Tendence ke lži v horoskopu - Diskuze a zkušenosti

Nabi* (* 25.10.1983)
Žena

Díky moc VŠEM, jak tady v diskuzi, tak ve vzkazníku.

Nebudu odepisovat jednotlivě, protože bych psala spoustu stejných věcí, tak to shrnu sem.
Původně jsem lží myslela VĚDOMOU lež! Je mi jasný, že sebeklam je jedna z nejčastějších věcí, která se v různé míře vyskytuje u nás všech.
No, očividně to nelze takto oddělit, jak jsem si myslela, a to že většina z vás odpovídá vlastně hodně detailně, z různých úhlů pohledu, beru že to tak je správně...
Třeba u mě :D Blíženčí Luna to byla kdysi velká potíž, jelikož jsem hned vyžvanila na sebe, co šlo. Mars/Venuše v Panně - tam mi přijde lhaní přimo nepraktické (a kdo by se namáhal si pak pamatovat všechny ty verze, že ano :D) a Neptun! Sebeklam, ale i idealizace ostatních. Někdy nechci vidět a když se cítím ohroženě, tak něco i plácnu, abych měla klid.
Střelce mám taky dost a ano, někdy se to projevuje přeháněním. Zároveň teda nulová potřeba mlžit. A pak Pluto! A to cíleně používám, zvlášť u cizích lidí, nebo u těch kterým nevěřím a tam prostě pouštím jen něco. Takže radši neřeknu nic nebo přímo řeknu, že to nechci sdělovat. A pak se časem uvidí, jestli změním názor nebo ne. Stává se obojí.
A co určitě nemám ráda je, když někdo páčí z někoho osobní věci a sám na sebe nic neprozradí. Tam člověk nikdy neví, jak budou informace využity. Není to možná vyloženě k tématu, ale došlo mi u toho mlžení, že i tohle může určitá forma neupřímnosti (byť může být i nevědomá).

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Ono je to téma k přemýšlení na mnoho a mnoho dlouhých večerů. I lží je mnoho.
Někdo neříká pravdu a přec nelže.
Právo lhát má každý. Naprosto každý, patří to mezi jeho práva a nelze mu je upřít. Proto bych ani nemoralizoval ony lháře. Každý má totiž také právo k tomu zaujmout postoj. Když nás někdo obelhal, můžeme mu příště nevěřit. Ale můžeme mu opět naletět, i to je naše právo, jako jeho opakovaně lhát. Prostě si ho v životě můžeme i nemusíme držet, je to o nás, ne o něm.

Když se zamyslím nad otázkou, kde je tendence ke lži v horoskopu (a přeformuloval bych to klidně do podoby, "kdo je tedy dle horoskopu lhář", pak bych řekl, že jdeme na věc od konce. Že sice pojmenujeme "lháře lhářem", ale nic jsme se nenaučili. Protože chceme zkratkou rovnou na konec, do cíle. A už nám unikají cesty, kterými prošel, než se s konečnou platností stal "lhářem". Kdo a co z něj udělalo lháře? Co jej dovedlo k tomu, aby těchto dispozic (i v horoskopu naznačených) používal? A co jsem udělal já sám, aby mi nelhal? Aby se nebál mluvit pravdu? Aby mohl mluvit pravdu i po tom, co již třeba získal návyk lhát?


***

Vzpomínám na spolužáka Zdeňka; bůhví, kde je mu teď konec; který jako dítě byl trestán za to, co provedl, úplně stejně, ať se přiznal, nebo ne. Jenže u lži se to občas ututlalo a tak nesmyslnému trestu svého fotra občas unikl. Byl jako dítě lhář, když si chránil svoji hlavu lží (rány chodily na hlavu)? Pro mě ne. Ale že to s ním rostlo a on nedokázal přestat lhát ani v dospělosti, kdy už by měl být schopen nesklouznout ke lži, že to mělo dopad na jeho vztahy s druhými, to už je věc druhá. Pro všechny je lhář. Neoblíbený, odsuzovaný... A kdo ví, že to vlastně nedělá, aby nečestně získal nějakou výhodu? Že se stále bojí, odkud mu přiletí facka. Že se brání. Že ho nikdo nenaučil bránit se "normálně" (pro něho od dětství bylo normou toto). Že pro něho je to takové vypětí, že přestane uvažovat a řídí se naučeným vzorcem, jedná automaticky. Nechodí dokonce někteří lidé s naučenými vzorci chování na terapie?
Kde by se v radixu asi objevila tato tendence lhát? Vůbec nevím.

***

A co drogy? Co alkohol? Ani nemusí jít o extrém, stačí občas...
"Proč piješ?"
"Abych se lépe bavil."
"A ty se bez alkoholu bavit nedokážeš?"

Možná je to kus od kusu. Ale za sebe řeknu, že si klidně alkohol dám, ale když jsem se skutečně nejlépe bavil, nikdy za tím nebyl alkohol. Tady lžeme sami sobě a obecně za tím hledáme Neptun.

***

A co lež v umění? Co kouzelníci a iluzionisté? Těm za "lži" platíme. Obecně se pochopitelně předpokládá vědomí faktu, že nejde o skutečnost. Ale třeba takový Karel May se dušoval, že na Divokém západě byl - lhal. A ztratil kvůli tomu Olda Šetrný ze svého kouzla?

***

"Tatí, volá ti pojišťovák!"
"Sakra, zase ten otrava! Řekni, že nejsem doma!"

A pak vysvětli dítěti, že lhát se nemá a proč!

***

"Ježíšek Ti přinese dárky!"
Nelžeme náhodou? A pak máme chtít po dětech, aby nelhali?
Obhajujeme si to tím, že to myslíme dobře, že to je "kouzlo Vánoc". Ale pro koho?
Myslíme si snad, že by pro děti Vánoce byly méně krásné, kdyby od dětství věděly, že dárky dávají rodiče, prarodiče...? Že je špatné dát najevo, že na ně myslíme?
A proč si to myslíme? Protože...
"Protože kdybych já byl dítě, tak bych to vědět nechtěl, ztratilo by to své kouzlo!"
Aha, takže já bych to vědět nechtěl. Takže to vlastně nedělám pro ně (děti), ale sobecky sám pro sebe. Dětí jsem se nezeptal, co by chtěly (tím bych prozradil, co nechci = vědomě lžu). Možná bychom prostě i v takových chvílích konečně měli najít odvahu nelhat! Protože Vánoce jsou o narození Ježíše. Je úplně jedno, zda jsem věřící, nebo ne, ale Ježíšek je Ježíš. Naprosto bez ohledu na to, zda zde před křesťanstvím byly jiné tradice. Ale kolik lidí svým dětem řekne toto, co ve skutečnosti se o Vánocích slaví, kdo je Ježíšek?
Milosrdná lež. Opravdu milosrdná?

***

No jo, milosrdná lež. Ke komu je ale ve skutečnosti milosrdná?
Když se hluboce zamyslíme, proč milosrdná lež, tak zjistíme, že vychází z předpokladu: Já na jeho místě bych to raději nevěděl!
Aha!
Já na jeho místě... Ale já nejsem na jeho místě! Já nevím, jestli on by to raději věděl, nebo nevěděl. Já se ho na to nezeptal a on mi tedy nikdy neodpověděl. Takže já vůbec nevím, jestli by to on raději nevěděl.
Takže ke komu je milosrdná lež milosrdnou? Jedině vůči tomu, kdo lže. Z morálního hlediska je tedy velmi pochybná a vůbec není jisto, že to s druhým myslíme dobře, zato je jisto, že se sebou ano.

Kde asi v horoskopu by byla milosrdná lež?

***

Těch lží by bylo! Tím se nedá probrat. Ale když nad tím tak přemýšlím, proč hledáme u druhých? Proč nehledáme u sebe?
Když mi někdo lže, něco cítím a nějak reaguji. Lež je jeho, ale co cítím a jak reaguji, to již je jen a jen moje. Proč reaguji takto? Proč cítím toto? Kde je problém ve mně? Našel bych to ve svém radixu?

Kdysi jsem četl nějaký hezký rozhovor se nevím kým, snad nějakým psychočímsi. Bylo to i o tématu lži. Něco z toho jsem použil i výše. A něco jsem si snad i vzal do svého života. Bylo tam mnoho zajímavých myšlenek. Třeba (fakt volně vyprávím):

Někdy vás překvapí, čemu lidi uvěří. Že dokonce i ten, u koho to nepředpokládáte, naletí totálnímu nesmyslu. Proč? Odpověď je jednoduchá: Protože chtějí! Lidi skutečně chtějí uvěřit, protože kdyby to byla pravda, bylo by to pro ně krásné, jim by se žilo lépe.
Tito lidé jsou druhými pokládáni za naivní, jsou za to vysmíváni. Poněkud se zapomíná, že by zasloužili spíše obdiv a úctu. Jsou nezkažení. Protože sami by nebyli podvodu na druhých schopni, proto nepředpokládají, že by chtěl někdo podvést je. A my se této čistotě, kterou sami nedisponujeme, vysmíváme, namísto abychom je jako skvost lidský chránili? A ti horší je pak přímo zneužívají a parazitují na nich. Ale kdo se zvedne a jde je bránit a kdo řekne: Neměl být tak naivní, alespoň se poučí!
Zkušenost je taková, že tito lidé občas dopadnou velmi špatně a to zejména proto, že je nikdo nechránil a nikdo jim nepomohl. Ale ve skutečnosti tito lidé nalezli recept na štěstí. Jsou šťastnější než všichni ti, kteří je označují za nevyléčitelné naivky. Ve skutečnosti bychom se od nich měli učit my ostatní jejich prostotě a přímočarosti, ale už to nedokážeme. Zato lhát a podvádět se učíme velmi jednoduše a ještě to považujeme za výhodu. A dokonce si myslíme, že díky tomu budeme šťastnější, ale takový druh štěstí velmi rychle pomine. Stane se z toho droga, která vás nutí stále víc a víc (podvádět, krást, lhát). Ale když vidíte, že stále nemají dost a stále nejsou šťastni, mělo by vám logicky vyjít, že tudy cesta ke spokojenosti nevede.



*****

Neptun ve vztahu k ostatním planetám. Ale vždy ve vztahu hlavně sám k sobě. Je to náš přístup k tomu, co není pravda. Protože jaký přístup k tomu máme sami, tak to pak můžeme aplikovat i vůči druhým. A jestli někdo nějaký konkrétní druh lži bude používat vůči druhým, nebo nebude, to už asi prozradí jen reálná zkušenost. Protože lhát je holt právo.

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Ono je to téma k přemýšlení na mnoho a mnoho dlouhých večerů. I lží je mnoho.
Někdo neříká pravdu a přec nelže.
Právo lhát má každý. Naprosto každý, patří to mezi jeho práva a nelze mu je upřít. Proto bych ani nemoralizoval ony lháře. Každý má totiž také právo k tomu zaujmout postoj. Když nás někdo obelhal, můžeme mu příště nevěřit. Ale můžeme mu opět naletět, i to je naše právo, jako jeho opakovaně lhát. Prostě si ho v životě můžeme i nemusíme držet, je to o nás, ne o něm.

Když se zamyslím nad otázkou, kde je tendence ke lži v horoskopu (a přeformuloval bych to klidně do podoby, "kdo je tedy dle horoskopu lhář", pak bych řekl, že jdeme na věc od konce. Že sice pojmenujeme "lháře lhářem", ale nic jsme se nenaučili. Protože chceme zkratkou rovnou na konec, do cíle. A už nám unikají cesty, kterými prošel, než se s konečnou platností stal "lhářem". Kdo a co z něj udělalo lháře? Co jej dovedlo k tomu, aby těchto dispozic (i v horoskopu naznačených) používal? A co jsem udělal já sám, aby mi nelhal? Aby se nebál mluvit pravdu? Aby mohl mluvit pravdu i po tom, co již třeba získal návyk lhát?


***

Vzpomínám na spolužáka Zdeňka; bůhví, kde je mu teď konec; který jako dítě byl trestán za to, co provedl, úplně stejně, ať se přiznal, nebo ne. Jenže u lži se to občas ututlalo a tak nesmyslnému trestu svého fotra občas unikl. Byl jako dítě lhář, když si chránil svoji hlavu lží (rány chodily na hlavu)? Pro mě ne. Ale že to s ním rostlo a on nedokázal přestat lhát ani v dospělosti, kdy už by měl být schopen nesklouznout ke lži, že to mělo dopad na jeho vztahy s druhými, to už je věc druhá. Pro všechny je lhář. Neoblíbený, odsuzovaný... A kdo ví, že to vlastně nedělá, aby nečestně získal nějakou výhodu? Že se stále bojí, odkud mu přiletí facka. Že se brání. Že ho nikdo nenaučil bránit se "normálně" (pro něho od dětství bylo normou toto). Že pro něho je to takové vypětí, že přestane uvažovat a řídí se naučeným vzorcem, jedná automaticky. Nechodí dokonce někteří lidé s naučenými vzorci chování na terapie?
Kde by se v radixu asi objevila tato tendence lhát? Vůbec nevím.

***

A co drogy? Co alkohol? Ani nemusí jít o extrém, stačí občas...
"Proč piješ?"
"Abych se lépe bavil."
"A ty se bez alkoholu bavit nedokážeš?"

Možná je to kus od kusu. Ale za sebe řeknu, že si klidně alkohol dám, ale když jsem se skutečně nejlépe bavil, nikdy za tím nebyl alkohol. Tady lžeme sami sobě a obecně za tím hledáme Neptun.

***

A co lež v umění? Co kouzelníci a iluzionisté? Těm za "lži" platíme. Obecně se pochopitelně předpokládá vědomí faktu, že nejde o skutečnost. Ale třeba takový Karel May se dušoval, že na Divokém západě byl - lhal. A ztratil kvůli tomu Olda Šetrný ze svého kouzla?

***

"Tatí, volá ti pojišťovák!"
"Sakra, zase ten otrava! Řekni, že nejsem doma!"

A pak vysvětli dítěti, že lhát se nemá a proč!

***

"Ježíšek Ti přinese dárky!"
Nelžeme náhodou? A pak máme chtít po dětech, aby nelhali?
Obhajujeme si to tím, že to myslíme dobře, že to je "kouzlo Vánoc". Ale pro koho?
Myslíme si snad, že by pro děti Vánoce byly méně krásné, kdyby od dětství věděly, že dárky dávají rodiče, prarodiče...? Že je špatné dát najevo, že na ně myslíme?
A proč si to myslíme? Protože...
"Protože kdybych já byl dítě, tak bych to vědět nechtěl, ztratilo by to své kouzlo!"
Aha, takže já bych to vědět nechtěl. Takže to vlastně nedělám pro ně (děti), ale sobecky sám pro sebe. Dětí jsem se nezeptal, co by chtěly (tím bych prozradil, co nechci = vědomě lžu). Možná bychom prostě i v takových chvílích konečně měli najít odvahu nelhat! Protože Vánoce jsou o narození Ježíše. Je úplně jedno, zda jsem věřící, nebo ne, ale Ježíšek je Ježíš. Naprosto bez ohledu na to, zda zde před křesťanstvím byly jiné tradice. Ale kolik lidí svým dětem řekne toto, co ve skutečnosti se o Vánocích slaví, kdo je Ježíšek?
Milosrdná lež. Opravdu milosrdná?

***

No jo, milosrdná lež. Ke komu je ale ve skutečnosti milosrdná?
Když se hluboce zamyslíme, proč milosrdná lež, tak zjistíme, že vychází z předpokladu: Já na jeho místě bych to raději nevěděl!
Aha!
Já na jeho místě... Ale já nejsem na jeho místě! Já nevím, jestli on by to raději věděl, nebo nevěděl. Já se ho na to nezeptal a on mi tedy nikdy neodpověděl. Takže já vůbec nevím, jestli by to on raději nevěděl.
Takže ke komu je milosrdná lež milosrdnou? Jedině vůči tomu, kdo lže. Z morálního hlediska je tedy velmi pochybná a vůbec není jisto, že to s druhým myslíme dobře, zato je jisto, že se sebou ano.

Kde asi v horoskopu by byla milosrdná lež?

***

Těch lží by bylo! Tím se nedá probrat. Ale když nad tím tak přemýšlím, proč hledáme u druhých? Proč nehledáme u sebe?
Když mi někdo lže, něco cítím a nějak reaguji. Lež je jeho, ale co cítím a jak reaguji, to již je jen a jen moje. Proč reaguji takto? Proč cítím toto? Kde je problém ve mně? Našel bych to ve svém radixu?

Kdysi jsem četl nějaký hezký rozhovor se nevím kým, snad nějakým psychočímsi. Bylo to i o tématu lži. Něco z toho jsem použil i výše. A něco jsem si snad i vzal do svého života. Bylo tam mnoho zajímavých myšlenek. Třeba (fakt volně vyprávím):

Někdy vás překvapí, čemu lidi uvěří. Že dokonce i ten, u koho to nepředpokládáte, naletí totálnímu nesmyslu. Proč? Odpověď je jednoduchá: Protože chtějí! Lidi skutečně chtějí uvěřit, protože kdyby to byla pravda, bylo by to pro ně krásné, jim by se žilo lépe.
Tito lidé jsou druhými pokládáni za naivní, jsou za to vysmíváni. Poněkud se zapomíná, že by zasloužili spíše obdiv a úctu. Jsou nezkažení. Protože sami by nebyli podvodu na druhých schopni, proto nepředpokládají, že by chtěl někdo podvést je. A my se této čistotě, kterou sami nedisponujeme, vysmíváme, namísto abychom je jako skvost lidský chránili? A ti horší je pak přímo zneužívají a parazitují na nich. Ale kdo se zvedne a jde je bránit a kdo řekne: Neměl být tak naivní, alespoň se poučí!
Zkušenost je taková, že tito lidé občas dopadnou velmi špatně a to zejména proto, že je nikdo nechránil a nikdo jim nepomohl. Ale ve skutečnosti tito lidé nalezli recept na štěstí. Jsou šťastnější než všichni ti, kteří je označují za nevyléčitelné naivky. Ve skutečnosti bychom se od nich měli učit my ostatní jejich prostotě a přímočarosti, ale už to nedokážeme. Zato lhát a podvádět se učíme velmi jednoduše a ještě to považujeme za výhodu. A dokonce si myslíme, že díky tomu budeme šťastnější, ale takový druh štěstí velmi rychle pomine. Stane se z toho droga, která vás nutí stále víc a víc (podvádět, krást, lhát). Ale když vidíte, že stále nemají dost a stále nejsou šťastni, mělo by vám logicky vyjít, že tudy cesta ke spokojenosti nevede.



*****

Neptun ve vztahu k ostatním planetám. Ale vždy ve vztahu hlavně sám k sobě. Je to náš přístup k tomu, co není pravda. Protože jaký přístup k tomu máme sami, tak to pak můžeme aplikovat i vůči druhým. A jestli někdo nějaký konkrétní druh lži bude používat vůči druhým, nebo nebude, to už asi prozradí jen reálná zkušenost. Protože lhát je holt právo.

thééé (* 9.3.1973)
Žena

no vždyť já taky merkur v rybách, 3. dům v raku..výstupy upravuju, abych se cítila dobře , abych vše podala citlivě a nebo vůbec
ale ono to je samozřejmě všechno složitější..naštěstí
...
To vědomé lhaní je asi podstatné.
A taky aby člověka drželo něco v "etických mantinelech"

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Ono je to téma k přemýšlení na mnoho a mnoho dlouhých večerů. I lží je mnoho.
Někdo neříká pravdu a přec nelže.
Právo lhát má každý. Naprosto každý, patří to mezi jeho práva a nelze mu je upřít. Proto bych ani nemoralizoval ony lháře. Každý má totiž také právo k tomu zaujmout postoj. Když nás někdo obelhal, můžeme mu příště nevěřit. Ale můžeme mu opět naletět, i to je naše právo, jako jeho opakovaně lhát. Prostě si ho v životě můžeme i nemusíme držet, je to o nás, ne o něm.

Když se zamyslím nad otázkou, kde je tendence ke lži v horoskopu (a přeformuloval bych to klidně do podoby, "kdo je tedy dle horoskopu lhář", pak bych řekl, že jdeme na věc od konce. Že sice pojmenujeme "lháře lhářem", ale nic jsme se nenaučili. Protože chceme zkratkou rovnou na konec, do cíle. A už nám unikají cesty, kterými prošel, než se s konečnou platností stal "lhářem". Kdo a co z něj udělalo lháře? Co jej dovedlo k tomu, aby těchto dispozic (i v horoskopu naznačených) používal? A co jsem udělal já sám, aby mi nelhal? Aby se nebál mluvit pravdu? Aby mohl mluvit pravdu i po tom, co již třeba získal návyk lhát?


***

Vzpomínám na spolužáka Zdeňka; bůhví, kde je mu teď konec; který jako dítě byl trestán za to, co provedl, úplně stejně, ať se přiznal, nebo ne. Jenže u lži se to občas ututlalo a tak nesmyslnému trestu svého fotra občas unikl. Byl jako dítě lhář, když si chránil svoji hlavu lží (rány chodily na hlavu)? Pro mě ne. Ale že to s ním rostlo a on nedokázal přestat lhát ani v dospělosti, kdy už by měl být schopen nesklouznout ke lži, že to mělo dopad na jeho vztahy s druhými, to už je věc druhá. Pro všechny je lhář. Neoblíbený, odsuzovaný... A kdo ví, že to vlastně nedělá, aby nečestně získal nějakou výhodu? Že se stále bojí, odkud mu přiletí facka. Že se brání. Že ho nikdo nenaučil bránit se "normálně" (pro něho od dětství bylo normou toto). Že pro něho je to takové vypětí, že přestane uvažovat a řídí se naučeným vzorcem, jedná automaticky. Nechodí dokonce někteří lidé s naučenými vzorci chování na terapie?
Kde by se v radixu asi objevila tato tendence lhát? Vůbec nevím.

***

A co drogy? Co alkohol? Ani nemusí jít o extrém, stačí občas...
"Proč piješ?"
"Abych se lépe bavil."
"A ty se bez alkoholu bavit nedokážeš?"

Možná je to kus od kusu. Ale za sebe řeknu, že si klidně alkohol dám, ale když jsem se skutečně nejlépe bavil, nikdy za tím nebyl alkohol. Tady lžeme sami sobě a obecně za tím hledáme Neptun.

***

A co lež v umění? Co kouzelníci a iluzionisté? Těm za "lži" platíme. Obecně se pochopitelně předpokládá vědomí faktu, že nejde o skutečnost. Ale třeba takový Karel May se dušoval, že na Divokém západě byl - lhal. A ztratil kvůli tomu Olda Šetrný ze svého kouzla?

***

"Tatí, volá ti pojišťovák!"
"Sakra, zase ten otrava! Řekni, že nejsem doma!"

A pak vysvětli dítěti, že lhát se nemá a proč!

***

"Ježíšek Ti přinese dárky!"
Nelžeme náhodou? A pak máme chtít po dětech, aby nelhali?
Obhajujeme si to tím, že to myslíme dobře, že to je "kouzlo Vánoc". Ale pro koho?
Myslíme si snad, že by pro děti Vánoce byly méně krásné, kdyby od dětství věděly, že dárky dávají rodiče, prarodiče...? Že je špatné dát najevo, že na ně myslíme?
A proč si to myslíme? Protože...
"Protože kdybych já byl dítě, tak bych to vědět nechtěl, ztratilo by to své kouzlo!"
Aha, takže já bych to vědět nechtěl. Takže to vlastně nedělám pro ně (děti), ale sobecky sám pro sebe. Dětí jsem se nezeptal, co by chtěly (tím bych prozradil, co nechci = vědomě lžu). Možná bychom prostě i v takových chvílích konečně měli najít odvahu nelhat! Protože Vánoce jsou o narození Ježíše. Je úplně jedno, zda jsem věřící, nebo ne, ale Ježíšek je Ježíš. Naprosto bez ohledu na to, zda zde před křesťanstvím byly jiné tradice. Ale kolik lidí svým dětem řekne toto, co ve skutečnosti se o Vánocích slaví, kdo je Ježíšek?
Milosrdná lež. Opravdu milosrdná?

***

No jo, milosrdná lež. Ke komu je ale ve skutečnosti milosrdná?
Když se hluboce zamyslíme, proč milosrdná lež, tak zjistíme, že vychází z předpokladu: Já na jeho místě bych to raději nevěděl!
Aha!
Já na jeho místě... Ale já nejsem na jeho místě! Já nevím, jestli on by to raději věděl, nebo nevěděl. Já se ho na to nezeptal a on mi tedy nikdy neodpověděl. Takže já vůbec nevím, jestli by to on raději nevěděl.
Takže ke komu je milosrdná lež milosrdnou? Jedině vůči tomu, kdo lže. Z morálního hlediska je tedy velmi pochybná a vůbec není jisto, že to s druhým myslíme dobře, zato je jisto, že se sebou ano.

Kde asi v horoskopu by byla milosrdná lež?

***

Těch lží by bylo! Tím se nedá probrat. Ale když nad tím tak přemýšlím, proč hledáme u druhých? Proč nehledáme u sebe?
Když mi někdo lže, něco cítím a nějak reaguji. Lež je jeho, ale co cítím a jak reaguji, to již je jen a jen moje. Proč reaguji takto? Proč cítím toto? Kde je problém ve mně? Našel bych to ve svém radixu?

Kdysi jsem četl nějaký hezký rozhovor se nevím kým, snad nějakým psychočímsi. Bylo to i o tématu lži. Něco z toho jsem použil i výše. A něco jsem si snad i vzal do svého života. Bylo tam mnoho zajímavých myšlenek. Třeba (fakt volně vyprávím):

Někdy vás překvapí, čemu lidi uvěří. Že dokonce i ten, u koho to nepředpokládáte, naletí totálnímu nesmyslu. Proč? Odpověď je jednoduchá: Protože chtějí! Lidi skutečně chtějí uvěřit, protože kdyby to byla pravda, bylo by to pro ně krásné, jim by se žilo lépe.
Tito lidé jsou druhými pokládáni za naivní, jsou za to vysmíváni. Poněkud se zapomíná, že by zasloužili spíše obdiv a úctu. Jsou nezkažení. Protože sami by nebyli podvodu na druhých schopni, proto nepředpokládají, že by chtěl někdo podvést je. A my se této čistotě, kterou sami nedisponujeme, vysmíváme, namísto abychom je jako skvost lidský chránili? A ti horší je pak přímo zneužívají a parazitují na nich. Ale kdo se zvedne a jde je bránit a kdo řekne: Neměl být tak naivní, alespoň se poučí!
Zkušenost je taková, že tito lidé občas dopadnou velmi špatně a to zejména proto, že je nikdo nechránil a nikdo jim nepomohl. Ale ve skutečnosti tito lidé nalezli recept na štěstí. Jsou šťastnější než všichni ti, kteří je označují za nevyléčitelné naivky. Ve skutečnosti bychom se od nich měli učit my ostatní jejich prostotě a přímočarosti, ale už to nedokážeme. Zato lhát a podvádět se učíme velmi jednoduše a ještě to považujeme za výhodu. A dokonce si myslíme, že díky tomu budeme šťastnější, ale takový druh štěstí velmi rychle pomine. Stane se z toho droga, která vás nutí stále víc a víc (podvádět, krást, lhát). Ale když vidíte, že stále nemají dost a stále nejsou šťastni, mělo by vám logicky vyjít, že tudy cesta ke spokojenosti nevede.



*****

Neptun ve vztahu k ostatním planetám. Ale vždy ve vztahu hlavně sám k sobě. Je to náš přístup k tomu, co není pravda. Protože jaký přístup k tomu máme sami, tak to pak můžeme aplikovat i vůči druhým. A jestli někdo nějaký konkrétní druh lži bude používat vůči druhým, nebo nebude, to už asi prozradí jen reálná zkušenost. Protože lhát je holt právo.

Nabi* (* 25.10.1983)
Žena

Nebo, jaké radixy mají tendenci přitahovat lidi, kteří jim lžou?

Tralalala100 (* 29.6.1998)
Žena

Nevím, někdo kdo měl Merkur sextil Saturn byl dosti lživým. Tajnustkarstvi.
Já naopak s opozici Merkur/Neptun mám velké problémy lhát a když už bych se o to snažila tak me hned rec tela prozradí, takže si na to raději ani netroufnu. ani nějaké zatajovani. Nevydrzim to. Možná je to tím trigonem Merkur/Jupiter

cimi (* 29.5.1980)
Žena

To jsem já : )) merkur hojně aspektován opo neptun a jupiter vládce horoskopu v 8domě.... mlčím, mlžím, tajnůstkařím, přeháním x))
Drží mě vždy můj měsíc ve střelci, to je takový oheň pravdy a kvadr na saturn od merkuru je jako revizor...neumím lhát vědomě, na to musí být žaludek...nevědomě se tak asi může stát jelikož v tom případě jsem zmatená, nepamatuju si nebo sama si nejsem jistá nebo si nechci připustit pravdu...to dělá nejvíc ten neptun...

Jako vědomou lež může být vnímáno vše co chce člověk zevšeobecnit nebo když chce získat “zadarmo” nějakou výhodu...

thééé (* 9.3.1973)
Žena

Nedávno jsem se na to dívala v jedné diskuzi na fb.
Mě napadá více druhů lží - třeba takový ten neptun merkur, uhýbá a má rozmlženo citově..jupiter zase rád nafukuje a přehání..
Ale co mě tam zaujalo, tak Kubík napsal, že i luna konj. merkur, protože je nejpřesvědčivější - a to mám opravdu kolem sebe zkušenostně.
Napadá mě i plutonské zabarvení - protože tajnůstkaří a pouští jen účelově, a s nějakým záměrem.
...
u té "pravdy" asi aspekty merkuru k saturnu (protože nemají dostatek fantazie a hravosti..
ale taky určitým způsobem rád zavalí bez obalu merkur ve střelci - jen si nejsem jistá, jestli jde o pravdu, nebo neomalenost.
Uran zase nemá jakýsi cit pro to, jak to ostatní vezmou, tak to umí taky zavalít napřímo..ale zase - nevím, jestli je toto pravda..
mars taky nebude moc uvažovat a pustí první myšlenku..
Možná, že jde o spíš o přímost toho člověka, než o pravdu jako takovou..

verka96 (* 18.12.1977)
Žena

Co mě první napadá, je třeba to, že osobní planety např. v Rybách jsou nabourané Uranem (kvadrát), to u takové osoby jsem nikdy nevěděla, jestli to myslí vážne nebo ne nebo chce na sebe upoutat pozornost nebo vůbec, co má v úmyslu...
Určitě bych obecně řekla, že i napěťové aspekty s Neptunem nebo konjunkce, ale i tak posoudit vždy celý horoskop.

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

Si prohlídni horoskopy top politiků, to bude dost reprezentativní vzorek

Nabi* (* 25.10.1983)
Žena

K takovému "profíkovi" bych teda jít nechtěla

Lokii (* 21.12.1984)
Muž

Jak by řekl profesionální astrolog. Všichni ,ale zároveň nikdo.