Zamýšlím se nad tím, jak vlastně vnímají muži ženy? Jak je vnímají ve vztazích? Jaké jsou jejich představy o ideálních vztazích s nimi? Jaké mají muži očekávání? Jestli vnímají potřebu toho, aby žena nějak tyto vize/role naplňovala? A taky jak si muži myslí, že matky a vztahy s matkami ovlivnily tu jejich vizi/představu/potřebu?
Dívám se na to zatím jen z pohledu ženy, která má v podstatě vždycky několik rolí, jelikož může být matkou, přítelkyní, milenkou, dívkou (a někdy i otcem x)) )...víc mě nenapadá x) A tak se ptám i žen, jak se vidí a jak se cítí být ženou a jak balancují mezi jednotlivými rolemi a jestli se jim při tom všem daří být ve svém středu...?
A pokud někdo dokáže žít mimo tyto role, jak se mu to vlastně daří? Co je tzv klíčem?
Háňa*
Cítím se jako člověk a žiju člověčinu. Nevnímám to tak, že bych se skládala z matky, manželky, milenky, ... Prostě procházím situacemi, ve kterých se ocitnu, a prožívám je - nemám při tom pocit, že bych v některé hrála nějakou roli a jinou ne. Ve všech situacích jsem celá.
No, ale teda, žena jsem - samička - mám prsa, vaginu, menstruuju, porodila jsem a vychovala mládě, mám nálady, mám ráda kytky a barvy a bojím se zbraní, alkoholu a cirkulárky