Diskuze, Diskuzní fórum

player » cimi Jo - já holky krmím...jsem obstojnen kuchař...

Jinak - já si stejně myslím , že celej moloch má jedno pozadí. A tím je erotický život člověka , jako druhu homo sapiens. My se snažíme fungovat podle nefunkčního schématu vymyšleného křesťanskou církví. Respektive patrně jejími někde ve čtvrteém století ohnutými dogmaty.

Role ženy jsou tři. Milenka - matka - ochránkyně rodinného krbu , to ano , ale jakoby měli pravdu spíše ti starověcí Římané. Popřípadě třeba Ganéšovci. Nezapadaj ty puzzle do sebe , alespoň podle mého odžitého názoru.

I když každej tohle vnímá jinak.

Buddha/2 » cimi Tak to jsem rád
Jste mě s Plájou přiměli se zamyslet nad funkcí krmení. Zcela nejungovsky pominu kojení .
Model muž uloví, žena upeče má něco do sebe. Oba do toho aby se najedli vloží svůj díl - což spojuje. Snídaně do postele je vyšší level . Obecně: když se s někým podělíš o kus žvance, dáváš tím najevo dobré úmysly. To je tak základní gesto, že platí i ve vztahu člověk-zvíře (A jo, taky mi dlouho nedocházelo, proč kočka nechává myš před dveřmi - ještě že mám chytrou kamarádku ).
Pohádky jsou fajn . Jen je tu jistá disproporce v kvantitě princů .A pak taky idealizují. Že by nikdy žádný drak neukousl princi hlavu? Nebo se princezna nezakoukala do špatného prince ?
Víš co, já mám problém jak nakombinovat globální pohled s úzce zaměřeným. Zvlášť když položíš dvě a víc otázek současně . To pak nevím jestli se rozepisovat na A4 nebo radši . Třeba propojení na rodiče: samozřejmě že je, ale těch variant ... Chci říct, že to nemusí být neochota, ale třeba jen obyčejná bezradnost . A možná nejsem sám ...
Já ten "statistický pohled" beru spíš jen pro zajímavost. A ten do hloubky je čistě individuální. Sice může mít společné rysy s jiným, ale zároveň se od něj v jiných liší. Takže co si z toho vybereš, může ale nemusí fungovat.
Jakože když dva dělají totéž, není to totéž - proto, že mají jiné dispozice.
Hezký příklad jsou horoskopy, ale těm nerozumím (příliš mnoho proměnných )

Buddha/2 » cimi Mně z toho furt není jasné, jestli Tě to zajímá víc obecně- jakože "statisticky" nebo individuálně- trochu víc "do hloubky" .
Představy ... tady bych Ti to ještě zkomplikoval . Dost často ani o představy nejde, spíš o naivitu, Buď v tom smyslu, že všechno bude růžové a problémy buď nebudou nebo se nějak vyřeší samy. A nebo se nějak automaticky předpoládá, že vztah bude stejný jako mají rodiče - to je trochu záludné, protože máme 2 páry rodičů . Výsledek pak často připomíná pohádku o pejskovi kočičce a dortu
Bylo to dost sdílecí ?

verka96 » cimi Když se na tím tématem zamyslím, už od narození hrajeme určité role, protože jsme součástí společenství - rodina, potom škola, kamarádi, práce (zaměstnanec, šéf, podnikatel atd.), pak se můžeme rozhodnout, partner, manžel, matka nebo ne-matka, případně babička, když se toho dožijeme apod. Dřív tu byl patriarchát, žena si moc vybírat nemohla, prostě narozením byla zaškatulkována už v rodině, měla ty a ty povinnosti, určeného budoucího manžela a samozřejmě děti (pokud nebyl biologický problém). Rodina je nejdůležitější, tam se dítě formuje do budoucího života. Nyní dochází k takovému mírnému upouštění od partiarchátu, společenským změnám, žena už si může svobodně vybrat partnera, od záčátku 20. století může volit nebo zůstat svobodná a bezdětná a bude to společnost brát "normálně". A pak taky hodně záleží, jak role budeme hrát, podle sebe nebo podle toho, co se od nás očekává. A jestli pokračovat v tom, co nám rodiče a prarodiče předali nebo si uvědomíme, že tento vzorec už dál ne (když vzorec není zrovna dobrý, dochází k ponižování, týrání, zneužívání apod). Takový genetický otisk, co podvědomě od rodičů máme.
Život je plný rolí, ale dnes máme větší svobodu se rozhodnout. Nejdůležitější je být upřímný sám k sobě a vědět co chci a taky se podle toho chovat.

thééé » cimi "Ufff a toto zajelo hluboko...chtělo se mi vykřičet: “však jsem taky žádného otce neměla” ale to už "
nojono i to je vztah, a tyhle neexistující, či zidealizované, či hnusně deformované jsou asi nejsilnější co do vlivu na naše ženství :-(

"občas je nepřátelství cítit v řadách žen...možná ze závisti...srovnávání se, soupeřivosti..."
no nad tím kolikrát dumám, proč to...jestli to jsou ženské hry, na které jsem nedostala návod...nebo jestli to není právě tou prodejností a špatnou sebehodnotou ženy (tolik let lámanou) - uděláme vše pro pocit sounáležitosti, přijetí, ocenění a lásku...ale když to vidíme na druhém, tak tím pohrdáme, i když podprahově...či co

"Jenže...když šáhnu do svého nitra—vnímám tak vůbec sama sebe? A dokážu takto bez předsudků vnímat kohokoliv?"
no po pravdě si taky nepřipadám nějak extra živá , a to od narození...ale asi je mi to nějak z těch všech možností nejbližší a hlavně se s tím dá něco dělat, a do téhle role se vměstnávat je takové nejpřirozenější ... mám pocit, že jsme za to vždy odměněni
ono stačí si dát otázku, kde ve mě začíná pocit, že jsem naživu..a jde to velmi do hloubky...tady se nedá klouzat po povrchu a pozlátkách, nedá se to zalepit ženským přikrášlovadlem..

Jinak si myslím, že ty všelijaké role se v nás probouzí většinou postupně..můžou se oživit tranzitem..a pak se vše změní mateřstvím, nebo bolestnými rozchody.
Jako krásná a nejživější jsem se za celý život cítila jen v jednom vztahu, který se v podstatě ani moc nekonal.
Alchymie vztahů je taky dobrý otvírač vnitřních rolí.

Jo a ještě jedna role mě napadla, baba-jaga
Mám pocit, že každá žena se musí s tímhle aspektem nějak poprat...i když si nejsem jistá, jestli to není jen vyhrocenější role čarodějky, a tu bych nejvíc přiřadila k mateřství. Tu se odehrávají největší kouzla a proměny.

Buddha/2 » cimi No, dovedeno k dokonalosti to pak vypadá takhle :

Novomanželé.
On: Drahá, já tě musím varovat, že mám 3 zásadní věci, které nejde nějak měnit:
1. V úterý mám fotbal, ať se děje co se děje, já mám fotbal!
2. Ve čtvrtek chodím hrát mariáš. I kdyby třeba tchyně měla narozeniny, já mám mariáš!
3. V neděli chodím na ryby. Zima nebo ne, třeba prší... je to jedno. Jdu na ryby!
Máš co k tomu říct?
Ona: Ne, mně to nevadí. Já mám jen jednu zásadu.
On: Jakou?
Ona: Každý večer od 9 hodin mám sex. A je úplně jedno jestli budeš doma nebo ne.

fanik » cimi Lidi si ve vztahu musí ve všem vyjít vstříc a není to přizpůsovení nezdravé, ale skoro nutné, jinak to prostě nejde a jinak je lepší ten vztah nemít..

thééé » cimi jojo, taky jsem se nad tím už napřemýšlela..
napíšu střípky, které neposkládám...
Mám pocit, že ženství je vůbec ale naší kulturou jakési dost zmrzačené. A nemyslím jen křesťanstvím, ale i socialismem, poválečnou dobou..i válkou.
Nejvíc se cítím jako bytost, a tak by se mi to i líbilo - nejdřív se vnímejme jako něco živého...
Jako žena, no mě se třeba líbí v tomto astrosymbolika, ukáže, co vlastně hledáme, k čemu sami nejvíc tíhneme, jaké máme nástroje.
Někomu stačí ve vztazích jen něčí blízkost, někdo potřebuje duševní porozumění, někdo společné projekty a práci apod. Kdo ví ale co je za tím víc, jestli potřeby z dětství, nebo vlastnosti venuše..převládající živly..asi je to individuální.
Docela mě rozčiluje takové to současné "probouzení ženství". Ale ne proto, že by se mi ty ideje nelíbily, jsou krásné..ale podle mě podporují zase nějaké vměstnávání se do "umělých" ideálních rolí. Zdá se, že jsme to zase odněkud odkoukali,z kultury, která nám není vlastní, a chceme mít pocit, že víme, jak to má vypadat.
Jenže to je asi to, že to není o "vypadat" ...ale podle mě o cítit se, vnímat se...koexistovat s životem...položit se do principů života, odevzdat se apod.
Bohužel jsme my ženy hodně prodejné..za trochu lásky šel bych světa kraj..

Někde jsem četla, že dračí ocas a hlava v ose rak/kozoroh je hodně o vyvažování mužského a ženského principu. Mám to tam a opravdu cítím povinnost to nějak v sobě spojovat.
Taky jsem četla, že žena, která má špatný vztah s matkou, má obrovský handicap, že nemůže k sobě, jako ženě dost dobře navázat vztah. Asi na tom něco bude...
A jednu věc doplním, co mě napadlo - píšeš o rolích a chybí mi tam - dcerou, žena může zůstat celý život dcerou svého otce, i když už ho nemá..
Poslední roky jsem se cítila jako otec..(ne můj otec, ale nejvíc v roli otce)..nebylo to nepříjemné, ale nešlo v tom zůstat napořád.
Měla bych asi víc střípků...ale už mi to nemyslí..

player » cimi Klíč. To jsem ještě opomněl. Klíčem je bublina , ve který tě ten druhý potřebuje najít. Ukázat mu: koukni - takhle a takhle to mám já a jsem spokojenej nebo dokonce šťastnej , nechci si kvůli vztahu překopat konstanty na proměnné. Ber , nebo nech ležet.

Vzpomínám na Nunu , naši pirátku.

Kdysi jednou ji jeden chlap pozval na rande k sobě domů. Ale vybral si pátek a ona mu řekla: koukej , v pátek si vždycky dělám natáčky a pak koukám na Krause (tehdy ještě Uvolněte se , prosím , bylo v pátek). On jasně , jasně - neuvěřil.
Dorazila na rande , zašila se do koupelny , tam si vyráběla vlasy , pak v noční košili přišla do křesla a zapla si Krause. A bylo po lásce - už se druhé pozvání nekonalo. Ale ona to udělala správně. Mohla mu sice říct: vyjímečně to kvůli tobě poruším , ale chtěla mu ukázat svojí pozici spokojenosti.

Možná v tu chvíli byla sobec , kterej myslí jen na seme. Asi jo. Ale...

Buddha/2 » cimi No vidíš, jedno a tolik možností

Najdise.cz » cimi Odpověď u mě je jednoduchá: nebránit se tomu.

Buddha/2 » cimi Jasně, normálka
Prostě tomu chceš rozumět. Když je toho moc, chce to zjednodušit . A právě v tom pomůže schopnost rozlišování - oddělit podstatné od nedůležitého.
Mi zase napadl názorný příklad ( bože kam na ně chodím ?!?).
Je to podobně, jako když si domů přinešeš na botě. Není v tu chvíli podstatné jméno toho psa , ale to že ti to smrdí v předsíni.

Ad "co ke mně patří a co ne". Možná to vidím moc jednoduše, ale řekl bych, že cokoli co si přivlastníš

Najdise.cz » cimi a kdo vlastně ví, co v životě chce?

vztahy pak jsou jen zrcadlo, aby jsme si všimli sami sebe..(a svoje divadelní role)

"okolo nás hledáme viníky a viny, ale v zrcadle najdeme tu svini"


každej by měl být nějakou dobu sám..pak může líp poznat sebe a časem i rovnovážnej vztah..


nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já

Deam » cimi Obecně pozitivně.

Zatím je to tak, že čím bližší vztahy, tím větší problémy. :)

Kamarádské v pohodě, jako člověka, který je mi bližší než okolí, něco mě s ním spojuje, je mi s ním dobře a je fajn trávit s ním čas, když to okolnosti umožňují.

Přátelské jsou silnější varianta předchozího, pokud míra sympatií k osobnosti protějšku překročí určité hranice, je občas psychicky náročné držet si distanc a nepokoušet se přátelské vztahy rozvíjet ještě dále, tedy v případě že o to není z druhé strany zájem. :)

Partnerské - no a tady už mám dost prázdno. :)

Ideální - vzájemně inspirativní, přirozený, tvořivý, trvalý, s fungující zpětnou vazbou, bez šéfování - vysvětlím dále.

Co se vztahu s matkou týče - mamka byla vždy dost pod vlivem táty, mně se líbí spíše volnější fungování, bez toho, aby jeden druhému ordinoval, co má či nemá dělat.

Buddha/2 » cimi Milion otázek a žádné kloudné vysvětlení
Je to hrozně zobecňující, v realitě kus od kusu, nebo chceš-li, pár od páru.
Role hrají i muži - takže výsledkem je většinou komedie, tragédie nebo něco mezi tím . Harmonie je vzácná, myslím se blíží "Plájovu koeficientu 0,02"
Klíčem je asi vědomé hraní, tím jsi současně v roli i mimo ni. Nebo jeskyně 1+0

fanik » cimi U mě je už klíčem podobnost..podobný věk, dětství, výchova, podobný vývoj, úroven, inteligence, charakter, cit a hlavně humor.. Všechno se k tomu stejně vždy stočí a neošulíš to.
Odlišnost je sexy, ale to si má muž užít tak do čtyřicítky, pak už má mít doma dobrou, podobnou ženu, pokud teda chce dobrý a bezproblémový vztah

bojka-new » cimi Opravdu skvělé téma neboť poslední dobou toto chci v sobě rozkličovat.
Když tak třeba nad svým postojem ženy uvažuji i já jsem máma, dcera,partnerka, kuchařka, koučka dětských hádek......
Teď ze všeho hlavně chci být sama se sebou spokojená. Vždyť očekávání ostatních by v nás neměl vyvolat nějaký tlak aby jsme nemuseli nosit masky a třeba potlačovat vztek.
Vše musí ven i naše ženskost.

player » cimi No - každej to asi bude mít jinak. Protože každej má jiná očekávání..

Já si sám uvařím , vyperu a především zabavím. Jak šel život , tak jsem zjistil , že když mám tvořit , tak tam nesmí bajt ženská. Jak je tam , udělám půlku a ještě mizerně. A protože je to gró mého žití , ta jediná (patrně) správná cesta , tak když už holku , tak jen se správným nadávkováním. Distanční lásky. To jsou pak ty můzy...

Matka - byla to vlídná žena. Byla velmi oblíbená . Ale hádky s otcem doma byly , ne , že ne... Ale protože jsem potřeboval životní prostor , tak jsem ve čtrnácti zmizel do volné místnosti o patro níž a do její smrti jsme měli kamarádkej vztah. Ostatně s oběma rodiči. Na mě měl spíš zcela zásadní vliv můj o 14 let starší kolega v práci. Ten mě naučil zřejmě nejvíc.

Jak vnímám ženy? No - jako bytosti , k nímž je svět nespravedliv. Nic moc od nich tak nějak celoživotně neočekávám. Jen mě některé vzrušují a některé dokonce i baví. Ale na vztahy se dívám s nadhledem. Krčím rameny.

Najdise.cz » cimi Dík za konečně opravdu zajímavé téma. Je tak obsáhlé, že nedokážu odpovědět na vše. Spíš jen na málo.

Několik rolí, to mě zaujalo. Přemýšlím, kde hraju roli. Kde nosím masku. A kde z role vystoupím, odlíčím se a jsem sama sebou.
V mém životě bylo několik situací už v samém dětství a dospívání, kde se mi hraní rolí dost znechutilo. Asi blbý scénář. A idiot režisér.
Nejdřív se mi chtělo vykřiknout, že žádné role. Ale přesně v tom období jsem naopak role hrála. Bylo to jasně dané. Hraj tuto roli, nebo zemři! Hraj tuto roli, nebo se zblázníš! Hraj tuto roli, nebo bude hůř! Tak jsem hrála podle scénáře jiných (a bylo hůř a hůř) a paralelně žila už v tom věku jiný život, kde jsem hrála roli, kam jsem psala svůj fantaskní scénář sama, ale nebyla to realita. Byl to jen útěk. Na jednu stranu mě to zachraňovalo, na druhou stranu to zabraňovalo tomu, abych nadiktované role odmítala.
Je výsledkem, že role odmítám? Nevím. Asi ne, ale hraju je jinak. Kdo příliš lpí na tom, že daná role se musí hrát jen tak a tak, asi by si myslel, že jsem tu roli odmítla. A někdo, kdo na tom byl mhohem hůře, by naopak zhodnotil, jak tu roli hraju pedantsky a neodvážím se z ní vybočit ani o píď.
Každopádně dlouho se mi stávalo, že jsem ve vztahu já byla chlap. A v takových vztazích jsem nevydržela. Ale nebudu to tu obracet v to, že chlapi dnes už nejsou. To byla chyba moje, já byla chlap. A na ženskou jsem si jen hrála (role). Když jsem z té role vystoupila, tak to byl průser. Takže jediné, co se dalo dělat, znamenalo naučit se být žena. Aby to nebyla jen role, aby to byl fakt.
Dnes už to umím. Už je mi to přirozené. Ale stejně občas si to musím zvědomit.
Jo a pomáhá na to být s opravdu silným a chápavým mužem. Vedle něho role nejsou jen role. Jsou to dílky puzzle, jež zapadají. A aby zapadly, tak je někdy potřeba asi i ty role trochu odmítnout, ale ne moc.

Sosna zvlčelý » cimi Tak u mě to byl taky hukot, pozitivní, ale jen první pololetí. Pak retro Mars převrátil naruby kde co. (Vím, že on ne, ale tu dobu velmi přesně a dobře symbolizoval a já Mars docela při jeho konjunkci se Sluncem vnímám.) Na druhou stranu to byla očista, ač rozhodně ne příjemná v té době.

A pamatuji si z toho jednu důležitou poučku:
Když se k vám někdo začne chovat hnusně a začne vám tvrdit, že vám tím poskytuje službu, za což mu máte vlastně můžete být vděční, neváhejte ho mlátit a mlátit a mlátit, dokud ho nevymlátíte ze svého života! Prokážete mu tím větší službu, než by mohl kdy on prokázat vám. A hlavně ji prokážete sobě.