Tendence ke lži v horoskopu - Diskuze a zkušenosti

Nabi* Nebo, jaké radixy mají tendenci přitahovat lidi, kteří jim lžou?

Lokii Jak by řekl profesionální astrolog. Všichni ,ale zároveň nikdo.

Nabi* » Lokii K takovému "profíkovi" bych teda jít nechtěla

Lokii » Nabi* když já nejsem tak dobrej v okecávání, jinak ta pointa je úplně stejná

Buddha/2 Si prohlídni horoskopy top politiků, to bude dost reprezentativní vzorek

Nabi* » Buddha/2 Ty jsi nejlepší

verka96 Co mě první napadá, je třeba to, že osobní planety např. v Rybách jsou nabourané Uranem (kvadrát), to u takové osoby jsem nikdy nevěděla, jestli to myslí vážne nebo ne nebo chce na sebe upoutat pozornost nebo vůbec, co má v úmyslu...
Určitě bych obecně řekla, že i napěťové aspekty s Neptunem nebo konjunkce, ale i tak posoudit vždy celý horoskop.

Nabi* » verka96 Jj. A řekla bych že Merkur v napětí s Neptunem bude celkem nasnadě. myslím, že tihle lidi dokážou sami sebe i přesvědčit, že vlastně nelžou.
Jasný, určitě je důležitý celý radix. Díky za komentář

thééé Nedávno jsem se na to dívala v jedné diskuzi na fb.
Mě napadá více druhů lží - třeba takový ten neptun merkur, uhýbá a má rozmlženo citově..jupiter zase rád nafukuje a přehání..
Ale co mě tam zaujalo, tak Kubík napsal, že i luna konj. merkur, protože je nejpřesvědčivější - a to mám opravdu kolem sebe zkušenostně.
Napadá mě i plutonské zabarvení - protože tajnůstkaří a pouští jen účelově, a s nějakým záměrem.
...
u té "pravdy" asi aspekty merkuru k saturnu (protože nemají dostatek fantazie a hravosti..
ale taky určitým způsobem rád zavalí bez obalu merkur ve střelci - jen si nejsem jistá, jestli jde o pravdu, nebo neomalenost.
Uran zase nemá jakýsi cit pro to, jak to ostatní vezmou, tak to umí taky zavalít napřímo..ale zase - nevím, jestli je toto pravda..
mars taky nebude moc uvažovat a pustí první myšlenku..
Možná, že jde o spíš o přímost toho člověka, než o pravdu jako takovou..

Znovuzrozená Potvrzuji ten Merkur kvádr Neptun (opozice prý taky působí obdobně, s konjunkcí nemám zkušenosti). Tak obratné lhaní, že ze začátku není šance to odhalit. Jenže časem se člověk do toho začne zaplétat, obzvlášť má-li problém s pamětí. Prozření je jako facka, člověk si říká, že byl za debila a připadá si hrozně zneužitý.

Tralalala100 Nevím, někdo kdo měl Merkur sextil Saturn byl dosti lživým. Tajnustkarstvi.
Já naopak s opozici Merkur/Neptun mám velké problémy lhát a když už bych se o to snažila tak me hned rec tela prozradí, takže si na to raději ani netroufnu. ani nějaké zatajovani. Nevydrzim to. Možná je to tím trigonem Merkur/Jupiter

Mici Angóra Čím víc neptunovský radix, tím větší (sebe)klam Lhát lze ale i jupiterovským způsobem (zveličování), pak zištně s cílem manipulovat (např. plutonsky).

thééé » Nabi* Třeba ve vztazích - mám venuše neptun, tozn. jsem si moc ráda něco ve vztazích sama nalhávala, idealizovala..
a pak bylo v tom druhém radixu něco jako venuše opo neptun, neptun v 7. domě, opo luna..
a to se mi lhalo do očí, takové "dělání vola"

aktigram Tak ja si myslím že aj také škorpionské teda plutonske môže hodne zahmlievať, merkurovské či jupiterovské, mne príde že Neptún ten skôr sám seba klame.
No čo neviem pochopiť - raz som sa dostala k horoskopu muža ktorý si celý vysníval a všetkým tvrdil o sebe tie veci a všetci mu uverili aj ked vždy to neskôr prasklo.
V podstate to bol chorý človek, ale pritom nič také v horoskope to nenaznačovalo - bol Lev - dobre ten tiež robí občas zo seba niekoho iného. Nemal zlé aspekty na Neptún, Uran nebol aspektovaný, možno by som teraz pozerala aj iné veci.
No a ešte jedna perlička s ktorou som sa stretla - úžasný horoskop, vlastne by ta žena mala mať úspech a všetko by sa jej malo dariť a pritom je sama nešťastná ale hlavne všetci okolo nej, celá rodina okrem nej je psychiatrický pacienti a ona je narcista, takže ona je zdravá.
S týmto horoskopom som sa pred rokmi radila aj s astrologom odborníkom a prišiel k tomu istému záveru - bol tam nejaký malý aspekt ktorý mohol spôsobiť duševnú chorobu, ale pritom mala tak mnoho silných aspektov na tu druhú stranu a ona si vybrala ten maličký - neviem čo to bolo je to cca 15 rokov.
Takže si myslím že treba oddeliť klamstvo od takej no milosrdnej lži, ktorou sa snád každý prehrešil.

tajga Mám hodně volnou opozici Merkur 12.d. opozice Neptun, zároveň vládce 3.d. v 12.d., odpovídá tomu silná tendence k zamlčování, ale zároveň mám v sobě i pnutí být až pitomě upřímná, možná Marsem ve 3.d. v kvadrátu na Jup., nebo aspektem Merkur/Pluto. Sdělování informací je pro mě celkem komplikované téma, o kterém bych mohla napsat esej,kdyby se mi chtělo.
S největší pravdomluvností jsem se setkala asi u Býků? Ale nepřijde mi, že v jejich případě to je zrovna úžasným charakterem, spíš přízemností, věcností, nedostatkem fantazie :). Samozřejmě to je obrovské zjednodušení. Jen tohle znamení mě napadlo jako první. S největší lží u Ryb.
Žiju s Rybou s Merkurem v Rybách v opozici na Lunu. Řekla bych, že to je skutečně velká tendence ke lži, ne se zlým záměrem, nebo s touhou získat nějaké výhody, jen je to způsob, jak se vyhnout nepříjemným konfrontacím. Často mi to přijde zbytečné, že by pravda byla jednodušší, ale rybí způsob je prostě takový vyhýbavý.

Nabi* Díky moc VŠEM, jak tady v diskuzi, tak ve vzkazníku.

Nebudu odepisovat jednotlivě, protože bych psala spoustu stejných věcí, tak to shrnu sem.
Původně jsem lží myslela VĚDOMOU lež! Je mi jasný, že sebeklam je jedna z nejčastějších věcí, která se v různé míře vyskytuje u nás všech.
No, očividně to nelze takto oddělit, jak jsem si myslela, a to že většina z vás odpovídá vlastně hodně detailně, z různých úhlů pohledu, beru že to tak je správně...
Třeba u mě :D Blíženčí Luna to byla kdysi velká potíž, jelikož jsem hned vyžvanila na sebe, co šlo. Mars/Venuše v Panně - tam mi přijde lhaní přimo nepraktické (a kdo by se namáhal si pak pamatovat všechny ty verze, že ano :D) a Neptun! Sebeklam, ale i idealizace ostatních. Někdy nechci vidět a když se cítím ohroženě, tak něco i plácnu, abych měla klid.
Střelce mám taky dost a ano, někdy se to projevuje přeháněním. Zároveň teda nulová potřeba mlžit. A pak Pluto! A to cíleně používám, zvlášť u cizích lidí, nebo u těch kterým nevěřím a tam prostě pouštím jen něco. Takže radši neřeknu nic nebo přímo řeknu, že to nechci sdělovat. A pak se časem uvidí, jestli změním názor nebo ne. Stává se obojí.
A co určitě nemám ráda je, když někdo páčí z někoho osobní věci a sám na sebe nic neprozradí. Tam člověk nikdy neví, jak budou informace využity. Není to možná vyloženě k tématu, ale došlo mi u toho mlžení, že i tohle může určitá forma neupřímnosti (byť může být i nevědomá).

Sosna zvlčelý Ono je to téma k přemýšlení na mnoho a mnoho dlouhých večerů. I lží je mnoho.
Někdo neříká pravdu a přec nelže.
Právo lhát má každý. Naprosto každý, patří to mezi jeho práva a nelze mu je upřít. Proto bych ani nemoralizoval ony lháře. Každý má totiž také právo k tomu zaujmout postoj. Když nás někdo obelhal, můžeme mu příště nevěřit. Ale můžeme mu opět naletět, i to je naše právo, jako jeho opakovaně lhát. Prostě si ho v životě můžeme i nemusíme držet, je to o nás, ne o něm.

Když se zamyslím nad otázkou, kde je tendence ke lži v horoskopu (a přeformuloval bych to klidně do podoby, "kdo je tedy dle horoskopu lhář", pak bych řekl, že jdeme na věc od konce. Že sice pojmenujeme "lháře lhářem", ale nic jsme se nenaučili. Protože chceme zkratkou rovnou na konec, do cíle. A už nám unikají cesty, kterými prošel, než se s konečnou platností stal "lhářem". Kdo a co z něj udělalo lháře? Co jej dovedlo k tomu, aby těchto dispozic (i v horoskopu naznačených) používal? A co jsem udělal já sám, aby mi nelhal? Aby se nebál mluvit pravdu? Aby mohl mluvit pravdu i po tom, co již třeba získal návyk lhát?


***

Vzpomínám na spolužáka Zdeňka; bůhví, kde je mu teď konec; který jako dítě byl trestán za to, co provedl, úplně stejně, ať se přiznal, nebo ne. Jenže u lži se to občas ututlalo a tak nesmyslnému trestu svého fotra občas unikl. Byl jako dítě lhář, když si chránil svoji hlavu lží (rány chodily na hlavu)? Pro mě ne. Ale že to s ním rostlo a on nedokázal přestat lhát ani v dospělosti, kdy už by měl být schopen nesklouznout ke lži, že to mělo dopad na jeho vztahy s druhými, to už je věc druhá. Pro všechny je lhář. Neoblíbený, odsuzovaný... A kdo ví, že to vlastně nedělá, aby nečestně získal nějakou výhodu? Že se stále bojí, odkud mu přiletí facka. Že se brání. Že ho nikdo nenaučil bránit se "normálně" (pro něho od dětství bylo normou toto). Že pro něho je to takové vypětí, že přestane uvažovat a řídí se naučeným vzorcem, jedná automaticky. Nechodí dokonce někteří lidé s naučenými vzorci chování na terapie?
Kde by se v radixu asi objevila tato tendence lhát? Vůbec nevím.

***

A co drogy? Co alkohol? Ani nemusí jít o extrém, stačí občas...
"Proč piješ?"
"Abych se lépe bavil."
"A ty se bez alkoholu bavit nedokážeš?"

Možná je to kus od kusu. Ale za sebe řeknu, že si klidně alkohol dám, ale když jsem se skutečně nejlépe bavil, nikdy za tím nebyl alkohol. Tady lžeme sami sobě a obecně za tím hledáme Neptun.

***

A co lež v umění? Co kouzelníci a iluzionisté? Těm za "lži" platíme. Obecně se pochopitelně předpokládá vědomí faktu, že nejde o skutečnost. Ale třeba takový Karel May se dušoval, že na Divokém západě byl - lhal. A ztratil kvůli tomu Olda Šetrný ze svého kouzla?

***

"Tatí, volá ti pojišťovák!"
"Sakra, zase ten otrava! Řekni, že nejsem doma!"

A pak vysvětli dítěti, že lhát se nemá a proč!

***

"Ježíšek Ti přinese dárky!"
Nelžeme náhodou? A pak máme chtít po dětech, aby nelhali?
Obhajujeme si to tím, že to myslíme dobře, že to je "kouzlo Vánoc". Ale pro koho?
Myslíme si snad, že by pro děti Vánoce byly méně krásné, kdyby od dětství věděly, že dárky dávají rodiče, prarodiče...? Že je špatné dát najevo, že na ně myslíme?
A proč si to myslíme? Protože...
"Protože kdybych já byl dítě, tak bych to vědět nechtěl, ztratilo by to své kouzlo!"
Aha, takže já bych to vědět nechtěl. Takže to vlastně nedělám pro ně (děti), ale sobecky sám pro sebe. Dětí jsem se nezeptal, co by chtěly (tím bych prozradil, co nechci = vědomě lžu). Možná bychom prostě i v takových chvílích konečně měli najít odvahu nelhat! Protože Vánoce jsou o narození Ježíše. Je úplně jedno, zda jsem věřící, nebo ne, ale Ježíšek je Ježíš. Naprosto bez ohledu na to, zda zde před křesťanstvím byly jiné tradice. Ale kolik lidí svým dětem řekne toto, co ve skutečnosti se o Vánocích slaví, kdo je Ježíšek?
Milosrdná lež. Opravdu milosrdná?

***

No jo, milosrdná lež. Ke komu je ale ve skutečnosti milosrdná?
Když se hluboce zamyslíme, proč milosrdná lež, tak zjistíme, že vychází z předpokladu: Já na jeho místě bych to raději nevěděl!
Aha!
Já na jeho místě... Ale já nejsem na jeho místě! Já nevím, jestli on by to raději věděl, nebo nevěděl. Já se ho na to nezeptal a on mi tedy nikdy neodpověděl. Takže já vůbec nevím, jestli by to on raději nevěděl.
Takže ke komu je milosrdná lež milosrdnou? Jedině vůči tomu, kdo lže. Z morálního hlediska je tedy velmi pochybná a vůbec není jisto, že to s druhým myslíme dobře, zato je jisto, že se sebou ano.

Kde asi v horoskopu by byla milosrdná lež?

***

Těch lží by bylo! Tím se nedá probrat. Ale když nad tím tak přemýšlím, proč hledáme u druhých? Proč nehledáme u sebe?
Když mi někdo lže, něco cítím a nějak reaguji. Lež je jeho, ale co cítím a jak reaguji, to již je jen a jen moje. Proč reaguji takto? Proč cítím toto? Kde je problém ve mně? Našel bych to ve svém radixu?

Kdysi jsem četl nějaký hezký rozhovor se nevím kým, snad nějakým psychočímsi. Bylo to i o tématu lži. Něco z toho jsem použil i výše. A něco jsem si snad i vzal do svého života. Bylo tam mnoho zajímavých myšlenek. Třeba (fakt volně vyprávím):

Někdy vás překvapí, čemu lidi uvěří. Že dokonce i ten, u koho to nepředpokládáte, naletí totálnímu nesmyslu. Proč? Odpověď je jednoduchá: Protože chtějí! Lidi skutečně chtějí uvěřit, protože kdyby to byla pravda, bylo by to pro ně krásné, jim by se žilo lépe.
Tito lidé jsou druhými pokládáni za naivní, jsou za to vysmíváni. Poněkud se zapomíná, že by zasloužili spíše obdiv a úctu. Jsou nezkažení. Protože sami by nebyli podvodu na druhých schopni, proto nepředpokládají, že by chtěl někdo podvést je. A my se této čistotě, kterou sami nedisponujeme, vysmíváme, namísto abychom je jako skvost lidský chránili? A ti horší je pak přímo zneužívají a parazitují na nich. Ale kdo se zvedne a jde je bránit a kdo řekne: Neměl být tak naivní, alespoň se poučí!
Zkušenost je taková, že tito lidé občas dopadnou velmi špatně a to zejména proto, že je nikdo nechránil a nikdo jim nepomohl. Ale ve skutečnosti tito lidé nalezli recept na štěstí. Jsou šťastnější než všichni ti, kteří je označují za nevyléčitelné naivky. Ve skutečnosti bychom se od nich měli učit my ostatní jejich prostotě a přímočarosti, ale už to nedokážeme. Zato lhát a podvádět se učíme velmi jednoduše a ještě to považujeme za výhodu. A dokonce si myslíme, že díky tomu budeme šťastnější, ale takový druh štěstí velmi rychle pomine. Stane se z toho droga, která vás nutí stále víc a víc (podvádět, krást, lhát). Ale když vidíte, že stále nemají dost a stále nejsou šťastni, mělo by vám logicky vyjít, že tudy cesta ke spokojenosti nevede.



*****

Neptun ve vztahu k ostatním planetám. Ale vždy ve vztahu hlavně sám k sobě. Je to náš přístup k tomu, co není pravda. Protože jaký přístup k tomu máme sami, tak to pak můžeme aplikovat i vůči druhým. A jestli někdo nějaký konkrétní druh lži bude používat vůči druhým, nebo nebude, to už asi prozradí jen reálná zkušenost. Protože lhát je holt právo.

nutelina » Nabi* Neviděl jsem měsíc ve štíru a vůbec planety ve špatném postavení, jak se tomu říká česky, fall a detriment? Proč lhát když jsi dobrý, kdo nemůže soupeřit nebo soutěžit bude lhát.

Mě přijde že vzdušné znamení více lžou protože nemají tolik empatie a dokážou si zracionalizovat skoro cokoliv a když to nevíjde tak si to rozmyslí. Třeba ty vodní to dělají aby byl klid, země zase manipuluje však takový štír anebo ryby to je někdy fakt mazec.. I vím že ohnivé fakt nemají rádi lži však často takový lev nebo beran bude kecat a přehánět aby lépe vypadal nebo se prodal.

thééé » Nabi* "A co určitě nemám ráda je, když někdo páčí z někoho osobní věci a sám na sebe nic neprozradí. Tam člověk nikdy neví, jak budou informace využity. "

jo tak toto mě taky vadí

...

ještě mě k tématu napadá, že ono nikdy asi nejde říct úplná pravda tak, jak ji vnímáme. Myslím to tak, že nikdy nic nevnímáme plytce, z jedné strany (nebo asi málokdo)

Nabi* » Sosna zvlčelý Díky Sosno

Myslím, že tímhle příspěvkem jsi se posunul ještě úplně někam jinam, než do roviny lží.

Příběh tvého kamaráda je pochopitelný a jasný. Dokážu pochopit, že tyhle prožitky z dětství ho ovlivnily možná na zbytek jeho života. A nedivím se mu, když lhaní vnímal jako aspoň trochu možný únik od trestu. Z jedné strany vím, že to co se stalo v dětství je něco s čím se dá pracovat, zároveň to mnody trvá roky, než se člověk dostane ze všech sraček. A to mluvím o tom, kdy to člověk dělá skutečně vědomě. Pokud člověk jede na automatiku, tak si myslím, že pravděpodobnost, že se to jen tak změní, je víceméně nulová. Cesta začíná až když si sama uvědomím, že určité vlastnosti mi prostě ničí život a že takhle žít nechci.
Zároveň chci za sebe říct, že ačkoliv si můžu uvědomovat, že takový člověk má v sobě zranění z dětství, tak pokud při tom ničí život mě, tak nemám povinnost mít ho životě. Můžu soucítit a rozumět, můžu to vidět, ale jediná moje povinnost je ta, že se zařídím dle toho abych, no řekněme, "opečovala sebe", postarala se o sebe. Za jeho život nenesu zodpovědnost. Jakkoliv by mi to trhalo srdce a chtěla bych mu pomoct a neublížit třeba tím, že odejdu. Samozřejmě odsuzovat ho nic neřeší... Zároveň je to pro nás výcvik v tom určit si HRANICE. Mám v sobě taky silně touhu všechny chápat, ale v minulosti to bylo (a někdy stále je) absolutně kontraproduktivní. Z některých takovýchto interakcí jsem už vystoupila, z některých ne. Ale myslím, že vidět všechno jen dobře a chápavě nic v tomto světě neřeší. Čímž navazuju k té zmiňované "naivitě". Někdy mi přijde, že v ezospolečnosti se fakt nebezpečně rozšířilo to, že všem jen lásku a sluníčko, a nebíčko bez mráčku. Ano, chránit děti, chránit slabší. Ale MY dospělí jsme dospělí. A určit si hranice je stejně dobré a rovnocenné, jako vidět v druhých dobro. Přeci, co je špatného na vymezení si hranic? Všichni máme různé příběhy (často takové, se kterými bychom nikdy nevylezli tady na najdise a vědí o nich pouze nejbližší lidé, kterým věříme) a často jsou to příběhy plné násilí, bolesti, smutku a zoufalství. Vidět v druhých dobro a věřit lidem, neznamená, že si budu natloukat hubu neustále a nesutále stejným způsobem. Jasný, že je důležitý si pomáhat, ale ne tak, že v dospělým budu živit dítě, ale pomůžu mu stát se dospělým. To dítě, potřebuje totiž vyrůst a dospělý jedinec ty hranice prostě má a ví co je pro něj dobré. Kdekoliv to tak není, je tam podle mě zraněné a nedoživené dítě. Mluvím ze své zkušenosti. Přeci nejsou 2 extrémy, že buď věřím nebo lžu.
Ani naivita a bezmezná odevzdanost, ani lež štěstí nepřinese. Myslím, že jediné, o co tady jde, je naučit se stát ve vlastní síle, pečovat o sebe a postarat se o to, abych já byla ok. Ta výživa mi nepřijde skrz ostatní (pokud jsem jí nedostala v dětství) a přece si nenechám ubližovat. Tohle je dětský přístup, že furt věřím a nechávám se bít po ušach ;)
A jak tak nad tím uvažuju, tak téma DOSPĚLOST je obecně největší téma. Umět se rozhodovat, určit si hranice, převzít zodpovědnost za sebe a svůj život. A hodně z nás ví, že to mnohdy není až tak snadné. Alespoň ne ze začátku.

O tom Ježíškovi! Díky :D To byl dobrý příklad. Už jsem si říkala, že svoje děti bulíkovat nebudu a jak říkáš, děti budou šťastné když prostě budou s rodinou, budou vědět, že je blízcí mají rádi.

Jasný, k tomu Neptunovi už nic nemám, zatím

Nabi* » thééé Mám potřebu jen krátce reagovat k větě:
...abych vše podala citlivě...

Potvrzuju, takhle tě vnímám

Nabi* » cimi Hlásím se do party. Hrot 3. domu v Rybách zde :D

Pobavilo mě to s tím tvým přítelem. To bych celkem brala (nejlepší průpovídka: ovšem to si miláček upletl bič ).
My ženy asi máme k tomu větší sklony, vysílat smíšené a nejasné signály.

Nabi* » Buddha/2 Díky Buddho za to popsání ohledně práva...Já už to nechtěla rozepisovat, ale tys to pěkně shnrul.
Mě tam rezonuje slovo VOLBA. A přesně, jet na automatiku není omluva, jakkoliv to můžeme chápat. Jenže mnohdy nám to je jasné v hlavě, ale v reálném životě je to někdy o něco těžší.

Nabi* » thééé ... eště mě k tématu napadá, že ono nikdy asi nejde říct úplná pravda tak, jak ji vnímáme. Myslím to tak, že nikdy nic nevnímáme plytce, z jedné strany (nebo asi málokdo)...

No hlavně já si myslím, že pravda je vždycky subjektivní a vždycky přes vlastní filtr. Jednak je tady to, že třeba neumíme přesně vyjádřit a hlavně popsat, co cítíme (což tak mám já). A pak tady je faktor kdy druhá osoba si to může pobrat taky po svém, na základě vlastních filtru, vzorců a vidění světa. Zajímavé jak jsme se dostali do takového širokého rámce v pojetí tématu pravda a lež.

Nabi* » thééé Tohle je další boží podnět k diskuzi
Fakt zajímavý jak to kdo máme. Já to mám zas tak, že např. v terapii, pokud teraput mi pomůže podívat se na to, co bolí, láskyplně mě tam podržet, abych se mohla sama na to podívat a potom mi ukázat cestu ven, je značka ideál.
Člověk nemusí samozřejmě druhým furt na něco poukazovat (to je tak na kop někam, že jo), pokud se ale trefí to správné místo, tak jsem ochotná tu bolest snést a pak jí překonat (což může být trochu masochismus štírsko-pannenský u mě).

"Nikdy nesviť lidem pravdou do očí,
sviť raději pod nohy, ať správně vykročí." - to je hezký. A píšeš hezky, že lepší je podpora vlastní cesty toho druhého a podpora sebevědomí.. ale doplnila bych to o podporu hledání své vlastní pravdy. Protože co je pravda. Já jen můžu vidět, že tam někde něco je, ale taky cítím, že to nepředurčuje celou mou budoucnost (když pomineme strach a určitou chuť to občas vzdát), naopak, je to něco, co mi může pomoct se odrazit.