Smrt mravence


10.05.2011 - 10:30
(Býk) Jyotis
Smrt mravence
O víkend jsem poslouchala čtení z arabské literatury. Zapomněla jsem autora, ale zaujala mne svou informační hloubkou povídka "Smrt mravence".Je to jakési pokračování toho, co jsem tu kdysi zapsala jako pozorování, které jsme učinily s dcerou ze života českého hmyzu..Pro toho, kdo neslyšel, lehce převyprávím:Autor ležel na sluníčku a pozoroval, jak se v horku pachtí mravenec se stéblem. Říkal si, co ho nutí se takhle pachtit. Mravenec se každou chvíli zastavoval a musel oddychovat.Došel k hroudě písku, kterou zjevně nemohl zdolat. Chvíli stál, pak odběhl. Autor si říkal, je to mravenec. Že by to byl rebel, přece to tak lehce nevzdá..Mravenec opravdu přivedl druha, aby mu pomohl. Jenže - náš autor mu schoval stéblo. Mravenec pobíhal, rozhlížel se, byl bezradný. Bylo vidět, že komunikuje s druhem, který se po delší debatě sebral a odešel.Autor stéblo vrátil. Mravenec zkoprněl, zřejmě to považoval za zázrak. Znovu odběhl a vrátil se s druhem. Autor ovšem opět stéblo schoval. Náš mravenec tentokrát ani nepobíhal. Byl ochromen, na nic se nezmohl. Rozčiloval se druhý mravenec a tentokrát ani dlouho nečekal a odešel.Autor stéblo opět vrátil. Neštastný mravenec se tedy pokusil stéblo odnést sám. Pachtil se, pachtil, ale nešlo to. Bylo to nad jeho síly. Pocit povinnosti zůstaval.Znovu tedy odběhl. Přišli s ním dva mravenci-vojáci s kusadly. Autor stéblo ovšem opět schoval. Když si uvědomil, že je situace vážná - náš mravenec byl naprosto pasivní, narozdíl od vojáků - chtěl stéblo vrátit, ale stalo se něco strašného: Mravenčí vojáci svého druha-dělníka rozkousli na tři kusy.Autor zkoprněl s pocitem viny. Uvědomil si, že v lidské povaze je cosi sadistického, když předsunul "hru" před soucit...

Stránka: 1 2
Řazení:
12.05.2011 - 14:57 | Filtr
(Býk) Jyotis » Argyll
kam až se to dostáváme..

sadomasochistická stránka lidské povahy je opravdu záhadou..má co dělat se zkoumáním hranic, potřebou moci i rozšířeným pocitem neurčité viny.. Vcelku se mi zdá, že je mezi lidmi více masochistů, než sadistů, protože masochismus je asi snadněji ukotvitelný stálým vtiskováním, že jsme za něco vini, aniž bychom přesně věděli, za co, a to nemyslím, jen "dědičný hřích"..
Aktivní sadismus je přece jen složitější záležitost...

Pro mne je podstatné i poznání "ze života hmyzu" a jiných živých tvorů, který je mnohem složitější a nedá se odbýt nějakými slepými "instinkty"..
V tom minulém pozorování jsme byli šokováni, jak se chová hmyzí jednotlivec, tj. ne člen společenství - složitostí jeho úkonů, když se setká s problémem nejen těžkého břemene, ale i vybudování adekvátně velké spíže, umístění zásob, vyřešení zhrocení stavby, zahlazení stop, označení místa apod...a všechno sám..

Je to asi, jako se píše v poslední době v Matrixech, inspirovaných zákonitostmi pozorovanými v kvantové úrovni..

Vše živé /i z našeho hlediska neživé/ sdílí určité informační pole bez ohledu na svou tělesnou formu a je to jen věc míry naladění a schopnosti v nějakém kódu detekovat informaci.
Příběh s mravencem je ale složitější - ukazuje sociální situaci. K popravě nedochází hned, ale až po určitých příležitostech a zdá se, že mravenec je i schopen anticipovat její vývoj. Jeho chování je velmi podobné našemu.
Napřed je aktivní, pak zmatený, pak se to snaží vyřešit sám ze všech sil a nakonec rezignovaný, protože tuší, že bude potrestán.
12.05.2011 - 15:49 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Buddha/2
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nechtěl jsem v souvislosti s tématem do diskuze zavádět téma minulých inkarnací, ale jak se ukazuje - je to součást. Věřím, že schopnost empatie a spolucítění se v průběhu řetězu vtělení neustále zjemňuje a prohlubuje. Přesto mohou vnější okolnosti vytvořit situaci, která vyžaduje násilí navzdory empatii, tedy jakýsi dočasný "návrat ke kořenům". Tehdy je užitečné si uvědomit, že odpor i fascinace silou a krutostí vyvěrají ze stejného zdroje.
Nebudu popírat, že ze mě mluví má lehká zaujatost proti nejrůznějším dětem květin a propagátorům nenásilí. Něco mi v tom prostě nehraje. Popření principu destrukce se chtě nechtě potom projeví jinde, přesune se do podvědomí, otráví a infikuje vztahy lidí i celých skupin, anebo se nějakým způsobem somatizuje.
Když jsi zmínil samurajství - to (a asijská bojová umění vůbec) je přesně cesta, jak sílu destrukce kultivovat, ovládat a přitom žít vědomě. V případě samurajství se radost ze hry a z boje usměrňovalo ke službě společnosti, posvěcovalo se závazky vůči feudálnímu systému. Ale aby se z nich nestali chladnokrevní řezníci, aby neztratili přístup ke své jemnosti, často se věnovali nejrůznějším druhům umění.
A když je řeč o Bhagavadgítě, vybavuje se mi ten úryvek, kdy Ardžuna před bitvou odhaluje své pochybnosti o smyslu válčení. Vzpomínám si dokonce, že před rokem tu byla diskuze od Eau, ve které jsme to probírali...

Ale to už jsme se na hony vzdálili od našeho mraveniště... :4:
12.05.2011 - 16:45 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Jyotis
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pravda tedy je, že by mě nenapadlo pohlížet na mraveniště jako na určitý sociální model, protože existenci takového modelu bych podmiňoval individuálním uvědoměním sebe sama a vymezením vztahu k němu všech, kteří v něm participují. Ale co my víme o tom, jak sebe sama vnímá mravenec? (např. takovej Ferda musel mít veliký sebevědomí díky svý manuální zručnosti :61:) Anebo do jaké míry je vlastně naše individuální uvědomění podmínkou toho, že - ať chceme či ne - spoluvytváříme naše lidské mraveniště a patříme do něj, třebaže jsou naše vztahy, komunikace a vazby nepoměrně složitější. Princip určité společné výstavby čehosi zůstává stejný. Častokrát je to právě možná naše zaujatost individuálním vědomím, že v tomto našem "mraveništi" ztrácíme pocit integrity, anebo právě tu jemnou schopnost okamžitě dekódovat informaci přicházející z toho kvantového a virtuálního pole. Vypadá to, jako kdyby byla evoluce vědomí přímo podmíněna dočasným odcizením tomuto zdroji.
Nemyslím také, že by mravenec svůj finální ortel bral jako osobní trest v našem lidském slova smyslu. Kolektivní myšlení mraveniště prostě uznalo tohoto jednotlivce jako již dále nepotřebným a tento si poté, co vyčerpal své možnosti vyřešení svého úkolu, ochotně a s mnohem větší dávkou klidu a samozřejmosti, než jaké by v takové situaci byl schopen člověk, počkal na své katy.
Já už ale dneska raději nepřemýšlím. Hrozně mi z toho vyhládlo. :4: :69:
23.05.2011 - 16:21 | Filtr
(Býk) PetV
Ještě mi vrtá hlavou jedna věc, co s tímhle tématem souvisí.
Teď je docela populární tvrdit, že dítě si veškerou potřebnou duševní výbavu přináší už při narození a že rodičovská výchova, či snad převýchova, je víc na škodu než ku prospěchu. Hodně to propaguje třeba Jarda Dušek, s odkazem na indiány atd. atd.

A mě by zajímalo, jak s tímhle názorem jde dohromady tady popisovaný fenomém dětské (ale nejenom) krutosti ke zvířatům, když často až po zásahu rodičů a vysvětlení, že to není správné, si to dítě uvědomí a probudí se v něm soucit.
Některé děti to není potřeba učit, ale některé zase ano, jak vyplývá z téhle diskuze. :63:
23.05.2011 - 16:30 | Filtr
(Býk) Jyotis » PetV
zajímalo by mě, jestli jsou tu nějaké učitelky ze školky nebo z jeslí. Ty mají nejvíce zkušeností s rozmanitostí dětí.
A já během svých zkušeností taky vidím, že jsou děti opravdu různé.

Dušek jde do extrému. Sám víš, že člověk potřebuje stimulovat i regulovat, celý život. Jsme sociální bytosti.
Uvědom si, co si třeba pamatuješ jako své nejkladnější zážitky.
Většinou to zřejmě budou drobné epizody s lidmi, kdy Ti někdo něco hezkého řekl, milá gesta...někdy i cizích lidí.
Já jsem třeba snídala teď v hotelu v Bonnu, v nic moc náladě, a najednou zpoza rohu vyskočila malá holčička, upřímně se na mě usmála a pozdravila. Pohnulo to se mnou a právě proto si to budu pamatovat.

Zvíře je "jiný" tvor, a tak možná některé necitlivěji nastavené děti si to potřebuji vyzkoušet, vidět to.
Pokud ovšem pokračují v týrání, tak je skutečně něco špatně...
23.05.2011 - 17:02 | Filtr
(Býk) PetV » Jyotis
Právě, ono to sice na jednu stranu zní logicky, že dítě má vše potřebné při narození, zvlášť když to vysvětluje někdo jazykově a argumentačně zdatný, viz Dušek, ale třeba tenhle příklad s tou krutostí to podle mě vyvrací nebo koriguje.

Taky by mě zajímalo, nakolik je to rozšířený, typický fenomén, jaká část dětí je citlivá a ohleduplná už z výroby a jaká se k tomu teprve musí naprogramovat.

No je zajímavé, že když se teď nad tím zamýšlím, tak já si z ranného dětství pamatuju hlavně různé traumatizující události, kdy jsem měl strach, dostal jsem se mezi cizí lidi (v jeslích, školce), než ty pozitivní :8:

Jo jo, taky si poslední dobou různé zážitky s dětmi docela pamatuju, asi i tím, že se na ně víc zaměřuju, pozoruju je, a ověřuju tu hypotézu, že ony by spíš měly učit nás než my je.

A zjišťuju, že pravda je asi někde mezi, holt jako u všeho :1:
23.05.2011 - 17:10 | Filtr
(Býk) Jyotis » PetV
tak z dětsví negativní, to bývá, z dospělosti, aspoň já, i to pozitivní..

V každém případě - a to je i tady v diskusi o Matrixu, paměť je spojena s emocemi.

Co má silnější emoční index, to si pamatujeme. Pak přes tento rastr posuzujeme další skutečnost.
Abychom nebyli strnulí, je potřeba zažívat nové věci, potkávat nové lidi, tak se stáváme inteligentnějšími, protože mozek hned vytváří nové spoje...flexibilnější a velkorysejší, protože máme širší škálu zážitků a toleranci k rozmanitosti.
Příspěvky: 1-25 26-32
« předchozí  další » »|
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Lev Lvu
ukázat kalendář »