Smrt versus Nesmrtelnost - Diskuze a zkušenosti

cimi No a co když je jen smrt a prázdnota co je opravdu skutečné

verka96 Tak je několik možností, jak se přiblížit nebo objevovat v tomto směru ještě za života.. Např. poslechnout si lidi, co byli v klinické smrti, jejich výpovědi, většinou se moc neliší.
Pak můžeš zkusit regresní terapii a uvidíš, kam tě to zavede a jaké budeš mít "zážitky". Pro mě to je velmi zajímavá zkušenost.
Mnoho kultur věřilo na posmrtný život, ne tedy takový fyzický jako máme na Zemi, ale v podobě nějaké energie, která se vtiskne do duše, do podvědomí... mohou být v podobě fobií nebo talentů. Taky v astrologii se to dá vypozorovat, co si duše přináší do tohoto života a kam směřuje... atd. Celý horoskop je to co, jsme si v minulosti "nasbírali" ať už ji chápeme jako to, co nám předali naši biologičtí předkové nebo v podobě "minulých životů".
Navíc, když zkoumáš horoskopy rodičů, dětí, prarodičů, tak tam vidíš určité shody nebo podobnosti... až je to někdy neuvěřitelné.

Pak takové závěry např.: Uvědomuji si, že to, že vlastně člověk umře, se nikdy sám člověk nedozví. Nikdy to nezjistíme.

Náš rozum je hodně omezený....

fanik Smrt je dobrá Když jsem se kdysi topil, zažíval jsem velmi příjemný bezbolestný odchod a nic světského ani nepříjemného mně netížilo. Z toho usuzuju, že onen přechod tam určitě bude a bude dobrý, i když to vědomě tam už nejspíš ani nezaznamenáme. Jakoby co bylo to bylo a jede se od nuly, max. nějaká ta karma, ale to je pofidérní..
Samozřejmě když mi tady v životě umře kamarád, nebo přítelkyně, prostě někdo blízký, bude to ztráta a bude to nepříjemný. Ale bude to jen můj sobecký pocit,jemu vím,že bude dobře a ani si to neuvědomí

player Musím oponovat - na základě přečtené literatury , ale i diskusními pořady s klinicky zesnulými navrátivšími. Takže - Joel Whitton , Život mezi životy (téma hypnotickejch regresí) dále doporučuji samozřejmě Moodyho Život po životě , což ale je starý , to už zná každej. A na Najdise dal kdysi Janko Skůtrista tohle:

https://blahulenka.cz/thomas-mellen…

Čiliže - téma je to už dnes velmi uchopitelné a věda nezahálí a čím dál více nových poznatků chrlí.

Ale - dle těchto předešlých , uvědomnění si smrti je zcela jasné , až průzračné.

Putes » fanik Taky se smrti už nebojím. Poté, co mě po zvrzané operaci nechali skoro vykrvácet. Nic mě nebolelo, zato ten návrat bych nikomu nepřála. Smrt je milosrdná, hlavně, ať je to rychle.

player » Putes Proč? Co je na návratu blbého?

Tuatha Dé Danann » cimi Od svych 16 let jsem presvedcen, ze veskera hmota, je pouze energie a Iluze, a do dnes si zatim stojim...

cimi » Tuatha Dé Danann Myslím, že nejtěžší na tom všem je naučit se rozlišovat : ) to nás prostě nenaučil nikdo...což ovšem neznamená, že tu ta možnost není...

Tuatha Dé Danann » cimi No, ja bych rekl, ze dneska spousta lidi nema s rozlisovanim problem, treba politici jsou zato dokonce placeny

cimi » Tuatha Dé Danann Tak to už je ale ironie

Buddha/2 Trochu protimluv, uvědomovat si něco, co se nikdy nedozvíš .
Jako potvrdit to 100% nemůžu, ale myslím, že uvědomovat si můžeš i to, že umíráš ... tedy ne ty, v tom pravém slova smyslu, ale tělo. A být mimo něj můžeš, ať už je funkční nebo ne.

LemmOny » verka96 Ono nemá smysl se moc vyjadřovat k té první části, pokud si nechci stále protiřečit, v tom co chci napsat o tom určování rozumu jako omezeném nástroji tohoto ale i "vnějšího" světa.
Mnoho kultur v první řadě jen věří na základě prožitku, stejně jako ty nebo já nebo ostatní, nějaké teorii, kterou si zvolí za tu svou. Tohle jsem už ale v úvodním příspěvku zmínil. Není třeba o tom dál diskutovat, pokud člověk vysloveně nechce. Je to nekonečná debata..

Chci ale zmínit to, že náš rozum nebo tedy naše vědomí, je ve spolupráci s nevědomím, o kterém bychom se bez našeho vědomí nikdy nedověděli, jediným filtrem vnímání a pro sebe určováním toho všeho.
Nemůže být tedy jen částečně omezené, ve chvíli, kdy se nám to hodí. Je to stále úplně vším. Svým způsobem, je toto uvažování ve skutečnosti pokrytecké. Nikdy "nepředběhneme" naše paradigma. Jediné co víme nebo tomu věříme je to, co si uvědomíme. Ve chvíli, kdy určujeme, kategorizujeme, tak to děláme tím samým filtrem(rozumem). Lidé nikdy neví co se jim líbí, dokud jim to neukážete.

Dám příklad, který se dá napasovat v paralele třeba na zmíněný posmrtný život, chcete-li.

Dokáže uchopit levá ruka svou levou ruku? Někdo řekne ne nedokáže, je to blbost. Někdo muže ale říci ano, jde to. Pak je dobré se zeptat, proč si to myslí. Odpověď může zním tak, že levá ruka sama sebe už dávno přeci drží, není tak pochyb, že to dokáže, když to vlastně již dělá po celou dobu od samého začátku své existence. Stačí jen přijmout svůj úhel pohledu. Následné vyhodnocení takového pohledu je ale provedeno tím samým omezeným filtrem a to je náš rozum-vědomí

LemmOny » Buddha/2 "Trochu protimluv, uvědomovat si něco, co se nikdy nedozvíš"

Ano je to tak, a na toto právě narážím v samotném pointě této diskuze.
Uvědomovat si můžu cokoliv, dokud budu schopný jakéhokoliv vnímání. Nikdo však ve svých teoriích nemůže popsat to, co se stane ve chvíli, kdy člověk vnímat přestane.

Být vědomě mimo tělo, není nic neobvyklého a každý z prožitku své klinické smrti popisuje něco podobného. To ale nic nevyvrací. Stále se bavím o tom, že to vnímám.

LemmOny » Tuatha Dé Danann hmota, energie, myšlenka nebo jakýkoliv dojem, je stále jen jedno a totéž, je to informace.

V tu chvíli je vše jen teoretická teorie, pokud na to přistoupíme.

LemmOny » player Problém je ten, že rozhovor vždy proběhl jen s těmi navrácenými.
Tak že celá tato myšlenka s životem po smrti, je svázána stejným paradigmatem jako normální život při plném vědomí.

LemmOny » fanik

LemmOny » cimi Skutečné je pro nás vždy jen to, co sami dovolíme a čemu chceme věřit, že to tak je

Flory Ja ted posloucham indickeho mistra Sadhguru a ten mluvi o smrti jako o prechodu, o kterem telo i duse vi. Dokonce existuji lide, kteri pracuji s tim, ze i v mrtvem tele preziva prana jeste nekolik hodin az den.

Za mne moc zajimave

Tuatha Dé Danann » Flory Sadhguru taky posledni dobou sleduji

Tuatha Dé Danann Vidí před očima celý život. Vědci zjistili, co prožívají lidé v okamžiku smrti

Před očima se člověku promítne celý život. Podobná představa o okamžiku smrti možná není jen výplodem fantazie spisovatelů či filmových tvůrců. Vědci nyní získali přelomový důkaz, podle kterého člověk opravdu v sekundách, kdy umírá, může před očima mít vzpomínky na uplynulá léta.


https://www.denik.cz/veda-a-technik…

LemmOny » Tuatha Dé Danann O tom jsem také nejednou slyšel a četl. Dokonce je na tom postavena hlavní myšlenka mého nejoblíbenějšího filmu, "Americká Krása". Zajímavá myšlenka a možná už i potvrzený fakt.

Já osobně mám jen zkušenost toho, co se děje s vědomím před tím, než člověk může zemřít, respektive, když vidí blížící se smrtelné nebezpečí. Ne když umírá
V roce 2020 jsem měl při návratu ze služební cesty na dálnici D8 téměř smrtelnou dopravní nehodu. Bylo to i ve zprávách a na nejednom serveru. Pamatuji si, že se v ten moment vše kolem mě strašně zpomalilo. Jako by někdo podržel čas a já měl tak dostatek času na reakci, abych se zachránil. To zpomalení času vůči mému vědomí, bylo tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako bych místo pár sekund měl na všechno několik minut. Když už mě ale ten kamion míjel a já věděl, že úspěšně uhýbám, tak jako by ten "film" někdo naopak zase zrychlil a to dvojnásobně oproti normálu.

Zvláštní pocit.

https://www.novinky.cz/krimi/…

Znovuzrozená » LemmOny

S tim "zpomaleným" časem mohu potvrdit.
Před několika lety jsem byla nechtěným účastníkem hromadné nehody čtyřech aut, naštěstí ve městě v menší rychlosti, takže se to obešlo bez vážných zranění. Stihla jsem zabrzdit za klukama v bavoráku, kteří náhle zastavili před nějakou překážkou, za mnou paní v osobáku a hlavně za ní pupkáč v Peugeot Boxeru už to nedali...a já jenom v zrcátku viděla zpomaleně, jak se na mne řítí a sunou na ten bavorák...fakt jako ve zpomaleném filmu. Jak říkáš, byl to hodně zvláštní pocit, ale to, co ty, bych teda zažít nechtěla.

cimi » LemmOny Wow!
To máte takhle na služebkách běžně ty kamery?

Taky mohu potvrdit ten zpomalený čas...před rokem se nám stala nehoda...v šíleným počasí, kdy sníh zasněžil ledovku...byl to jen kousek co mě vyzvedl přítel ze spolujízdy...pár vesnic, ale popadl mě šílenej strach - tyhlety klouzačky fakt nemusím...no astalo se, vlítli jsme v zatáčce do protisměru, kde najednou proti nám byly za sebou 3 auta...v tu ranu jsem si v duchu řekla "tak teď už se děj vůle boží" najednou jsem byla v naprostým klidu a sledovala co se děje - fakt hoodně zvláštní pocit...přítel to přesně jak píšeš, těsně vybral, stejně jako ten protijezdec a ťukl nás jen zadkem, takže nás to hodilo do příkopu, těsně před násep, trochu jsme se zhoupli a zůstali viset...auto na odpis, ten protijezdec taky auto v prdeli, ale jako zázrakem se nikomu vůbec nic nestalo...při představě, že tak o 5 minut později šli i chodci, no uffff...

Ten klid jsem cítila i když jsem zkolabovala se zánětem pobřišnice...bolelo to příšerně, ale část mě jakoby už odcházela do jiných sfér, byla v naprostým klidu...

LemmOny » cimi Ahoj, nene. Toto bylo natáčeno mojí autokamerou a jel jsem ve svém autě.

Jinak masakr to co píšeš. Všechny tyhle obdobné zkušenosti, jsou prostě tak trochu "jinak" intenzivní, víc než cokoliv z pohledu prožitku běžného života.
Hlavně že se nikomu nic nestalo, to je vždy taková v tu chvíli "nedoceněná výhra" pro všechny.