Diskuze, Diskuzní fórum

MG34 » MG34 https://www.ceskatelevize.cz/porady…

tohle přišlo jako na zavolanou (dá se to přehrát, web ČTV to umožňuje) - hodně se tam mluvilo i o genech a o psychických poruchách (autismus, deprese, závislosti) a také o tom, že afričani genetiku neandrtálců nemají

aktigram » MG34 Od samého začiatku ako si dal tento príspevok tak ti odpovedám, ale ta odpoved ostáva iba v duchu.
Začnem od začiatku - najskôr som súhlasila aj s tvojim oponentom že zlo vlastne nie je, no pravda je iná, zlo je v každom z nás, je to naša temnota. Sú ľudia ktorí nikdy nenájdu silu neklamať sebe a pozrieť sa na svoje dno - ono tam nakoniec nie je nič takého hrozného iba veľké pochopenie pre seba v minulosti či subosobnostiach, pre svojich blízkych, ak človek dno dosiahne vie že v ňom je všetko ale je v ňom aj cesta, ktorá nepustí. Odrazu človek nevie byť zlým, nevie ublížiť vedome nikomu ani vo fyzickej a ani v duchovnej rovine.
Defíniciu neviem, ja nie som na definicie, ja ich nepotrebujem ale chápem že niekto to potrebuje. Ja by som ťa odkazala tak ako to urobil Tedy na wiki.
Dokonca sa vyjadrím aj k obrázku ktorý ti vadil - bola to milovaná a nenávidená Lilith - ma veľmi veľa povedať k tématu. Moderná ezoterika ju dala ako zrod zla, zabudli vidieť aké zlo bolo jej urobené. Preto si pred ňou mnohí ezoterici odpľujú a potom iní ju vydvihujú do výšin.
Bola to matka, ktorej ublížili na tom najviac zraniteľnom mieste - na deťoch a tak bola zlá aj ona. Takže aj taká podoba zla sa nesie v našich génoch.
Aj ja mám autistické črty či aspergerov syndrom, neriešim to, od malého dieťaťa viem že som bola iná ako moji spolužiaci a predsa som si našla miesto pod slnkom - pre každého je to miesto.
Tam kde nám niekto stúpi na otlak tak to veľmi zabolí a každý z nás to inak rieši - ja som ta čo sa stiahne a vnímam krivdu či pocit ukrivdenia, iný sa postaví do pozoru atd.
O zlu a jeho definicií či definiciach sa dá hovoriť do nekonečná a to hovorí o tom že ono je naozaj prítomné či sa nám to páči alebo nie.
Prijať zlo a transformovať ho ako mačka - to je asi cesta.

MG34 » MG34 S obchodem souvisí další praktická aplikace zla - a to je smlouvání.

Smlouvání při obchodování (poměrně masivní v některých kulturách) je celkem jasné zlo (získání neoprávněné výhody) dokonce i z pohledu části běžné populace. Hodně lidí má proti smlouvání výhrady, jenom nemá správně pojmenovaný důvod.

Pojmenování je možné odvodit v tomto vlákně.

Dalším jasným negativem (zlem) obchodování je lichva. Situace zašla dokonce tak daleko, že určitý typ lichvy je postaven mimo zákon, ve středověku to dokonce bylo omezené ještě víc (neznám přesně podrobnosti) - jenom vím, že když nemohli peníze půjčovat křesťané, chopili se toho židé (a na tom dost zbohatli).

Ale zase - chodí se kolem toho jako kolem horké kaše, jen to nikdo správně nepojmenuje a nějak to vždycky funguje dál..

MG34 » MG34 Mám jeden doplněk k definici - ze světa "aplikovaného zla".

Naznačil jsem dvě hlavní oblasti, kde se definice zla používá - filozofie a psychologie.

Ale nad nimi ještě stojí "aplikace" těchto činností (zejména aplikace psychologie) - při kterých se zla rovnou zneužívá - přímo zla, ne jen jeho definice. A jedním konkrétním příkladem takové aplikace zla je obchod. A s obchodem souvisí mnoho dalších (psychologických) činností - za všechny jmenujme například reklamu.

Účelem obchodu je prodat, obohatit se. Tím nemyslím "poctivou práci" ve smyslu tkadlec utká z nitě látku a za to mu krejčí nabídne jídlo nebo rovnou něco ušitého. Ani není účelem se handrkovat o množství jídla, které za dané množství látky náleží. To je jiná otázka. Účelem je porovnat 2 tkalce, kteří odvedou stejnou práci - ale potom za ni požadují každý jinou odměnu (a je jedno, co za tím vězí - reklama, ukecanost, cokoliv).

Jeden z nich se zjevně obohacuje neoprávněně. A když ten rozdíl omlouvá "přidanou hodnotou", jsme na stopě (zla).

A generálním zastřešením těchto principů (zla) je volný trh.

MG34 » MG34 Vypadá to, že se po nehodě pomalu vracím do formy. Dříve vždycky platilo, že jsem s něčím kontroverzním vylezl na světlo a hned se vyrojilo několik potrefených hus a začala jejich sebeobhajoba (většinou jenom začala, protože jsem jim v tomhle nevyšel vstříc a utnul jsem jim to v základu).

A to se stalo i tady - jeden pochopil, že v mém vlákně není šéfem vlastní obhajoby (res. manipulací k tomu směřujících) - a založil si vlastní vlákno, ve kterém si to chce rozherát podle svých not.

A druhý pochopil, že povrchnost (a manipulace tím směrem) mu tady také neprojde, takže smazal všechno (co napsal) a vyklidil pole. Zbyly po něm jenom citace, co jsem vložil do svých reakcí.

Ale nabízí se určité pokračování, ke kterému mne nedávno v televizi inspiroval film "Velké nic". Ten film byl plný různých forem zla a jako třešnička na dortu tam bylo i hodně politiky, která má zlo už v základu.

A nabízí se i určitá zkratka, zatím bez podrobnějšího vysvětlení. Jakmile jsou "tam" nějaké emoce, tak je tam určitě i nějaké to zlo..

Mici Angóra » MG34 A uvědomil jsem si, že mi prakticky stejně vadí jakékoliv zlo - je úplně jedno, jestli "malé" nebo "velké".

To mi připomnělo takovou povídku, co jsem kdysi četla, myslím, že byla v nějakém časopise, jmenovalo se to Malý příběh o zlu, odehrává se v tramvaji, kde stojí moc pěkná slečna, na kterou všichni zálibně koukají a myslím, že nějaká závistivá starší žena jí při výstupu schválně svojí rukou silně zmáčkne ruku, kterou se drží tyče (myslím, že ta druhá měla na ruce spoustu prstenů, takže to fakt hodně bolelo). Slečna vykřikne, třepe rukou a nechápavě se rozhlíží, čím si to zasloužila, agresorka už je samozřejmě dávno za horama.

Souhlasím, že právě takovéhle nečekané projevy zla ze strany frustrovaných jedinců mohou někdy člověka "dostat", i když třeba nejsou život ohrožující.

ohenvoblacich » MG34 Ano, nejlepší je ukázat si to v praxi, jakýpak copak

Tolerance je ale jedním z nepostradatelných aspektů probuzení, víš jak..

ohenvoblacich » MG34 Pro zlo neexistuje jednotná definice, zlo se především cítí- smysly.

Místo zbytečných filozofických úvah radši konám dobré skutky, aby se hladina nepatrně vyrovnala. Kdyby to tak dělal každý, svět by byl hned lepším místem

Ztělesněním ( záměrného ) zla je pro mě třeba Uršula fon Lejno i s jejím lobotomickým spektrem. Ale to je pouze jeden z příkladů, je jich mnoho..

Zlo znamená moc. Pro sociopaty je neukojitelná žízeň po moci tím největším hnacím motorem.

Ale to už opakuju milionkrát opakované.

Dobro a zlo bych neoddělovala, protože obojí je v každém z nás, jak nahoře, tak i dole. Je subjektivní a objektivně se zhmotňuje.. Probuzení je individuální proces a někdo se neprobere nikdy. Dokud budou zájmy, budou i motivy, že..

Je omyl myslet si, že jsme svobodné bytosti. Jsme řízeni Zlem, ani nechtějme vědět jakým. Králičí nora je bezedná a nevědomost sladká..

player » MG34 Vesmír.

Když vybuchne supernova a všechny živé systémy v okolí stovek světelných let (pokud to nejsou teda podvodní systémy pod ledem) zničí....máme tu zlo? A kdo ho teda spáchal? Stvořitel?

Na druhou stranu - z mlhovin po vybuchlých supernovách se rodí nové hvězdy.

Zlo....

Nejčastěji se spojuje s ubližováním a zabíjením. Ne s politikou a náboženstvím.

Je to moc široké téma a skončili bychom asi u karmy.

cimi » MG34 Pro mě je zlo, když někdo někomu záměrně ubližuje...například ho zabije, zbije, nebo psychicky vybrakuje...u toho se mi zvedá žaludek...
Například film Srpski film je plný zla...

tulačka_gryf » MG34 Tak ještě jinak: Zlo jako takové neexistuje. Objektivně. Existuje výhradně subjektivně, je to náš výmysl. Existuje uvnitř nás, uvnitř našeho přesvědčení. Výmysl je sice nereálný, ale do vědomí stejně tak jako tak v nějaké míře zasahuje a zaměstnává ho. Je to takovej bubák. Strašák do zelí. Odstrašující příklad. "Hlavně takový nebuď". Jedni vědí, že to je jen hadr na prknech, pro jiné to je skutečně něco, co odhání, straší, odděluje. Jedni si dovolí jít proti pravidlům, zatímco jiní jsou rádi platnými členy Matrixu. Jedni sepisují hranici, co je ještě "akceptovatelné" a jiní to prostě neřeší. Někteří berou Zlo objektivněji, tím, že "pouze popíšou, jak se projevuje", jiní už do toho tahaj hodnotový a morální měřítka.

Takže, kudy vede přesně ta hranice? Je humanitární bombardování a akceptovatelné ztráty ještě to, co se smí?? Kde je to tragédie a kde už je to statistika? Kde je akceptovatelné zavrhnout národ, etnikum (Rusové/Ukrajinci), a kde je neakceptovatelné se o ně jakkoliv otřít (židé, Američané)? Kde je to zlo a kde přiměřená obrana?
Co dělá zlo zlem?
Zatím z toho mám takový divný pocit, že pro dost lidí je největším zlem žít svobodně, odvážně, odpovědně.
Nevím, zda z osmi miliard pohledů dokážu tvrdit, že existuje nějaké obecné společné univerzální zlo...spíš si myslím, že existuje osm miliard individuálních zel...

tulačka_gryf » MG34 Zlo neexistuje.
Zlo je opuštěné dobro. Zavržené dobro, nepřijaté dobro. Zlo je všechno, z čeho máme strach a tudíž se ho snažíme z našeho světa vypudit. Zlo je vlastně jen mýtus o archandělovi Satanaelovi, který zatoužil po své vlastní říši.
Je jedno, jestli to je jen mýtus, jestli to je skutečné či vymyšlené. My podle toho programu žijeme. Nálepka...whatever.
Satan je pokušitel, svůdce na špatnou cestu, Krysař, zaříkávač, zaklínač, šaman, ten jinej.
A my ho v sobě máme a žijeme si ho. Konstelujeme si realitu a tak nějak si představujeme, jak to asi tak funguje, v týhle realitě.
Máme v sobě i božství, máme v sobě i krásu a její ztělesnění.
To zlo je naše. Náš výtvor.
My jsme si stvořili pohádku, kolektivní hypnózu, přesvědčili jsme sami sebe, že zlo existuje, že je oddělení, trest, vyhnání. Zakrýváme si oči a děláme, že jsme neviditelní a nepostihnutelní.
Vemte si ale takovou Lilith. Ta byla natolik vědoucí, že po jejím zavržení vykřikla několik božích jmen, dosud nevyslovitelných, a zmizela. Nyní se vyskytuje úplně mimo, nehraje hry na vinu a trest...ale jede vždycky na sebe. Jak to, že vůbec někdo zná to nejhlubší z Boha? Konspirace: Lilith je Bůh inkognito. Vrchol seberealizace. Podotýkám, že pravá Lilith. Z té se teprve může docela slušně číst.

Najdise.cz » MG34 To mi vůbec nevadí, delej si co chceš

Najdise.cz » MG34 Co píšeš ve svém profilu... Obliba v dávných dobách, pravěk atd, sniš o těch dobách? Lidé s autismem jsou úžasní poslové z minulosti. Sdílej prosím.

MG34 » MG34 Mám jedno menší "pokračování" - včera mi v nemocnici zjistili, že mám zápal plic. Dokonce si mne tam hned chtěli nechat a tlačili s tím na mne - dost nepříjemně (hlavně ty tupé zdravotní sestry). Naštěstí jsem odolal - oficiálně diagnostikovaný Aspergerův syndrom je v tomto směru úplně zlatý :-)

Takže to v klidu léčím doma předepsanýma antibiotikama a za 14 dní bych měl jít už jen na kontrolu, jestli su zdravý.

ALE

Dovedlo mne to k dost nečekaným úvahám - vždycky jsem si myslel, že ten autismus mám od báby a matky. Jenže on ho možná měl i děda - matčin otec. Byl to podivín, uzavřený do sebe, pěstitel kaktusů, truhlář. Vůbec s nikým si nerozuměl, jenom paradoxně se mnou..

A jak jsem na něj teď přišel? Při jeho smrti v roce 1999 (mimochodem v den mých narozenin) také hrál roli zápal plic, nemocnice a asi i ten autismus. On by se z toho zápalu plic i sám doma nějak dostal, ale sousedka zdravotní sestra zařídila v dobré víře tu nemocnici. Tam ho sice vyléčili, ale naplno se tam projevil ten jeho autismus (o kterém se nevědělo) a od té chvíle nikdo nevěděl co s ním - a bába (sama taky autistka, což se také nevědělo) se od něj distancovala a nechtěla ho vzít domů. Nemocnice ho tímpádem strčila do nějaké LDN, kde na něj nastoupili "dorážeči" - sebrali mu brýle, pravidelně mu dávali velkou dávku sedativ a do týdne byl na prkně (asi hladem nebo žízní).

No a teď po letech jsem hodně ocenil, že jsem nevlezl do podobné pasti jako on. Autista v nemocnici to má hodně těžké - ne s doktory, ti to respektují. Ale se všemocnými zdravotními sestrami a s ostatními pacienty..

tajga » MG34 To je opravdu zajímavé, takže brutální nehoda ti v tomhle směru otevřela oči.

U nás v rodině je původ víceméně jasný, i když mi to došlo v plné míře až v tomhle období. Jeho otec, můj muž, má Aspergera určitě taky, nebo minimálně typické aspergerické rysy, jako je posedlost myšlením, odpor k určitému způsobu lidského chování (třeba flirtování, různé vzájemné popichování), přecitlivělost na některé zvuky....U syna jsou projevy radikálnější, proto s ním chci jít k psychologovi, pro aspergeriky, je vědomí vlastní diagnózy prý většinou docela důležité.

tajga » MG34 Diagnóza je tedy předpokládám vysokofunkční Aspergerův syndrom?
K emocím - v poslední době jsem se snažila o autismu, respektive o AS, co nejvíc dozvědět. Četla jsem výpovědi několika autistů a vlastně všichni tvrdí, že jsou schopni silných emocí. Jen je jejich mysl tak premanentně aktivní, že jsou emoce většinu času neustálými myšlenkovými pochody převálcovány. Zároveň jsou schopni si tvořit velmi silná pouta a když je nemají, touží po nich. U syna třeba vidím, že svět, kde platí logika, kde se může opřít o svůj rozum, je pro něj zcela bezpečný (sice je v něm přehnaně ambiciózní, přináší to občas zklamání, ale to snese). Zatímco jakákoliv setkání, která se dějí hlavně kvůli emocím - různé zábavy, školní besídky, nedejbože cokoli, co zavání romantikou - to je pro něj čirá trapnost a děsí se toho. Jenomže emocí je schopen a velmi silných, jen prostě jinak, jakoby koncentrovaně, neumí je rozmělnit a používat pro běžný, obyčejný život.
Nejspíš to mají autisti různě a ty spadáš mezi ty přirozeně málo emotivní. Těžko říct, jako to skutečně je, možná si k tomu došel sebedisciplínou, která tě měla chránit před bolestí z absence normální mámy, to se ale domýšlím.....Každopádně je zajímavé, že si diagnózu zjistil ve svém věku a že je to zřejmě pro tebe významné. Já si ji u něj dlouho nechtěla přiznat a jsem ráda, že jsem k tomu nedávno došla, protože tím spousta "podivností" dostává smysl.

tajga » MG34 Tohle kolektivní a navíc hypotetické téma je mi dost vzdálené. Téma autismu mě ale momentálně hodně zajímá, mám syna s největší pravděpodobností autistu (v nejlehčí formě Aspergerův syndrom). Chodí do šachového kroužku, kde jeho nenormálnost vůbec nevadí a je spíš částečně výhodou, kde je oceňováno, co umí a ne jaký je, což je pro něj zásadně důležité a v tomto směru se mu dostává v takovém společenství většího přijetí, než ode mě. Jenomže velmi těsné pouto, které se vytvářelo mezi mnou a jím od narození, potřeba fyzického kontaktu, pocitu bezpečí....možná by společenství podobných lidí mohlo být určitou náhražkou - skutečnou náhradou nikdy. Ale možná jsem to celé nepochopila a byl by to svět, ve kterém je emoční plochost žádoucí, potom by asi skutečná matka nebyla zapotřebí.

MG34 » MG34 Myslím, že to mám.

Princip náhrady za matku ve stylu "všichni patří všem" je správně, ale nabízí se i varianta pro autisty.

Klíč je v tom, že "všichni" nemusí být úplně všichni, ale jen úzký víceméně uzavřený kolektiv. Dostatečně různorodý, aby se autistická odchylka ztratila a autista by byl přijímán jako "skoro normální". Současně si uvědomuju, že takový úzký uzavřený kolektiv je živné podhoubí pro nějaký úlet ve stylu sekty, zvlášť když je ve středu kolektivu autista a vnímá to jako alternativu k rodině.

Takže se hodí, když jsou minimálně "okraje" kolektivu trochu otevřené.

Pro příklad nemusím chodit moc daleko - třeba tady najdise a komunita lidí kolem astrologie. Já mám kolem sebe ale lepší a dosažitelnější příklady - a to je přesně to ono.

Mici Angóra » MG34 A otec fungoval? Vazba Luna-Saturn vcelku jasně symbolizuje to vnímání matky jako nefunkční, ale zaujalo mě, že ta Luna je v Rybách, to často značí matku osamocenou a trpící, typ oběti, typicky to může být vdova nebo aspoň samoživitelka, případně alkoholička nebo bohémka, kterou zajímá všechno ostatní kromě dítěte. To nemá být omluva, ale pochopení její tehdejší i současné situace může vést k odpuštění a úlevě. Na to s tím autismem odpovědět nedokážu, to by možná uměl někdo se stejnou diagnózou.