Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » Marhon devětadevadesátá...

kdysi dávno, první "setkání" s "marhon".


Marhon.

Po cestě z kamení, která se nemění,
když stromy stárnou,
po listech z bodláčí, kráčí, či nekráčí,
s očima po pláči
a duší marnou,

ta dívka zasněná, bez přání, bez jména,
sluneční víla,
zasela všechen smích po mezích, po stráních,
pak začal padat sníh,
teď slzy sbírá.

Navléká po niti, pokrývá perletí,
čas se jí krátí,
s vločkama u nohou, je zimní královnou,
slova nic nezmohou,
už se nevrátí,

čas kdy tě potkala, bez touhy, bez práva,
nesměla mít,
o milost prosila, ďábla i anděla,
pláč v srdci ukryla,
nechals ji snít.

U cesty usíná, chrání ji peřina,
oblak sněhový,
v ledu se promění na zvonek skleněný,
její srdce ztracený,
jméno ti poví.

Vrať jí co dala ti, se slzou z perleti
a zavěs na zvon,
vezmi ho do dlaní, mráz se dá do psaní,
vykreslí bez ptaní
Marhon.

Najdise.cz » Marhon Už jí umím skoro nazpaměť.
Když jí čtu přijdu si zas jak ta malá holka, co malovala prstem po skle na který dýchla.
Je to moc pěkný pocit, vážně. Dík

Jaňajs » Marhon

Marhon » Marhon osmadevadesátá...



pomněnky.


snad tady anděl spad,
změnil se v hvězdný prach,
nebe se na něj podívá
pomněnkovýma očima.


tak zase unikám,
z prostoru do nikam,
když není už kam jít,
říkám si nech to být.

tak zase odcházím,
od zla a nesnází
a chci se jenom skrýt,
říkám si nech to být.

tak zase unikám,
z prostoru do nikam,
když není už jít kam,
vracím se k pomněnkám.


pak nebe rozevřelo nad světem křídla,
pak snad se obloha v pomněnkách zhlídla,
pak snad se chtěla smáčet v jejich kráse,
v těch chvílích v nekonečném čase.


a tak si lehám do trávy,
nad hlavou se nebem kutálí,
ten žlutý usměvavý lhář,
co ukrad pampeliškám tvář.

a po těch prapodivných hrách,
se znovu topím v pomněnkách,
když zavřu oči zdá se mi,
že ležím šťastná na nebi.

kolem je jeden velký květ,
co obestírá celý svět,
a pak se z nebe podívá
pomněnkovýma očima.


to nebe rozevřelo nad světem křídla,
to snad se obloha v pomněnkách zhlídla,
to snad se chtěla smáčet v jejich kráse,
v těch chvílích v nekonečném čase.


snad tady anděl spad,
snad sbíral hvězdný prach,
snad tady ztratil strach,
když viděl nebe v pomněnkách.

snad tady anděl spad,
změnil se v hvězdný prach,
snad věřil vzpomínkám,
vrátil svou duši pomněnkám.

snad tady anděl spad,
snad leží na marách,
osud se možná zvrt,
snad láska překonává smrt.

Najdise.cz » Marhon Mám kamarádku v nakladatelství a pár známých co se kolem můz motají
Třeba by se cesta našla

il*ča » Marhon U nás máme basníka, vydal myslím dvě sbírky:

http://www.databazeknih.cz/autori/…

Jeho básně nemusím...no však mrkni:

http://www.divokevino.cz/8216/…

Myslím, že ty tvoje by se prodávaly dobře.

il*ča » Marhon Jestli nebude sbírka, budu si to muset vše zkopírovat s vytisknout a vlozit do nějaké složky.... Moc ráda tě čtu.

Najdise.cz » Marhon Jasně...Nejsou ty knedlíčy trochu mazlavé?

https://www.youtube.com/watch/…

Prasím...maž

il*ča » Marhon

Nádhera. Už se těším na tvou sbírku.

Najdise.cz » Marhon Jenže ona právě ta syrová lepenice je to ono....víš jak to přichází bez toho cizelování. Prostě panoptikum...trochu zvratků, trochu ironie, trochu šklebu...no a tak. Nebudu to kazit rozborem

Mí_lka » Marhon Sedmadevadesátá

Najdise.cz » Marhon Čtu jí už snad podesátý. Jsi takový Kryl v sukních...a tím nechci snížit tvou originalitu

Dobrá panoptikální hymna. Gratuluju k můze a pomalý porod evidentně nebyl na škodu

Zasloužíš si aplaus a záhon

Najdise.cz » Marhon víra stojí před branou, tomu všemu navzdory,
lidskost už dávno opustila prostory,
z těch všech pochybných honorací,
pravda s láskou svorně zvrací,
v zadním traktu ubikací

Marhon » Marhon sedmadevadesátá...


panoptikum lidských duší

tam v hloubi, v dálném vesmíru,
kdosi stvořil Zemi na míru,
a snad si tenkrát něco přál,
však vzniká prapodivný bál.
kde si hloupost myslí,
že nad ní není,
kde faleš nad lásku se cení,
kde se pravda ztrácí,
v zadní ubikaci,
prázdných dní.
tam otvírá se brána
do paláce marnosti,
pravda odehnána,
tím co tu vchází za hosty,
nenávistní, tiše spící,
umlčení, nevěřící,
v tichém módu
nevidomých neslyšících.


tam lásku střídá vlezlý skřet,
a zloba vklouzla na parket,
a v každém něco vykřeše,
a strach už stéká po střeše.

v sále tančí křik a škleb
a slova mrznou na ústech
a opodál, kdosi stál,
zlé víno z číše naléval.

hudba sálem zazní směle,
falešné tóny znějí skvěle,
a najít výraz stoický,
je výkon přímo nadlidský.


vybíravost leží v talířích, zapatlaná povidly,
nenažranost zcela nevejde se do židlí,
středem všeho, při mazurce,
nadnáší se arogance,
předvádí styl elegance.
kolem se skrývá ve víru,
celá řada upírů.


opojný mok tam hrdlem teče,
úlisnost po zdi se vleče,
lakota žebrá o sbírku,
zlo si brousí sekyrku.

falešná hudba sálem zní,
skřípou tóny poslední
nad tím vším, jak čestný host,
ční nadřazenost

tak vytrácí se znamení
a závist boří stavení
a stíná zbytky naděje,
ta nevidí a neslyší,
že kdosi víno naleje.


víra stojí před branou, tomu všemu navzdory,
lidskost už dávno opustila prostory,
z těch všech pochybných honorací,
pravda s láskou svorně zvrací,
v zadním traktu ubikací.

není tu, kdo by se ptal,
kdo zůstal, už to dávno vzdal.
tak se baví bez retuší,
v panoptiku lidských duší.

Najdise.cz » Marhon Někdy lepší nevědět

Najdise.cz » Marhon To je tím, že já ten obraz tak miluju, že se mi vecpal i sem
Jakoby mi nestačila vlastní fantazie.....si jí ještě půjčuju
Je to peklo, někdy

Najdise.cz » Marhon Vracím se sem a obdivuju.
Díky za prožitek. Marně zkouším napsat něco nepatetickýho, co by vystihlo jak to tu na mě působí. Tak se o to radši snažit nebudu.
Jen tolik…..při osmapadesáté se mi vybavil obraz od mého oblíbeného Schikanedera Večer v zahradě.
No a cestou mezi verši mi zní v hlavě písničky Radůzy, které mi jednu dobu hodně pomohly. Tak jednu jako dík……
https://www.youtube.com/watch/…

Marhon » Marhon šestadevadesátá...


Láska je modlitba.

Slunce zapadá za obzor za mraky
a tma se snáší na okna na střechy,
měsíc stříbrný osvítí tvou tvář,
poskládám srdce
na oltář.
Černou oblohou proletí hvězda,
filozofem lásky je ten kdo ji nezná,
tak mám jen přání a je mi to líto,
láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Už se jen dívám, je víc co bych chtěla,
ty jsi byl tady a víc jsem zapomněla,
kolem se točí jen samé otázky,
jsem filozof
lásky.
Obloha mění tvar a oči zaslzí,
usedám za volant a slunce vychází,
ztrácím už duši a je mi to líto,
láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Sluneční zář píchá do očí,
mé vlastní já na rozum útočí,
tiše tu sedím a na pláč je brzy,
když nejsou
slzy.
Prázdná skořápka zbyla ze srdce,
co čeká na noc, na stříbro měsíce,
stejně ti neřekne, co je jí líto,
vždyť láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Freja » Marhon Šiš, néblbni jestli to někdy vydám, tak slibuju,že u týhle bude "věnováno Marhon"

Najdise.cz » Marhon Nejsou potřeba rýmy aby vznikla poezie. Je to krásný. Toulavej určitě věděl že: "Nikdy nespi s holkou, kterou nemáš rád"


Blues pro bláznivou holku (Blues v modré a bílé)

Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To jen pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat paňácu
Toto jsou verše pro dělníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu socana
ani v smrti nebyl bohabojný
Na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát jazz
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes
říká: "Nikdy nespi s holkou, kterou nemáš rád"
Pro mistra z rybárny - poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
trubku plnou vzlyků
Pro prodavače červených a žlutých limonád
v kiosku na Perštýně
Pro krásnou ženu která strávila své mládí v Ravensbrucku
pro její předčasné vrásky
pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně v černém flóru
Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky...
Pro vousatého Fidela který řekl: "Demokracie - to je rozdat zbraně lidu"
pro rudoarmějce zabitého u nás 10. května tisíc devět set čtyřicet pět
pro dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky
pro všechny kdo ve svých rukou nesou tento krásný
ztřeštěný a jediný svět a pomáhají mu kupředu přes klatby
papežů a sliny velkozlodějů přes všechny strejčkovské demokracie
mory
a
války