Moji ne , na prstech jedný ruky bych spočítal...Tři na prvním stupni , dva na druhým. Na komunistickým gymplu možná češtinář , ale zase jsme jako povinnou četbu museli číst nečitelné.
Až po odchodu do civilní profese jsem měl učitele , kterej mě naučil vidět věci z vrchu. A pokrčit rameny. K nezaplacení.
Rodiče - no, asi vcelku dobrý , ale já byl dost samotář už od dětství , takže jsem jejich přítomnost vyhledával pomíň a ve čtrnácti se odstěhoval z dosahu.