Diskuze, Diskuzní fórum

Ženy představují tajemství....muži jasnost.....

Co se stane, když se jasnost protne s tajemstvím?

Může ještě tajemství zůstat tajemstvím a jasnost jasností?

Co myslíte, že je “víc”? : )

Milovat...nebo být milován? : )

My?

Když si odmyslíš tady ty znalosti, tak jaký máš z toho vlastně pocit?
Je jasné že každý hledáme vysvětlení po svém...

Myslím, že u mužů ještě snad víc než u žen je důležitá obrovská touha po pravdě, chtějí- li se dostat k podstatě.

Lze se spokojit pak s takovými odpověďmi? Je to vše?

A já si myslím, že by měl každý ctít to svoje...vzájemně...

Myslím, že jsi pochopil jak to myslím...

Pro muže je ta schopnost vidět vše jasně jeho přednost, a měl by si tady tu vnitřní "prázdnotu" v trochu jiným smyslu, než jen prázdno, udržovat...to je to co ženy na mužích milují...není to tajemno, jak se možná mnozí domnívají...
Ženský chaos a neuchopitelnost je to tajemství, které vedle sebe potřebuje právě tu pevnost prostoru, kterej jí nabídne právě ten muž, který pochopí svůj vlastní princip...

Jo to je pěkný...díky

Ženy představují tajemství....muži jasnost.....

Co se stane, když se jasnost protne s tajemstvím?

Může ještě tajemství zůstat tajemstvím a jasnost jasností?

Jak by se asi změnily životy lidí, kdyby si uvědomili a procítili, že co není propojeno se srdcem a v srdci, ne-žije jako květina bez vody a bez slunce....

: )

“ když se jí to tajemno nepovede zvládnout...”

Jj přesně tak : ) to je zase ta druhá část skládačky...zvládnout anebo prostě přijmout : )...

No a co když je jen smrt a prázdnota co je opravdu skutečné

Myslím, že nejtěžší na tom všem je naučit se rozlišovat : ) to nás prostě nenaučil nikdo...což ovšem neznamená, že tu ta možnost není...

No a co když je jen smrt a prázdnota co je opravdu skutečné

Tahle myšlenka přišla poprvé před 2 lety touto dobou a vrací se mi pravidelně.....

“Jsem vděčná za to, že i v chaosu, stále existuje prostor a příležitost pro ticho, pro vítr, pro slunce na tváři, pro mraky běžící po modré obloze, tlukot srdce, nádech, výdech a další velké drobnosti, které znamenají tak vzácný dar zastavení se v přítomném okamžiku... Vše se spolu snoubí nedbaje našich soudů...”

A je to tak....i když dnes kouknu na oblohu, říkám si...vždycky tu bude něco, co “ví” mnohem víc než my budeme vůbec kdy schopni pochopit....

Tahle myšlenka přišla poprvé před 2 lety touto dobou a vrací se mi pravidelně.....

“Jsem vděčná za to, že i v chaosu, stále existuje prostor a příležitost pro ticho, pro vítr, pro slunce na tváři, pro mraky běžící po modré obloze, tlukot srdce, nádech, výdech a další velké drobnosti, které znamenají tak vzácný dar zastavení se v přítomném okamžiku... Vše se spolu snoubí nedbaje našich soudů...”

A je to tak....i když dnes kouknu na oblohu, říkám si...vždycky tu bude něco, co “ví” mnohem víc než my budeme vůbec kdy schopni pochopit....

Vrstva....

Jsem znechucená z falše, která se zas světem valí. Lidi jsou jak ryby v obrovským hejnu. Kam plují ty první, tak za nima ostatní. A teprve z toho vznikají tvary. Tak strašně zpohodlněli, že sami nezvládnou ani kouknout na špičku svého nosu. Kam ukážeš tam se podívají. Ne proto, že by chtěli znát pravdu nebo cítili, ale protože jen reagují na podněty.
Jak žena služka která má navolený program sklízet bordel po svém tyranovi, než aby mu řekla “a dost” a začala žít...

~~~~

A cimi má zase co trávit :-/

Vrstva....

Jsem znechucená z falše, která se zas světem valí. Lidi jsou jak ryby v obrovským hejnu. Kam plují ty první, tak za nima ostatní. A teprve z toho vznikají tvary. Tak strašně zpohodlněli, že sami nezvládnou ani kouknout na špičku svého nosu. Kam ukážeš tam se podívají. Ne proto, že by chtěli znát pravdu nebo cítili, ale protože jen reagují na podněty.
Jak žena služka která má navolený program sklízet bordel po svém tyranovi, než aby mu řekla “a dost” a začala žít...

~~~~

A cimi má zase co trávit :-/

Wow!
To máte takhle na služebkách běžně ty kamery?

Taky mohu potvrdit ten zpomalený čas...před rokem se nám stala nehoda...v šíleným počasí, kdy sníh zasněžil ledovku...byl to jen kousek co mě vyzvedl přítel ze spolujízdy...pár vesnic, ale popadl mě šílenej strach - tyhlety klouzačky fakt nemusím...no astalo se, vlítli jsme v zatáčce do protisměru, kde najednou proti nám byly za sebou 3 auta...v tu ranu jsem si v duchu řekla "tak teď už se děj vůle boží" najednou jsem byla v naprostým klidu a sledovala co se děje - fakt hoodně zvláštní pocit...přítel to přesně jak píšeš, těsně vybral, stejně jako ten protijezdec a ťukl nás jen zadkem, takže nás to hodilo do příkopu, těsně před násep, trochu jsme se zhoupli a zůstali viset...auto na odpis, ten protijezdec taky auto v prdeli, ale jako zázrakem se nikomu vůbec nic nestalo...při představě, že tak o 5 minut později šli i chodci, no uffff...

Ten klid jsem cítila i když jsem zkolabovala se zánětem pobřišnice...bolelo to příšerně, ale část mě jakoby už odcházela do jiných sfér, byla v naprostým klidu...

Já osobně to vnímám tak, že důvodem předtuchy je “upozornit”....a už to samo o sobě může hodně změnit...

Mně přichází ve snech a v jednorázových vjemech...
Když jde o život, reaguju...ale jen upozorním...zasahovat do toho tak necítím...sama jsem si třeba prožila ty silné emoce a pomodlila se, ale to je vše...

Já si většinou nejsem nastopro jistá, že jde o předtuchu, když přijde...nemám tak lehce nacvičený co z té spousty je předtucha a co jen nějaký balast...proto když se mi něco zdá nebo přijde nějaký ten vjem a trkne mě to, tak se o tom většinou jen zmíním pokud jde o něco bezprostředního...a pokud jde o někoho jiného, tak se ozvu tomu dotyčnému nějak nenápadně, jak se má a tak...asi se řídím intuicí...ale fakt by mě nenapadlo takto prodlužovat něčí život, ať už mě to kdy bolelo sebevíc...takhle to necítím...

Na to vracení mi asi nejvíc sedí vysvětlení, že všichni jsme multidimenzionální bytosti. Na mnoha rovinách se toho odehrává mnoho.

Jako starou duši vnímám tu, která má silné karmické zatížení. Většinou to je totiž takový pocit, že už jsem zažil vše a vše si nesu s sebou. Taková je velmi připoutaná k "hmotě"...

Na to vracení mi asi nejvíc sedí vysvětlení, že všichni jsme multidimenzionální bytosti. Na mnoha rovinách se toho odehrává mnoho.

Jako starou duši vnímám tu, která má silné karmické zatížení. Většinou to je totiž takový pocit, že už jsem zažil vše a vše si nesu s sebou. Taková je velmi připoutaná k "hmotě"...