových cyklů, které jsem tu uvedl, jde především o předvídání budoucnosti podle minulosti, o odhadování budoucnosti podle minulých událostí (viz případ Roberta F. Scotta).

Crumb » Onirique Ano, jde o to neudělat stejnou chybu, vyvarovat se zopakování určité situace atd. Lze to samozřejmě využít i u pozitivních událostí. Pokud byl pro nás určitý rok pozitivní, dá se očekávat, že i další roky na téže "linii", tj. roky se stejným příčným součtem, by mohly být podobně pozitivní, takže je lze využít, např. k určitým rozhodnutím apod.

Crumb » Sky Ženy, které provozování prostituce baví, budou asi ve výrazné menšině. Nicméně se zdá, že prostituce je velmi starým dědictvím, že prostituci patrně provozoval už pravěký člověk. Napovídá tomu chování dnešních opic. Tak např. bylo zjištěno, že obdoba prostituce se vyskytuje u šimpanzů "bonobo", živočišného druhu stojícího nejblíže člověku. U těchto šimpanzů totiž běžně dochází k tomu, že samice poskytují samcům sex za přenechání potravy. Bylo např. zdokumentováno, jak opice kopuluje za banán. Podobně se nejspíš chovaly i samice předvěkých forem člověka. A protože prostituce - která se definuje jako poskytování sexuálních služeb za nějakou protihodnotu - je brána jako obchod, lze říci, že samice předvěkých forem člověka stály u zrodu obchodu, že ho vlastně vynalezly.

Crumb » MG34 Narazil jsem tady na shrnutí, ze kterého jsem vyrozuměl, že ti tu vadí "kazišuci", kteří "kupování jinde" (tedy ten "outsourcing", do kterého je zařazena i prostituci) "očerňují", přičemž ho sami "provozují ve skryté podobě v rámci vztahu - tzn. že to není v tom vztahu výměna, ale tvrdý byznys." Jak takový "tvrdý byznys" v rámci vztahu probíhá? Je to třeba tak, že na základě dohody podrží manželka se zaťatými zuby manželovi za poličku, kterou pro ni se zaťatými zuby vyrobí? Dále čtu: "Snažím se veškerou tu prostituci vynést na světlo, aby nebyla skrytá, pak ji odtabuizovat a pak přijmout." To bude asi pěkná fuška. Hlavně to vynesení veškeré té prostituce na světlo bude asi představovat problém.

Crumb » Sky Je to asi takhle: Sedí bába na dubě, hladí dědka po hubě, on ji zase po hřbetě, dobře je jim na světě. To vzájemné drbání báby a dědka bude asi ta "férová výměna". Až např. té bábě dojdou jednou síly a nebude už moci dědka drbat, může si ten dědek to drbání někde "outsourcovat", může si zaplatit nějakou "drbací službu", něco jako "drbací prostituci". A když ta bába nebude mít časem už vůbec nic na výměnu, může si dědek "outsourcovat" i ostatní "služby". Může se stát, že takto zaopatřený dědek tu svou bábu, která už nebude mít nic na výměnu, přestane drbat. Může se ale také stát, že takový dědek bude svou bábu drbat i nadále. Někdo to nazve láskou, což by mohla být ta "hudba z Venuše". Pro někoho to bude ale jen další výměnný obchod - dědek bude poskytovat drbání za "benefit" dobrého pocitu z prokazování milosrdného skutku apod. -, což by zase mohla být ta "hudba z Marsu" (nebo spíš "hudba" až odněkud z mrazivého Kuiperova pásu?).