Žena a její role - Diskuze a zkušenosti

thééé » cimi "Ufff a toto zajelo hluboko...chtělo se mi vykřičet: “však jsem taky žádného otce neměla” ale to už "
nojono i to je vztah, a tyhle neexistující, či zidealizované, či hnusně deformované jsou asi nejsilnější co do vlivu na naše ženství :-(

"občas je nepřátelství cítit v řadách žen...možná ze závisti...srovnávání se, soupeřivosti..."
no nad tím kolikrát dumám, proč to...jestli to jsou ženské hry, na které jsem nedostala návod...nebo jestli to není právě tou prodejností a špatnou sebehodnotou ženy (tolik let lámanou) - uděláme vše pro pocit sounáležitosti, přijetí, ocenění a lásku...ale když to vidíme na druhém, tak tím pohrdáme, i když podprahově...či co

"Jenže...když šáhnu do svého nitra—vnímám tak vůbec sama sebe? A dokážu takto bez předsudků vnímat kohokoliv?"
no po pravdě si taky nepřipadám nějak extra živá , a to od narození...ale asi je mi to nějak z těch všech možností nejbližší a hlavně se s tím dá něco dělat, a do téhle role se vměstnávat je takové nejpřirozenější ... mám pocit, že jsme za to vždy odměněni
ono stačí si dát otázku, kde ve mě začíná pocit, že jsem naživu..a jde to velmi do hloubky...tady se nedá klouzat po povrchu a pozlátkách, nedá se to zalepit ženským přikrášlovadlem..

Jinak si myslím, že ty všelijaké role se v nás probouzí většinou postupně..můžou se oživit tranzitem..a pak se vše změní mateřstvím, nebo bolestnými rozchody.
Jako krásná a nejživější jsem se za celý život cítila jen v jednom vztahu, který se v podstatě ani moc nekonal.
Alchymie vztahů je taky dobrý otvírač vnitřních rolí.

Jo a ještě jedna role mě napadla, baba-jaga
Mám pocit, že každá žena se musí s tímhle aspektem nějak poprat...i když si nejsem jistá, jestli to není jen vyhrocenější role čarodějky, a tu bych nejvíc přiřadila k mateřství. Tu se odehrávají největší kouzla a proměny.

verka96 Když se na tím tématem zamyslím, už od narození hrajeme určité role, protože jsme součástí společenství - rodina, potom škola, kamarádi, práce (zaměstnanec, šéf, podnikatel atd.), pak se můžeme rozhodnout, partner, manžel, matka nebo ne-matka, případně babička, když se toho dožijeme apod. Dřív tu byl patriarchát, žena si moc vybírat nemohla, prostě narozením byla zaškatulkována už v rodině, měla ty a ty povinnosti, určeného budoucího manžela a samozřejmě děti (pokud nebyl biologický problém). Rodina je nejdůležitější, tam se dítě formuje do budoucího života. Nyní dochází k takovému mírnému upouštění od partiarchátu, společenským změnám, žena už si může svobodně vybrat partnera, od záčátku 20. století může volit nebo zůstat svobodná a bezdětná a bude to společnost brát "normálně". A pak taky hodně záleží, jak role budeme hrát, podle sebe nebo podle toho, co se od nás očekává. A jestli pokračovat v tom, co nám rodiče a prarodiče předali nebo si uvědomíme, že tento vzorec už dál ne (když vzorec není zrovna dobrý, dochází k ponižování, týrání, zneužívání apod). Takový genetický otisk, co podvědomě od rodičů máme.
Život je plný rolí, ale dnes máme větší svobodu se rozhodnout. Nejdůležitější je být upřímný sám k sobě a vědět co chci a taky se podle toho chovat.

cimi » thééé "Alchymie vztahů je taky dobrý otvírač vnitřních rolí."

jo přesně tak...a tady ten balíček, který nějak do sebe natřádáme za celý život se vždycky nejvíc zhmotní v partnerství...tzn, že se nějak naše osobnost začne štěpit...ale pouze tak moc jak je to "zrcadlo" rozbité...
Někdo se vztahy ani souladem v partnerství nemá vůbec žádný problém a jiný se zase točí v bludných kruzích a ne a ne se poskládat...

"ono stačí si dát otázku, kde ve mě začíná pocit, že jsem naživu..a jde to velmi do hloubky."
Ano : ) to už je taková vyšší "vědomá životní" tak vnímám smysl meditací...ne jako něco statického...

Prosím tě a jak bys tu roli baby-jagy vyložila? : ) já ji znám jen z výkladu toho pána, se kterým moc nejsem na stejné vlně...

cimi » verka96 "Nejdůležitější je být upřímný sám k sobě a vědět co chci a taky se podle toho chovat."
Naprosto souhlasím : )

Jinak k těm rolím...a k tomu vědomí toho co chci a upřímnosti k sobě, mě právě zajímalo co na to muži, s jakými představami do vztahů vstupují...tohle propojení s tím, jak je paušálně vnímána žena dlouhodobě s tím má samozřejmě mnoho co dočinění...prostě si myslím, že to člověk může uvidět a ze sebe dostat jedině vědomou prací na sobě...ale tak nějak si říkám, že tady ty sdílecí a "analytické" tendence mají spíš ženy, tak nevím co jsem jako čekala

Buddha/2 » cimi Mně z toho furt není jasné, jestli Tě to zajímá víc obecně- jakože "statisticky" nebo individuálně- trochu víc "do hloubky" .
Představy ... tady bych Ti to ještě zkomplikoval . Dost často ani o představy nejde, spíš o naivitu, Buď v tom smyslu, že všechno bude růžové a problémy buď nebudou nebo se nějak vyřeší samy. A nebo se nějak automaticky předpoládá, že vztah bude stejný jako mají rodiče - to je trochu záludné, protože máme 2 páry rodičů . Výsledek pak často připomíná pohádku o pejskovi kočičce a dortu
Bylo to dost sdílecí ?

cimi » player Hele ono by se to dalo říct i opačně: Chlap, který ženskou nenakrmí má proti tomu, který ji nakrmí handicap : ))
Ale muži v tomto mají výhodu v té jejich jasnosti...ženský si mnohdy život samy sobě komplikujou asi tou svou extrémní potřebou až závislostí na bezpečí (hnízdo), že mnohdy jsou ochotny zavřít oči nade vším, i na úkor sebe sama...
Proto to mají ženy, které jsou tak trochu víc muži, v něčem jednodušší...a naopak zženštilí muži v něčem náročnější x)

Jj tohle má mnoho rovin a určitě má velký vliv minulost a klima ve společnosti...ale tak nějak si říkám dohromady s tím předchozím příspěvkem verky, jestli to vlastně v současné době není už jen záležitost těch žen a jejich postoje, jakou roli ty ženy budou mít...tedy otázka, ze které strany to vlastně pochází...

cimi » Buddha/2

Samozřejmě že do hloubky

Jo...nějak takto jsem si to představovala to sdílecí : )) jestli tam probíhá nějaké propojení na rodiče, společnost, jak to chodí, či odkazy na pohádky...jasně : )
Spousta žen, (včetně mě ) v určité fázi vývoje očekávají prince, kterej je zachrání a všecky ty opletačky kolem : )) a proč ne, leč realita není pohádka, že (a toužily by po tom, kdyby jim to maminky nečetly před spaním???) --- např

Buddha/2 » cimi Tak to jsem rád
Jste mě s Plájou přiměli se zamyslet nad funkcí krmení. Zcela nejungovsky pominu kojení .
Model muž uloví, žena upeče má něco do sebe. Oba do toho aby se najedli vloží svůj díl - což spojuje. Snídaně do postele je vyšší level . Obecně: když se s někým podělíš o kus žvance, dáváš tím najevo dobré úmysly. To je tak základní gesto, že platí i ve vztahu člověk-zvíře (A jo, taky mi dlouho nedocházelo, proč kočka nechává myš před dveřmi - ještě že mám chytrou kamarádku ).
Pohádky jsou fajn . Jen je tu jistá disproporce v kvantitě princů .A pak taky idealizují. Že by nikdy žádný drak neukousl princi hlavu? Nebo se princezna nezakoukala do špatného prince ?
Víš co, já mám problém jak nakombinovat globální pohled s úzce zaměřeným. Zvlášť když položíš dvě a víc otázek současně . To pak nevím jestli se rozepisovat na A4 nebo radši . Třeba propojení na rodiče: samozřejmě že je, ale těch variant ... Chci říct, že to nemusí být neochota, ale třeba jen obyčejná bezradnost . A možná nejsem sám ...
Já ten "statistický pohled" beru spíš jen pro zajímavost. A ten do hloubky je čistě individuální. Sice může mít společné rysy s jiným, ale zároveň se od něj v jiných liší. Takže co si z toho vybereš, může ale nemusí fungovat.
Jakože když dva dělají totéž, není to totéž - proto, že mají jiné dispozice.
Hezký příklad jsou horoskopy, ale těm nerozumím (příliš mnoho proměnných )

player » cimi Jo - já holky krmím...jsem obstojnen kuchař...

Jinak - já si stejně myslím , že celej moloch má jedno pozadí. A tím je erotický život člověka , jako druhu homo sapiens. My se snažíme fungovat podle nefunkčního schématu vymyšleného křesťanskou církví. Respektive patrně jejími někde ve čtvrteém století ohnutými dogmaty.

Role ženy jsou tři. Milenka - matka - ochránkyně rodinného krbu , to ano , ale jakoby měli pravdu spíše ti starověcí Římané. Popřípadě třeba Ganéšovci. Nezapadaj ty puzzle do sebe , alespoň podle mého odžitého názoru.

I když každej tohle vnímá jinak.

thééé » cimi "Někdo se vztahy ani souladem v partnerství nemá vůbec žádný problém a jiný se zase točí v bludných kruzích a ne a ne se poskládat..."
čoveče, já čím jsem starší, tím víc jsem přesvědčená, že nikdo nemá souladné partnerství
nejhůř jsou na tom asi empatici, a ti, co mají vůli k harmonii, protože se všelijak přizpůsobují. Ale Ti, co právě hlásí, jak jsou v pohodě, jsou dost často tankoidní, sebestřední a polenoidní atd. tozn. že zase nemají problém být sami sebou, ale problém se víc vnímat potřeby druhého, a nechat se proměňovat.
A myslím si, že ani jedno není dobře.


K té Babě Jaze - no to je dobrá otázka, často jsem nad tím přemýšlela. Ten pán, kterého asi myslíš, v tomto neoslovil ani mě, protože Babu Jagu už poslal za hranice dobrého.
nevím, jestli Tě to uspokojí, je to opravdu moje úvaha, ale stále jsem otevřená novému pohledu:
je to jistě ženský aspekt, je velmi velmi kreativní, se schopností navracet harmonii a léčit..hluboce proměňovat. Je v tom něco magického a velmi silného, asi bych to přirovnala i k energii pluta /právě proto to může zůstat v nebezpečné ničitelské rovině/. Umí čelit obrovskému zlu, a hlavně rozumí zlu, setkala se s ním, už se ho nemusí tolik bát. Věřím, že v podstatě je tam touha po ohni - vědomě jít a uchopit svůj život.. nechat shořet v ohni vědomí apod./šup s tím do pece/...a pokud se k těmto nástrojům dostane žena, která má za úkol chránit své děti, svou rodinu, své blízké, Božské hodnoty apod., může z ní být na nějaký čas nebezpečné stvoření schopné všeho...
dokáže se vzdát závislosti na přijetí od okolí (bradavice na kůži), dokáže zůstat sama (na samotě v lese), zesílí jí vnímání (obrovský nos), sžije se s přírodou a pozná instiktivně čím léčit..
Ale musí i poznat, že její moc je obrovská,a nepochází čistě z ní, a ta moc musí být vrácena svému Tvůrci, a hlavně musí být použitá vědomě, nezneužívat...
musí se vybrousit a spolu s ní i etické mantinely..
Dobré je to v tom, že neuteče, ale projde všema zkouškama, jako ohněm. A proto získá "zajímavé", kouzelné nástroje.
Přes to všechno je to pro některé tak děsivé, že z pohledu druhých zůstane Ježibabou...

player » cimi No páč jediná správná pohádka je Jak chudák do ještě větší nouze přišel.

thééé Přidám další střípek...
Kdysi mi kamarád ofotil pár stránek z knížky, takže nevím autora ani název...
Ale i díky tomuto tématu jsem se trochu začetla do kapitoly:
Lidstvo nemůže přežít bez prohloubení ženských složek lidství...
a popisuje tam nevýhodu doby, kdy se rozmohla televize a to ještě nepíše o internetu.
Popisuje, jak ženy zjistily, jaké ženské zbraně a aspekty, mají velký vliv na muže v oblasti sexuality, a tyhle zbraně se donekonečna omílají a cíleně používají.
Jak ženy naprosto ztratily schopnost být autentické a své.
Zaujalo mě to...
a ještě víc mě proto zaujala teda role muže, který mi z tohoto pohledu přijde jako otrok ovládaný jen jedním aspektem svého života..bez vlastní vůle?
Takže jakoby sexualita tady sice dělá rozdíly mezi tím být ženou a mužem, ale zároveň staví člověka do svázanosti a otročiny..
...
nevím, jestli to nesmažu..ale prostě na tom něco bude...

cimi » thééé Mám po očistě, tak jen tak zběžně a stejně si tu babu jagu musím přečíst minimálně ještě jednou x)

PS: když jsem byla malá (a hlavně když jsem byla nemocná), měla jsem sny nebo halucinace, ve kterých mě honila taková ruská čarodějnice...s hřebenem, kterej se mi zarýval do zad a trhal mi vlasy...teď nevím jestli to byl nějaký můj výplod nebo to bylo původem z knihy "Krása nesmírná" nebo tak nějak...

cimi » thééé Tohle se mnou rezonuje. Je to o dospívání a o tom, že to bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci.
Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti...

Sosna zvlčelý Jsem nad tím docela přemýšlel. A snažil jsem se, abych si nevymýšlel, ale popsat co nejpřesněji to, jak já to mám. Což je důvodem, proč jsem nereagoval. Protože jsem na nic nepřišel. Snažil jsem se naslouchat vlastnímu nitru a... Ticho. Nic.

Je to zvláštní, zpravidla mám na všechno tolik odpovědí (zpravidla blbých, ale některé blbosti jsou "naštěstí" tak velké, že neprojdou skrz síto). Ale tady to nebylo ani tak, že bych prostě jen řekl: "Nevím."
A pak mi to najednou začalo docházet. Pomalu a docela potichu. A hřejivě. Že jsem tomu nechal dost velkou volnost. Že se nesvazuji přílišným očekáváním. že když něco bude špatně, tak to musím vycítit v tu chvíli. Že se jsem líný (možná si tím jen nechci zanášet mysl, ale spíše bych to viděl na tu lenost) se na něco předem připravovat. Taky vím, že umím improvizovat. Že když něco přijde, tak reaguji. A to předem nevím, jak zareaguji, když ani nevím, na co budu muset reagovat. Ale je jasné, že já jsem já a budu muset být nějak v souladu se sebou.

Takže co vlastně očekávám? Jak vnímám vztah? Jak vnímám ženu?
Jako vodu. Jako řeku. Stojím na břehu a hodnotím. Koukám po proudu. Rozhoduji se, jestli do lodě sednu, nebo ne. Na divokou vodu si netroufám, nejsem tak dobrý vodák. Stojatá voda mě nudí. Občas chci, aby mě voda jen tak nesla. Občas potřebuji zabrat v peřeji.
Ale v žádném případě nechci vědět, co je za třetí zákrutou! Nechci znát předem všechna tajemství jejího proudu, jejích břehů a kraje kolem. Chci se kochat, chci být překvapen, chci, ať na mě šplouchá, ať mi pleská o loď, ať mě houpá a hází na mě prasátka, ať chladí, ať hladí, ať mě nese, ať je se mnou zadobře (a já s ní) a ať se v ní neutopím. Možná to tu a tam odnese loď, cvaknu se, řeknu kurník a ona se zasměje. Ale nezanevřu na ni.

Co víc potřebuji? A kdo má víc?
Nejvíc má ten, kdo stojí u pramene a pije z něj. A pak se vydá po proudu, aby našel místo, kde už se dá sednout do lodě. Pokud je s tímto zadobře a sám s tím ladí, neřeší blbosti. Nepřemýšlí, jak vodě postavit přehrady, kde vodu spoutat, kde narovnat její tok... Pak přijde velká voda, přehrady rozboří a odteče do moří.

A co z toho má ona? Co má z toho vodáka na svých vlnách?
Nic.
Ale může jí dát krásné jméno. A v něm bude vše.


Může to nějaké ženě stačit?

Sosna zvlčelý » cimi No jinak mě ale napadla tato věc (a nekecám, je to fakt):
Co očekávám od ženy?
Že nebude chtít mikrovlnku!

(Takže je to zase o žrádle, protože mě jídlo z mikrovlnky fáááákt strááááááááááááášně nechutnáááááááááá! Mikrovlnku doma nesnesu a jsem rád, že stejně laděnou ženu jsem našel. )

cimi » Sosna zvlčelý Zkus se zeptat doma

Díky moc za sdílení

Edit...tak nějak mi vychází z toho všeho(teď už k celé diskuzi a pocitu který mi z toho vyplývá), že svou skutečnou autentickou roli si potřebuje uvědomit hlavně žena sama. Že je to něco jako přijetí a prohlédnutí iluze o sobě samé, která jí byla dlouhodobě vštěpována na úkor jiných opravdových hodnot...a spadnutí toho závoje z ní sice z počátku může udělat tu čarodějnici, která bude odporná svému okolí (což se nese těžko) ale na druhou stranu jí to může navrátit kořeny, sílu být sama sebou a vyrovnat se se svou minulostí i budoucností bez ohledu na přijetí okolí...

thééé » cimi "bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci."
ano, to by mohl být důsledek křesťanství (Marie - bez sexuality, submisivní, trpící, přijímající). Určitě máme v sobě , i jako společnost spoustu zkreslených představ, jak má žena vypadat, jak se má chovat ..
...

"Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti..."
jak to přesně myslíš? jakože se to většinou vztahuje k ženským rolím?

cimi » thééé Propojím obě dvě myšlenky...jestliže má každá žena v sobě v podvědomí uloženého tolik z minulosti třeba i hlubší než je její dosavadní život, (což je logické protože kolektivní podvědomí je taková žumpa která se mění v delších intervalech)...pak ačkoli už takové podmínky nejsou, stále si nese v sobě křivdu buď už vědomě nebo nevědomě. A netýká se to jen žen. Role oběti je jeden z největších zlodějů síly a autenticity. Kdyby se člověk zaměřil na to kolikrát za jeden jediný den odevzdává sílu něčemu/někomu jinému (než životu?), tak by se asi dost podivil, kdo má vlastně nad jeho životem vládu.
A tak protože spousta žen nemá zvědomenu svou bolest a její skutečný důvod, tak ani nemůže mít přístup ke svému autentickému já a ke své skutečné síle...

thééé » cimi ano hezké

(a dodatek: kolik žen už má tuhle tíhu zvědoměnou, a pořád jedeme ve starém )

...
mám zkušenost, že jsem se rozhodla jít svojí /snad/ autentickou cestou, a měla jsem pocit, že proti mě stojí většina žen ze dvou linií /i z manželovy strany/, a nebo část tam byly chcíplinky polomrtvé,k smrti unavené, bez reakce, bez podpory.
Šmane jak já se cítila sama
Podpora přišla od žen z jiných rodů.

Háňa* Cítím se jako člověk a žiju člověčinu.
Nevnímám to tak, že bych se skládala z matky, manželky, milenky, ...
Prostě procházím situacemi, ve kterých se ocitnu, a prožívám je - nemám při tom pocit, že bych v některé hrála nějakou roli a jinou ne. Ve všech situacích jsem celá.

No, ale teda, žena jsem - samička - mám prsa, vaginu, menstruuju, porodila jsem a vychovala mládě, mám nálady, mám ráda kytky a barvy a bojím se zbraní, alkoholu a cirkulárky

player » cimi A myslím si , že dnešní mladice už si žádnou moc křivdu nenosí a jdou do všeho po hlavě. Už na ně nedosáhne pan farář...

A je to krásné.

A pro mne , kterej vlastně zažil už tři generace v posteli je to fascinující.

Ale pravda - role se mění tak , jak se přetváří celý svět. To máš tak - k čemu sloužila výpočetní technika před 40 lety a k čemu je dnes? Muž ještě před třiceti lety byl voják. Učili ho , jak se zabíjí a před zabitím se chránit. Učili ho to 24 měsíců (tehdy třeba třicetinu života).

Civilizaci změnil komfort , dostatek a právě nedostatek zpětné vazby na časy nedávno minulé. Ale já si myslím , že vesmír ví , co dělá.

Nabi* Téma sexualita se stejně tímto tématem prolíná, takže příspěvek nebude od věci. A taky vlastně navazuje na to, co fakt niterně cítím.
Popravdě, tuhle knihu bych si nikdy nekoupila sama od sebe, protože jsem se obávala, že to bude zas další ezokousek, který mi vlastně ničemu nepřispěje, ALE, kniha mi byla zapůjčená a to teda koukám jakým způsobem je napsaná a že o vědecká fakta zde není nouze. Sama se můžu ztotožnit z mnohým, o čem autorka píše a těším se až budu ve čtení dál.
Přikládám jako inspiraci. Bohužel je kniha beznadějně vyprodaná, takže kdyby někdo z vás tuto knihu vlastnil a chtěl posunout dál, tak bych měla zájem, protože toto stojí za to mít ve svém knihovničce, protože je tam spoustu fakt a reálných informací.
Líbí se mi jak autorka zdůrazňuje (na základě zkušeností a vědeckých faktů a což jsem už psala ještě před čtením této knihy), že prostě ženská sexualita je totálně odlišná od mužské a dnešní tzv. "Svobodná sexualita" (čili "mužská") je nahony daleká tomu, jak může být jinak sexualita pro ženy jinak uspokojivá.
Jo a taky konečně někdo napsal, že mít orgasmus ještě neznamená, že to vedlo k totálnímu uspokojení... KONEČNĚ!

VAGÍNA Nová perspektiva - Noami Wolf
https://www.kosmas.cz/knihy/201215/…

cimi » Korzárka

cimi » Nabi* "Vedle takových chlapů se strašně těžko žije i kdyby měli tisíc dalších skvělých vlastností."

Ale to je právě ono! Proč se snažit přizpůsobovat??? Právě proto, že jsem si něčím podobným prošla, tak už vím, že to není o tom chlapovi ale o mně. Já prostě NIC nemusím. Vztah je aktem dobré vůle obou ( nebo jak to říct) a ne nedobrovolným vězením. A ten akt dobré vůle je i pochopení, že muž dost často emoce ženy neunese. Ano je to tak. A fakt po něm musím chtít, aby ty emoce ustál? Stejně nastane pouze jedna z daných možností. Buď unese, nebo ne. Buď vztah bude pokračovat, nebo ne. Situace, ve které se v páru dá o něčem kloudném bavit, rozebírat atd. stejně nenastává v emocích - v tom dramatu. Teprve až když se ty vody zklidní, pak teprve může přijít nějaký posun, růst, z přijetí a pochopení, zvědomení.
Samozřejmě, že ten chlap musí být v tomto na stejné vlně, tedy uvidět pravdu o sobě a přijmout tyto výkyvy jako nevyvratitelný fakt, který ani není potřeba měnit, jen přijmout.
A žena by si měla být vědoma, že je tu především sama pro sebe, pevně zakořeněna do sebe, ona je svůj vlastní opravdový nevyčerpatelný zdroj...a bez ní ani noha