Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Introvertnost a vypořádávání se s kolektivem - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Introvertnost a vypořádávání se s kolektivem
01.05.2020 - 08:13
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Prairie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Prairie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Introvertnost a vypořádávání se s kolektivem
Diskuze a můj dotaz je spíš směřovaný na ty z vás, kteří jste také introverti - jak jste se vyrovnali s tím, že po delší době jednoduše nedáváte lidi, konkrétně práci nebo diskuzi ve skupině lidí?
Já to mám tak, že po cca hodině v kolektivu začínám být vyšťavená - čím delší doba, tím horší. Čím více lidí, tím horší. Zvlášť, pokud mám s nimi interagovat. Nedokážu přemýšlet, inspirace totálně bloklá. Jsem typ člověka nepoužitelný na brainstorming ve skupině větší než jsou 3 osoby.
Vlastně jsem měla pocit, že jsem se s mojí introvertností vyrovnala, přijala to. Teď ale více a více narážím na situace, kdy si připadám jako neschopný marťan. Mám práci, ve které jde o nápady, kreativní řešení věcí. Jenže nejsem typ, co si sedne s 8 lidma a díky diskuzi něco vymyslí. Mě napadají věci postupně, nebo náhle, intuitivně, ve snu, a hlavně a převážně o samotě. Takže si na takových skupinových sezeních připadám nepoužitelná a tak trochu blbá - zvlášť, když všichni mají čím přispět a já jen sedím a mám dost co dělat, abych tam vydržela sedět a nevyběhla ven
Po jednom dni, kdy se nástřádají třeba dvě nebo tři taková sezení, to absolutně nedávám. Většinou pak večer sedím a koukám třeba hodinu do blba, někdy i brečím - spontánně tak ze sebe dostávám ten "nános" ostatních, nebo jak to nazvat.
Zásadní změna nastane, když si povídám jen s jedním člověkem - na někoho pak působím i extrovertně. Zajímám se o druhého, poslouchám, spolupracuju, jsem přátelská, spontánní.
Kolegové si asi musí myslet, že jsem fakt nebo nevím.
Už jsem přemýšlela, že to lidem vysvětlím, že řeknu, jak to mám. Na druhou stranu si říkám, proč bych měla vysvětlovat, kým jsem a obhajovat se? Momentálně hledám hranici mezi tím, kdy je dobré se přizpůsbit, zkousnout to a překonat se (a prostě ty tři hodiny plus třeba dvě následující ve skupině nějak přežít), a kdy už to jde proti mě.
Já to mám tak, že po cca hodině v kolektivu začínám být vyšťavená - čím delší doba, tím horší. Čím více lidí, tím horší. Zvlášť, pokud mám s nimi interagovat. Nedokážu přemýšlet, inspirace totálně bloklá. Jsem typ člověka nepoužitelný na brainstorming ve skupině větší než jsou 3 osoby.
Vlastně jsem měla pocit, že jsem se s mojí introvertností vyrovnala, přijala to. Teď ale více a více narážím na situace, kdy si připadám jako neschopný marťan. Mám práci, ve které jde o nápady, kreativní řešení věcí. Jenže nejsem typ, co si sedne s 8 lidma a díky diskuzi něco vymyslí. Mě napadají věci postupně, nebo náhle, intuitivně, ve snu, a hlavně a převážně o samotě. Takže si na takových skupinových sezeních připadám nepoužitelná a tak trochu blbá - zvlášť, když všichni mají čím přispět a já jen sedím a mám dost co dělat, abych tam vydržela sedět a nevyběhla ven
Po jednom dni, kdy se nástřádají třeba dvě nebo tři taková sezení, to absolutně nedávám. Většinou pak večer sedím a koukám třeba hodinu do blba, někdy i brečím - spontánně tak ze sebe dostávám ten "nános" ostatních, nebo jak to nazvat.
Zásadní změna nastane, když si povídám jen s jedním člověkem - na někoho pak působím i extrovertně. Zajímám se o druhého, poslouchám, spolupracuju, jsem přátelská, spontánní.
Kolegové si asi musí myslet, že jsem fakt nebo nevím.
Už jsem přemýšlela, že to lidem vysvětlím, že řeknu, jak to mám. Na druhou stranu si říkám, proč bych měla vysvětlovat, kým jsem a obhajovat se? Momentálně hledám hranici mezi tím, kdy je dobré se přizpůsbit, zkousnout to a překonat se (a prostě ty tři hodiny plus třeba dvě následující ve skupině nějak přežít), a kdy už to jde proti mě.
Příspěvky: Všechny | Kaacaa
04.05.2020 - 14:34
| Filtr
Kaacaa
Nečetla jsem reakce ostatních, jen reakce Tvoje a čiší mi z toho jediné.
Jen když vytrhnu Tvoje věty:
-Teď ale více a více narážím na situace, kdy si připadám jako neschopný marťan.
-Takže si na takových skupinových sezeních připadám nepoužitelná a tak trochu blbá
-Protože nejsem akční, pohotová a super racionální, připadám si pak tak nějak nepotřebná.
Zkus se odlepit od myšlenky, že když se nevyjadřuješ/vyjadřuješ se po svým, je něco špatně.
Zkus se dobrat k tomu, proč máš pocit, že Tvůj způsob práce je špatný?
Já tak nějak primárně nevidím problém v tom, že Ti vadí lidi, ale spíš v tom, že nepřijímáš to, jak to máš Ty sama.
Prošla jsem si něčím podobným. Také jsem introvert jak poleno a pracuju ve větší skupině lidí. Všichni vědí, že jsem marťan, ale nikdo se za to na mě nezlobí.
Píšeš, že se nechceš obhajovat a vysvětlovat kým jsi. To určitě nemusíš, na druhou stranu, pokud máš s druhými spolupracovat, je potřeba být transparentní. Pokud máš do toho dát maximum, musíš si prosadit svůj vlastní styl práce a nestydět se za to. Není to obhajování si něčeho. Je to o přijetí toho, že to tak mám a chci to tak mít.
Zkus se pro to rozhodnout - co takové rozhodnutí v Tobě vyvolává?
Možná časem stejně zakotvíš jinde, ale z nějakého důvodu teď máš příležitost srovnat si v sobě, jak a proč si sama sebe ceníš.
Jen když vytrhnu Tvoje věty:
-Teď ale více a více narážím na situace, kdy si připadám jako neschopný marťan.
-Takže si na takových skupinových sezeních připadám nepoužitelná a tak trochu blbá
-Protože nejsem akční, pohotová a super racionální, připadám si pak tak nějak nepotřebná.
Zkus se odlepit od myšlenky, že když se nevyjadřuješ/vyjadřuješ se po svým, je něco špatně.
Zkus se dobrat k tomu, proč máš pocit, že Tvůj způsob práce je špatný?
Já tak nějak primárně nevidím problém v tom, že Ti vadí lidi, ale spíš v tom, že nepřijímáš to, jak to máš Ty sama.
Prošla jsem si něčím podobným. Také jsem introvert jak poleno a pracuju ve větší skupině lidí. Všichni vědí, že jsem marťan, ale nikdo se za to na mě nezlobí.
Píšeš, že se nechceš obhajovat a vysvětlovat kým jsi. To určitě nemusíš, na druhou stranu, pokud máš s druhými spolupracovat, je potřeba být transparentní. Pokud máš do toho dát maximum, musíš si prosadit svůj vlastní styl práce a nestydět se za to. Není to obhajování si něčeho. Je to o přijetí toho, že to tak mám a chci to tak mít.
Zkus se pro to rozhodnout - co takové rozhodnutí v Tobě vyvolává?
Možná časem stejně zakotvíš jinde, ale z nějakého důvodu teď máš příležitost srovnat si v sobě, jak a proč si sama sebe ceníš.
© 2007-2024 Najdise.cz