Mamka by dala první poslední, ale teplo z ní nevyzařuje. (citát) - Diskuze a zkušenosti

celebrita To je důvod, proč se někdo snaží pomoct, opravdu pomáhá, ale neuvolní se u toho, nedá se všanc, a pak se cítí ukřivděný, že mu někdo nepoděkuje...jednoho takového znám, a docela mi ranilo, že za "nezištnou" pomoc chtěl děkovat. Já bych udělala pro každého to samé, co udělala on pro mě

A druhý případ? Vyslechnu, nepustím druhým uchem a kolikrát se divím, jak chodí lidi zpět a děkují aniž bych to snad vyžadovala jen mi to mile překvapí

Snad jsem pochopila tvou myšlneku.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No ludom vlastne ani nejde tak o radu,pomoc,ale len o to,aby sa vykecali zo svojimi problemami ktore maju.

Preto im viac vyhovuje niekto,kto ich len vypocuje,prykyvne im a utvrdi v tom,ze maju pravdu.

Jyotis » Janíčko Skútrista To taky. Proto jsem tady taky před nedávnem psala, že mne oslovuje rozlišení na motivaci a chování u sebe i u ostatních.

Na tomto citátu mě právě zaujalo, že zejména my ženský a zejména vzhledem k dětem máme silné puzení dělat první-poslední, a skutečně to děláme, ale dokud to není opravdu od srdce, tak snaha nedosáhne patřičné odpovědi, byť i snaha a reálná pomoc by měla být právem oceněná...

Najdise.cz » Jyotis Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele haf, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
s tímhle teda nemám zkušennost...
ani moje máma mně, ani já snad moje děti nijak svojí láskou neterorizuju, ale naopak, v to doufám

atreb Nějak se nechytám, asi dobře nechápu otázku.
Jde o to, že nám někdo není vděčný? Nebo o to, že za někoho žiji jeho život a řeším jeho problémy?

Jyotis » atreb Není to ani tak otázka jako podnět..
Já to chápu tak, že relativně často jsou lidi, kteří fakticky pomáhají, ale okolí to tak nevnímá a lidi, kteří jsou extrovertnější, umějí lépe reagovat, často fakticky nepomohou, ale sklízejí mnohem více sympatií.
Co je za tím? Zdá se mi, že buď větší introvertnost těch, co z nich nevyzařuje vstřícnost, třeba i z ostychu nebo z vnitřní přísnosti, nebo to, že se pouze v dobrém snaží, ale nejsou schopni se otevřít, nejsou tzv. srdeční, i když se o to snaží, nebo dokonce podvědomě manipulují.

Ti druzí se zas třeba nevyvinou žádnou zvláštní snahu, ale lidi vnímají jejich vyzařování a přičítají jim více kladných činů i ve svůj prospěch. Tak to chápu.

Napsala jsem o tom, protože si toho všímám a občas mě to zlobí, že ti tzv. bohorovní sklízejí vděk a pozornost a ti, kteří něco oddřou zůstávají nepovšimnuti. Já vím, že to je energiích. Je to zákonité.

celebrita » Jyotis A neříká se tomu nespravedlnost?

Najdise.cz » Jyotis Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele haf, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
mně tam trochu mate ta mamka..že je to jako specifikované na mateřskou lásku?
v tom nadpisu, názvu diskuze, mottu...

Najdise.cz » Jyotis Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Zakonite je ale aj to,ze tí ktorím ide o pravdu a spravodlivosť a v tejto uprimnosti sa snazia pomahať,tak nikdy nebudu mat tolko pozitivnej odozvy od ostatnych.Pretoze ludia nikdy nemaju radi,ak im nestranne otvorene poukazes na príciny toho,preco maju v zivote problemy.

Ale su i takí,ktorým ide o to zmenit seba.Ale takí o svojich problemoch prakticky ani nehovoria,pretoze ich zaujima len objektívna prícina ich strastí.

Uplna vescina ludi je vsak takých,ktorí zo sebou nechcu nic robit.A prave oni maju vzdy tendenciu hovorit o svojich problemov vzdy a vsade a....hlavne aby kazdy o nich pocul.Ide im ale v skutocnosti len o to,aby sa zmenil bud ich partner alebo okolie.Takze pricinu svojich problemov nemaju v umysle vobec riesiť.

Vdaky a pozornosti preto viac uživajú tí,ktorích okolie nejak využíva a oni mu nekladu v tom ziadny odpor v podobe kritiky,pretoze ako sa hovorí su takí dobrí ze su az "sprostí"....a tak nedokazu povedat "nie",aby nebol naruseny "klud".

Jyotis » celebrita To je na tom právě to zajímavé, protože se tu často bavíme o vyzařování, které souvisí se sebeobrazem, uvolněností... a činy.
Zdá se, že intuitivně lidi dávají takřka vždy přednost vyzařování před analýzou charakteru činů.
Ta"mamka" je tam součást citátu a přijde mi to časté. Mamky se zejména dříve hodně tzv. "obětovaly", měly sklon k askezi, a to na druhé straně pak vzbuzuje jakousi nechuť a neschopnost ocenit úsilí.
Netýká se to jen "mamek", ale i situací v práci.

atreb » Jyotis No jsem asi hodně natvrdlá, nějak stále moc nechápu.
Dobře, mluvíš o lidech(matkách), kteří se objetují pro jiné(pro dítě), asi taková ta opičí láska? Dělám pro tebe vše, chci pro tebe vše nej, nenechám tě udělat vlastní zkušenost, vlastní chybu, nenechám tě chybně rozhodnout, raději to udělám za tebe. Ti druzí si na to zvyknou a říkají si tak když chceš tak se snaž, nebo jim to vyhovuje, ať to za mne někdo udělá a využívají toho. Tady se může člověk cítit opravdu ukřivděnej, hlavně pokud to dělá s očakáváním vděku, ocenění, pochvaly, lásky.
Možná tomu říkáš uvolnění? Dělat věci bez očekávání?

atreb » Jyotis Ale proč s tím spojuješ introvertnost, možná to měla být spíš uzavřenost?
Pak mi to trochu příjde také s takovým tím povrchním hodnocením druhých, jedním uchem sem a druhým ven, zač mám být tomu člověku vděčná? Za to že mne ani moc neposlouchá. Možná mám jen jiné zkušenosti.

Tyna_Tynka » Jyotis No, taky jde o to, podat pomocnou ruku, ale pokud je odstrčena a nechtěná, tak to respektovat a ne "cpát" skoro ještě i druhou. Kdyžtak zkusit zase až za nějakou dobu znovu nabídnout.

Já zas znám jedno pravidlo asertivního chování: Nejsem závislý na dobré vůli ostatních!

Ono totiž někdy si někdo myslí, že hrozně moc pomáhá a je ukřivděný, když mu za tu pomoc druhý nepoděkuje, nebo je "dokonce" odmítavý, ale přitom vlastně vůbec nepomáhá, jen skrytě chce prosadit to, co chce sám, i když si to sám nepřizná a říká si takovéto: já to s ním myslím tak dobře a on je ještě nevděčný.

Ale na druhou stranu samozřejmě existují i tací, které popisoval Jan P.

okatá Podle mého záleží na osobě,která pomáhá.Když to dělá opravdu nezištně,pak za to ani poděkování nechce.Pro ní je odměnou,že daná osoba pomoc přijme.Jsou mezi námi lidé,kteří pomoc potřebují a neumí ji přijmout.
A nebo se pomáhající něčeho bojí a potom je na nás,abychom pomohli my jemu.
Každopádně si myslím,že za každou pomoc bychom mohli poděkovat - nic nás to nestojí a spokojené budou obě strany.

amarelka Možná to také souvisí s naučeným způsobem chování, lidé častěji přijmou nějaký model a nepřemýšlí. Nebo sami sebe podceňují a pro zakrytí prázdnoty v sobě dávají dary. Je to ukrytí vlastní bolesti do lásky k druhým.Naše společnost je dosti postavena na křesťanské tradici a možná se trochu pozapomíná na skutečný význam dávání a plní se jen forma. Dobro musí být víc než představa o dobru. Nejde jen jednoduše dát, musí být i příjem, forma daru, kterou dárce unese a správný čas. Zkrátka vyváženost mezi dárcem a obdarovaným. Darem se dá třeba i hloupě kopírovat tradice, manipulovat, ale také rozšířit radost a soulad mezi lidmi. A poděkování? Za vše nakonec člověk poděkuje...Určitě je milé, když se za dárek řekne děkuji a pusa nikomu neupadne...

Jyotis teď jsem zjistila, že autorka je dcerou Gérarda Philipa. Je to fakt moc dobrý text. Samé takové krátké koncentrované věty, které,jak vidno, v každém vyvolají jinou odpověď..

Najdise.cz » Jyotis Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele haf, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
manželka, ne dcera...kdysi jsem to četla

Jyotis » haf Aha, dík.

Simply No,od rodičů většina dětí tak nějak pomoc očekává a rodiče by zase neměli očekávát vděk svých dětí, většinou se nedočkají a když něco naznačí, nedejbože vyčtou ,zanechají jen jakousi pachuť z "povinného" vděku ... Je to jako u fungujících hodinek, hodinky jdou a tikají a nikdo si toho nevšimne, až když utichnou a přestanou jít... takový je život a pořád se to opakuje po generace... Rodiče si berou trable svých dětí osobně, víc to řeší, možná i déle, pro Vás až někdy únavně... A jiný pouze třeba jen známý, lékař apod... vyslechne Vaše nářky, možná, že nu řeknete víc než rodičům, víc se otevřete, míň se třeba stydíte...Nic neočekáváte a přece se uleví...

EVOTY Absencia citu sa vynahrádza/vykupuje materiálnymi vecami.