Jóga a duchovní praxe - Diskuze a zkušenosti

Drahomiluše » rigpa Zajímá mě tvůj názor......chodí za mnou domů takové malé, mihotavé, třpytivé hvězdičky, malé, větší, někdy se zvětšují, roky mne navštěvují, jednou jsem přišla z vycházky a měla jsem jich plnou kuchyň...měla jsem za to, že se mi takto ukazují Andělé. Pak mi bylo vysvětleno, že je to vlastně chyba při meditaci, někdo vidí obrazce, někdo slyší zvuky a pod. a proto dál už mi to nejde v té meditaci pokračovat......Jenomže se objevují a já se v tu chvíli vůbec o meditaci nepokouším...je to pro mne záhada.
Neobtěžuje mne to, naopak, je to milé....i jsem si je namalovala.
Měl bys pro mne nějaké vysvětlení ?

No.4711 No abych nebyla daleko od tématu diskuse, tak myslím, že nenašel jsi možná proto, že je to docela dost osobní záležitost. Já za sebe můžu říct, že se o své zážitky z meditace dělím jen výjimečně (spíš vůbec) a přijde mi to tak v pořádku.

streep Chcem prispieť a podeliť sa o moje skúsenosti. Stále hľadám, som na ceste. Cca 25 rokov sa zaujímam o rôzne techniky , terapie, rôzne druhy meditácie. Pracujem na sebe. Ale nič pravidelne. Skôr sporadicky. V určitom období som bola dalo by sa povedať duchovne náruživá, ale už ma to prešlo ?
Nerobila som žiadne bojové umenia, joga nič podobné . Len milujem tanec a občas sa idem prejsť a vyčistiť na púti do Santiaga.

Už ani nepamätám presne koľko veľa rokov dozadu si moje telo, bez toho aby ja som dala nejaký pokyn začalo niečo cvičiť. Bez toho, aby som mala akékoľvek základy jogy, čikungu, taiči atd... si moje fyzické telo začalo robiť nejaké ladné cvičenia. Niekedy to bolo 10 min, inokedy ma v tom cvičení moje telo „držalo“ aj hodinu a pol. Nerozumela som tomu, ale nechala som nech „cvičím“len som to pozorovala, čo sa deje.( nie je jednoduché popisovať tieto skúsenosti ? ) hľadala som na kurzoch, na nete.... podobalo sa to trochu na čikung, trochu na jogu v pohybe, ale bolo to niečo iné. Raz niekde pri mori som videla ráno chlapíka a ten cvičil cvičenia, ktoré cvičilo aj moje telo.... povedal, že cvičí staré čínské jogove cvičenia, ktoré boli tajné, alebo zakázané... dynamickú jogu, jogu Soleil.....( moje telo si však evidentne veľmi dobre spomína na niečo, na čo si moja hlava nespomína ?, ale to je fajn.
Okrem toho sa mi stávalo, že napr. pri splne, večer si moje telo začalo cvičiť nejaký súbor asán – potom som z knihy zistila, že som zacvičila kompletnú zostavu pozdrav mesiacu...bez toho, aby som poznala jogu. inokedy si moje telo cvičí ako keby som cvičila s nejakým neviditeľným fyzioterapeutom. A dostanem len v tej chvíli napr. len úplne jednoduchý pokyn – dotiahni, vydrž, môžeš uvoľniť. Ale je to len ako pocit, nie hlas. Inokedy zas sa mi napr. stávalo, že po riadených meditáciach, keď som zas precítila telo, tak som začala chodiť rovná ako sfinga, len ruky si robili nejaké mudry, sprevádzané veľmi minimalistickými pohybmi rúk. Inokedy zas napr. keď som si pustila nejakú tibetskú hudbu, tak sa začali také tie rituálne poklony – doľahunutia celým telom a tvárou na zem a tak a naspäť a tak dookola, tak ako sa modlia v Tibete....vždy všetko bez toho, aby som poznala tieto praktiky.
Vždy pocit po týchto cvičeniach je to zrelaxovanie, energeticky nabitá, veľa vnútorného tepla, veľmi malá potreba spánku, totálne bdelé vnímanie tu a teraz, koncentrovaná, vnímanie silnej energie na tele, hlavne na rukách... neviem to celkom popísať, niekdy asi tranz.. tak rôzne. Niekedy to trvá dlhšie, niekedy kratšie.

Tak som v minulom roku začala chodiť na kurzy jogy. V lete som bola na týždenný intenzívny kurz jogy. Od rána do večera rôzne techniky. Rozcvička, očistné techniky, príprava na asány, asány, dýchania, meditácie, dookola celý deň, celý týždeň. Skúšali sme tam aj napr. dervišské tance aj iné veci. Osobných skúsenosti veľa, okrem vyššie uvedených aj veľmi veľa. Ale summa summarum ten pocit je často ako keby ste mali motor od Ferrari v kasni od Trabantu ?. Teda to čo ma postretlo a čo sa mi deje cítim ako nejaký dar, ktorý však ešte neviem celkom dobre využiť. Viem, že by som to mohla na niečo využiť. Dúfam, že nájdem inšpiráciu, informáciu, vďaka ktorej prerobím kasňu Trabanta na niečo iné a využijem potenciál Ferrari, aby som povozila seba, alebo aj iných. Ďakujem Rigpa, že si otvoril tému. A ak máte niekto podobné skúsenosti, alebo nejaký koment k mojim skúsenostiam poteší. Ďakujem

heslo Nedávno zde proběhla diskuze o pyramidách našla jsem tam odkaz na zajímavou přednášku pana Valery Uvarova.Myslím že kdo medituje nebo provádí různé duchovní praxe bude velmi překvapen jako já a stojí zato si ji vyslechnout.Hovoří o pyramidách a důvodech jejich využití a mimo jiné o meditacích.Jen zběžně co si pamatuji-když začneme pracovat s energii a začneme ji cítit začíná naše první fyzické tělo rezonovat s prvním tělem energie země a my jsme nadšeni a pracujeme na sobě dál a otvírá se nám druhé tělo a rezonuje se zemí a nám se začne otevírat astrální svět a začneme být štastný ale tam je ta past o které přednáší.Astrální rovinu ve starých textech reprezentuje ďábel který o nás vše ví a začne s námi hovořit.....proto staré texty nabádali lidi aby to nedělali.Vysvětluje co se děje dál a jak toto lze obejít.Nikdy jsem nic podobného nečetla myslím že je to k zamyšlení.....

rigpa » No.4711 Ano je to v pořádku. Není důvod to dělat na potkání, ale má to svou hodnotu ve správný čas :)

rigpa » musiúa Mnoho se používá termín Žít v přítomnosti, nicméně málokdo si uvědomuje rozdíl mezi pocitem přítomnosti a stavem bdělosti :)

rigpa » Drahomiluše Má vysvětlení by byla vždy odrazem jen mé zkušenosti a asi nemám žádnou úplně podobnou. Respektive určitě vizualizace z meditací a nebo očních praxi Dzogchenu, ale nemyslím, že je to to samé :). Nevidím na tom nic špatného. Asi bych tomu nepřipisoval zbytečně důležitost, ale rozhodně bych hledal souvislosti. Kdy to přichází, na co se to váže, s čím souvisí atd atd. Pohrál bych si s tím :)

Drahomiluše » rigpa To je v pohodě, staly se milou součástí mého života, zpočátku jsem je hodně zkoumala, malovala i fotila /což se nezdařilo/. Jednou mě udivilo, jak špatně vidím a ony si vlezly před monitor....

heslo No v přednášce mluví o tom že nás hlídá Satan ale je to jen symbol protože symbol je nejsilnější.Myslí tím náš imunitní systém.Jde o čas který mi moc neřešíme a nevíme že má různé roviny.V meditaci vstupuješ do jeho jiné části než žijeme v běžném životě.Tento rychlí přechod zase zpět může být velký problém pro naše tělo je to zvláštní moc to nechápu ale vzpomínám si že nám o něčem podobném přednášela naše učitelka astrologie.Vysvětlovala že když ve třiceti letech se začneme učit staré nauky a začneme tak moudřet posouváme čas a můžeme dostat nemoci které mají lidé v šedesáti letech......je toho hodně neznámého

rigpa PROČ VZNIKLA JOGA? NE JAK A KDY, ALE PROČ?
Je to zajímavé zamyšlení a přímo se dotýká každého z nás kdo jogu provozuje a praktikuje. Proč děláme jógu? Proč dělám jógu?
Četl jsem mnoho úvah a legend o tom jak jóga vznikala a kdy vznikala. V Indii a dávno je dost zobecňující, ale dostačující na to, aby se mysl s vědomím mohla vcítit, alespoň částečné, do reality a prostředí té doby. Často jsem četl a slýchal o tom, že jóga je tu proto, aby dala vzniknout klidu a harmonii. Vytvořím-li si vědomím a myslí prostředí doby jejího vzniku, přijde mi to jako vcelku nesmyslné. Žádná televize a žádné honění, večerní vysedávání v hospodách nebo v kině. Žádné davy lidí, zejména pak v oblastech kde jóga vznikla. Ta doba i ta místa byla ideální pro samotu a „uvnitřnění“. Pro duchovní praxi a zklidnění mysli, které jediné přináší dar Poznání a tedy opravdovou harmonii. Krom toho jógu praktikovalo společenství lidí, žijících o samotě a většinou ve velkém ústraní. Tato doba byla pro obyčejného člověka plná fyzické námahy a pohybu od rána do večera a tak nebylo potřeba hledat relaxaci těla ve sportu, tedy v pohybu. Ovšem nikoliv pro jogína.
Tady bych také hledal opravdový důvod, proč jóga vznikla. Aplikoval bych to nejlépe na sobě, i když srovnávat mě a jogíny v Indii je drzé a směšné. Nicméně více jak 25 let praktikuji niterné praxe. Duchovní cestu by se dalo říci, i když nemám rád pojem duchovní cesta, přijde mi nesmyslný. Znám hodiny, dny i týdny v dokonalém ústraní. Pokud se plně a cele věnujete niterným praxím, tak jako jogíni vysoko v horách, musíte se v první řadě zastavit. Zastavit svou mysl, neboť jen tak poznáte, kdo jste a jak fungujete. Zastavit mysl nelze bez zastavení těla, alespoň v počátku ne. Jen pokud trávíte hodiny, dny a roky v nehybnosti, potkáte se s tím podstatným. Poznáte, jak pracuje vědomí a skrz něj funguje mysl, která nás ovládá, pokud ji ještě neovládáme my.
Jenomže touto cestou se paradoxně dostáváte k podstatě, ale také od ní ustupujete, neboť Já nejsem jen mysl a vědomí, ale bezesporu také tělo. Tělo, jehož potřeby a touhy, lpění a odpor nás tak ovlivňují. Pokud se nevěnujete i tělu žijete disharmonii. Nikoliv naplňovat jeho požadavky ve smyslu nadstandardu jako je šlehačkový dort a masáže, ale základní potřebu, jímž je pohyb, pro který tělo vzniklo. Vždy mi naskočí úsměv, když přijedu do kláštera a vidím sochy Buddhů, ztvárněných jako mládí atleti v plné kráse a síle, a o jejich učení většinou mluví milý a obézní mistr.
A tak se domnívám, že jogín hledající harmonii zákonitě musel dospět k tomu, že pokud mu dobře nefunguje tělo, nemůže mu dobře fungovat ani mysl, ani vědomí. Asi proto začal hledat techniky a způsob jak zharmonizovat i tělo a vnitřní orgány – jako doplnění praxí niterných. Toto myslím může být opravdový důvod, proč vznikla jóga. Harmonie těla, je však bezesporu nutná nejen pro praktikující východních nauk, ale pro každého, kdo hledá harmonii, klid a poznání podstaty. Třeba i pravoslavného křesťana, jakým jsem já.
Začal jsem dělat jógu proto, že jsem potřeboval zdravé a funkční tělo pro mou práci s myslí a vědomím, abych dosáhl opravdové harmonie. Tělesně nezdravý člověk nezdravě myslí a pak jedná. Také se všímám, jak nezdravé, většinou obézní tělo má větší spotřebu všeho (znám to podle sebe). Více prostoru, více stravy, více oblékání i pozornosti, více všeho. Pak se zákonitě mysl sama daleko častěji vztahuje na své potřeby a potřeby „svého těla“. Někdy naopak je energie vkládána do vlastního těla touhou po dokonalosti. Obojí plodí nezdravou mysl, jako Ego manifestující se právě dualitou – já a něco, někdo nebo mé potřeby.
Toto zamyšlení má jediný cíl. Uvažovat nad tím, že jóga je jen prostředek, stejně tak jako třeba meditace a modlitba. Prostředek, který má vést k jednomu cíli. Pokud si tedy uděláme samotný cíl z jógy, nebude to nic jiného, než jiná aerobní forma cvičení, kdy budeme překonávat hranice možností svého těla a dokonce nadstandardně vytvářet potřebu a touhu po něčem. To říkám s úctou k jakémukoliv pohybu a zázraku těla. Jenomže jóga má přeci jenom jiný rozměr.
Zázrak jógy nespatřuji ani tak v onom pochopeném a vybraném systému pohybů, ale způsobem, kterým se to celé děje. Celý systém uvědomování si dechu a celého pohybu, což je podstata jógy, můžeme aplikovat i při běhu nebo veslování. Nebo uklízení a praní, či právě v meditaci, kterou můžeme uvést do všech jmenovaných pohybů, do všeho co děláme. Jóga je ideální součást cesty a toho, jak být šťastný a spokojený v absolutním i relativním pojetí. Vždy, se na takové cestě musím vzdát jakékoliv urputnosti a tlaku. Lpění a chtění a touhy – třeba i po józe. Neboť kdy, že bude člověk doopravdy šťastny? Až naplní své přání a potřeby? Ne! Až je přestane mít :-)

Drahomiluše » rigpa K tomu není co dodat......

Ale přece jenom bych se zeptala. Byla jsem na jedné akci, skupina lidí,
byli jsme záměrně "vláčeni" po horách, až jsme byli na pokraji svých sil
všechny oděvy na nás byly potem zmáčené a ještě jsme tři dny mlčeli.....
bylo to proto, aby se nám vyčistila hlava a zastavila mysl........
Právě ve tvém povídání čtu, že aby se zastavila mysl, je potřeba zastavit tělo......
Tenkrát nevím, jestli se mi mysl zastavila úplně, to asi ne, ale hlavně jsem pak po té akci začala slyšet to, co jsem si už moc dlouho přála vnímat....ale co to je, to by patřilo do jiné tématické skupiny

rigpa » Drahomiluše No ano, dá se tak unavit tělo, že se na chvilku zklidní i mysl. To je ta krásná chvíle po dlouhé manuální práci :-). Je to nicméně extrémní přístup ve vydání energie. Samo mlčení nemá s tou tůrou co dělat. Je to extrémní změna vědomí. To můžeš aplikovat na jakýkoliv smysl. Rád jsem experimentoval s tmou, nebo jen se zavázáním jednoho oka, třeba na několik dní. Nebo s dechem. Už po hodině se vědomí začne měnit a bouřit :-). Změnu vědomí zažíváme přece mnohokrát za den. Když se najíš, když máš hlad, když se unavíš, když spíš, když medituješ, když si dáš alkohol, když více nebo méně dýcháš. Jsou to jemné změny vědomí a tak si je nepraktikující člověk málokdy uvědomí a nebo zařadí. O to více na začátku fascinuje velká změna vědomí extrémní formou jako to o čem píšeš, nebo třeba holotropní dýchání nebo drogou. Takové extrémy však nepřinášejí trvalou a hlubokou změnu vědomí, se kterou se pojí změna vnímání a chování na trvalé úrovni :-)

Drahomiluše » rigpa Ve tvém dlouhém článku na konci čtu o "lpění"......to je velký problém nás "běžných" lidí, to lpění je tedy strašná zátěž, nebo jak to vyjádřit,
jak se člověk něčeho pustí, to je opravdu velká úleva, ale proč to jde tak ztěžka ?
Už dávno jsem si někde opsala:
"Vše, na čem příliš lpíme,
musíme ztratit.
Protože nic pozemského
nemůže být cílem,
může to být jedině prostředkem."

Ne že bych tomu dokonale rozuměla, hlavně tomu konci, ale přesto to mám u pc, protože to "lpění", to mi dost vadí.......

rigpa » Drahomiluše No u nás běžných lidí, jakožto i u těch výjimečných :-), je lpění nebo odpor vždy základem přístupu k vnějším věcem. A pak je tu ještě to, čemu nevěnujeme pozornost, ale to jde v tomto ohledu mimo nás. A tomu lpění, nebo oporu se říká ego v pojetí hlubokých nauk buddhismu. Ego jako dualita a nejednota, nikoliv jako projev nějakého našeho negativního vztahu k něčemu, sobě a nebo někomu tak, jak se to mnohdy vnímá zde na západě. U obého, jak lpění tak odporu, je to vždy odrazem toho, že vnímáme svět odděleně, na pozorovatele a pozorovaného. A právě tady se ukazuje nezastupitelná zkušenost stavu, který přichází skrze meditaci, kdy se prožije stav bez této duality. Stav a zkušenost, kdy se prázdno spojuje s jasností a mizí ona individualita a rozdělení na pozorovatele a pozorované. Tomuto stavu se v buddhizmu říká Rigpa, prvotní stav, ve kterém se nachází mysl. Nebo Brahma v hinduizmu :-)

Drahomiluše » rigpa A mohlo by se stát, že by se člověk trošičku, spíš asi nepatrně přiblížil tomu stavu, co tu popisuješ.....na malou chvilku, ale při tom
v tomhle směru na sobě nepracuje ani v životě, ani v tu chvíli ?
Ta chvíle mi nejde z hlavy a jak čtu tvoji odpověď, připadá mi,
jako bych to zažila včera a tvoje slova....kdy se prázdno spojuje s jasností, ta mi to hodně připoměla. Ve mě prázdno a ticho, nic nemusím, jenom jsem....
Dalo by se to nazvat také jako takové samotné prosté bytí, jenom ...já jsem a už nic...?
Ale nebylo to naprosté nic, bylo tam hodně zvláštní silné štěstí.....
Byla jsem na vycházce v přírodě, seděla na lavičce a kousala do svačiny...taková prozaická situace....
Ještě jsem se nikoho na tohle neptala, nebylo koho.

rigpa » Drahomiluše Ano stává se to i spontánně. Není to totiž nic, k čemu by se člověk měl dopracovat. Je to v něm stále přítomno, je to naše opravdová přirozenost být toho součástí. Zažíval jsem to docela často jako malý kluk. Povětšinou jsem stál na kopci a koukal do krajiny a přišel ten okamžik. Říkal jsem tomu hmotné štěstí. Nebyl k tomu vlastně žádný důvod a nedalo se to samovolně vyvolat i když si to člověk přál :-). Ona celá ta naše pouť je vlastně jen k sobě samému, k návratu do stavu přirozenosti, jehož jsme součástí a z něhož náš odnímá právě všechen ten nános osobnosti a identity.
Tohle není jediný stav, který se objevuje přirozeně. Pokud jsem psal, že je nutné se zastavit a zbavit se myšlenek, pak ten stav prázdna každý zná. Je to ono koukání se "doblba". je to prázdnota bez myšlenky, jen v ní není ona jasnost, tedy uvědomění si toho stavu. To přijde až ex-post. Tenhle zajímavý a přirozený stav po letech praxe zmizí a i když se člověk takto mentálně zastaví, tak si je toho vždy vědom. Už to není to původní koukání doblba :-)

Drahomiluše » rigpa Děkuji

endymion ...tak mě napadá...kdo se chce dostat - tam....a kam? Ve Skutečnosti není odkud a kam...jenom ego chce dosahovat a zažívat "dostat" se do Jednoty

navíc často nejsou vyřešeny podvědomé bloky...které nepustí - většinou jsou jenom maximálně vytěsněny a pečlivě zamaskovány a proto ...cvičil,cvičil,cvičil...a výsledky jsou minimální, neli žádné

a tak si ego najde další velice rafinovanou podobu - když už ne v touze po světských zážitcích - tak v duchovních, kterých nakonec velikou snahou dosáhne...

rigpa » endymion To jsou jen takové mentální projevy a slovní hříčky, které mne popravdě moc nezajímají. Spleť myšlenkových pochodů a kalkulací. To co píšeš je takové hodnocení esoterického pojetí ega a v tom se nevyznám. Ego jako zdroj nějakého negativního pohledu nebo jednání není a nikdy nebylo nic, co bych zkoumal. Já přistupuj k ego více méně budhistickým pojetím, i když nejsem buddhista. Tedy odraz identity, která je pomyslně oddělena od zdroje svým vnímáním, potřebou, žádostí a touhou, či odporem. Dualita pozorovaného a pozorovatele. Pak je tedy projevem té individuality a tedy ega vše co udělá. To špatné i dobré. S tím je asi spojený náhled na karmické vztahy. Už jsem to tu někde nahoře snad i psal. Neúčastním se diskusí typu "všechno tu je a nic není potřeba" nebo "cesta je cíl" ta se nezlob. To není praktická zkušenost, ale je mentální postoj

Bosch » rigpa Neboť kdy, že bude člověk doopravdy šťastny? Až naplní své přání a potřeby? Ne! Až je přestane mít :-)

Mně by zajímalo jak chceš zařídit aby jsi neměl přání a potřebu když vidíš krásnou svůdnou ženu. Za jistých podmínek se říká dokonce že je každá svůdná.
Tak to by mně zajímalo jak v těchto věcech prakticky postupuješ pokud se nejedná jen o slovní hříčku a spleť myšlenkových pochodů a kalkulací. Jak zařídíš tu "bezpotřebnost".

rigpa » streep No bezesporu si sebou něco neseme minula :-

rigpa » heslo promiň to je spíš esoterika a spekulace a na to já moc nejsem :-)

rigpa » heslo Ano v tomhle se moc nevyznám. Z vlastní zkušenosti vím, že když člověk dojde určitého stavu (pravidelným praktikováním a meditací), přijde stav, kterému se říká "temná noc duše". Není to moc příjemné. A po něm se v krátké době začnou vracet nemoci z tohoto vtělení. Děje se to od té poslední až n začátek. Třeba po hodinách a nebo dnech. Mě třeba bolela i jizva na čele, kterou jsem utržil jako malý kluk. Cítíš to jako náznak, ale nemoc to vlastně není. Trvá to hodinu nebo den. Mě to trvalo asi měsíc dohromady. O Satanovi nic nevím :-)

Drahomiluše » rigpa jsme takoví teoretici - pitvalové, možná se ještě někdo další přípojí

rigpa » Bosch To na co se ptáš je opravdová praxe poznání aplikovaná v běžném životě! :-). A pro mne jedna z nejintenzivnějších. Vezmu to všeobecně, protože to má společný jmenovatel i přístup. Je jedno, zda to je přitažlivost, ženy, nebo odpor k ošklivému, či strach z něčeho. Vždy je na začátku podnět některého ze smyslů, kterého se okamžitě v reakci chytá mysl a vědomí přisuzuje pocit - emoci. Myšlenka bez emoce a emoce bez myšlenky se nevyskytuje. Tedy ne u lidí s běžným stavem.

A toto je to co myslel Buddha, když své učení zjednodušil na "nedělej špatné věci, dělej dobré věci a ovládni svou mysl". Ovládni svou mysl a své emoce prostřednictvím poznání a rozpoznání toho jak fungují, nikoliv potlač je a nebo rozváděj je. Nejde o to to tyto podněty nemít, nebo je nevnímat. To je nemožné. Jde o to nenechat se tím ovládat. Popření ani naplnění není cesta, kterou by se ten proces dal zastavit a nebo ovládnout, respektive kterým by se dalo někam posunout.

A co s tím? Tuha, stejně jako agrese je jedna z nejjadrnějších energií a tedy se s ní dá i dobře pracovat. Rozhodně u nás mužů a naší přirozené neotesanosti :-). Pokud si emoci uvědomuješ a rozpoznáváš jí hned při jejím vzniku tak mizí. Já jedné podobné praxi říká plivat na myšlenky". Je vhodná když člověk myšlenky nedokáže ještě úplně zastavit. Plivnutí, rozuměj rozpoznání myšlenku ukončuj. Dále se nerozvíjí Stejné to je s emocí. Jakmile zavnímáš vznik třeba agrese, nebo strachu, nebo touhy, tak ten stav odchází. Zajímavé je, že zůstává vyvolaná energie. Tady se ukazuje, že energie je jen jedna a liší se jen její nosič, emoce.

Drtivá většina lidí si tento proces vůbec neuvědomuj. Někteří jedinci jsou ve stádiu, že si tu situaci uvědomí až po tom, co se oděje a až odezní. Praxe rozpoznávání postupně vede "ovládnutí" k odeznění většiny podobných stavů a tedy v tom není žádná snaha a nebo urputnost. Důležité si je uvědomit, že z těchto pozorovaných stavů a okamžiků se stává celý náš bdělá den a také část našeho snění. To je mnoho prostoru pro praxe, že? :-). Roky a desetiletí praxí :-)

velice důležitá je v tomto ohledu bdělost (neplést s se stavem uvědomění tady a teď) a ohromným pomocníkem je pak styl dýchání. Tolik má zkušenost