? - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž


Jo. Ptát se na stáří má význam u zrajícího sýra, pak snad ještě u duše do kola.
Ptát se na stáří duše nebo vesmíru je čistá mentální prokrastinace

LemmOny (* 23.9.1981)
Muž

Ahoj,

já si myslím, že duše jako taková není něco, co bychom mohli vtěsnat do našeho rozměrového světa, kterého se týká i pravidlo stáří, či prostě jen začátku nebo konce. To jsou spíš pravidla našeho paradigma. Mám-li duši chápat jako něco nad rámec našeho vnímání(tak jak to nejeden duchovní prezentuje, tedy mimo rozumovou stránku věci, pak je paradoxem snažit se jí vnímat jako něco stárnoucího, či kolujícího ve vztahu k našemu vědomí,(tj. jediné možné vnímání tohoto světa) podléhajícímu našim, již výše popsaným smysluplným pravidlům.

Lupi (* 29.5.1953)
Žena

Což o to....furt se všechno mění podle našich dostupných poznatků Ale něčeho se člověk chytit musí.

LemmOny (* 23.9.1981)
Muž

Je zajímavý ale, že se ten pohled na posmrtný život, včetně vizualizace a pojmenování onoho, stále mění podle našich dostupných poznatků. To už samo napovídá, že si jen myslíme, ale nevíme vůbec nic. Navíc to co si myslíme se neustále mění.

LemmOny (* 23.9.1981)
Muž

Je zajímavý ale, že se ten pohled na posmrtný život, včetně vizualizace a pojmenování onoho, stále mění podle našich dostupných poznatků. To už samo napovídá, že si jen myslíme, ale nevíme vůbec nic. Navíc to co si myslíme se neustále mění.

Lilith Surya (* 26.9.1954)
Žena

zajímavé téma..i to, jak k němu přistupujem, co člověk, to jiné vnímání...Na začátku hledání toho Něčeho mezi nebem a zemí se hodí ten odkaz, co psala verka96, že je dobré být svůj, jít si za voláním čehosi ve mně.J. Whiton to ve mně otevřel, ale jak se k tomu dostat?
Byla jsem i v pár ezo skupinách, ale vždy rychle vycouvala páč není všecko zlato, co se třpytí..a začala hledat na vlastní pěst, jak to s tím životem a duší je. Cítila jsem se na popis staré duše, ale co s tím, když nikdo neporadil jak vyskočit z mého masakrového scénáře. Pomohl mi hodně K. Minařík (Joga v životě dnešního člověka), který zmiňuje obrat do nitra a dle pokroku asi 9 tzv. budhistických vnorů. Nejzajímavější je to, že při prožití toho 4. si jen to vědomí dotyčného samo rozhoduje...co dál. A chce to joo pořádný trénink, jinak je to záležitost křehká. Protože při odcházení ze života stačí jediná silná myšlenka a všecko je jinak..jako když omylem dilítnu pracně napsaný výkaz. Myslím tím návrat zpět.. něco zůstalo ještě neprohlédnuto..nedožito. Nebo se někdo může vracet, aby pomáhal druhým, ale přechod přes Řeku zapomnění není jen tak...Hodně o tom píše Dolores Cannon Nová země. Ale stejně ty popisy tady jsou jen splétání slov. Poznávat, jaká seš duše - budeš stejně sám, i sám si svým životem lajnovat vracení či nevracení.
No a jen tak na okraj... Nisargadata - Vidžnána: Nic se nikdy nestalo a nic se nikdy nestane..

verka96 (* 18.12.1977)
Žena

Ještě jsem dřív viděla tento film, jak to všechno asi funguje... Možná pro někoho přijatelný.

https://www.tarak.cz/nas-domov/

verka96 (* 18.12.1977)
Žena

Tak člověk si to musí předělat do nějaké formy... Nebo jak???

Lupi (* 29.5.1953)
Žena

No já nevim, v zimě tam zase takový vedro není Co dál, to taky nevím. Já musím dořešit něco, s čím se pachtím bůhvíkolik životů a teď se mi s tím povedlo pohnout, tak to hodlám mít špíglnýgl.
Ale jestli bude něco jiného......

Lupi (* 29.5.1953)
Žena

Jestli je ovšem energii a informaci možný brát jako jakousi hmotu - ono se to asi prolíná a my si tam děláme čáry, abychom to snadněji uchopili.
Tuhle jsem četla, že "vědci zjistili" - no, tak že zjistili, že čas je defakto jen název pro řetězce příčin a následků.
Dodala bych, že pro mě je vnímání času dáno hladinou vlastní energie a jak ti ubejvá.

verka96 (* 18.12.1977)
Žena

Jo, to bych brala, nějaký leháro na Krétě. A nemusíš řešit, čím si v zimě zatopíš. A pak bych to už fakt zabalila...
A jinak se v tom moc nešťourat, paráda...

LemmOny (* 23.9.1981)
Muž

to vše co popisuješ my spíš přijde jako pravidla definovaná člověkem nikoliv duší

Lupi (* 29.5.1953)
Žena

Whitton právě píše, že čím je duše zkušenější, tím volnější si dělá plán a vlastně si určí jen nějaké body, co by měla udělat a zbytek tralala jupajdá
A Vanek měl kamaráda, který měl tak pohodový a parádní život, že mu to nedalo a začal v tom šťourat a dopídili se, že měl takový masíčko hezkých pár životů, že se rozhodl, že si dá jeden odpočinkovej To se mi moc líbí a plánuju to rovněž! Nejlépe na Krétě, s veleodpočinkovými úseky na pláži Vai
No uznej!

verka96 (* 18.12.1977)
Žena

Já bych řekla, proč se vrací duše? Protože si to sama před narozením vybrala, vybere si datum, kdy se narodí, jakým rodičům, do jakého místa, co hlavního má v životě zažít (takový stěžejní úkol), jestli bude mít děti a ty děti jsou si taky předem vybere, stejně tak životního partnera, kdy zemře. A pak se zase vrací "domů", kde neexistuje čas - jak píše player.
A celý horoskop je pak karma, tam jsou tyto důležité věci.
Stará duše, to jsem našla asi toto:
https://www.michaelovouceni.cz/star…

Když jsem dřív se o to zajímala, připadalo mi to hodně zajímavé... Teď už ani moc ne, ale dřív mě i napadla otázka, když má někdo horoskop fakt hnus a pak zemře, jestli ten okamžik a den úmrtí (stejně tak jako narození) jaký má význam, co říká... Jestli tam lze přečíst, zda došla duše v tom životě ke svému záměru, který původně měla...?

player (* 20.5.1968)
Muž

Pravda je ta , že dle všeho , co se tam píše , tak v Bardu neexistuje čas. Čas podle všeho je jenom jistý stav hmoty - ale ta duše je mimohmotná entita. Nebo prostě - ono to jakási hmota je , ale není patrně z tohoto univerza.

player (* 20.5.1968)
Muž

Doporučuji knihu o hypnotických regresích od Joela Whittona - Život mezi životy. Tam se o tom pojednává.

Shrnu ti tu myšlenku. Přijde nová duše sem na ten svět. A jede ... něco. Může žít lépe , či hůře , ale jako mladá vždy naseká nějaký maléry. Po smrti jdeš před komis , která ti doporučí další inkarnaci , abys po sobě ten chlívek uuklidil. Ale ty máš svobodnou vůli a i když si inkarnaci předem dopodrobna naplánuješ , tak vlastní vůlí se povětšinou odchýlíš a takhle to jde pořád a pořád , dokud karmu nevyčistíš - do osvícena. Poslední inkarnace už je většinou mimo vztahy a je zkrátka taková , že svítíš na cestu druhým. A teď - některý duše třeba zvládnou to osvícení laicky řečeno za pár. Inkarnují třeba sedmkrát a po sedmé už jsou osvícení. A pak už následuje buď vtup do toho světla nebo můžeš fungovat jako melouchář - to jest strážný anděl , kterýho údajně každá duše před znovuzrozením nafasuje. Ale některým hajzlíkům to zkrátka trvá , čistěj velmi pomalu , největší zla odkládají na budoucí inkarnace , takže jsem jdou třeba tisíckrát. A to jsou starý duše. Ale nevadí jim to. Líbí se jim v životech útrpných (či radostnějších).

Pokud teda budeme hypnotické regrese brát vážně. Pokud je to blábol , tak taky může být pravdou , že žádná duše není - jen mozkové neurony. To už je věcí víry.

verka96 (* 18.12.1977)
Žena

Já bych řekla, proč se vrací duše? Protože si to sama před narozením vybrala, vybere si datum, kdy se narodí, jakým rodičům, do jakého místa, co hlavního má v životě zažít (takový stěžejní úkol), jestli bude mít děti a ty děti jsou si taky předem vybere, stejně tak životního partnera, kdy zemře. A pak se zase vrací "domů", kde neexistuje čas - jak píše player.
A celý horoskop je pak karma, tam jsou tyto důležité věci.
Stará duše, to jsem našla asi toto:
https://www.michaelovouceni.cz/star…

Když jsem dřív se o to zajímala, připadalo mi to hodně zajímavé... Teď už ani moc ne, ale dřív mě i napadla otázka, když má někdo horoskop fakt hnus a pak zemře, jestli ten okamžik a den úmrtí (stejně tak jako narození) jaký má význam, co říká... Jestli tam lze přečíst, zda došla duše v tom životě ke svému záměru, který původně měla...?

LemmOny (* 23.9.1981)
Muž

Ahoj,

já si myslím, že duše jako taková není něco, co bychom mohli vtěsnat do našeho rozměrového světa, kterého se týká i pravidlo stáří, či prostě jen začátku nebo konce. To jsou spíš pravidla našeho paradigma. Mám-li duši chápat jako něco nad rámec našeho vnímání(tak jak to nejeden duchovní prezentuje, tedy mimo rozumovou stránku věci, pak je paradoxem snažit se jí vnímat jako něco stárnoucího, či kolujícího ve vztahu k našemu vědomí,(tj. jediné možné vnímání tohoto světa) podléhajícímu našim, již výše popsaným smysluplným pravidlům.