Introvertnost a vypořádávání se s kolektivem - Diskuze a zkušenosti

Jana O'Lala Ahoj, napadlo mě, slyšela jsi někdy něco o hypersenzitivních lidech? Je jich na světě asi pět procent, nic výjmečného. Když jsem si tě četla, působila jsi tak na mě. Připomíná mi to mě, obzvlášť nedávání větších kolektivů, ale malé kolektivy v pohodě. Dám ti odkaz na jedny stránky, já když jsem si to pojmenovala, ne že by to něco řešilo, ale tak nějak se mi vnitřně ulevilo, že to není nic nenormálního, že to tak má hodně lidí a je to běžné, jen pro nás náročnější pro život..
https://www.alenawehle.cz/blog

Mici Angóra Mám to dost podobně, nejvíc toho vymyslím a vyřeším sama a v klidu. V práci si holt musím držet mantinely a trvat na tom, že musím pracovat samostatně, nechci být vedoucí a jezdit na tembuildingy apod. Správný manažer by měl umět ocenit všechny členy týmu a nechat je pracovat pokud možno způsobem, který jim nejvíce vyhovuje. Samozřejmě ne ve všech profesích je to možné. Už z dětství si pamatuju to protežování extrovertů, to jsem ještě nevěděla, co je se mnou vlastně "v nepořádku", pak jsem si přečetla pár knih na téma introverze a od té doby to na svou "obhajobu" ráda říkám, jak to mám a slouží to i jako dobrá výmluva. V době studií jsem to tak měla třeba i na nějakých akcích s kamarády-pár hodin jsem se výborně bavila a pak jsem toho měla prostě dost, i jsem třeba začala být nepříjemná a měla potřebu si někam zalézt. V současné době nechodím ani na vánoční večírky, přesně proto, že vím, že bych si s pár lidmi určitě dobře pokecala individuálně, ale takhle hromadně to prostě nemusím. Teď v karanténě na homeofficu si říkám, jaká je to výhoda být introvert, extroverti šílí, já jsem na svým

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Elisa001, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj, jako bych se popsala já sama
šla jsem už i v neděli do práce jen abych byla sama,
když za mnou jede dlouho nějake, tosamé auto, už jsem naštvaná, když to je možné manevruju, abych se ho zbavyla.
A takové ty baviče a vykřikovače, ani to nechci popisovat co to se mnou děla. Ale anonimně se courat ve velkém měste mě je prima.

mg Je veľa ľudí, ktorí majú našťastie nie veľa príznakov z Aspergerovho syndrómu a ešte dokážu pracovať aj vo väčšej skupine, ale je to pre ních ťažké. Najlepšie pre ních je mať prácu v malej skupine, niektorí sa celkom dobre osvedčia, keď pracujú na živnosť.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Khalia Zvlčelá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jak jste se vyrovnali... no já se vyrovnala hlavně sama se sebou a učinila krok odstřižení se od skupinových a kolektivních pracovních záležitostí. Někdo by to možná nazval zbabělostí, ale já vím, že jen šetřím sebe a v podstatě i ostatní. Jsem vcelku vysazená na maximální výkon a když ho nemůžu podat, pak jdu raději tam, kde ho podat můžu. To se děje v případě, že se cítím dobře, anebo mám opravdu velkou motivaci - cíl na horizontu - ke kterému nevede jiná cesta.

Jsem extrémně kreativní a neustále přehlcená nápady, ale právě jen do momentu, než mi do toho někdo začne kecat.
Kolektiv mě dokáže nabít jen v případě, že si většinu tamějších lidí sama vyberu, a i pak platí, že s nimi musím strávit jen velmi omezený čas. No a z takového setkání můžu těžit i několik měsíců či let.

MG34 Tak chyba je především na straně toho, kdo organizuje takový brainstorming a na něm plýtvá potenciálem lidí, pro které to není vhodná tvůrčí metoda.

Ber to tak, že obrazně máš na to, abys zvládla účetnictví celé prodejny - a neschopný šéf (který neumí pracovat s lidským potenciálem) tě nutí rovnat zboží do regálů.

fanik Já bych jako introvert bral kolektiv spíš jako výzvu než jako problém. Těžko se ti chod firmy podřídí, ještě když zrovna tvá pozice není moc vysoko. Z nadřízené pozice bys mohla kolektiv lépe usměrnit, ale zase by ti přibyla obr zodpovědnost. Přizpůsobení se je mnohem menší úkol..

Bosch Videl bych to jako nedostatek energie. Mars v rybach v tech kvadratech, pokud je datum dobre, vypovida o necem, a pak sun opo neptun.
Spojeni telo-nervova, signalni soustava je zapotrebi propojovat.
Zpusoby jsou ruzne dle diagnostiky, cviceni, uprava zivotospravy, existuji byliny, ocista, vyborna je joga.
Zanalyzuj kudy ti energie utika. Muze to byt mistem kde zijes, lidmi kteri te obklopuji, vycistit vztahy a prostredi.

Sosna zvlčelý Mě by sice mnozí netipovali na introverta, protože mne znají dosti aktivního. Jenže to jsou ti, kteří znají pouze tuto moji stránku. A popravdě některým tuto svoji tvář rád nastavuji. Někdy je to jednodušší, než cokoliv vysvětlovat. Dokážu být nějaký čas velmi extrovertní (i pár dnů), ale musí to nahradit zhruba trojnásobek času odpočívání. Tím nechci říct, že mne extrovertní poloha pouze vyšťavuje. Některé oblasti naplňuje, takže ji ke svému životu potřebuji. A pak musím dobít baterky v té své introvertní poloze, k čemuž lze využít i část energie získané v extroverzi. Ale také si musím zalézt. Do samoty, do sebe, do jeskyně. Ne proto, abych se tam flákal, lenošil, spal. Třeba rozjímám. Plánuji. A kotvím se, protože čím lépe jsem ukotven, tím snáze pak mohu opět pronikat do extrovertní polohy a nevyšťaví mne to. I dřevorubec si musí v klidu nabrousit nářadí a naplánovat, kde a jak bude zítra kácet, aby jeho výdej energie byl smysluplný. Broušení sekyry a rozplánování práce není lenošení.
Musím říct, že k tomuto životnímu rytmu mi pomohlo takové nějaké přirozené plynutí. A snad i štěstí. Třeba práci mám vysloveně vhodnou, aby mě nezničila. Ba co víc, naplňuje mě. Když už sedím v kanceláři, tak jen s jedním kolegou, který krom toho bývá občas na cestách, takže jsem tam sám. A když jsem v terénu, tak často v lesích, lukách, polích... Kolega stojí někde na dohled podle toho, jak se vzdálím, někdy na 20 metrů, někdy na kilometr. To už je člověk v podstatě sám s divočinou.
Když si představím, že bych pracoval někde ve velkém kolektivu, nebo někde v hluku, na pásu atd., to bych nedal. A kdyby dal, nestálo by to za to. Ani za mnohem více peněz, když bych byl nešťastný, chodil domů nasraný, byl protivný na všechny...

Jak píšeš o vysvětlování Tvé polohy lidem, na to bych se vyprdnul. Vždyť mezi námi žijí i lidé, kteří na introverty a extroverty nevěří, pro ně jsou to jen výmluvy. Někteří věří v placatou Zemi. A pro hlupáka každý hloupý.
Spíše bych zkusil vybudovat si jistou autonomii u vedení. Nabídnout se jim, že dokážeš efektivněji pracovat v jiném rytmu a že jim to dokážeš, když Ti dají tu příležitost. Když nedají a Tebe to bude ničit, když zápory budou převládat nad klady, tak je možná čas hledat nové prostředí.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Prairie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Děkuji všem za myšlenky. Pravdou je, že je to taky trochu o mně - možnosti pracovat o samotě mám, ale když pak přijde skupinová diskuze, úplně mě to semele :) Protože nejsem akční, pohotová a super racionální, připadám si pak tak nějak nepotřebná. Ano, občas uvažuji o změně práce - i když dělám, co mě víceméně baví, vím, že by mohlo být lépe. Nebo jsem ještě nenašla způsob, jak se probojovat s tím, v čem jsem opravdu dobrá a stavět si na tom...možná

Najdise.cz » Jana O'Lala Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Prairie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj, děkuji a slyšela. Myslím, že hypersenzitivní jsem, v testech mi to vychází a i kdybych si je nedělala, tak se v tom vidím. Jenom jsem ještě nebyla schopná najít v tom výhodu, nebo to přijmout :)

Najdise.cz » Prairie Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Elisa001, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
tak at se ti daří

thééé Znám, taky tu patřím. Podle mě je moc důležité najít si práci, kde můžeme pracovat pravazne o samotě. Že jinak je to jít proti sobě.
A pokud je nutné občas se účastnit nějakých hromadných akci, tak vydržet to. Důležitá je pak ta domácí psychohygiena.
Já už jsem se s věkem naučila - nestydet se za to. Ale je to i tím, že téma hypersenzitivity je známé, a bude víc.
Ptáš se na výhody, tak každopádně zvýšené vnimani, empatie, a z toho vyvěrá schopnost třeba ztmelit kolektiv a vyřešit problémy, které pramení z osobních témat, které kdo řeší, když je schopný vidět jen sebe.
Četla jsem hezký článek, zkusím najít.

Mě knížky o HPS pomohly.
Ještě z jiného pohledu, psychologové rozlišují i přecitlivělost, která vzniká vynuceně i dětį, které žily s narcistickým, sebestrednym rodičem, naučily se být ve střehu, aby mohly uspokojovat potřeby řidičů, aby byl klid. Může to být oboje, HPS i přecitlivělost.
Bohužel HPS mají problém nastavit si mantinely, svoje pravidla. Jakože fajn, tak přijďte, bude nás 5, ale tak 2 hodinky apod.
A další výhoda, karanténa

Najdise.cz » thééé Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Elisa001, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
zajímalo by mě, kdo si vzpomíná na uplně první zážitky, kdy se to projevylo a nebo na příčinu toho.
U mě to bylo na školní výletě v autobusu, všichni jsme zpívaly a do rytmu poskakovali, v tom momentě na mě mamka houkla ať se chovám normálně. Jen jsem vytřeštila oči, na to si pamatuji jako by to byli včra, ty moje pocity, ty barvy, ty formy, vše.
Předpokládám že ta mohe introvertnos tady začala, možná je to i důvod této věci.

thééé » Elisa001 aha, to je docela zajímavé..tak z tohoto pohledu bychom klidně mohli uvažovat tak, že existuje přirozeně se vyvíjející HPS a pak nepřirozeně.
Mě by zajímal někdo, kdo měl v tom třeba maximální podporu třeba jednoho rodiče, takovou citlivou i rozumnou. Ale to by asi musel být rodič HSP, který to nějak vědomě zpracoval a zvládl.

thééé chtěla jsem Ti tu dát odkaz, na přínos kolektivu, ale nemůžu to najít.
No ale našla jsem tohle. Týká se to sice úzkosti, ale úzkost je z velkého procenta průvodním jevem HPS..protože: toooolik toho cítím, ale nevím, jestli to má racionální odůvodnění, a taky nemám zpětnou vazbu od silných osobností, nebo případných polen v okolí
https://www.cestyksobe.cz/uzkost-je…
Tady je asi problém s tím kolektivem, že jak můžu pomoct v kolektivu, když se v něm necítím dobře. Ale podle mě to jde i nějak osobně, s jednotlivcem probrat objektivní pohled na problém a najít hladkou cestu k domluvě, sjednotit se v nějakém tématu apod.

No tady je třeba taky něco, ale internet je plný podobných info
https://zitjak.wordpress.com/2017/…

Kaacaa Nečetla jsem reakce ostatních, jen reakce Tvoje a čiší mi z toho jediné.

Jen když vytrhnu Tvoje věty:

-Teď ale více a více narážím na situace, kdy si připadám jako neschopný marťan.
-Takže si na takových skupinových sezeních připadám nepoužitelná a tak trochu blbá
-Protože nejsem akční, pohotová a super racionální, připadám si pak tak nějak nepotřebná.

Zkus se odlepit od myšlenky, že když se nevyjadřuješ/vyjadřuješ se po svým, je něco špatně.
Zkus se dobrat k tomu, proč máš pocit, že Tvůj způsob práce je špatný?
Já tak nějak primárně nevidím problém v tom, že Ti vadí lidi, ale spíš v tom, že nepřijímáš to, jak to máš Ty sama.
Prošla jsem si něčím podobným. Také jsem introvert jak poleno a pracuju ve větší skupině lidí. Všichni vědí, že jsem marťan, ale nikdo se za to na mě nezlobí.
Píšeš, že se nechceš obhajovat a vysvětlovat kým jsi. To určitě nemusíš, na druhou stranu, pokud máš s druhými spolupracovat, je potřeba být transparentní. Pokud máš do toho dát maximum, musíš si prosadit svůj vlastní styl práce a nestydět se za to. Není to obhajování si něčeho. Je to o přijetí toho, že to tak mám a chci to tak mít.
Zkus se pro to rozhodnout - co takové rozhodnutí v Tobě vyvolává?

Možná časem stejně zakotvíš jinde, ale z nějakého důvodu teď máš příležitost srovnat si v sobě, jak a proč si sama sebe ceníš.

aktigram Akoby si písala o mne, chápem ťa viem ako sa cítiš. Ako som starla tak to bolo lepšie ale je pravda že potrebujem byť sama zo sebou, vtedy rada tvorím a mám množstvo nápadov, no porady som so zovretým žalúdkom prežívala. Nuž teraz povedia aspergerov syndrom, áno je to tak ale ja som to nikdy nebrala ako chorobu, len moja senzibilita neznášala to množstvo ľudí a zaujímavé je to že aj ked sme boli niekde na výlete či dovolenke - tak čím väčšie mesto tam bolo a čím viac ľudí ale pre mňa anonymnych tak som sa cítila nesmierne sama - neviem napísať ten pocit, lebo sama som rada a to aj teraz, tam som sa cítila opustená a tu som JA sama lebo to mi vyhovuje, aj ked už zvládnem aj väčšiu skupinu ľudí.

Buddha/2 Tady už by to vydalo na knihu Asociálové mezi námi

Si to moc bereš. Kolegové to příliš neřeší tak to dělej stejně

Áta22 Nečetla jsem celou diskuzi, takže nevím, co ti kdo poradil, ale mám to podobně; moje reakce by byla, že řeknu nadřízenému, že takto nemůžu pracovat a myslet, několika hodinový brainstorming by mě zabil a domluvila bych si jiné podmínky, pokud by to nešlo, tak jdu o dům dál. Nenech se zničit zdravotně - psychicky (následně fyzicky), jsi kdo jsi a ty sama rozhoduješ o svém životě. A neznamená to, že jsi hloupá, nebo méněcenná. Tohle jsem se musela naučit. Oni ti extroverti jsou hlučnější a akčnější a sypou myšlenky, jak na běžícím páse a vlastně moc nepřemýšlí. Co na jazyku, to vysypou... Ale jako tréning je to fajn, trošku se přizpůsobit a proniknout do světa extrovertů. Jen tě to nesmí moc vyčerpat a hranice si určuješ a znáš jen ty sama.

Najdise.cz » thééé Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Elisa001, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ono je to vždy zajimavé od kud ty věci pochazejí, ale osobně tomu nechci dat tolik váhy a brat to směrem k nemoci.
To by mně asi utlouklo, i když někdy jsem sama ze sebe nemocná
být do sebe je taky velká vyhoda, akorát když se kvůli tomu vyskytnou problemy v zaněstnáni, tak je to nadělá starosti.
jestli máme jako introverti nějaké společné vlastnosti co ti druzi třba nemaji, ale to by bylo extra zajimavé thema.