Diskuze, Diskuzní fórum

thééé » player jé , to já bych chtěla být občas taky nakrmena

Tuvalu » player Citát:

: Role ženy jsou tři. Milenka - matka - ochránkyně rodinného krbu.


Moje slova, a představ si že takové ženy ještě existují!
To se jde ráno do práce uplně jinak!

cimi » player Hele ono by se to dalo říct i opačně: Chlap, který ženskou nenakrmí má proti tomu, který ji nakrmí handicap : ))
Ale muži v tomto mají výhodu v té jejich jasnosti...ženský si mnohdy život samy sobě komplikujou asi tou svou extrémní potřebou až závislostí na bezpečí (hnízdo), že mnohdy jsou ochotny zavřít oči nade vším, i na úkor sebe sama...
Proto to mají ženy, které jsou tak trochu víc muži, v něčem jednodušší...a naopak zženštilí muži v něčem náročnější x)

Jj tohle má mnoho rovin a určitě má velký vliv minulost a klima ve společnosti...ale tak nějak si říkám dohromady s tím předchozím příspěvkem verky, jestli to vlastně v současné době není už jen záležitost těch žen a jejich postoje, jakou roli ty ženy budou mít...tedy otázka, ze které strany to vlastně pochází...

cimi » player Rozumím. To je to: neztratit se ve vztahu. Ono těch pokušení k “přizpůsobit se” je mnoho a kor v zamilovanosti. I když zase na druhou stranu nemyslím si že striktní tvrdohlavost a suverénost nějak vztahu prospívá. Od toho se tomu říká vztah, protože už se člověk nevztahuje jen k sobě ale i k tomu druhému...
Ale ten příklad je fakt trefný x))

Najdise.cz » player Kolik procent času? To nejsou housky v krámu ne?

Hele, já to vezmu z opačné strany v konfrontaci s tím tvým.
Ty jsi měl výborné dětství. To já rozhodně říct nemohu.
Kde vlastně moje dětství skončilo? Myslím si, že v okamžiku, kdy jsem řekla dost. A utekla jsem z domova (který žádným domovem nebyl, žádné bezpečí).
To mi bylo 17. Tam poprvé jsem se cítila šťastná. Trochu smutný, když si vezmeš, že je mi 33, že to je víc, než polovina dosavadního žití.
A i tak jsem měla z kliku. Kolik lidí to říct nemůže? Přišel mi v té době do cesty chlap, který mi ukázal, že žít se dá i jinak. Nekecal mi, že hledat musí každý v sobě. To jsou takové kecy, co stejně každej ví, ale nejotravnější je, když ti to furt lidi předhazujou. Tenhle nemluvil. On mi to ukázal. Tak vznikl první vztah na celý život. Ne milenecký, ne partnerský, prostě vztah, který nebyl dán sourozenectvím, rodičovstvím, ale tím, že si to sám tak vybereš. A taky mě naučil (bez poučování) mít vztah sma k sobě. K horám, k lezení, k životu.
I když ho třeba už nikdy v životě neuvidím (vídáme se jen občas, teď už jen jednou do roka, občas pár řádku mailem), je to vztah. protože vztah nemusí být, jak se občas plete, oboustranný. Mám vztah k němu. A jen to vědomí, že takový člověk tu fakt někde je, mi dělá žití příjemnějším. Nemusím být s ním, aby mi bylo líp. Stačí mi to vědět.
Máš problém s takovým vztahem?

No zpět k otázce: Byla jsem od těch 17 let pak už šťastná?
Kdyby se dalo na vše zapomenout, asi by to šlo snáze. I dneska jsou dny, kdy se mi nechce ani vstát. Kdybych si neudělala ranní rituál, tak tomu prostě podlehnu.
Ale taky mám za sebou už dost dlouhou cestu. A kdybych zapomněla, tak by se nebylo za čím ohlédnout. A tu dlouhou cestu bych neviděla. To by nebylo dobrý.
Takže ne, nebudu si hrát na to, že jsem většinu času šťastná. Nežiju v rauši. A ani nechci. Chci žít v průměru bez nějakých velkých výkyvů. A prožívat spoustu malých radostí. Hýčkat si je. To je víc, než jsem kdy měla. A to mě táhne dopředu. A jestli s posledním výdechem budu moci říct, že jsem celkově 50% času byla šťastná, tak jsem s ohledem na zpackané dětství byla mega úspěšná. A jestli 25%, tak jsem byla taky úspěšná. Protože do 17 let to bylo 0%. A přesto jsem se nepoložila a jsem teď někde jinde.

A dá se to vůbec takto měřit? Co když tvých 99% se bude rovnat mým 25%?

cimi » player Neztratit se ve vztahu je dost podstatný fakt, aby vůbec ten vztah fungoval...jinak je z toho asi vždycky patologie...
"Když mám tvořit, tak tam nesmí být ženská..." -- tomu rozumím moc dobře x))

cimi » player

Bosch » player Nejde o to kdo vladne ale jak.
Přesun od demokratických principů k autoritářským je obecný jev. Celosvětový.
A drnkat si brzy už taky nebudeš moct co chceš.

Háňa* » player Někteří byli pro mě jako lidé hodnotní, že jsem k nim měla takovou tu lidskou úctu. Na základce tři a na střední dva.
To byli lidé, na které si i občas vzpomenu, v nějaké situaci, a vnímám je tak, že mi skutečně něco dali. Ale nemyslím přímo tu látku, co mě učili, spíš, že mi chvíli byli, jako lidi, v životě průvodci, nebo jak to říct.

cimi » player Asi si vesměs nemůžu stěžovat na učitele : ) spíš přemýšlím jaký já jsem vlastně student x)
Asi nejhezčí vztah jsem měla s profesorkou na konzervatoři, která tak nějak rozuměla mé osobnosti, už tenkrát vyhmátla věci o mně samotné, nejen v repertoáru ale i v povaze. Leč škoda x) kdybych nebyla takový samorost a nedržela se hloupě hodnot, které jsem až časem pochopila jako víceméně destruktivní tak jsem mohla asi být úplně jinde..
I na duchovní učitele jsem měla štěstí...ti poslední mi dali opravdu hodně a dokonce jsem se už i “poučila”...

Sosna zvlčelý » player Ve druhé třídě skvělá mladá učitelka, tu jsme měli fakt rádi, měla vztah k dětem i naučila.

Na druhém stupni nezapomenu na naši třídní. Měla nás na češtinu a díky ní jsem pak (naprosto nepochopitelně) exceloval na SŠ. Snad i ten vztah k mateřskému jazyku ve mně vypěstovala z velké části ona. Také přírodopisářka a zeměpisář byli skvělí. Zeměpisář možná napomohl i mému dalšímu směřování. Pak už trošku tápu říkám si, čím to je? Protože vybavit si ty učitele umím dodnes i s tvářemi, ale pouze tito tři byli pro mne opravdu dobří učitelé. Není to málo? Průměrných většina a jestli na něco fakt nerad vzpomínám, tak fyzika, chemie a překvapivě výtvarka a hudebka! V hudebce jsme zpívali málo, protože jsme prý byli strašní, takže jsme pořád jen biflovali skladatele a poslouchali vážnou hudbu. No nemyslím, že jsme byli až tak strašní. A ve výtvarce asi výtvarnou činnost znechutila učitelka nejednomu z nás svým přístupem i známkováním (stačilo být oblíbencem a mohl jsi odevzdat i papír pomazaný h... a měl jsi za jedna).

Na SŠ vzpomenu na třídního. Jako schopnost naučit nic moc, ale byl to nesmírný charakter a dost jsme to oceňovali. A možná i proto jsme se byli ochotni učit.
A hlavně Hložek - geodézie. Ten nás připravoval do praxe i do života. Nebyl to kantor, k tomu se dostal až po úrazu s páteří, jinak to byl celoživotní praktik. Ale byl to učitel od Pánaboha. Takoví lidé opravdu nepotřebují pajďák. Zpestřoval nám hodiny a dokázal upoutat naši pozornost natolik, že ještě dnes dokážu odcitovat mnohé slovo od slova, jak to podával (včetně jeho grimas). Do toho si nás stíhal posílat pro pivo, rozdávat výchovné facky (závodili jsme, kdo jich dostane víc) a občas nám napráskal nějaké průšvihy na své kolegy.
Celkově na SŠ byli nejlepší důchodci, kteří si prošli praxí. A pak mlaďáci po škole, u kterých bylo smutné, že vydrželi v tom profesorském sboru vždy nejvýše rok (někteří ani to ne). Vládla tam pevnou rukou střední generace včetně ředitele a ti nebyli přístupní ničemu, co mladá generace chtěla zavádět. Sami si nám v hodinách na to leckdy posteskli. Bohužel tato střední generace nám dala ze všech nejméně. Nejen že to často neuměli naučit, ale po letech v praxi jsem zjistil, že to sami mnohdy pořádně neovládali a učili nás někdy i blbosti.

Abelas » player Já jsem z nemuzikantský rodiny, takže jsem si tu cestu musel najít a prorubat sám.

Mně teda učitel vole neříkal, ale taky mě posílal... Pro cigára a čaj. Občas i... jinam.

Ono fakt záleží, jakej mančaft se na tý LŠU sešel, u nás to fungovalo dobře a mimochodem i ta budova školy měla svoje kouzlo

Abelas » player Vezmu to z hlediska hudby:
ZUŠ - pan učitel náladový, před hodinou jsem se občas klepal strachy, protože když jsem neuměl, neváhal mě vyrazit (stalo se to ale jen párkrát). Měl vážný zdravotní hendikep - byl skoro slepý - a špatně kontroloval detaily jako třeba držení nástroje a smyčce. Přes to všechno vynikající muzikant s obrovským záběrem (housle, viola, trombón, klavír... hrál i jazz) naučil mě úctě k hudbě a řemeslu.
Konzervatoř:
Hlavní obor - salámistický a pohodářský pan profesor, který dokázal výborně krotit můj tehdejší temperament. Naprostý hudební praktik a pragmatik. Přesně věděl co dělá, co bude a co nebude fungovat, neměl rád vyumělkovanost. Trochu mi u něj chyběla vize.
Vedlejší obor (varhany) - paní profesorka byla ve svých letech špičkovou hráčkou, která po úspěchu na prestižní mezinárodní soutěži dostala stipendium v Julliard School of Music, ale bolševik jí nepustil. Začala pít. Během hodin tedy nastávalo mnoho komických situací. Ale jinak se o nás aktivně starala a zprostředkovávala nám možnost zahrát si na velké varhany po významných kostelech. Rád na to vzpomínám.
Obligátní klavír - tak na ten vzpomínám asi nejraději. Pan profesor - cholerický samorost, vynikající hráč ve své době stále aktivně koncertující na západě. Na hodinách skvělá atmosféra, dovoloval ostatním žákům aby se účastnili hodin a zasahovali do nich. Vytvořil ducha zdravé soutěživosti (měl ve třídě nástěnku, něco jako hitparádu, na které průběžně měnil pořadí jmen svých žáků podle výkonu, a na které byly pozice od "hvězda týdne" až po "chvost")
HAMU - profesorem nejmenovaná a stále žijící legenda české violové scény. Noblesní pán (trochu seladon) a veliký záletník. V přístupu k interpretaci praktický a poměrně liberální, žádný egomaniak, pokud mu člověk zahrál odlišným pojetím, ale přesvědčivě, vzal to. Ve svém věku už toho moc nenaučil, ale hemžil se spoustou historek.

kapka růžové » player ...ono je v podstatě jedno, co učitel učí... když do toho dá duši, děti to baví...

...co mám vypozorováno...děti baví lehkost učení... musí to vypadat jednoduše, i kdyby to bylo sebesložitější...a musí se to podat zábavně... prostě divadlo... zapomenout na ego...stát se na chvíli dítětem a hrát si...to roztaje i ten největší mrzout...

... a rozdíl poznáš v tom, jestli ty malí lidičkové při příchodu do školy říkají.... jeeeeee, zase čeština , nebo jeeeeee, zase čeština

il*ča » player Výborný učitel na základce - přírodověda a zeměpis, byl oblíbený u mnoha generací. Ani vyložení syčaci u něj skoro nezlobili. Pak jeden úplnej arogantní kretén na fyziku, toho se zase všichni báli. A klasická sadistická tělocvikářka.
Na střední opět skvěly učitel na biologii. Ale na té naší střední se koncentrovalo hodně dobrých učitelů se - na tu dobu (druhá polovina osmdesátek) - zajímavými názory. Akorat mi přišlo divné, že denně dojíždejí i 40 km na školu, která nebyla nijak prestižní. Až po revoluci jsme se dozvěděli, že na tu naši školu umisťovali učitele , kteří moc nesouzněli s tehdejším režimem, víceméně za trest. Tím líp pro nás.

kapka růžové » player ...přemýšlím...kdo je vlastně dobrej učitel...

...ten, co předá vědomosti...ten, který vypráví o svých zkušenostech...ten, který Tě nechá jít svou vlastní cestou...ten, co Ti foukne na bolístky...???

...bývalo by se mi líbilo vyrůstat v otevřenější době, v době jako je dnes...ale bez těch technických vymožeností, protože ty dětem dost ubírají...ale bohužel, vyrůstala jsem v 80.letech a ještě k tomu na vesnici...úplně nadšená z toho nejsem, ale všechno asi je tak, jak má být...

...jinak já nejsem milovnice autorit...dle mého střeleného ascendentu...a mými učiteli a vzory byli vždy spíše moji vrstevníci...přátelé...kolemjdoucí, než třeba rodiče, učitelé,šéfové...

Buddha/2 » player Je to tedy celkem zbytečná otázka, protože je to jako všude: pár výborných, pár mizerných a zbytek průměr - viz Gaussova křivka

Bosch » player U mne dobri. To je vec postoje. Casem se to tak da videt.

Bosch » player Chudi budou vzdycky prevladat.
To je ten problem.
Ze se je ti bohati musi stale snazit udrzet od tela.
Aby jim nebrali z jejich hrnce. Nechteji se totiz delit.
A presto je potrebuji neb jim tvori jejich bohatstvi.
Bohati se nemnozi protoze si chteji uzivat.
Ne se starat.
A ti chudi se stale vali a vali..az je jednou za cas vzdycky prevali.
A protoze to ti bohati vedi jak to chodi, snazi se tomu predejit.
Ridit tento proces.
A pokud se jim to podari, vznikne z toho NWO.
Nekteri se dokonce domnivaji, ze se tak jiz davno stalo a udalosti min.stoleti byly rizene, zednari, iluminati, etc.

Bosch » player