Co vaši učitelé , byli dobří? - Diskuze a zkušenosti

Bosch U mne dobri. To je vec postoje. Casem se to tak da videt.

Buddha/2 Je to tedy celkem zbytečná otázka, protože je to jako všude: pár výborných, pár mizerných a zbytek průměr - viz Gaussova křivka

kapka růžové ...přemýšlím...kdo je vlastně dobrej učitel...

...ten, co předá vědomosti...ten, který vypráví o svých zkušenostech...ten, který Tě nechá jít svou vlastní cestou...ten, co Ti foukne na bolístky...???

...bývalo by se mi líbilo vyrůstat v otevřenější době, v době jako je dnes...ale bez těch technických vymožeností, protože ty dětem dost ubírají...ale bohužel, vyrůstala jsem v 80.letech a ještě k tomu na vesnici...úplně nadšená z toho nejsem, ale všechno asi je tak, jak má být...

...jinak já nejsem milovnice autorit...dle mého střeleného ascendentu...a mými učiteli a vzory byli vždy spíše moji vrstevníci...přátelé...kolemjdoucí, než třeba rodiče, učitelé,šéfové...

il*ča Výborný učitel na základce - přírodověda a zeměpis, byl oblíbený u mnoha generací. Ani vyložení syčaci u něj skoro nezlobili. Pak jeden úplnej arogantní kretén na fyziku, toho se zase všichni báli. A klasická sadistická tělocvikářka.
Na střední opět skvěly učitel na biologii. Ale na té naší střední se koncentrovalo hodně dobrých učitelů se - na tu dobu (druhá polovina osmdesátek) - zajímavými názory. Akorat mi přišlo divné, že denně dojíždejí i 40 km na školu, která nebyla nijak prestižní. Až po revoluci jsme se dozvěděli, že na tu naši školu umisťovali učitele , kteří moc nesouzněli s tehdejším režimem, víceméně za trest. Tím líp pro nás.

player » kapka růžové My jsme měli skvělou tělocvikářku , výtvarnici na prvním stupni. Jako učitelka normál , nic moc, kreslit mě nenaučila a ještě mi flákla trojku - jsem byl jedinej na škole snad , kod měl trojku z kreslení.

Ale nadto byla družinářka. A ona s náma vedla v družině úžasný dialogy. Někdy jsme si místo hraní jen tak sedli kolem stolu a povídali si , tak nějak o všem , krom sexu. Bylo jí přes šedesát , ale byl to porťák. Když teda někdo dělal bugr , tak uměla zatraceně přitvrdit , ale stejně , jakési hlubší pouto.

kapka růžové » player ...ono je v podstatě jedno, co učitel učí... když do toho dá duši, děti to baví...

...co mám vypozorováno...děti baví lehkost učení... musí to vypadat jednoduše, i kdyby to bylo sebesložitější...a musí se to podat zábavně... prostě divadlo... zapomenout na ego...stát se na chvíli dítětem a hrát si...to roztaje i ten největší mrzout...

... a rozdíl poznáš v tom, jestli ty malí lidičkové při příchodu do školy říkají.... jeeeeee, zase čeština , nebo jeeeeee, zase čeština

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vezmu to z hlediska hudby:
ZUŠ - pan učitel náladový, před hodinou jsem se občas klepal strachy, protože když jsem neuměl, neváhal mě vyrazit (stalo se to ale jen párkrát). Měl vážný zdravotní hendikep - byl skoro slepý - a špatně kontroloval detaily jako třeba držení nástroje a smyčce. Přes to všechno vynikající muzikant s obrovským záběrem (housle, viola, trombón, klavír... hrál i jazz) naučil mě úctě k hudbě a řemeslu.
Konzervatoř:
Hlavní obor - salámistický a pohodářský pan profesor, který dokázal výborně krotit můj tehdejší temperament. Naprostý hudební praktik a pragmatik. Přesně věděl co dělá, co bude a co nebude fungovat, neměl rád vyumělkovanost. Trochu mi u něj chyběla vize.
Vedlejší obor (varhany) - paní profesorka byla ve svých letech špičkovou hráčkou, která po úspěchu na prestižní mezinárodní soutěži dostala stipendium v Julliard School of Music, ale bolševik jí nepustil. Začala pít. Během hodin tedy nastávalo mnoho komických situací. Ale jinak se o nás aktivně starala a zprostředkovávala nám možnost zahrát si na velké varhany po významných kostelech. Rád na to vzpomínám.
Obligátní klavír - tak na ten vzpomínám asi nejraději. Pan profesor - cholerický samorost, vynikající hráč ve své době stále aktivně koncertující na západě. Na hodinách skvělá atmosféra, dovoloval ostatním žákům aby se účastnili hodin a zasahovali do nich. Vytvořil ducha zdravé soutěživosti (měl ve třídě nástěnku, něco jako hitparádu, na které průběžně měnil pořadí jmen svých žáků podle výkonu, a na které byly pozice od "hvězda týdne" až po "chvost")
HAMU - profesorem nejmenovaná a stále žijící legenda české violové scény. Noblesní pán (trochu seladon) a veliký záletník. V přístupu k interpretaci praktický a poměrně liberální, žádný egomaniak, pokud mu člověk zahrál odlišným pojetím, ale přesvědčivě, vzal to. Ve svém věku už toho moc nenaučil, ale hemžil se spoustou historek.

player » Argyll Já měl v hudebce kantora , kterej hrál s mým papá v kapele. Takže mě oslovoval ty vole , když mi to nešlo , tak mě poslal pro pivo a dal trojku , což já bral jako dar.

Lidušku jsem rád neměl. O to víc hudbu miloval a bylo mi jasné , co budu dělat a že se to budu muset neučit sám.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já jsem z nemuzikantský rodiny, takže jsem si tu cestu musel najít a prorubat sám.

Mně teda učitel vole neříkal, ale taky mě posílal... Pro cigára a čaj. Občas i... jinam.

Ono fakt záleží, jakej mančaft se na tý LŠU sešel, u nás to fungovalo dobře a mimochodem i ta budova školy měla svoje kouzlo

Sosna zvlčelý Ve druhé třídě skvělá mladá učitelka, tu jsme měli fakt rádi, měla vztah k dětem i naučila.

Na druhém stupni nezapomenu na naši třídní. Měla nás na češtinu a díky ní jsem pak (naprosto nepochopitelně) exceloval na SŠ. Snad i ten vztah k mateřskému jazyku ve mně vypěstovala z velké části ona. Také přírodopisářka a zeměpisář byli skvělí. Zeměpisář možná napomohl i mému dalšímu směřování. Pak už trošku tápu říkám si, čím to je? Protože vybavit si ty učitele umím dodnes i s tvářemi, ale pouze tito tři byli pro mne opravdu dobří učitelé. Není to málo? Průměrných většina a jestli na něco fakt nerad vzpomínám, tak fyzika, chemie a překvapivě výtvarka a hudebka! V hudebce jsme zpívali málo, protože jsme prý byli strašní, takže jsme pořád jen biflovali skladatele a poslouchali vážnou hudbu. No nemyslím, že jsme byli až tak strašní. A ve výtvarce asi výtvarnou činnost znechutila učitelka nejednomu z nás svým přístupem i známkováním (stačilo být oblíbencem a mohl jsi odevzdat i papír pomazaný h... a měl jsi za jedna).

Na SŠ vzpomenu na třídního. Jako schopnost naučit nic moc, ale byl to nesmírný charakter a dost jsme to oceňovali. A možná i proto jsme se byli ochotni učit.
A hlavně Hložek - geodézie. Ten nás připravoval do praxe i do života. Nebyl to kantor, k tomu se dostal až po úrazu s páteří, jinak to byl celoživotní praktik. Ale byl to učitel od Pánaboha. Takoví lidé opravdu nepotřebují pajďák. Zpestřoval nám hodiny a dokázal upoutat naši pozornost natolik, že ještě dnes dokážu odcitovat mnohé slovo od slova, jak to podával (včetně jeho grimas). Do toho si nás stíhal posílat pro pivo, rozdávat výchovné facky (závodili jsme, kdo jich dostane víc) a občas nám napráskal nějaké průšvihy na své kolegy.
Celkově na SŠ byli nejlepší důchodci, kteří si prošli praxí. A pak mlaďáci po škole, u kterých bylo smutné, že vydrželi v tom profesorském sboru vždy nejvýše rok (někteří ani to ne). Vládla tam pevnou rukou střední generace včetně ředitele a ti nebyli přístupní ničemu, co mladá generace chtěla zavádět. Sami si nám v hodinách na to leckdy posteskli. Bohužel tato střední generace nám dala ze všech nejméně. Nejen že to často neuměli naučit, ale po letech v praxi jsem zjistil, že to sami mnohdy pořádně neovládali a učili nás někdy i blbosti.

cimi Asi si vesměs nemůžu stěžovat na učitele : ) spíš přemýšlím jaký já jsem vlastně student x)
Asi nejhezčí vztah jsem měla s profesorkou na konzervatoři, která tak nějak rozuměla mé osobnosti, už tenkrát vyhmátla věci o mně samotné, nejen v repertoáru ale i v povaze. Leč škoda x) kdybych nebyla takový samorost a nedržela se hloupě hodnot, které jsem až časem pochopila jako víceméně destruktivní tak jsem mohla asi být úplně jinde..
I na duchovní učitele jsem měla štěstí...ti poslední mi dali opravdu hodně a dokonce jsem se už i “poučila”...

Háňa* Někteří byli pro mě jako lidé hodnotní, že jsem k nim měla takovou tu lidskou úctu. Na základce tři a na střední dva.
To byli lidé, na které si i občas vzpomenu, v nějaké situaci, a vnímám je tak, že mi skutečně něco dali. Ale nemyslím přímo tu látku, co mě učili, spíš, že mi chvíli byli, jako lidi, v životě průvodci, nebo jak to říct.